Marie nemá blog

Tak tomuhle tvorovi je už 29! Jako každoročně touto dobou má narozeniny, a stejně je to každý rok k neuvěření, jak rychle ten čas běží... Přála jsem mu již dnes po půlnoci, ale jako pravidelně každý ten neuvěřitelný rok, na blogu vždy minutu před koncem dne: Happy Birthday, brouku ♥ Hodně štěstí, lásky, zdraví...a hlavně ještě víc torgu pro nás ;D Asi se to s pamětí Toma opakuje každý rok, ale i přesto ti letos přeji, jestliže si vzpomene ti vůbec popřát, aby se alespoň trefil s číslem...

Zabralo mi to velmi času, než jsem stvořila díl druhý, na vině ovšem byla opět práce, které jsem prostě musela dát přednost. Díl jsem jinak v hlavě měla stvořený už po celý ten týden, a týrala se odepíráním si ho sepsat, pokud jsem nechtěla chodit spát pozdě v noci... Díl je každopádně tady, a do dalšího mi to doufám nebude snad trvat tak dlouho ;) Hudba: Coldplay - Ink "Chtěl bych se, všeho co mi otec odkázal, vzdát ve prospěch mého bratra," pronesu, zcela přesvědčen svým rozhodnutím, když advokát dokončí čtení otcovy závěti. "Pokud jste si tím jistý, budeme to muset sepsat a vy oba mi to stvrdíte podpisem." "Samozřejmě," přikývnu. Vedle mne sedící Bill si prsty nervózně poklepává po kraji koženého křesla. Dosud řekl asi jen dvě slova, a z toho jedno byl pozdrav. "Jste ochoten mi to i vy," pohlédne taktéž na Billa, "stvrdit podpisem?" "Vždyť je to jedna velká komedie!" vypadne z něj nesmyslně a nepochopeně zavrtí hlavou. &qu

Komu se nechce číst, nenutím ho :) Je to zdlouhavé, protože já stručně vyprávět neumím, je to plné jen mých dojmů, nepovedených vtipů a vzpomínek, že bych pochopila, kdyby to nikoho nezajímalo. Kdo ale má tu odvahu, tomu nebráním, a směle do toho ;) Podle titulku je zřejmé, že se budu vracet do minulosti. Přesněji se budu vracet o rok, na den přesně. Slíbila jsem (si), že se za tímto dnem vrátím ve článku, protože jsou věci, které se staly a já se o ně ještě nikde nepodělila. Ví o nich jen kamarádka, co tam byla se mnou. V pondělí, 23.3.2015, jsme se probudily v Berlíně, a po tom, co jsme vylezly na balkón, nám došlo, že se splnila naše předpověď ze včera. Byla zima a nás čekalo stání ve frontě před klubem, než začne koncert. Jelikož jsme ale zkušené, den předem jsme si naplánovaly, že si s sebou vezmeme deky. Nejprve jsme chtěly vzít deky, co byly k dispozici v bytě, kde jsme bydlely. Bylo nám ale jasné, že bychom je nebyly schopné vrátit, a proto jsme se rozhodly si tedy deky zakoupi

První dílek, který nemusí v provopočátku dávat vůbec smysl, je tu. Všechno bude rozplétané díl po dílu, a nebude ani dlouho trvat, než vyjde na povrch důvod, proč je Bill takovým, jakým v dnešním díle je. Snad se to bude dát číst, aniž by člověk zatím tušil ;) Čerpání atmosféry ze songu: Kevin Rudolf - Scarred Druhý den ráno v hotelu u snídaně se zadívám z okna na rušnou ulici za ním. Venku už od ranních hodin září slunce, a jeho paprsky slibují příjemný jarní den. Alespoň že nemusíme celý den běhat po městě v dešti. "Těším se," usměje se pozitivně Thea. "Mám z toho docela respekt," upřímně přiznám a stáhnu pohled k ní. Ta jen přes stůl natáhne svou ruku, aby jemně svými prsty pohladila po vnější straně prsty mé. "Bude to v pohodě." "Asi máš pravdu, jen se zbytečně nervuju." "A mezi námi, třeba nás tvůj bratr očekává. Musel o tobě vědět moc dobře. Protože jestli vím, než dojde k dědickému řízení, musí se dodat veškeré info o rodinných příslu

Vážně nesnáším tyhle paparazzi věci, ale já musela ! To že máme šanci zase vidět výkonný čas půlky kapely po nočních klubech v LA, to mě až tak nezaráží :D To, co má Bill na sobě mne taky nezaráží a už vůbec mne to neuráží jako některé, kteří tuto reportáž namlouvají a komentují. Někdy ale není na škodu si přečíst alespoň dva tři komentáře pod videem, když teda opomenete ty hádky "rádoby fanynek" a "rádoby těch, co je k smrti nenávidí, ač o nich 100 let neslyšeli, a jsou jim úplně ukradení" . Neboť, snad všichni študujeme Billův instagram, kde dneska vyvěsil fotku toho, jak pekl koláč :D A když si po shlédnutí videa sjedete níž, najdete tam tohle: "Očekávala jsem, že bude mít oblečenou zástěru, protože pekl těsně předtím, než se tohle objevilo." Pardon, pokud se musím dělit o věci, které vám třeba vtipné nepřijdou,... ale mne to asi na čtvrt hodiny paralyzovalo smíchy, takže jsem musela! ;D Děkuju.

Vzhledem k tomu, že nejvíce energie a inspirace na psaní má člověk vždy v době, kdy nemá čas, sepsala jsem "prolog" k mému novému tématu povídky. Ani bych tomu neříkala prolog, protože zdlouhavě je to vlastně jen něco jako pohled Toma na současnou situaci, ovšem co všechno ho na té cestě od dnešního dne čeká, to si pravděpodobně nepředstavoval ani v těch nejhorších představách. Název "Schatten im Licht" znamená v překladu "Stíny ve světle" - a vzhledem k tomu, že se většinu času bude odehrávat v hlavním městě Německa, nechala jsem tomu i tu němčinu. Mám vymyšlené určité zápletky a rozhodně vím, jak povídka skončí (alespoň podle dosavadního plánu), jenže jsem se ještě nepustila do psaní. To se ovšem doufám brzy změní. Každopádně je tu zatím prolog, a byla bych velmi ráda, kdyby alespoň trochu zaujal ;) Budu ráda za jakoukoliv reakci. A vzhledem k tomu, že mám nasmýšlený veliký soubor hudby ke psaní, tak se asi inspiruji u báří , a dám ke každému dílu nějaký

Ti dva! ♥ S těma jejich ksichtíkama a tvářičkama si říkají o štípanou! :D Momentálně mi fakt dodávají spoustu inspirace na psaní. Sice mám zase v hlavě rozepsané dvě, ale když přibylo těch "ledabylých" fotek Billa na instagramu a různě, tak jsem se rozhodla pro definitivní jednu, které chci věnovat čas a strašně se na ten čas těším :) A proto, ve chvilce volna, si jdu udělat alespoň banner, protože tyhle fotky... :-*

Přeložila Mintam pro manickaTH.blog.cz ! Kopírovat se zdrojem, prosím. ___________________________________________________________________________ Tama: V jednom rozhovoru jste řekli, že se můžete v LA schovat. To brzy už nebude možné, nebo? Bill: Uvidíme. LA bude, myslím, stále dobré město pro lidi, co jsou slavní, protože je to samozřejmě město číslo 1, co se tohoto průmyslu týče. A je neskutečně moc lidí, kteří tam přijdou, a chtějí se slavnými stát, a pro ten úspěch bojují. A pak samozřejmě ti, kteří tam již s úspěchem jsou, a jdou se jen schovat, pak se tam dá skvěle potopit a zase se vynořit. My se dokonce dokážeme dobře mezi těmito lidmi skrýt. Pak se taky může člověk super vyvarovat tomu, když někam jde, aby byl viděn. Takže pro nás to bylo optimální, abychom se mohli schovat. Tama: Vy se umíte dobře schovat i před těmito dvěma, protože ve skutečnosti tu může člověk uprostřed postavit zeď - Německo, Amerika. Jak funguje kapela, která žije na rozdílných kontinentech? Georg:

Jsem tak líná ty překlady přepisovat z papíru do PC :D Ale pak mi dojde, že jsem si to vymyslela sama, takže mám mlčet. Když ale ta dvojčata! Jedna A4 patřila jen těm dvěma, a to padla JEN jedna otázka! Šílené :D Já sama jsem hrozně ukecaná, ale když to člověk vidí u druhých... no jo :D Přeložila Mintam pro manickaTH.blog.cz ! Kopírovat se zdrojem, prosím. ___________________________________________________________________________ Tama: *na Billa* Ty už jsi o tom mluvil, před rokem 2000, nebo 2001, je to už 15 let. A před 10 lety jste skutečně prorazili. Durch den Monsun, to je teď 10 let zpátky, šílená cesta. Člověk přemýšlí o těchto letech. Co byl ten nejlepší moment pro vás? Bill: Myslím, že tady neexistuje žádný takový jeden moment. Samozřejmě ještě vím, když jsme najednou prorazili a poprvé jsme se dostali do hudebních žebříčků, a my si mysleli, že musíme někdy... Nebo já myslel, že to vůbec nemusím sledovat, vůbec jsem nevěděl, jak to funguje. A pak byl najednou ten song na pr

Je strašný, jak si neustále všichni skáčou do řeči, a jak strašně se dvojčata opakují. Píšu si překlady na papír, a fakt mě ze 4 minut s dvojčaty bolí ruka! :D Přeložila Mintam pro manickaTH.blog.cz ! Kopírovat se zdrojem, prosím. ___________________________________________________________________________ Tama: Vy jste dokonce i na cestách zodpovědně oddaní věci. Kromě tebe *ukazuje na Gustava* nejí nikdo jiný maso u vás v partě, je to tak? Bill: Nejíme. Georg: Souhlasí. Tama: To je tvrdé. Jak to vlastně? Bill: Z lásky ke zvířatům. Máme všichni prostě psy, všichni máme zvířata rádi. A od jisté doby jsme to prostě nemohli dál jíst. S tímhle záměrem chceme prostě žít. Jíme ryby občas, ale většinou zkoušíme žít kompletně vegetariánstvím. Jednoduše z lásky ke zvířatům. A zrovna díky té mase titulků, to je velké téma pro nás, které nás nutí si společně sednout, a shodnout se na tom, že tohle nechceme podporovat. Zkoušíme s tím zacházet jinak. Tama: To se mi líbí. Jak zapadáš vlastně d

Tenhle díl, aneb levoponašeč a natvrdlá moderátorka, ten se fakt povedl! :D Ještě ten Toma výraz k tomu ve 2:21: T: "Weil ich "linksträger" bin, und jetzt... na ja." Ach jo, každý den víc a víc zamilovaná :D Přeložila Mintam pro manickaTH.blog.cz ! Kopírovat se zdrojem, prosím. ___________________________________________________________________________ Tama: Právě jste všichni stejně oblečení. Tom: Vypadáme jako nějaký boyband, protože máme naše bundy na turné. Bill: To jsou naše turné bundy. Tama: Můžu je vidět? Může se někdo z vás otočit? *Georg se k ní točí zády* Feel it all. To je taky motto tohoto turné. Tom: A proto jsme teď všichni stejní a taky líní, oblékáme si jen tyhle bundy, protože je prostě máme rádi. Georg: Jsou ale taky stylové, to musí člověk říci. Bill: Bez nich nesmíme zavřít kufr. Jsou od Alpha Industries, a ti nás na turné jimi vybavili, takže každý dostal jednu. Tama: Ale já myslela, že ty jsi náročný na módu, že ty kamkoliv přijedeš,

Po roce jsem narazila na tento rozhovor, a došlo mi, jak strašně mne před tím rokem rozesmál. A tak jsem si ho pustila znovu, znovu mne rozesmál, a proto jsem se znovu rozhodla, že si ho přeložím pro blog (to já běžně dělám věci na dvakrát díky mé prokrastianci :D). Takže tady je, pobavení s těmi miminky. Alespoň první část, už pracuji na třetí, mělo by tu všech pět být co nejdříve ;) Přeložila Mintam pro manickaTH.blog.cz ! Kopírovat se zdrojem, prosím. ___________________________________________________________________________ Tama: Ahoj a srdečně vítejte ve Volkshaus klubu, kde křičí holky od včerejšího rána a čekají. A na koho že čekají? Na Tokio Hotel! Bill, Georg: Ahoj. Tama: Srdečně vítejte. Bill: Díky. Tama: Viděla jsem vaše šílené fanoušky už u vchodu, čekají na vás už od včerejších šesti hodin ráno. Bill: To jsme teď taky slyšeli, je to hezké. Hezké přivítání. Tama: Takže ten faktor pobláznění ještě neustal. Ještě si pamatuji, bylo mi 12 nebo tak, a viděla jsem vás na

Je něco málo po půlnoci, a chytrá Marie si vrazila nůžky do prstu. Docela hluboko, a hrot nůžek ještě narazil do kloubu toho prstu, který hned na to zmodral. S krvavou rukou se rozeběhla po domě, kde ale samozřejmě již všichni spali, takže si jako první pomoc vrazila ruku pod kohoutek s ledovou vodou, a když krve ubylo, obvázala si prsty jedné ruky pomalu ránu. Věřte mi, moji první pomoc nechcete zažít :D! A takhle to dopadá, když děláte kraviny s nůžkama po nocích... mistrovská práce zavázání rány! Tenhle rok už prostě nemůže být lepší! A to jsem se chystala dnes v noci psát, a ono to úplně nejde, protože ten prst nelze ohnout, abych neskučela, jak to naražené bolí! A při ťukání na klávesnici, leč jinými prsty, mi v té ruce tepe a s každým nárazem to cítím. Takže jako docela jsem ze sebe fakt zklamaná. Tak blbé zranění, kvůli takové kravině, jako malé dítě! Naštěstí jsem ale shodou okolností objevila jinou první pomoc: Vidíte to co já? Ách, hned je mi lépe! ♥ No nic, za blbost se pla

Slíbila jsem, že se díl objeví brzy, protože je skoro dopsaný. Ten ale skoro dopsaný stav trval až do dnešního dne, kdy jsem si řekla, že i kdyby z nebe Kaulitzové padali, zasednu k tomu, a dopíšu to! S časem je to prostě někdy bezkompromisní, ale poslední díl je díkybohu na světě a nezbývá, než se jen rozloučit. Trvalo to, ale alespoň mám pocit, že jsem do toho dala opravdu vše, co jsem chtěla. Trochu si ale nedokážu představit, že jsem u posledního slova této povídky, která vznikala už X let, a kousek po kousku přibývala na všech možných místech... Chovala jsem k ní po celou tu dobu opravdu upřímnou lásku, protože mi pomáhala kdykoliv, kdy jsem potřebovala vypnout. Vypnout, a být ve světě Toma a jeho malé dcerky ♥ Jsem ráda, že se za ty roky dostala až sem. A teď nezbývá nic jiného, než jen popřát hezké počtení ;) _________________________________________________________________________________________ Konec srpna, Německo: "Ahoj," mávne Bill s telefonem u ucha, když Cla

Kulatiny! Ač se to zdálo neuvěřitelné, je to tady! Pokud si někdy v životě pamatuji nějaké datum s jistotou, pak je to většinou datum spojené s těmito čtyřmi ♥ A jedno takové je právě dnes, 4.3. - vážně si nepamatuji přesně, kdy že jsem slyšela DDM poprvé v životě, ale podle deníku a podle mých rozpočtů :D, to bylo přesně 4.3.2006 . Nebo alespoň je to takový milník v mém životě, na který si vzpomenu každoročně :) Tak jako tak, někdy v březnu 2006 to bylo určitě. Je vážně neuvěřitelné, že je tomu už 10 let od doby, co jsem slyšela v rádiu Billův hlas, tu hudbu k tomu, a musela okamžitě s otevřenou pusou dokořán dát volume doprava. Ještě dneska si vzpomenu detailně na ten první pocit, když zaslechnu DDM. Byla to asi opravdu intenzivní chvilka, protože způsobila to, že již 10 let jsme si věrní. I přes to, že se životy nás všech změnili, i přes to, že se nám všem změnil vkus, styl, a jejich hudba,... přes to všechno, jsou oni vždy mým břehem, když se topím. Kéž bych jim mohla za tohle všec

Mohla jsem to dnešním dílem ukončit, ale dopřejme této povídce ještě jeden, a tentokrát opravdu již poslední díl! :) Ten mám už prakticky skoro napsaný, takže by tu měl být brzo! A teď tedy ten předposlední, který jsem moc nečetla, takže snad neobsahuje mnoho chyb ;) Příjemné čtení. ___________________________________________________________________________________________ "Kam razíte dřív?" "Nejprve musím zařídit zbytek těch doktorů, chci se zkusit zastavit v té školce, a pak teprve tu pláž." "Tak to my asi zůstaneme tady. Elora tu je celoročně, takže tu už na pláž nesbalím," zasměje se Bill a dosedne v Tomově ložnici na postel. "Já nejdu nikoho balit na pláž, slíbil jsem to Aileen," zavrtí s úsměvem Tom hlavou. "Nicméně, říkáš školka, myslel jsem, že tu už máš zařízenou." "To sice jo, ale chci jí i tak vidět osobně. Stejně jako chci, aby jí viděla Aileen." "Než mi odjede Elora, tak asi ještě zauvažuju, zda s vámi nakone