Joiz - Tom Kaulitz: "Všechno to příliš rychle uteklo." 4/5

Jsem tak líná ty překlady přepisovat z papíru do PC :D
Ale pak mi dojde, že jsem si to vymyslela sama, takže mám mlčet. Když ale ta dvojčata! Jedna A4 patřila jen těm dvěma, a to padla JEN jedna otázka! Šílené :D Já sama jsem hrozně ukecaná, ale když to člověk vidí u druhých... no jo :D


Přeložila Mintam pro manickaTH.blog.cz! Kopírovat se zdrojem, prosím.

___________________________________________________________________________

Tama: *na Billa* Ty už jsi o tom mluvil, před rokem 2000, nebo 2001, je to už 15 let. A před 10 lety jste skutečně prorazili. Durch den Monsun, to je teď 10 let zpátky, šílená cesta. Člověk přemýšlí o těchto letech. Co byl ten nejlepší moment pro vás?

Bill: Myslím, že tady neexistuje žádný takový jeden moment. Samozřejmě ještě vím, když jsme najednou prorazili a poprvé jsme se dostali do hudebních žebříčků, a my si mysleli, že musíme někdy... Nebo já myslel, že to vůbec nemusím sledovat, vůbec jsem nevěděl, jak to funguje. A pak byl najednou ten song na prvním místě. Vím ještě, jak jsem měl pocit jako "Co se stane teď?". Nikdo jsme to nemohl pochopit, ani si to představit, ale vlastně se to teď stalo, a co dalšího by mělo v našem životě teď přijít?

Tom: Musím bohužel říct, že to neskutečně rychle uteklo. Je to 10 let a přitom se to vůbec nezdá. Neskutečně moc věcí člověku vůbec nedojde. Každý den musí myslet na to, co vlastně prožívá a především si to taky užívat. U nás na něco takového nebyl čas. To byl vážně jeden den za druhým, jedna cena za druhou, a pak člověk vůbec neví, ve kterém městě byl, jakou cenu včera vyhrál, člověku to vůbec nedochází. A proto je to, myslím, teď úlohou pro nás, každý den něco prožít a užít si to. A i při tomhle turné, člověk spadne snadno do nějakého rytmu, protože toho má prostě hodně, a taky proto je tak těžké si momenty skutečně užívat. Zní to trochu nudně, ale je to tak. Jinak 10 let uběhne tak rychle, když člověk nedá pozor.

---

Tama: Umím si to představit, když člověk hodně pracuje a k tomu je na cestách, ty roky proběhnou rychle jen kolem. Jsou momenty, na které si teď vzpomenete a řeknete si: "Člověče, to bylo super!", ale vůbec jste to tehdy nezaznamenali?

Tom: Je hodně momentů. Například, nevím kde jsme poprvé vyhráli mezinárodní cenu, ještě od MTV. Kde to bylo vůbec? V Mnichově, myslím, tehdy, nebo tak, a v tu dobu chodila jedna cena za druhou. A já bych někdy rád nechal určité momenty znovu opakovat, a ještě jednou pil víc, ještě jednou bych to víc oslavil.

Tama: Party hard!

Tom: Přesně.

Tama: To možná můžete i dnes večer tady, budete přímo tady ve Volkshaus vystupovat. Jak dobře znáte vlastně Švýcarské publikum?

Bill: Dlouho jsme tu nebyli, takže jsem zvědavý. Myslím, že je tu dnes večer hodně lidí ze zahraničí. Ještě vůbec nevím, jakou řečí bych měl mluvit.

Tama: To bude zajímavé. Já jsem u vchodu slyšela španělštinu, italštinu, někoho ze západního bloku,...

Bill: Francouzi... Takže je tu dnes hodně lidí, proto to není tak jednoduchý. Nevím, zda bych měl dnes večer mluvit anglicky nebo německy. Uvidíme.

Tama: Ale u hudby jste se rozhodovali, jak jí chcete dělat, zda anglicky, nebo německy, a vy jste se rozhodli pro angličtinu. Proč vlastně?

Bill: Myslím, že byly doby, kdy jsme tvořili německou hudbu a bylo to tak dobře. A přijde mi strašně těžké, napsat dobrý song v němčině. A proto, hodně věcí co v Německu nyní je, a jsou úspěšné, mi přijdou špatné.

Tama: Co asi tak? *na ostatní kluky* Vážně?

Bill: Jo, nemůžu to poslouchat. Jsou to věci, co právě běží v německých rádiích.

Tama: Atemlos... *naznačuje písničku*

Bill: Tak tohle například nemůžu vůbec pochopit. Ale existuje samozřejmě spousta zpěváků, co píšou německé texty, které nemohu vůbec slyšet. Ale je to ok, jsou lidi, co to rádi dělají. Ale já osobně v sobě nemám tu chuť k tomu, psát německé texty. Taky jsme udělali pár dobrých německých textů, ale teď na to nebyl nějak ten správný čas. Takže jsme to udělali v angličtině, a taky je to dobře. Já jsem v angličtině přemýšlel, a bavilo mne to, cítil jsme se u toho lépe a pak už jsme to jen nechtěli překládat.

Tama: Třeba taky protože teď bydlíte v LA. Jak by si měl člověk LA představit? Člověk zná jen ty klišé, jako že lidé tam žijí přehnaně zdravě, všichni vypadají skvěle, stále je tam pěkně teplo, a trochu povrchnosti možná?

Bill: Sedí to úplně všechno, co jsi řekla. Všichni chtějí žít strašně zdravě, je to neuvěřitelně živé město, všichni vstávají super brzo, pijí absolutně nejzdravější nápoje, dělají jógu a pilates a tak. A my jsme tam vlastně jako ti evropani, kteří nějak vyčnívají. Nikdy není pozdě jít do klubu, spíme vždy dlouho a vůbec nejsme ranní ptáčata. Takže my tam každopádně vyčníváme.