Feel it all Tour - Berlín

Komu se nechce číst, nenutím ho :) Je to zdlouhavé, protože já stručně vyprávět neumím, je to plné jen mých dojmů, nepovedených vtipů a vzpomínek, že bych pochopila, kdyby to nikoho nezajímalo. Kdo ale má tu odvahu, tomu nebráním, a směle do toho ;)

Podle titulku je zřejmé, že se budu vracet do minulosti. Přesněji se budu vracet o rok, na den přesně. Slíbila jsem (si), že se za tímto dnem vrátím ve článku, protože jsou věci, které se staly a já se o ně ještě nikde nepodělila. Ví o nich jen kamarádka, co tam byla se mnou.
V pondělí, 23.3.2015, jsme se probudily v Berlíně, a po tom, co jsme vylezly na balkón, nám došlo, že se splnila naše předpověď ze včera. Byla zima a nás čekalo stání ve frontě před klubem, než začne koncert. Jelikož jsme ale zkušené, den předem jsme si naplánovaly, že si s sebou vezmeme deky. Nejprve jsme chtěly vzít deky, co byly k dispozici v bytě, kde jsme bydlely. Bylo nám ale jasné, že bychom je nebyly schopné vrátit, a proto jsme se rozhodly si tedy deky zakoupit. Hlavně levné a teplé - na koncert je s sebou nepotáhnete, a před klubem, když je necháte ležet, se určitě ztratí. Takže deky za 3 euro jsme sbalily, oblékly se, připravily a vyrazily tak, abychom se ve čtyři hodiny zařadily do čekající fronty před klubem Heimathafen.

---

Čekání před koncerty známe už perfektně, takže jsme se tentokrát rozhodly, že když dovnitř vpouští až v osm večer, rozhodně nebudeme před klubem stát od rána, jako například při Humanoid Tour. Když jsme dorazily ve čtyři hodiny do části Berlína Neukölln, což je prakticky jen turecké uzemí, takové samostatné malé město ve městě, kde je největší kriminalita z celého Berlína, fronta zatím nebyla tak nekonečná. Proto jsme se v klidu najedly, došly na toaletu, a do fronty se v poklidu zařadily později.
Pozorovala jsem nás, které jsou teple oblečené a ještě mají v záloze deky, a slečny, co tam stály jen v mikinách a nebo dokonce v polorozeplých sáčcích, pod kterými měly jen trička. Nechápala jsem, jak to můžou vydržet. A možná taky proto jsem se rozhodla, že si otevřu tu láhev alkoholu, co jsem si koupila na cestu. Poté, co mi kamarádka držela místo, abych si mohla zajít koupit druhou láhev, mi došlo, že čekání je dlouhé, zima velká, a člověk hned vystřízlivý. A tak jsem to vzdala a přečkávala bez alkoholu. Mezitím se mezi fanoušky roznášely různé letáčky s různými nápisy, které jsme původně měli vyzvednout nad hlavy, při prvním songu, nebo balónky ve tvaru srdíček, co měli být při songu Love Who Loves You Back nafouknuté a ve vzduchu. Už předem můžu říci, ani jedno nevyšlo. (A vážně si nemyslím, že to bylo jen kvůli tomu, že na ty balónky jsme s kamarádkou neměly plíce, a proto když začalo LWLYB, jsme foukání do balónků vzdaly a raději je schovaly, než bychom se nadále ponižovaly. :D)


Už ani nevím kdy, ale cca po hodině zaparkoval před klubem tourbus, ze kterého vystoupily hvězdy večera. Fronta doposud stojící v poklidu jako had, se přetvořila na kruh kolem nich, a vlastně jen kvůli tomu, aby většina z nás viděla jen vršky jejich hlav. Co se dělo před tím, než před klub přijeli, byla krásná možnost vidět v jedné úžasné epizodě - #12 - Boys will be Boys.

Čekání utíkalo kupodivu docela rychle, několikakeré upozorňování od policistů, že zasahujeme do silnice, pokřikování kolemjdoucích lidí, vyptávání se, co tam proboha děláme,... My s kamarádkou ho strávily slovním fotbalem a když se v osm otevřely brány do klubu, začal ten nádherný, plně pohlcující adrenalin. Tlačenice, křik, a hlavně vybojování alespoň důstojného místa uvnitř. Deky jsme samozřejmě zahodily hned před klubem, k ostatnímu bordelu, co tam pohodili lidé, kteří měli něco, co se do klubů nedá propašovat.
V klubu jsme získaly hned docela dobré místo, nijak daleko od pódia, a ani se nebylo čemu divit, neboť místa uvnitř vážně nebylo přemnoho. Donutila jsem kámošku, aby si navlékla všechny moje připravené fosforeskující náramky, protože se přeci tak dokonale hodily k tématu feel it all tour!

Koncert začal někdy kolem deváté hodiny, a začal úžasným intrem, který sice protahoval to neskutečné těšení se, ale stál za to. To, co se dělo před tím, než se ti čtyři objevili na pódiu, si můžete poslechnout zde: We Found Us - Tour Instrumental.
Koncert sám o sobě se asi slovy popsat úplně nedá. Nebo alespoň já to neumím. Většinou jsem v takové eufórii z hudby, z těch tváří na pódiu, a tak celkově, že si nejsem po koncertě schopna vybavit cokoliv. Určité momenty mi ale s odstupem času přeci jen došly. Třeba to, jak mne potěšila skutečnost, že davy fanynek už hromadně nevykřikovaly jméno Tom, ale Georg. Asi se bály, že by jim Tomova přítelkyně z balkónu, na kterém stála, poplivala záda :D
Taky se mi vybavilo, že jsem se při Screamin nechala tolik unést, že jsem skákala tak moc do vzduchu, a málem spadla na lidi stojící přede mnou. Billova rozpačitá otázka, zda může mluvit dneska večer německy, a jeho rozpačitý úsměv, když jsme byli dalším městěm, kteří do jeho anglického 'Rescue me' zpívali německé 'Rette mich'. Dokonce si vybavuji všechny Billovy převleky, a dlouhé bílé rukávy čehosi, co mou kámošku oněmnělo smíchy po zbytek Invaded.


Co si ale vybavuji detailně, byl konec koncertu. Jako obvykle házení paliček od bicích, házení trsátek, a plastových láhví, díky kterým se v halách strhávají opravdové boje. A jak možná někteří vědí, nosím brýle. Co ale asi ví jen má kamarádka, v životě se nám nepodařilo chytit nic takového od hudebníků a proto na každém koncertě bojujeme taky. Tenotkrát mělo být ale vše jinak - Tomova láhev zamířila přímo, PŘÍMO na mě! Chytila jsem jí na první dobrou do ruky a hned jsem ucítila ten tlak těl, kolem toho mého. Tím, že na mne začali lidi útočit ze všech stran jsem ztratila balanc, a ještě ke všemu mi někdo loktem sejmul brýle, které mi jen tak tak nespadly. Ochranářsky jsem se samozřejmě vrhla první na brýle, aby mi nespadly, a mezitím jsem ztratila stisk v ruce, ze které mi láhev vypadla.
Tím, že jsem v tu dobu zápasila s brýlemi, a bez nich jsem slepá jako patrona, nemohla jsem dál bojovat o láhev, protože jsem absolutně netušila, kde je. Když jsem se zase narovnala, nasadila brýle tak jak mají být, a podívala se na svou kamarádku, došlo nám, že jsme právě propásly naší životní šanci získat nějaký předmět. Byla jsem upřímně na ty lidi kolem naštvaná, ale na druhou stranu jasně, byla to jen lahev, svět se mi nezbořil. A mezi námi, kamarádka mne utěšila těmi nejlepšími slovy, které dokáží vždy vylovit jen ti nejlepší přátelé: "A nakonec, co bys s takovou láhví dělala. Předtím jí ocumlal, otřel o to ty svý vousiska, a bůh ví kam je předtím strkal, a od čeho všeho je měl upatlaný." :D Tohle vám prostě musí zvednout náladu.

Shrnutí onoho dne je tedy asi následovné - 1. Přesvědčily jsme se o tom, že systém čísel na stání fronty před halou nefunguje v žádném městě; 2. Že sice hezké, ale naivní nápady fanynek, jak budou všichni v jeden moment dělat identickou věc, většinou nevyjdou (ať už jde o balónky, vzkazy, cokoliv); 3. Vyhodily jsme každá tři eura za deku do vzduchu, deky jsme samozřejmě už v životě neviděly (když opomenu to, že jsem kamarádce sehnala později tu identickou, co před klubem nechala); 4. Díky svému 'hendikepu' jsem nechytila Tomovu láhev, kterou hodil JEN mně; 5. Nepřesvědčily jsme se o tom, že bychom měly mít rádi Aliens; 6. A nejhorší na tom vlastně bylo, že druhý den se na facebookovské stránce Tokio Hotel objevil vzkaz, že Berlín byl strašný, pořadatelé všechno podělali, a koncert byl tím pádem o ničem...

Někdy si říkám, jestli mi to za tohle všechno stojí. Ale po těch deseti letech, a třech koncertech jen s nimi, kde každý měl nějakou chybu (3.4.2007 - Koncert začal místo v 6, v 7, a všude se tvrdilo, že je to selhání kapely. Na živém DVD bylo pak zaznamenáno, že koncert nezačal čistě jen z toho důvodu, že Pražský koncert byl prvním na tour, a kluci byli prostě jen příliš nervózní., 15.3.2010 - Koncert začal místo v 7 večer, až v 9 večer, předkapela byla odvolána. Nejprve jako důvod bylo, že se kamiony na cestě z Polska zdrželi, pak prý nezačali kvůli tomu, že se před halou našlo cca 20 blbců v řadě fanoušků, co se zuby nehty rvali na vchody do haly. A jako poslední důvod, kdy mi bylo kapely líto, byl důvod, že Tom's left egg bylo jen poloviční, protože hala byla malá, a ještě vůbec ne vyprodaná. 23.3.2015 - Problémy s pořadateli, nemohli na plno využít své vybavení, které pro turné měli připravené.), se na to opravdu dá zvyknout :) Takže až se ohlásí nějaké další turné, vsaďte se, že jsem první, kdo si kupuje lístek ;)