Joiz - Tokio Hotel se dělí na dva kontinenty 5/5

Přeložila Mintam pro manickaTH.blog.cz! Kopírovat se zdrojem, prosím.

___________________________________________________________________________

Tama: V jednom rozhovoru jste řekli, že se můžete v LA schovat. To brzy už nebude možné, nebo?

Bill: Uvidíme. LA bude, myslím, stále dobré město pro lidi, co jsou slavní, protože je to samozřejmě město číslo 1, co se tohoto průmyslu týče. A je neskutečně moc lidí, kteří tam přijdou, a chtějí se slavnými stát, a pro ten úspěch bojují. A pak samozřejmě ti, kteří tam již s úspěchem jsou, a jdou se jen schovat, pak se tam dá skvěle potopit a zase se vynořit. My se dokonce dokážeme dobře mezi těmito lidmi skrýt. Pak se taky může člověk super vyvarovat tomu, když někam jde, aby byl viděn. Takže pro nás to bylo optimální, abychom se mohli schovat.

---

Tama: Vy se umíte dobře schovat i před těmito dvěma, protože ve skutečnosti tu může člověk uprostřed postavit zeď - Německo, Amerika. Jak funguje kapela, která žije na rozdílných kontinentech?

Georg: Nejsme stále rozdělení, nejprve byl Bill s Tomem hodně v Německu, pak jsme zase my letěli do LA, taky jsme neustále v kontaktu přes internet, přes skype.

Tom: Vůbec to nepůsobí, jako že jsme rozdělení. Je to skoro jako na turné, když si to tak člověk představí. Náš autobus jede do Frankfurtu, letíme do LA, ti jedou do Magdeburku, a za dva týdny se sejdeme zase někde jinde ve světě. Takže to vůbec není dlouhá doba, není tam velká odmlka, je to jen... Prostě jejich dům stojí tady, náš dům stojí tam, takže to vůbec není velká věda. V principu je to jako být rozdělení na hotelových pokojích, člověku to vůbec nepřijde.

Tama: V dnešním světě je to všechno více propojené a snažší.

Tom: Jo, člověk sedne do letadla, a sejdete se někde ve světě. A album jsme vytvářeli a brali všude sebou. V Německu, v LA, v Americe dokonce na různých místech. Záleží prostě kde člověk právě je. Práce jako vždy, celý den tak jako tak na cestách, takže to vlastně vůbec nehraje roli, abych byl upřímný.

Tama: Kings of Suburbia. Když se člověk podívá na zadní stranu a vidí názvy písniček, tak vidí jen jejich zkratky, na vaší nové desce. Mně to nervuje, protože dnes, když lidi někam píší, píší jen "LMFAO", a všechno jen krátce. A já mám pocit, že tomu lidi nevěnují svůj čas. Je to novou generací, že relativně vše tak musí být?

Tom: Ne, u nás to byl nejprve Bill, co všechno zkrátil. Jeden z těch mála nápadů, co Bill měl, a tohle byl jeden z nich. Líbilo se nám to ve skutečnosti, řekli jsme si vlastně, že to má co dočinění s uměleckým záměrem, vypadalo to skvěle. Na konci jsme všechny naše songy v bookletu rozepsali, takže si člověk může všechno vyčíst. Strávili jsme nad tím hodně času, a stejně tak i na designu, videích, na všem, co se zvukové a vzhledové stránky týče. Vězí v tom hodně práce, pracovali jsme na tom společně s přáteli, s lidmi, kteří milují kapelu, kteří nás znají, a kteří měli chuť. A vyškrtli jsme všechny, kteří to chtěli dělat jen pro peníze. A celkově jsme do toho celého vložili hodně lásky. A proto doufáme, že lidi tomu produktu věnují čas, všechno si to projdou, a pochopí snad jak jsme to mysleli. A vůbec to nemá co dočinení se zkratkami na internetu. Já osobně žádné internetové zkratky neznám, protože v tomhle se vůbec nepohybuju. Stačí že jsem hodně slyšel, že jsou na twitteru, instagramu. Takže já zkratky neznám vůbec. Jednou jsem někde něco špatně zkrátil. Můj nejlepší kamarád se šíleně smál. Protože jsem napsal "ROLF", myslím, a to je špatně. Ale prostě jsem napsal "ROLF", protože jsem nevěděl, co to znamená. V tomhle jsem zaostalý.

Tama: Půjčím si krátce tvůj mikrofon, protože ten můj přestal fungovat. Víš alespoň už teď, co "ROFL" znamená?

Tom: Jo, vím už se "ROFL" znamená.

Tama: To je důležité. Ale u vás když člověk klikne na zkratku, tak se objeví celý název, to je ten trik. Děkuji za rozhovor. Bylo to skvělé, přeji vám hodně zábavy při dnešním vystoupení a... *loučení pravděpodobně v rodném jazyce Tamy*