Put your heart on repeat 32. - KONEC

Slíbila jsem, že se díl objeví brzy, protože je skoro dopsaný. Ten ale skoro dopsaný stav trval až do dnešního dne, kdy jsem si řekla, že i kdyby z nebe Kaulitzové padali, zasednu k tomu, a dopíšu to! S časem je to prostě někdy bezkompromisní, ale poslední díl je díkybohu na světě a nezbývá, než se jen rozloučit. Trvalo to, ale alespoň mám pocit, že jsem do toho dala opravdu vše, co jsem chtěla. Trochu si ale nedokážu představit, že jsem u posledního slova této povídky, která vznikala už X let, a kousek po kousku přibývala na všech možných místech... Chovala jsem k ní po celou tu dobu opravdu upřímnou lásku, protože mi pomáhala kdykoliv, kdy jsem potřebovala vypnout. Vypnout, a být ve světě Toma a jeho malé dcerky ♥ Jsem ráda, že se za ty roky dostala až sem.
A teď nezbývá nic jiného, než jen popřát hezké počtení ;)
_________________________________________________________________________________________

Konec srpna, Německo:

"Ahoj," mávne Bill s telefonem u ucha, když Clara dorazí před dům. "Dáš si se mnou poslední skleničku vína v Německu?"
"Ahoj, ráda," dočká se ihned souhlasu, "jen si odložím." Clara si nechá od Billa otevřít dveře, a hned za nimi odloží svá zavazadla.
"Aileen, polož tam ty šaty, a...," vypadá to, jakoby Tom chtěl větu doříct, ale hned na to se ozve jeho smích z jejího pokoje.
"Zdravím poloprázdný dům," zvolá Clara s úsměvem.
"Hele, hele co mám!" ozve se hlas Aileen, ale nikdo se neobjevuje, a proto se Clara vydá za nimi.
"Ahoj," s úsměvem nakoukne dovnitř. Tom opřen o stůl, má ověšená ramena oblečením své dcery a na hlavě vyskládanou sadu jejich kloboučků.
"Ahoj," rozzáří se ihned jeho úsměv, když Claru spatří. Dojde těch pár kroků k ní, aby jí přivítal, a zapůjčí jí jeden z kloboučků ze své hlavy.

---

"To jste pokročili daleko, jen v tomhle pokoji se to nějak nehnulo."
"No, oficiálně nám chybí jedna krabice. Protože jsme netušili, že toho oblečení má tolik."
"To víš, to už je dospívající slečna," s úsměvem si Aileen prohlédne, "tak potřebuje spoustu věcí."
"Nejraději bych to tu všechno nechal," zasměje se Tom, ale na to ho hned Aileen spraží pohledem.
"A to bych chodila nahá snad?"
"To sice ne, ale z tohoto všeho by ti stačila pouze část."
"Chcete s něčím pomoct?"
"Ne, musíme to dodělat my. Ty nevíš, co v jakých krabicích máme," rozhodne Aileen. Tom na Claru pobaveně, pohlédne a rádoby omluvně pokrčí rameny.
"Ok, ok, už se do toho nepletu," zasměje se Clara. "Počkám zatím tedy u Billa."
"Hned jsme tam," mrkne na ní Tom, lehce ji obejme kolem pasu, aby si ji k sobě mohl přiblížit, a lípne jí drobnou pusu na tvář.

"Budu končit, uvidíme se zítra, ano?" usměje se Bill, když si k němu již přisedne Clara se skleničkou, "Určitě. Těším se. Pa." Hovor ukončí a položí telefon vedle sebe. "Rád tě vidím. Těšíš se?"
"No, ráno to byl docela stres, ale teď už se těším."
"To mi povídej. Málem jsem zaspal," zasměje se Bill a z láhve ji odlije do skleničky víno. "Teď už jsem o hodně klidnější. Věci na cestě, času dostatek. Jak ty to máš nakonec s tou prací?"
"Oficiálně tam budu teď dva měsíce létat tak jednou za čtrnáct dní, pak se s vámi v listopadu vrátím, a uvidíme, jak se domluvíme. Ale do konce roku bych určitě chtěla ještě s nimi spolupracovat."
"Vždycky se to nějak zvládne. Tak na to," pozvedne svou skleničku, "že to všechno vyjde tak, jak má."

"Jsem si jistý, že se co jejích věcí týče, nemáš na ní, Bille," objeví se po chvilce ve vchodových dveřích Tom se dvěma krabicemi na sobě.
"Taky že jsem na ní pyšný," zasměje se oslovený a okamžitě se postaví, "pomůžu ti snést zbytek, jinak se odsud nehneme." Clara se okamžitě zapojí taktéž, když uslyší tu hrozbu o více krabicích a vyběhne schody za Billem. Když však každý po jedné krabici sejdou zase do přízemí a pohlédnou ven, oba zastaví svou chůzi. Bill, ač to věděl, si stejně povzdychne nad skutečností, že přijela Jessica. Clara už se svůj názor nesnaží dát ani trochu najevo.
"Musím ještě říct mamce ahoj," obejde je Aileen, kterou jejich pozastavení v chůzi rozhodně nezastavilo.
"Dokázal bych si představit loučení i bez ní," neodpustí si nakonec Bill, když už Aileen zmizí venku.
"No, jdeme to dát do auta, ať nějak pokročíme," odpustí si Clara to, co má právě na jazyku a vydá se s krabicí do auta.

Tom nechá Jessicu s Aileen samotnou a vymluví se na ještě hodně věcí ohledně balení. "S tvým stylem skládání se do toho auta moc neposkládá," okomentuje hned Billovo rovnání věcí v dodávce.
"Copak, přijela se rozloučit?" opomene ale Bill jeho připomínku.
"Hm. Spíš Aileen jí chtěla vidět, takže je tu," obhájí to s nevinným pokrčením ramen. Clara, stojící v dodávce, upraví Billovu krabici tak, aby se tam ještě nějaké vešly, a s neustávajícím úsměvem přejde rozhovor o Jessice. Na jednu stranu je strašně ráda, že Aileen určitý vztah ke své matce má. Nerada by totiž byla, kdyby ji Jessica ještě označila za tu, co zpochybnila a zpřetrhala jejich vztahy. Na tu druhou stranu ale ona osobně už by ji nejraději nepotkala, i když v ní bliká velký varovný vykřičník, že to možné není. Tom k ní natáhne ruku, aby ji pomohl z dodávky na zem, a píchne prstem do Billa.
"Žiješ?"
"Jo, jen jsem se zamyslel," otočí se na patě směrem k domu. "Kdy tam vůbec dorazí tahle poslední dodávka?"
"Nevím, tvrdil, že snad do dvou dnů."
"Já že bych k tomu přihodil i ten zbytek věcí, co mám s sebou," dojde Bill až na terasu, kde si zapálí cigaretu. Tom, když ho uvidí, vzdá svou momentální vůli, a vezme mu jednu z cigaret v krabičce.
"To záleží na tobě," pokrčí pak rameny a pohlédne na Claru, "ty jsi zvládla dát všechno do prvního kamionu?"
"Dá se říci, že se mi to povedlo."
"Tak jsi šikovnější, než my dva," pousměje se Tom a ohlédne se na Jessicu s Aileen, které se při povídání nedokázaly zatím dostat dál, než za vrátka.

"Opatrujte se mi tam," obejme Jessica Aileen, po nějaké době.
"To budeme," slíbí jí Aileen, a chytne se dlaní té Tomovy, "viď, tati?"
"Jasně, že jo," přikývne Tom s pousmáním a jen si s Jessicou vymění pohled. Všeříkající pohled, aniž by museli prohodit slovo. Jessica jasně naznačující pohledem omluvu, a nekompromisní Tomův pohled, který o omluvy už nestojí. Od ní už ne. I přes to ho situace nyní donutí ji lehce obejmout na rozloučenou.
"Až potkáš tu starou Jessicu, vyřiď jí, že jí zase rád někdy uvidím," špitne u jejího ucha, než se odtáhne.
"Vyřídím," přikývne, a aniž by se snažila nyní dát více emocí najevo, nasedne do auta, s mávnutím, "mějte se."
"Mamka mi slíbila, že za námi někdy přijede," prozradí Aileen, při mávání za odjíždějícím autem.
"To je fajn," přikývne ale jen Tom, "a my jdeme dobalit ten zbytek."

O dva dny později, Los Angeles:

Když si Aileen zabydlí svůj pokoj, a dokonce se jí tam začíná už líbit více, hned se atmosféra prvních chaotických dní ustálí. Po zasednutí k večeři se Tom spokojeně rozhlédne kolem sebe.
"Uklidila sis ten kufr?"
"Jo," přikývne Aileen, zastrčí si pramen vlasů, který jí vypadnul z culíku, za ucho, a ujme se příboru. "Můžu ještě dneska koukat na pohádku večer?"
"Můžeme se kouknout ještě dneska na pohádku," svolí Tom a pustí se do večeře.
"Bill ještě dorazí?" pozvedne Clara pohled od svého talíře.
"Až někdy v noci."
"Aha. Já jen, že tady nechal tu tašku, co si chtěl vzít s sebou."
"Trochu změna plánu," pousměje se Tom stylem, že i když ví momentálně něco více, rozhodně z toho víc neprozradí. "Hele," započne proto jiné téma, "myslím, že bychom ten stůl tady na terase mohli nechat."
"Taky se mi tady líbí. Vždycky jsem chtěla jíst takhle na vzduchu."
"Jo! A můžeme tu takhle vždycky sedět, když už tady budeme bydlet spolu," potvrdí to Aileen ještě navrch svým úsměvem. "A ještě s Billem."
"Takže tímhle jsme to odsouhlasili."

"Mně se tady fakt líbí. A víte co je tady nejlepší? Že je tady bazén a že tu bydlíme všichni. Je to tady moc hezký. Ale u nás doma to taky bylo hezký. A tati, víš, co jsi mi ještě slíbil?"
"Asi bych si to měl pamatovat, když jsem to slíbil, že?"
"No přece ten zámek!"
"Ach, jasně, ten zámek," pousměje se Tom, "už na tom pracuju."
"No, abys nezapomněl."
"Nezapomenu. Ty jez, ať stihneme tu pohádku."
"Uděláš mi zase nějak hezké vlasy, až půjdu do té školky úplně poprvé?" pohladí s oslovením Claru po ruce.
"Ráda, vymyslíme zase něco extra."
"Už se tam těším. Snad tam budou hodný děti."
"To víš, že budou," obdaruje jí Tom úsměvem, "všechno bude za chvilku v pořádku, až se pořádně poznáte."
"Všechno bude fajn," přikývne na to Clara polohlasem, a s úsměvem si oba vymění mezi sebou pohled. Ve všech se náhle usadí ten klidný duch pohody, kdy si opravdu mohou užívat sebe samých.

Ve tři hodiny v noci, když se ani Tomovi, ani Claře nechce jít spát, zůstávají v obýváku u filmu. Tom však po chvilce vstane, aby si vyzvedl novou láhev piva, a aby pootevřel více dveře na terasu. Když příjemný noční vzduch ovane jeho tělo, přivře s výdechem oči, a zůstane na chvilku postávat na místě. Po chvilce se za jeho zády ozvou tiché kroky bosých nohou, a hned na to ho Clara obejme zezadu kolem pasu.
"Jsem ráda, že jsem se nerozhodla jinak. Jsme tu sice zatím krátce, ale už teď vím, že to může být jen lepší."
"Bylo by to tu bez tebe nepohodlný. A nevím, kdo jiný by mi takhle pomohl s Aileen, když si tě tak strašně zamilovala."
"A já se zamilovala do vás," pronese Clara s úsměvem a lehce svou tvář otře o Tomovo rameno, kde pak hlavou spočine.
"Rozhodně by to bez tebe bylo těžký," odsouhlasí si Tom, a přetočí se ke Claře čelem. "Jsi vážně anděl."

"Bill je doma," zareaguje ovšem hned na to, když zaslechne zvuk vchodových dveří, "a nechal se domu odvézt, takže asi nebude v nejlepším stavu." Zasměje se, a Clara si ho se zájmem prohlédne.
"Jak víš, že se nechal přivézt?"
"Třeba intuice, a třeba to, že jsme neslyšeli žádné auto, na příjezdové cestě, ani otevírání garáže, a přitom odjížděl svým autem." Z předsíně se ozve nejprve shození nějaké dřevěné věci na zem, a hned na to Billův smích. Tom se rozesměje stejně tak, a jakoby opožděně stvrdí svou odpověď přikývnutím. "Nejspíš intuice."
Když Bill vejde do obýváku, s veselou tváří si je oba jednotlivě prohlédne. "Vy ještě nespíte? Výborně! Musím vám totiž něco říct." Jeho kroky zamíří do kuchyně, kde si na linku postaví šampaňské a dá se do otevírání.
"Bille, děláš si ze mě srandu?" rozesměje se Tom, aniž by věděl, co mu přijde tak vtipného na tom, že si jeho opilý bratr po příchodu domu, otevře hned další láhev. "Nech tu láhev zavřenou."
"Kdybys mě nechal domluvit," pootočí se půlkou těla k nim, což mu dá více práce, než myslel, a proto se přidrží linky, "dozvěděl by ses, proč tu láhev otevřu."
"Neříkala jsi právě před chvilkou, že to tady může být jen lepší?" podívá se Tom na Claru s řečnickou otázkou.
"Ale třeba má co slavit," pokrčí rameny se smíchem, "třeba má radost."
"Jestlipak víte, co je za den? Tome?"
"Den, kdy ses rozhodl, že z tebe bude alkoholik?"
"Tse, to je maličkost oproti tomu," rozesměje se Bill, a ačkoliv chtěl ve svém proslovu pokračovat, na chviličku ho smích přemůže.

"No, copak máš na srdci?"
"Právě je něco kolem třetí ráno, a v Německu je dvanáct odpoledne. A oficiálně ve tři hodiny odpoledne středočeského času vychází co? Ano, Tome, jsem rád, že ti to všechno docvaklo. Musíme zapít naše nové album. Dneska je ten den!" dá se do pokračování v otevírání láhve.
"Vážně se to všechno stihlo?" pohlédne Clara na Toma. "Jak jste to vůbec zvládli, během toho chaosu v poslední době?"
"Je to stejný, jako když chodíš do práce. Jak lidi stíhají chodit do práce, i když je kolem nich chaos?"
"Ok, takže teď už vím, že bych nemohla být umělec. Neustále bych práci odkládala, a čekala bych na dobu, kdy to bude méně chaotické. Takže bych roky prokrastinovala."
"Taky už s Billem známe," zasměje se upřímně Tom.
"Mohl by jeden z vás jít nalít to šampaňské do skleniček?" otočí se na ně Bill.
"Ty jsi tele, viď?" pokárá Billa, ale vydá se za ním. Při předávání jedné plné skleničky Billovi mu krátce hlavou prolétne, zda by nebylo jednodušší, dát mu do ruky celou tu láhev. Takhle to totiž působí, že ji za chvíli samou vehemencí o něco rozbije.

Ujme se skleničky své a druhou donese Claře. Ta svou sklenku převezme, když už si Bill s nimi doběhne přiťuknout.
"Na tohle si prostě musíme přiťuknout."
"Přiťukneme si na to, že jsem zapomněl, kolikátého je."
"Nekaž mi to," zamračí se Bill na svého bratra. Hned na to ale zase nasadí úsměv a pokusí se je oba naráz obejmout. Tom mu obezřetně skleničku vezme z ruky, neboť by nerad měl jeho šampaňské vylité na zádech. "Život je fajn, obzvláště tady v LA."
"Život je krásnej," přitaká mu Clara.
"A já jsem vážně rád, že jsi tady," věnuje jí Bill úsměv a od Toma si zase vytrhne skleničku. "Jo, vlastně jsem vám něco přinesl," rozhlédne po místnosti, a začne hledat svou tašku. Když ji však nenajde v nejbližším okolí, vydá se do útrob domu.

"Budeš muset přežít tyhle trochu bohémské večery, ale jinak by to tu s námi nemuselo být až tak zlé," pokusí se s úsměvem Tom obhájit stav svého bratra.
"Tome, všichni jsme v životě někdy bohém. Nebo jím alespoň máme právo někdy být. A na tobě obdivuju, že ty i přes to, že dokážeš být bohém, dokážeš být i skvělým otcem. To umí jen málokdo."
"To se zeptáme za pár let Aileen."
"Věř mi, bude se mnou souhlasit. A kromě toho, velmi ráda se jí za pár let zeptám, pokud to bude znamenat, být stále ve vašem životě."

"Bude mi potěšením," láskyplně si Tom Claru prohlédne, lehce obmotá svou volnou ruku kolem jejího pasu, a ještě láskyplněji se vpije do jejích rtů.

by Mintam