Put your heart on repeat 31.

Mohla jsem to dnešním dílem ukončit, ale dopřejme této povídce ještě jeden, a tentokrát opravdu již poslední díl! :) Ten mám už prakticky skoro napsaný, takže by tu měl být brzo! A teď tedy ten předposlední, který jsem moc nečetla, takže snad neobsahuje mnoho chyb ;) Příjemné čtení.
___________________________________________________________________________________________

"Kam razíte dřív?"
"Nejprve musím zařídit zbytek těch doktorů, chci se zkusit zastavit v té školce, a pak teprve tu pláž."
"Tak to my asi zůstaneme tady. Elora tu je celoročně, takže tu už na pláž nesbalím," zasměje se Bill a dosedne v Tomově ložnici na postel.
"Já nejdu nikoho balit na pláž, slíbil jsem to Aileen," zavrtí s úsměvem Tom hlavou.
"Nicméně, říkáš školka, myslel jsem, že tu už máš zařízenou."
"To sice jo, ale chci jí i tak vidět osobně. Stejně jako chci, aby jí viděla Aileen."
"Než mi odjede Elora, tak asi ještě zauvažuju, zda s vámi nakonec nepojedu, protože tu školku bych taky docela rád viděl."
"Je to na tobě, my ti to když tak s Clarou zhodnotíme, a povyprávíme ti," rozhlédne se Tom po pokoji. "Kam jsem sakra hodil to triko?"
"Včera jsem s Clarou mluvil, po tom, co jsi šel spát."
"A? To děláš všude a se všema. Takže něco, co bych měl vědět?" pousměje se na svého bratra a hned zase začne věnovat pozornost balení do své tašky.
"Ne, jen si myslím, že bys na ni neměl tolik tlačit ohledně LA."
"Co kdybys tohle nechal na mně?"
"Nechám to na tobě, jen chci říct, že se o tom zmínila. Bojí se, aby tě nezklamala, když ti pak řekne ne. A já nechci, aby tenhle pocit měla. Myslím si, že není potřeba tlačit. Potřebuje jen čas, který my nemáme. Takže i kdyby se měla rozhodnout až za půl roku, bude to v pohodě."

---

"Asi jsem byl včera protivnej, ale snažím se na ní netlačit. Jen to někdy není tak lehký, když vidím, jak ten čas letí," pozastaví se Tom nad tou myšlenkou a opře se zády o zeď.
"Když jsme se rozhodli my tehdy, že se odstěhujeme, bylo to ze dne na den. Neměli jsme čas o tom přemýšlet. Ale ona ten čas má, takže má samozřejmě čas i na to, aby si vytvořila určité pochybnosti. A tím, že se jí zeptáš na rozhodnutí, tím se ten tlak zvyšuje."
"Ty jsi zase spolknul chytrost, viď?"
"Jen říkám, jak to je."
"Jasně, že nechci, aby měla pocit, že na ní tlačím, ale nějak mne tlačí to všechno kolem, co všechno musím pro Aileen ještě zařídit, že to asi tak někdy vyzní, že jí nedávám na výběr."
"Neboj, však je tu s námi taky ráda. A myslím si, že je férová, a že to nějak dopadne, uvidíš. Vem si, že si Aileen málokdy vzpomene na Jessicu, za to o Claře mluví nepřetržitě."
"Za to jsem jedině rád," přikývne Tom na souhlas.
"Takže jí jistě Aileen přemluví případně za nás," uchechtne se Bill.

"Hele musím to naložit do auta, kdy budeš vědět, zda pojedeš?"
"Jdu se zeptat Elory, kdy bude muset jet. Nerad bych jí opustil dřív, než bych musel," pousměje se.
"Včera ses bál, a jak vidíš, nikdo nic moc neřeší."
"Já vím, byl jsem opilej," mávne rukou, "ale Joye volal, že nebylo fér, aby odjel. Takže myslím, že asi uznal, že nemá smysl dál hrát divadlo na lidi."
"Taky si myslím. Sice to neposouvá tebe nikam dál, ale šel jsi do boje, budeš muset ještě vytrvat."
"Krásně jsi to nazval," zasměje se Bill.
"No ale je to tak, měl bys..," ohlédne se k pootevřeným dveřím, kde se ozve smích. "Aileen? Já jsem tě viděl."
"Ty máš oči všude!" vběhne se smíchem Aileen dovnitř. "Utekla jsem Claře, chci aby mě hledala."
"To je sice fajn, ale já tě nejdřív poprosil, zda by ses oblékla."
"To ještě stihnu. Nebo už jedeme?"
"Nejde o to, že to stihneš, jde o to, že jsi neudělala něco, o co jsem tě požádal."
"Tatí," zamračí se Aileen.
"Mám plán!" pozdvihne prst Bill, aby na sebe upozornil. "Hlásím se právě jako tvůj osobní stylista!"
"Co to je?" prohlédne si ho Aileen s andělským úsměvem.
"To, že ti právě půjdu pomoct vybrat to nejlepší, co na sebe na dnešní cestu budeš moci obléknout. Souhlas?"
"Souhlas!"
"Tak jdeme," přikývne Bill, a společně s Aileen opustí Tomovu ložnici.

"Co vy dvě? Připravené?" nakloní se Tom ke Claře a Abby sedící u stolu, malující si na papír.
"Až to domalujeme," pousměje se Abby.
"Kam se nám ztratila Aileen?"
"Šla se obléknout," odpoví Claře anglicky, ale hned na to přepne na němčinu a prohlédne si blíže její kresbu, "to se mi fakt líbí. Kreslíš dobře."
"To víš, člověk maluje vlastně denně. To je pak otázkou praxe."
"No jo, ale rozdíl je mezi obyčejnou tužkou a rtěnkou."
"V konečném efektu vlastně ani tolik ne," pousměje se Clara a lípne Tomovi drobný polibek.
"Abby, myslela jsem, že si tohle chceš vzít sebou," vejde do místnosti Emma, nesoucí v ruce tašku s věcmi Abby.
"Však si to zabalím," odpoví Abby, aniž by vzhlédla od papíru.
"To už jsem taky slyšel dneska dvakrát, ze strany Aileen," ujistí jí Tom se zasmáním, že je to v pohodě.
"No, nemám nakonec jet s vámi?"
"V pohodě, to zvládneme. Byla jsi tu s nimi od rána, takže pár hodin to snad zvládneme."
"Pro každý případ jsem na příjmu," s úsměvem koukne na práci své dcery.
"Myslím, že mě už jen tak ledacos nezaskočí," ujistí s pousmáním Emmu, "a budeme na to dva. Ovšem jestli vůbec dneska vyrazíme, protože vypadá, že tyhle děti dneska nedomalují."
Clara se smíchem k těm dvěma vzhlédne. "Ale když nás to baví."
"Ještě sis měla trucovně dupnout," doplní jí Tom stejně tak se smíchem a obejme ji zezadu okolo krku, s tím, že si do ruky vezme také jednu z tužek, aby doplnil Clařin papír i o své umění.

"Jak dlouho jste vlastně vy dva spolu?" prohlédne si je Emma s úsměvem, při uklízení okolí stolu.
"Hm," ozve se od obou s pochybností, že si tohle pamatují. Na to se ale oba rozesmějí, neboť se ani jeden nemá k odpovědi.
"Ok, to jsem pochopila," zasměje se stejně tak Emma.
"Zase tak dlouho ani ne," opraví hned na to Clara, "ale asi to nemá přesné datum."
"Jasně, jsem jenom zvědavá," mávne hned na to rukou, "takže se budeš taky stěhovat?"
"Jo," přikývne Clara bez špetky zamyšlení. Jediného, koho to trochu zarazí, je Tom a na důkaz toho se i pozastaví tužka v jeho ruce, kroužící po papíru.
"Už bylo potřeba trocha ženské ruky v tomhle domě," usměje se Emma.
"Už jsem hotová, tadá!" vběhne dovnitř Aileen, v závěsu s Billem, takže Tom spolkne svou myšlenku. Narovná se, a otočí se směrem ke své dceři.
"No jo, práce Billa," vydechne Tom rádoby s úšklebkem.
"Hele, nech si to, sluší jí to."
"A koukej," přiběhne k němu blíže, aby si prohlédl i doplněk v jejích vlasech.
"Nádhera," pronese Tom ještě stejným tónem, ale hned pak se usměje, "sluší ti to."
"Já vím."
"Takže můžeme konečně jet."

* * * flashback * * *

"Wow, ten čas tak strašně letí!" koukne s výdechem Bill na Aileen.
"Zatím je to jenom školka, počkej až půjde do školy. Ale stejně nechápu, kam ty tři roky utekly."
"Vypadá tak legračně s tím batůžkem!" usměje se Bill. "Je tak k sežrání."
"To je," přikývne Tom a prohlédne si svou dceru, která s batůžkem postává mezi hloučkem cizích dětí, kteří se stejně tak, jako ona, rozkoukávají první den ve školce. Sice už sem dva měsíce na zkoušku většina dětí chodila, aby si zvykly být těch pár hodin mimo domov. Dnes ale poprvé proběhne odloučení od rodičů až do odpoledne.
"Nevypadá, že by tě postrádala."
"Tak to hlavně zaklepej někam! Já doufám, že ty dva měsíce, co jsem tu vysedával s ostatníma rodičema, nějak stačili k tomu, aby si zvykla."
"Nějak si tě nedokážu představit, jak sedíš s ostatními rodiči nahoře, a pozorujete nenápadně svoje děti," rozesměje se Bill.
"Nechtěj to nikdy zažít," přitaká mu stejně tak se smíchem Tom. Aileen se najednou na patě otočí a vrátí se k nim. "Zlato, sundáme ten batůžek a bundu, a pověsíš si je na ten věšáček s beruškou. Skoro všechny děti už to udělaly."
"Ne," zavrtí ale Aileen hlavou, svůj batůžek si chytne pevněji, a obejme pevně Tomovu nohu, s neustálým pohledem na další děti.
"Ale no tak, byla jsi pyšná, že máš berušku a budeš si to na ní moc věšet. A teď jí tam necháš osamocenou?"
"Chci spolu," ozve se Aileen, která najednou jakoby zapomněla půlku svého slovníku.
"Dobře, pověsíme to spolu, ale až přestaneš mluvit jako mimino," poklekne před ní Tom a s úsměvem vezme její obličej do dlaní. "Umíš krásně mluvit, takže to řekni celou větou."

"Dáme to berušce spolu."
"To zní už lépe," pousměje se, postaví se na nohy a vezme Aileen za ručičku. U jejího věšáčku jí podrží batůžek, a pomůže vysvléknout z bundy.
"Zoubek!" začne natahovat ručičky ke svému batůžku. Tom jí tedy podá jejího oblíbeného plyšáka a opět přijme její ruku. Aileen ale zůstane stát jako přikovaná.
"Aileen, no tak. Ještě jsem furt tady. S Luisou jste si včera tak hezky hrály, nechceš jí jít zkusit pozdravit?"
"Ahoj, Aileen," přijde k nim jedna z učitelek, "jak jsi byla zachumlaná v té bundě, ani jsem tě nepoznala. Myslela jsem, že nám odcházíš domu. Jsem ráda, že ses rozhodla tu s námi dneska zůstat. Musím ti toho tolik ještě ukázat!"
"Můžu jít za dětma na zahradu?"
"No jasně, že můžeme jít na zahradu, pokud jí chceš vidět první," nabídne jí svou ruku, "můžeme?"
Tom si pyšně svou dceru prohlédne, když jeho dlaň pustí a chytí se dlaně učitelky. Bez ohlédnutí se s ní vydá na cestu, ale před východem ven se přeci jen zastaví a otočí. Všichni se zaleknou, že si to Aileen rozmyslí, ale ta jen druhou ručičkou Tomovi i Billovi zamává a s úsměvem pokračuje v chůzi.
"Proč se mi chce brečet?" dojde s úsměvem Bill k Tomovi.
"Fuu, jsem na to zvědavej. No nic, jsme domluvení, že se mám ještě půl hodiny pohybovat někde v okolí budovy, a pak pojedeme. Ok?"
"V pohodě. Všechno, pro vás dva," přikývne se zasmáním Bill.
"Ty kráso," s výdechem Tom otevře vchodové dveře a podrží je svému bratrovi, "takhle nervózní nebývám ani před koncertem." Rozhlédne se venku a nadýchne se čerstvého vzduchu. "Tohle je krize. Já jí obdivuju. Pamatuješ na naše dny ve školce?"
"Fuj, nepřipomínej mi to! Pamatuješ na tu krávu? Ta se vůbec neuměla chovat! Snad se chování učitelek trochu změnilo, tahle vypadala docela v pohodě."
"Jo, to snad jo. Tuhle si Aileen oblíbila hned. Hele, myslíš, že je blbej nápad zapálit si před školkou? Nějak nevím nervozitou kam s rukama."
"Pojď k autu, zapálíme si tam, tady to není úplně dobrej nápad. A uklidni se, zvládne to. Je přece naše."

* * *

"Tati, ta školka je super! Líbila se i Abby?"
"Líbila se i Abby," přikývne Tom. "Máte všechno?"
"Všechnooo," vesele vykřikne Aileen, přehodí si batůžek přes rameno a mávne na Abby. Když se společně rozeběhnou na pláž, zavře Tom kufr od auta, a s úsměvem vezme Claru kolem ramen.
"Co přesně je to za školku? Nepřišla mi úplně jako běžná."
"Je to totiž zároveň s individuálním doučením angličtiny. Aby zvládla jít příští rok do školy."
"Chceš, aby chodila do školy tady?"
"Hm, už asi jo. Asi to se mnou nebude mít jednoduchý."
"To teda," usměje se Clara, "ale bude mít zase dobrou jazykovou průpravu do života."
"Ale kdo ví, co bude za rok."
"Přesně tak, kdo ví."
"Nicméně, musím se na něco zeptat," pousměje se Tom.
"Já asi vím, na co se chceš zeptat. A odpověď zní ano."
Toma ta situace ale rozesměje, jelikož si představil, jak by to pro nějakého posluchače muselo právě znít. "Jedeš tedy v srpnu s námi?"
"Jedu," pozastaví své kroky, když dojdou až na pláž k holkám, "jestli mě tu budete chtít."
"Ani o tom nezkoušej pochybovat," přikáže jí Tom a spojí jejich rty v jeden polibek.

by Mintam