První pomoc!
Je něco málo po půlnoci, a chytrá Marie si vrazila nůžky do prstu. Docela hluboko, a hrot nůžek ještě narazil do kloubu toho prstu, který hned na to zmodral. S krvavou rukou se rozeběhla po domě, kde ale samozřejmě již všichni spali, takže si jako první pomoc vrazila ruku pod kohoutek s ledovou vodou, a když krve ubylo, obvázala si prsty jedné ruky pomalu ránu.
Věřte mi, moji první pomoc nechcete zažít :D! A takhle to dopadá, když děláte kraviny s nůžkama po nocích... mistrovská práce zavázání rány!
Tenhle rok už prostě nemůže být lepší! A to jsem se chystala dnes v noci psát, a ono to úplně nejde, protože ten prst nelze ohnout, abych neskučela, jak to naražené bolí! A při ťukání na klávesnici, leč jinými prsty, mi v té ruce tepe a s každým nárazem to cítím. Takže jako docela jsem ze sebe fakt zklamaná. Tak blbé zranění, kvůli takové kravině, jako malé dítě!
Naštěstí jsem ale shodou okolností objevila jinou první pomoc:
Vidíte to co já? Ách, hned je mi lépe! ♥ No nic, za blbost se platí. Budiž mi trestem to, že budu moci dnes na klávesnici jen koukat a občas pohledem zajet na tuhle maličkost, pana Kaulitze staršího.
(Předem se omlouvám těm, kteří došli až sem. Tenhle článek je úplně nesmyslný, a trval mi sepsat asi čtvrt hodiny, během neustálého třepání ruky, syčení, a nadávání si do idiotů!)
Věřte mi, moji první pomoc nechcete zažít :D! A takhle to dopadá, když děláte kraviny s nůžkama po nocích... mistrovská práce zavázání rány!
Tenhle rok už prostě nemůže být lepší! A to jsem se chystala dnes v noci psát, a ono to úplně nejde, protože ten prst nelze ohnout, abych neskučela, jak to naražené bolí! A při ťukání na klávesnici, leč jinými prsty, mi v té ruce tepe a s každým nárazem to cítím. Takže jako docela jsem ze sebe fakt zklamaná. Tak blbé zranění, kvůli takové kravině, jako malé dítě!
Naštěstí jsem ale shodou okolností objevila jinou první pomoc:
Vidíte to co já? Ách, hned je mi lépe! ♥ No nic, za blbost se platí. Budiž mi trestem to, že budu moci dnes na klávesnici jen koukat a občas pohledem zajet na tuhle maličkost, pana Kaulitze staršího.
(Předem se omlouvám těm, kteří došli až sem. Tenhle článek je úplně nesmyslný, a trval mi sepsat asi čtvrt hodiny, během neustálého třepání ruky, syčení, a nadávání si do idiotů!)
Tenhle článek jsem si četla dneska ve škole a měla jsem co dělat, abych během přednášky nevyprskla smíchy. Já vím, že to není nic vtipného, když se nůžky zapíchnout do ruky, ale tys to podala tak nějak vtipně, že jsem si naprosto živě dovedla představit, jak pobíháš po ztichlém a spícím domě. :D..Doufám, že tě to brzo přestane bolet a brzo se to zahojí. :)A k tvému komentáři na mém blogu: vůbec nevadí, že ses tak vypsala. Říká se, že sdílená bolest je poloviční bolest. Snad se tvůj bratránek brzo probere a bude v pořádku. Jak psalas - naděje umírá poslední. Někdy ovšem stojí hodně sil i to, abys si uhlídala ten kousek naděje. Snad to pro oba dopadne, jak nejlépe bude moct. :)
OdpovědětVymazatMyslím na vás. :) :-*