Marie nemá blog

Jo, zase. Zase ta pauza. Ale další, takový "oddalující" díl je zde, a příští dílek uvidíme, zda nebude finální :) Čeká mne takový asi dvacetidenní maraton v práci bez pauzy, takže uvidíme, kde najdu čas, ale budu se snažit do pátku ;) Příjemné čtení. ___________________________________________________________________________________________ Následující večer, kdy Bill sice chtěl vyjít do víru města, se nakonec spokojí s tím, že uspořádá uvítací párty v jejich vlastním domě. V pozdějších hodinách, kdy už je v příliš dobré společenské náladě, už dokonce přestane i uvažovat nad tím, jak vlastně jejich dům bude ráno vypadat. Ani Tom se neznepokojuje, jestliže mu dcera spokojeně spí v pokoji na odvrácené klidné straně domu, a celý večer se může plně věnovat všem, a především Claře. "Ještě tě ani tohle nepřesvědčilo?" napije se ze své skleničky s alkoholem, a spokojeně uveleben na jednom z lehátek vzhlédne ke Claře. Ta jen z boku posedávající na lehátku vedle něho, se po

Po týdnu!!! konečně trochu volného času, tak ponocuji. Donutila jsem se ten díl konečně dopsat, a je mi ze mě špatně, jak dlouho jsem to dokázala odkládat! Každopádně je tu, a bude snad trochu pozitivně laděn, jak jsem se snažila. Snad postavy má nálada posledních dní nepoznamenala. Příjemné počtení :) _______________________________________________________________________________________ O měsíc a půl později: "Tati, kdy zase uvidíme mamku?" "Aileen," vydechne trochu znepokojeně Tom, "byli jsme s ní včera celý den, tak zase až to vyjde. Dneska máme přece jiný plán." "A vy jste se včera hádali?" "Tohle je jen mezi námi, tohle se tě vůbec netýká." "Já vás slyšela. Asi se uvidíme málo, až budeme pryč, že? To je škoda." "Jo, uvidíme se o něco méně. Ale nebyla to hádka," ztratí najednou Tom slova, "až budeš větší, tak ti to vysvětlím." "Já už jsem větší." "To sice ano, ale na tohle ještě nejsi ve

Miluju ten jejich smích! ♥ :D

A je to zase tady, článek k letošnímu roku (a to ještě neskončil ani únor), kdy musím napsat pár slov k tomu, jak přesně mě tenhle rok štve! Je to tak, vzalo mne to - jsem neaktivní, fyzicky i psychicky vyčerpaná, absolutně nemám náladu psát, jíst, spát nemůžu,... opět mi pomáhá snad jen ta hudba. Už pro tohle asi nemám ani vysvětlení. Něco v mé momentální situaci mne děsně vyčerpává, vysává a já se nedokážu odtrhnout k nějaké činnosti, abych se dostala od reality. Pokouším se napsat pár řádků k Put your heart..., ale jde to tak strašně těžko, když nechci, abych na ty postavy přenášela mou hloupou náladu. Někdy, když ráno vstanu, tak si přijdu takhle - jako když je prostě všechno špatně! A lidi kolem mne, kteří mne VŮBEC neznají, jen se mnou pár dní v týdnu pracují, ještě řeknou: "Ty si teď furt na něco stěžuješ!" Já?! Já, která cizím lidem nesvěřím nic ze svého soukromí, jen jsem chtěla slyšet třeba, že ten tlak v práci necítím sama? Trochu podpory - necpu jim nic ze svéh

Jeden z oddechovějších, za to delších, dílů. Oddechovější na čtení, psaný ale ve spěchu a stresu a... Tak snad to na něm nebude tak znát ;) _________________________________________________________________________________________ Ve dvě hodiny v noci zaparkuje Tom na příjezdové cestě své auto, a vydá se do domu. Mlčky si prohlédne Billa, který s notebookem v klíně posedává v křesle, a po odložení klíčků od auta a zamknutí hlavního vchodu, se usadí naproti němu. Ten však pozvedne prst, s upřeným pohledem do obrazovky a rychle dopíše rozepsanou odpověď v emailu. "Už jsem ready," vyřkne po chvilce a notebook zaklapne. "Tak, co tu děláš?" pozvedne pohled k Tomovi a notebook odloží na stolek před sebe. "Bydlím tady," pronese, než si ale všimne káravého pohledu svého bratra a proto zvážní. "Ráno musím vstávat. A potom, ani jsem neměl v úmyslu zůstávat déle." "A?" Tom očima bloudící po místnosti, jen vydechne. "Proč jsi mi nikdy neřekl, j

Trvalo to. Moc to trvalo. Ode dneška jsem měla mít trochu volna, a místo toho jsem zase jela do práce, a po zbytek týdne to nebude jiné :-/ Ovšem, o to delší díl je, takže se snad trochu bude dát číst a líbit ;) _______________________________________________________________________________________________________ "Vážně netušíš, kde Clara je?" zeptá se Bill, okamžitě, co Tom vyleze ze sprchy. "Vzhledem k tomu, že přijela včera, a dneska večer musí být zase v Berlíně, odhaduju, že odjela." "Odhaduješ?" nepochopeně si Bill bratra prohlédne od hlavy až k patě. "Nechceš vědět, co všechno se dozvěděla? Mě by to docela děsilo. A ještě víc mě děsí, co si z toho zase vycucnou noviny." "Chci to vědět, ale bojím se, že se nikam dál nedostanu," Tom s výdechem dosedne do křesla, a vezme do ruky svůj telefon, aby zkontroloval, zda tam nemá nějaké volání, či zprávu. Jeden zmeškaný hovor se tam sice nachází, ale od Jessicy. Nespokojeně proto pomlaskn

Nemohla jsem najít čas a nějak ani sílu v posledních dnech napsat další díl. Není ale nic víc povzbuzujícího, než když zjistíte, že jste v pondělí, ve 20:37, zveřejnili prorocký díl ! "No vlastně, když už jsme tu jenom v tomhle složení," vloží se do toho náhle Gustav a pohlédne s povzbuzením na svou přítelkyni. "Ani nemůžu, dneska jsem tu totiž už za dva," pohladí si s pyšným úsměvem bříško. Tahle zpráva mne právě mega nabila! ♥ Život je nezpochybnitelně nádherný! Ta představa, že mu bylo 16, když jsem je poznala, a v 17 jsem ho poprvé viděla naživo. Jak se jeho život tak nádherně obrátil a změnil. Ten malý kluk za bicími bude otcem.. ♥ Je mi smutno ze mě! :D Tolik změn v jejich životě, a já furt jen stojím ve frontě na něco :D Ňuf ♥

Věřím v to, že jsme všichni narozeni pro někoho. Pro někoho, ke komu patříme, a tudíž se v tom životě musíme potkat, i kdyby to mělo být až v 90 letech. A tihle čtyři jsou prostě narozeni pro sebe! :D

Řekla jsem si, že si neodpustím ještě tento díl, než se dostanu zpátky ke Claře, a proto dávám další díl už dneska ;) Tak snad bude úspěšný. _________________________________________________________________________________________ "Kde je Clara?" přitancuje rozesmátý Bill k baru, kde postává Tom s Jessicou a Hannah. "Nevím," pokrčí Tom rameny a podívá se směrem ke stolu, "myslel jsem, že je s vámi." "A já myslel, že s vámi," rozhlédne se Bill kolem. "Tak jí holt najdu." "Ona se nevrátila?" zeptá se však náhle opatrně Jessica. "Odkud se měla vrátit?" vystřelí Bill okamžitě otázkou. "No, potkala jsem jí na toaletě naposled, je to tak dvacet minut. Ale odcházela přede mnou." "Půjdu jí najít," řekne Tom klidně, s domněním, že třeba někde telefonuje, nebo se prostě za chvilku někde vynoří. Vydá se proto skrz lidi v klubu, aby se rozhlédl, a vzhledem k tomu, že je to tady hlava na hlavě, dá to docela pr

Dneska jsem si chtěla trochu zahrát na sviňku a proto jsem si dovolila díl takto zakončit. Nicméně, rozluštění by mělo přijít záhy ;) PS: Když vložím text pod perex tak zmizí... Takže tu bude prostě celý! A až přestane blog.cz zase menstruovat, tak to napravím. PSS: Díl vložen znovu, jelikož jsem na to nemohla koukat! _________________________________________________________________________________________ Ráno: "Co tu děláš takhle brzo?" vzhlédne Tom od své kávy k příchozímu Billovi, a neodpustí si nezívnout. Bill ovšem nehledí na to, že je devět ráno, a že by se na stejnou otázku mohl zeptat Toma. Dokonce svého bratra donutí si myslet, že se ještě vůbec nevzbudil, neboť se svalí na venkovní lavičku přesně naproti němu a s úsměvem ve tváři opět oči zavře. "Tak proč nezůstaneš v posteli, když spíš?" "Protože tady je krásně, a protože je mi na zvracení." "Jestli se zvrací s úsměvem ve tváři," zasměje se Tom s pokrčením ramen a vrátí pohled do nebe