Put your heart on repeat 26.

Řekla jsem si, že si neodpustím ještě tento díl, než se dostanu zpátky ke Claře, a proto dávám další díl už dneska ;) Tak snad bude úspěšný.
_________________________________________________________________________________________

"Kde je Clara?" přitancuje rozesmátý Bill k baru, kde postává Tom s Jessicou a Hannah.
"Nevím," pokrčí Tom rameny a podívá se směrem ke stolu, "myslel jsem, že je s vámi."
"A já myslel, že s vámi," rozhlédne se Bill kolem.
"Tak jí holt najdu."
"Ona se nevrátila?" zeptá se však náhle opatrně Jessica.
"Odkud se měla vrátit?" vystřelí Bill okamžitě otázkou.
"No, potkala jsem jí na toaletě naposled, je to tak dvacet minut. Ale odcházela přede mnou."
"Půjdu jí najít," řekne Tom klidně, s domněním, že třeba někde telefonuje, nebo se prostě za chvilku někde vynoří. Vydá se proto skrz lidi v klubu, aby se rozhlédl, a vzhledem k tomu, že je to tady hlava na hlavě, dá to docela práci.
"A kam šla?" nepřestává ovšem Bill zasypávat Jessicu otázkami.
"Bille, no tak, nevím kam šla. Byly jsme s Carrie jen před kabinkami, u umyvadel a povídaly si. A Clara se najednou zjevila jak stín a zmizela beze slova pryč."
"Moment," zarazí se Bill, který celý večer to její povídání nemohl snést, a má podezření, že nebyl sám. "Povídaly jste si? Jen jste si povídaly?"
"Co to má být?! Ano, povídaly jsme si. To je snad jedno o čem jsme si povídaly!"
"Ne, docela záleží, o čem jste si povídaly."
"Můžu si říkat, co chci, Bille. A jestliže poslouchala, za to já nemůžu."

---

Tom, mezitím bloudící klubem, se odebere do klidnějšího rohu, kde jsou dveře do tiché chodby. Zavře se tam, ačkoliv neví, kam právě vlezl, a je mu to i docela jedno. Z kapsy vyndá telefon, že zkusí tedy Claře zavolat, v domnění, že pokud je někde uvnitř v tom hluku, stejně nemá šanci, aby se jí dovolal. K jeho překvapení se ale po třetím zazvonění ozve na druhé straně tiché zvednutí hovoru.
"Kam ses mi vytratila?" pousměje se, a opře se zády o chladnou zeď za ním.
"Promiň, Tome," ozve se tichý a rozechvělý hlas Clary v telefonu, "už se tam ani nevrátím."
Tomovi se z nervozity vytvoří na čele drobná vráska, a na malý moment podrží v sobě dech. "Ty pláčeš? Co se stalo?"
"Nebudu se obhajovat, Tome, sbohem."
"Ale..," zazní Tomův hlas těsně před tím, než Clara hovor ukončí. Mlčky a nechápavě se na svůj telefon zadívá a snaží se z něj vyčíst to, co mu ona neřekla. Bohužel bez účinku. Zůstane proto opřen o zeď za sebou a nedokáže se donutit k chůzi. Právě přestal všechno chápat. Když mu hned na to přijde na mobil zpráva, s nadějí jí otevře, že by tam mohlo být více, než bylo řečeno. Ovšem odesílatelem je Bill. Kde jsi? Našel jsi ji? Asi vím, co se stalo! Tom zoufale vydechne a zavře na pár sekund oči. Tohle měl být klidný večer ke konci týdne a místo toho má pocit, že se právě probudil do špatného snu.

Na konci klubu, za dveřma, v rohu to velké modré světlo, odešle Billovi odpověď, protože z chodby nedokáže vylézt ven, aby si ho vyhledal sám. Má najednou pocit, jako by kompletně vystřízlivěl, a kdesi v těle ho píchne ta skutečnost, co říkal Bill od samého začátku, a to že vedle Jessicy jsou najednou všichni odstrčení. Ne jeho vinou, ale na jednu stranu na tom částečně vinu má, pokud je Jessica, byť v minulosti, jeho součástí. Jen dnes musí uznat, že se chovala Jessica tak, až to působilo, jako by kdy byl jejím majetkem a trvá to doteď. Jako s majetkem s ním nikdy nezacházela, ani to tak nikdy nepublikovala, jako právě dneska! Jako by hořce litovala své minulosti a chtěla si to vynahradit alespoň touhle přetvářkou.
"Tome," vejde krátce na to Bill s prudkým zabouchnutím dveří. "Nenašel jsi jí, že?"
"Odjela," zavrtí Tom hlavou.
"Kam?"
"Nevím, neřekla mi prakticky nic."
"Odjela kvůli Jessice," vydechne Bill, "a teď se mi nesnaž už nic vyvracet! Celý večer jí strkala do rohu, chovala se jak idiot. A víš, co ona pak udělá? Jde na toalety, kde by to proboha mohl slyšet úplně každý a vypráví tam Carrie o svém návratu, nebo co! Chápeš to?!"
"Jak to víš?"
"Protože jsem to z ní teď vytáhl! Nechce mi říct, co všechno tam proboha řekla, ale jestliže je tak blbá, aby šla na toalety, na veřejném místě, a tam vyprávěla o tvým soukromí, pak bych se ani nedivil, kdyby se pochlubila tím, že tě opět dostala do postele!"
"To by.."
"Nezačínej věty, že tohle by Jessica neudělala! Udělala, Tome, to to sakra nevidíš?! Doteď jsem jí fakt toleroval, od té doby, co se uráčila se zase objevit, ale tohle už fakt nezkousnu! A jestli jí tohle budeš nadále tolerovat, pak si mě nepřej! Otevřu ti oči takovým způsobem, že jedna facka za minutu bude málo! Vzpamatuj se proboha!"

"Já vím," vydechne Tom, "je mi jasný, jak se dneska chová. Nejsi sám, kdo to vidí."
"A ještě ke všemu, se jí povedlo to, čeho chtěla docílit, a to že se Clara ztratila. A jestli z ní právě nepůjdeš vymanit všechno, co mohla Clara slyšet, pak to udělám já, hned po tom, co jí vykopu ven z tohoto klubu. Copak se tohle nenaučila za dobu, co byla s tebou?! Naše soukromí se ctí, sakra, tak proč se z ní stala taková kráva?!"
"Bille, mírni se, nebo nás ještě někdo uslyší tady."
"Ne, Tome, pokud tebe tohle vzteky nerozpaluje do běla, tak mě teda jo!"
"Půjdu si s ní promluvit."
"Promluvit?! Profackovat bys jí měl!"
"Přestaň takhle mluvit! Taky mě to štve, ale mnohem raději bych spíš mluvil teď s Clarou, než se musel vracet dovnitř za Jessicou."
"Mohl bych..," započne Bill jakousi teorii, ale myšlenku nedokončí.
"Ty se nepokoušej o nic, Bille. Není nám patnáct. Vyřeším si to sám."
"Není nám patnáct?!" uchechtne se Bill. "Docela se divím, že dneska po Jessice nechtěj barmani občanku, podle toho jak se jeví!"

Tom jen vydechne, odstrčí se lehce od zdi, a vydá se za zády s Billem zpátky k baru, kde se Jessica dál vesele baví.
"Mohl bych s tebou mluvit?" osloví jí hned na to, a když si všimne toho pohledu mezi ní a Carrie, upraví ještě svou prosbu. "Někde stranou."
"Jasně," okamžitě přikývne s pousmáním, ale hned na to jí úsměv strne, když se za jeho zády vynoří Bill. "Ach, už to chápu. Bill má zase svou chvilku, kdy si myslí, že se musí plést do všeho."
"Chci s tebou mluvit hned, jestli jsem se špatně vyjádřil," pronese Tom už s mírně naštvaným tónem. "Takže si odpusť komentáře k Billovi!"
"Můžu se tě zeptat, čeho chceš sakra tímhle dosáhnout?" zazní první již naštvaná otázka, když se spolu ocitnou v soukromí.
"Čím?"
"Tím jak se dneska chováš! Chováš se, jak kdybys byla puberťačka, a to ani nemluvím o tom, jak se snažíš dneska tak strašně upoutat na sebe pozornost! Co se s tebou stalo, Jess?! Kam se podělo tvoje starý já, který sem proboha tak bezmezně postrádal každou sekundu, jen co jsem s tebou nebyl! Co s tebou je?!"
"Tome, no tak, co si budeme namlouvat. Jestliže Clara odešla, protože se urazila po pár slovech, tak pak kdo je tady puberťačka? No tak, znám tě, tohle není nic pro tebe."
"Po jakých pár slovech?"
"Řekla jsem pouze pravdu! A to, že k sobě prostě nemáme daleko, je pravda. A vždycky to tak bylo a bude. Asi se Clara bojí. Nebo že by ses jí nepochlubil, že jsi neodolal představě, že by všechno bylo zase jako dřív? Alespoň v té posteli to tak vypadalo. Jak říkám, znám tě na to moc dobře."
"Neznáš mě, neznáš mě ani trochu. Znalas pouze toho slepýho člověka, který myslel, že bude mít strašně fajn život, po boku strašně fajn osoby, a budou spolu vychovávat to nejlepší dítě pod sluncem. Tak strašně slepej jsem byl k tý tvý povrchnosti, k tomu že si ve skutečnosti úplně bezpáteřní! Nedokážu pochopit, že jsem snad chtěl, aby se mi podařilo ti jen trochu odpustit, a aby tě Aileen mohla poznat!"

"Jsi hloupej, jestli věříš, že ti Clara přinese štěstí. Není to vůbec nic pro tebe," snaží se Jessica ze sebe vylovit ještě poslední slova zla, aby alespoň trochu ublížila Tomovi za to, jak moc jí ranila právě jeho slova.
"A ty jsi hloupá, jestliže si myslíš, že jsem tě právě teď definitivně neodškrtl ze svého života. Bude to těžký vysvětlit Aileen, že je její matka člověk bez absolutní špetky citu, ale věř, že to klidně obětuju, jen, aby tě nemusela už nikdy vidět. Bude to bolet, to vím už teď, ale naštěstí mám ve svém životě ještě spoustu upřímných lidí, o který se můžu kdykoliv opřít."
"Tome, proč? Proč mluvíš o Aileen, když s tím momentálně nemá nic společného? Kvůli pár hloupým slovům? To přece.."
"Jak to, že s tím nemá nic společnýho, když se to týká mě? Je to moje dcera, a ať se ti to líbí, nebo ne, má Claru ráda. Takže se to týká nás obou. Copak? Bolí to? Wow, to je co, narazit na realitu věci. Už tu nestojí ten hloupý člověk, který by ti chtěl dát šanci a povolit, aby ses scházela se svou vlastní dcerou, kterou jsi zavrhla!" znechuceně Tom ještě pronese těsně před tím, než se otočí na patě a vydá se zpět do klubu. Srdce mu právě zděšeně tluče, jeho dech už dávno nepravidelně zrychluje a zpomaluje, v žaludku ho tlačí pocit, jako by potřeboval okamžitě zvracet, a knedlík v krku signalizuje, že by se momentálně chtěl přenést někam, kde bude sám a bude moct ze sebe dostat veškerou tuhle bolest. Bolí to tak strašně moc, že má pocit, že mu to tělo rozerve na kousky. Dokonce by byl schopný se vsadit, že to Jessicu nebolí vůbec tolik, jako jeho, ale musí to být. Tohle bylo všechno, co Tom potřeboval k otevření očí. Tohle byla definitivní tečka k tomu, jak momentálně Jessica žije a jak žít chce.

"Bille, odjíždím," oznámí svému bratrovi, jen co dojde k baru, a hodí do sebe skleničku, kterou Bill svíral ve své ruce. "Uvidíme se ráno."
"Kam pojedeš?"
"Ještě nevím. Zkusím se s Clarou kontaktovat, fakt nevím. Zavolám ti."
"Dobře, tak..," chce ještě něco říct, když se za nimi objeví Jessica a jemně chytne Toma za zápěstí.
"Kdybys dovolila," vytrhne okamžitě své zápěstí z jejího sevření, a projede jí studeným pohledem.
"Mohl.."
"Nemohl, Jess. Nemohl!" ukončí její pokus o větu a pohledem se s Billem rozloučí, než se vydá k východu z klubu. V první řadě opravdu neví, kam se má vydat, a proto uvítá, když mu bodyguard nabídne odvoz. Neví, kde by měl Claru hledat, ani jak jí zkontaktovat, když s ním asi mluvit nebude chtít. I přes to se do auta posadí, a s nádechem první co udělá je, že vytočí Clary číslo. Na druhé straně se ozývá ale pouze tupé vytáčení, bez odezvy.
"Já nevím," pokrčí Tom rameny, "asi mě vem do studia. Aspoň k něčemu ten dnešek bude."
"Hele, znám vás dlouho, a teď jsem pochopil, že jsi naštvanej. A fakt by mě zajímalo, myslíš si, že se ze vzteku dá tvořit? Já minule udělal víc práce, než kdybych naštvanej nebyl. A Heather se mi smála, že už jsem jak ženská."
Tom, ačkoliv by to nečekal, se musí upřímně zasmát. Je strašně vděčný za svůj život, že i přes to, že tihle chlápci ho vidí jako práci, za kterou dostávají slušné peníze, dokáží být opravdu zábavní a povzbudiví. A za ty roky už si mezi sebou dokázali vytvořit i přátelský vztah a objeví se kdykoliv je člověk nejvíc potřebuje. "Jo, taky jsem někdy produktivnější."

"Vrátím se do klubu, ale kdybys potřeboval ještě někam vzít, nebo tak, jsem tu do deseti minut, ok?"
"Super, díky," přikývne Tom, když vystoupí před studiem, a vydá se dovnitř. Tam se posadí do křesla a s výdechem schová hlavu do dlaní. Pak se ovšem zadívá do pozadí na všechny své kytary, a bicí, a donutí se opravdu ze sebe zlost dostat a to právě hudbou.

Probudí se na gauči, přikrytý dekou a s otevřeným notebookem na stolku před sebou. Už si ani nevybavuje, že by se tu kdy uložil, ale vybavuje si moc dobře, že byl s hudbou propojen až do brzkých ranních hodin a dokonce i v době, když už zbytek kapely dávno spal.
"Dobré odpoledne," ozve se za ním. "Dá si pán kafe?"
"Ty vole," vydechne polámaně a unaveně, "kolik je hodin?"
"Za deset minut tři."
"Sakra," promne si víčka, když už před něj Bill položí kávu. "Proč jste mě nevzbudili?"
"V pohodě, kluci jeli nakupovat, že budou zpátky beztak dřív, než se vzbudíš. Skoro měli pravdu. Je ti dobře?"
"Psychicky mi je na zvracení," odhrne ze sebe deku a postaví se.
"Zmizela brzo po tobě. Spíš jí štvalo, že sem tam byl stále já, a asi to jí donutilo odejít."
"Nechci o ní slyšet!"
"Ozvala se alespoň Clara?"
"Včera večer už jsem jí nevolal, takže nevím."
"Tebe nezajímá, kam jela, kde je, nebo jí to zkusit vysvětlit?"
"Jdu si dát sprchu a pak chci pracovat, nechci na nic myslet. Jestli nesdílíš můj pocit, pak se do něj prosím dostaň, protože na nic jiného fakt nemám náladu," pronese před tím, než se zavře do koupelny. Bill jen přikývne a s protáhnutím se rozhlédne kolem. Na jednu stranu ví, že je Tom zlomený a naštvaný, na druhou stranu ale ví, že nebude trvat dlouho, než se z toho dostane, a to ho uklidňuje. Nejvíce ho však uklidňuje pocit, že má konečně ohledně Jessicy otevřené oči. A co se Clary týče, je přesvědčen, že se jim podaří najít zase společnou cestu ke společnému slovu, až v tom nebude Jessica hrát roli.

"Bille," vyleze po minutě Tom z koupelny, aniž by navštívil sprchu, nebo si alespoň opláchl obličej. Přepadl ho náhlý stav přesycenosti, a musí to před Billem vyslovit dřív, než to spláchne s čerstvou vodou do odpadu. "Chci se vrátit do LA. Definitivně."
Bill se pousměje, a přikývne. Tenhle pocit sdílí už dlouho, a je rád, že k tomu došel konečně i Tom. "Já vím, Tome. Vrátíme se."
"Už nemůžu."
"Nepůjde to hned, ale vrátíme se. Chci mít zase náš vlastní život v našich rukou."
"Už mám Německa plný zuby."
"Vrátíme se, co nejdřív to půjde. Nezapomínej, že je tu ještě dost věcí, které musíme dořešit."
"Chci být hajzl, a odjet s tím, že se o to všechno postará život sám," mávne Tom rukou do vzduchu a s výdechem se opře o futra.
"Taky si teďka tátou. Nemůžeme odjet jenom tak, aniž bychom se zajímali, že po nás zbude potopa. Musíme Aileen ukázat, že se s životem nenakládá tak, jako s ním nakládá její matka. My ten útěk zvládneme líp, a uvidíš, že Aileen si na LA zvykne tak rychle, jako my," shrne Bill všechny Tomovy pochybnosti do jedné věty a s povzbuzením se na něj usměje.
"Někdy si říkám, jak šťastnej život mám, když ušetřím tolik peněz na tom, aniž bych musel docházet k psychologovi," uchechtne se Tom s vděčným pohledem upřeným na Billa.

by Mintam