Put your heart on repeat 28.

Jeden z oddechovějších, za to delších, dílů. Oddechovější na čtení, psaný ale ve spěchu a stresu a... Tak snad to na něm nebude tak znát ;)
_________________________________________________________________________________________

Ve dvě hodiny v noci zaparkuje Tom na příjezdové cestě své auto, a vydá se do domu. Mlčky si prohlédne Billa, který s notebookem v klíně posedává v křesle, a po odložení klíčků od auta a zamknutí hlavního vchodu, se usadí naproti němu. Ten však pozvedne prst, s upřeným pohledem do obrazovky a rychle dopíše rozepsanou odpověď v emailu.
"Už jsem ready," vyřkne po chvilce a notebook zaklapne. "Tak, co tu děláš?" pozvedne pohled k Tomovi a notebook odloží na stolek před sebe.
"Bydlím tady," pronese, než si ale všimne káravého pohledu svého bratra a proto zvážní. "Ráno musím vstávat. A potom, ani jsem neměl v úmyslu zůstávat déle."
"A?"

---

Tom očima bloudící po místnosti, jen vydechne. "Proč jsi mi nikdy neřekl, jaký idiot jsem kdysi byl?"
"Protože to s Jess vážně nebylo nikdy tak zlý," pochopí hned Bill. "Někdy jsem si myslel, že máš asi slabomyslný chvilky, ale jinak se nechovala tak, jak se chová teď. Ale vážně, Clara tě vyhodila, nebo proč jsi tady?"
"Myslím to vážně, ráno chci k Aileen vstávat. Chtěl jsem s ní mluvit, a vědět co se stalo. A jak vidno, Jess se vážně zrovna nehlídala, když tam vyprávěla na blbým záchodě snad celou story shrnutou do deseti minut!"
"Přesně to mne napadlo, když se Clara hnedka sebrala a odjela. Protože si momentálně Jessica vůbec nevidí do pusy! Protože je momentálně úplně příšerná. Zdá se, jakoby absolutně ztratila zájem jakkoliv dál budovat svůj život. Vždycky byla ona ta iniciativní, a ty jsi jen přikyvoval na všechny její plány. A najednou?"
"Nepřikyvoval jsem. V tu dobu to prostě bylo v pohodě," pronese Tom na svou obhajobu, "v tu dobu jsme určitý věci tak chtěli oba."

"Jessica se snaží započít svůj nový život, tímhle idiotským stylem. Jenomže aby mohla začít nový život, musí se taky pokusit zbavit pár lidí, co jí stojí v cestě. A jak jinak je odstranit, než je něčím pošpinit. Vzhledem k tomu, že má ale sama pošpiněnou minulost, snažila se prostě získat zpátky vztah k tobě a hlavně k Aileen, aby všem dokázala, že prostě její vztahy jsou v pohodě, a tak podobně, a nemůžou jí tudíž lidi nachytat na její minulosti. Takhle to vidím já."
"Škoda, že máš nejspíš pravdu."
"Škoda jen, že se to teďka dotklo i Clary."
"Chtěla být teď sama, taky proto jsem přijel. Ani se nevyjádřila k odjezdu do LA, takže nevím, jak to bude. Nevím," pokrčí Tom s výdechem rameny a ohlédne se ke dveřím, když zaslechne tichý šum. A když se do dvou vteřin mezi futry objeví hlava Aileen, je mu jasné, že halucinace to nebyly. Vydá se pomalými krůčky k nim, pevně svírající plyšového medvídka.
"Proč nespíš, zlato?" s pousmáním si jí Tom prohlédne a vyzvedne do náruče. Aileen se k němu pevně přitulí a se zívnutím si spokojeně opře hlavu o jeho rameno. Chvilku jen mlčky pravidelně oddychuje, než tiše vzlykne.
"Byla jsem u tebe v posteli, a ty jsi tam nebyl."
"Promiň," pohladí jí po zádech, "bylo to dlouhé, co jsem tu nebyl, že? Tak si půjdeme teď lehnout spolu."
"Na jednu stranu, ještě že jsi přijel," vloží se do toho tiše Bill.
"Půjdu si s ní lehnout," špitne Tom ke svému bratrovi, když zaznamená, že Aileen na jeho rameni během těch pár sekund usnula. Opatrně se postaví, sbalí do kapsy svůj telefon, a než se vydá do své ložnice, ještě na Billa mrkne. "Taky si jdi brzo lehnout."

Ráno:

"Tati?" zaslechne vedle sebe Tom slabě a unaveně otevře oči.
"Hm?" prohlédne si Aileen a s výdechem zase oči zavře.
"Už půjdeme do školky?"
"Zlato, mám natočený budík. Až bude čas na školku, tak zazvoní." Sotva tohle ale Tom vysloví, ozve se za jeho zády pípání. "To je snad zlý sen," zamručí a přetočí se na záda, aby volnou rukou dosáhl na budík, a mohl, to trýznivé pípání pro jeho uši, vypnout.
"Takže už budeme vstávat?" rozesměje se Aileen. Tom, ačkoliv se právě cítí, jakoby nezamhouřil oka, je nucen rozesmát se taky.
"Už budeme holt vstávat."
"Babička už je taky vzhůru."
Tom se ani nestihne ohlédnout, když se dveře od ložnice otevřou, a jeho dcera jimi proběhne na chodbu. "Zlato, nejprve koupelna a pak oblékat."
"Tati, nekřič," objeví se zase její hlavička mezi dveřmi, "strejda ještě spí."
"Jak tohle všechno, proboha, víš?"
"Já už jsem byla vzhůru, a šla jsem se podívat i na babičku, i na strejdu."
"Ty jsi malej pošuk, viď?" začne se smát Tom a se zavrtěním hlavy sebou praští zpátky do postele.

"Dobré ráno," vejde s protáhnutím Tom do již rozsvícené kuchyně, kde jeho matka již dávno připravila snídani. "Doufám, že tě nešla Aileen budit."
"Dobré. Kdepak nevzbudila, už jsem nespala. Stejně bych vstávala."
"Někdy jí z postele dostávám prošením, a jindy stihne zjistit, že soused ještě nevstával," uchechtne se Tom.
"Tati, hele, co mám za tričko. To co se mi moc líbilo. Vidíš, babi? Tohle tričko mi kupoval taťka, že je hezký? Myslíte, že už bude strejda vstávat, abych mu ho mohla taky ukázat?"
"Ty máš dneska zase povídavou, viď? Nech Billa Billem, a nasnídej se, ať přijedeme včas. Holt mu tričko ukážeš až odpoledne."
"Hm, tak jo. A co budeme dělat dneska odpoledne?"
"Ještě nevím, vymyslím to mezitím, co budeš ve školce, jo?"
"Dobře, ale něco supráckýho!" zasedne ke své snídani a spokojeně se zakousne. "Jo, a nebo bychom mohli navštívit maminku. Víš, jak mi slibovala, že budeme dělat ty fotky! Prosím, že jí zavoláš?"
"Teď jez, Aileen, ok?" dodá Tom už jen stručně a natáhne na sebe mikinu.

"Jess?" zvedne Tom během dopoledne hovor, a jeho prsty po klávesnici ustanou v pohybu. Bill, sedící naproti, jen s výdechem protočí očima, a vstane, aby si došel pro skleničku vody.
"Tome, doufala jsem, že se ozveš alespoň, od toho pátku."
"Proč bych to měl dělat?" zeptá se nepochopeně.
"Myslela jsem, že máme nějakou dohodu. A tu přece kvůli pár hloupým slovům nebudeme rušit. No tak."
"Vážně? Zrovna ty mi budeš vyprávět o dohodách? Ano, tu jsme měli, než si v pátek porušila úplně všechno, cos mohla. Takže promiň, zda jsem se nevyjádřil dostatečně."
"Ach jo, Tome, to nemůžeš myslet vážně. Stejně jsem řekla jen to, co je pravda. Co chceš víc slyšet, omluvu?"
"Omluvu? Už ne, Jess, děkuju. Už o ni nestojím."
"Ale.."
"Ne, Jess," přeruší jí okamžitě a vymění si pohled s navráceným Billem, "dohoda zní teď tak, že si já budu určovat, kdy tě Aileen bude chtít vidět, jestli k tomu kdy svolím. A tohle všechno platí pouze do srpna, než se vrátíme do LA."
"Takže ty uzavřeš jistou dohodu, a pak se snažíš ještě dostat Aileen co nejdál ode mě?"
"Dosud to z Francie bylo taky za vlastní dcerou daleko, že si se neukázala pět let, nemám pravdu? Pak jistě LA není o nic větší problém."
"Právě jsi pěkně nefér."
"Ne, právě jsem se rozhodl vrátit se do LA z víc důvodů, a ty to jen nemůžeš ovlivnit."

"Konečné slovo?"
"Hm, ještě bych byl docela rád, kdybys mi popřála hezký den, nebo tak něco."
"Dobře, jak chceš. Krásný den," pronese jízlivě Jessica před tím, než hovor ukončí. Tom si pohrdavě telefon ještě prohlédne a položí ho vedle sebe. Billovy cukající koutky se ale rozšíří v úsměv.
"Ty jo, nevěřil bys, jak dokážeš najednou člověku růst před očima. Z patnáctiletého kluka je zase ten rozumný Tom. Ne, vážně, to bylo dobrý."
"Mám hlad a bolí mě z toho už hlava. Pojeď se někam najíst."
"No tak! Mluvme o tvé vyspělosti," zasměje se Bill.
"Dej mi pokoj. Tvoje radost čiší momentálně pouze z toho zjištění, že za tři měsíce nebudete muset vymýšlet důvody, proč by Elora měla přiletět do Německa."
"Jo," přikývne upřímně Bill, "a ještě radostnější to bude, až budete vědět s Clarou, jak to vymyslíte. Lehký to nebude, ale řešení to má, tak se jen na jednom zkuste dohodnout."
"Vidíš to jak Hurvínek válku, Bibi. Takže se teď zvedej, jedem na oběd."

Odpoledne, když si Tom vyzvedne Aileen ze školky, začíná postrádat tu slabší bolest hlavy z dopoledne. Nyní se totiž alespoň ztrojnásobila a Aileen přidala na počtu vyřčených slov do minuty.
"Aileen, zastav na chvilku, a poslouchej mě. Jdi si nahoru převléknout tu pobrindanou mikinu, a pak se přijď najíst. Za hodinu musíme pryč."
"Vezmu si tu zelenou mikinu, dobře? Tu mám nejraději," zasedne ke stolu. Tom si jí s výdechem prohlédne.
"Neříkal jsem první," započne, ale pak mávne rukou, "a nebo se raději převlíkni, až se najíš."
"A můžu si sebou vzít tu knížku s barbínama? Budu si kreslit a budeš mi u toho číst."
"Vem si s sebou, co budeš chtít," svolí dnes už ke všemu.
"Tak jo. Tati, a pojedem navštívit tu mamku? Volal jsi jí?"
"Ne, nevolal. Dneska nám na to už stejně nezbude čas."
"Hm. My jsme dneska ve školce měli výborný oběd! Takže jsem měla hlad jenom na trošku," rozdělí na svém talíři tousty na větší a menší hromádku. "Vidíš, na takový kousek."
"Aileen," pousměje se Tom, "to je jedno. Hlad si měla, tak něco sněz."
"Dobře, tak já něco sním. A víš, co mi dneska říkala Sina ve školce? Že mě viděla v novinách. Vážně! Ale nesměla je vzít do školky, takže mi to nemohla ukázat."
"Jak viděla v novinách?"
"No, prý s tebou a s maminkou jsme tam byli. To nelžu, to mi říkala. Ty o tom víš?"
"Nevím. A asi ani raději nechci vědět. Víš, co jsem ti o tom říkal."
"Hm, že to dělají a píší hloupí lidé."
"Přesně tak. Takže to zase vypusť z hlavičky, jo?"

"Dobře. A mamka o tom ví? Vlastně ty jsi jí nevolal, takže ses jí neptal."
"Hele ty rozumbrado, můžu ti něco prozradit?"
"Nějaký tajemství?"
"Není to tajemství, jen jsem ti to ještě nechtěl říct. Ale když tě tak poslouchám, mám pocit, jako bys byla ta nejrozumnější na planetě a proto ti to říct můžu. Až letos budeš mít ve školce prázdniny, tak na konci těch prázdnin, pojedeme pryč. Pryč z Německa."
"Na dovolenou?"
"Na dovolenou úplně ne. Spíše se přestěhujeme. Do většího a hezčího domu, budeme tam mít i bazén a tak. Budeš tam mít nový kamarády, budeme tam moct bydlet i s Billem a je tam furt sluníčko."
"My pojedeme pryč tady z toho domečku?"
"Jo, pryč odsud. Odstěhujeme se do Los Angeles. Když jsi byla ještě miminko, tak jsme tam chvilku žili, ale pak jsme se vrátili sem."
"A je to daleko?"
"Je to strašně daleko. A nemluví se tam německy, ale o se všechno brzo naučíš."
"Já se to ale nechci učit. Chci být tady. Tady je přece taky hezky. A mám ráda sníh, nevadí mi, když není stále sluníčko. A už tu kamarády mám, a je tu i mamka a všichni, chci tady zůstat."
"Já vím, že to tu máš ráda. Já to tady mám taky rád, ale přestěhujeme se tam se všemi a vším, co máme tady. Bude tam Dogy, bude tam Bill, bude tam babička, bude to tam vlastně úplně stejný, jako tady. A budeš tam chodit do školky, a pak do školy."
"Ale já nechci!" zopakuje Aileen znovu svůj názor.
"Nějakou chvilku tu ještě budeme, a před Vánoci sem stejně pojedeme. Vždycky sem budeme moct jezdit. Gustav s Georgem tu budou stejně zůstávat, musíme je navštěvovat. A až bude to miminko na světě, tak ho přece musíme přijet pozdravit."
"Ne!" odsune Aileen svůj talíř, složí ruce na prsou a trucovně našpulí pusu. "Chci tu mít kamarády a chci, abychom tu byli, až se to miminko narodí. Budu vozit kočárek a starat se o něj, to jsi mi slíbil!"
"Ale to můžeš i tak přece. Budeme tu častěji, než bychom vůbec chtěli."
"Já tu chci být! Budu tu bydlet sama!" seskočí ze židličky a trucovně se rozeběhne.
"Aileen, vrať se!"
"Ne!" zakřičí nazpět a vyběhne schody do svého pokoje.

Tom čekal jakoukoliv jinou reakci, ale rozhodně ne to, že bude Aileen takto rapidně proti. Už se chce rozejít za ní do pokoje, když ho zastaví zvonění jeho telefonu.
"Co je?"
"Ježiši, Tome, co zase je, že bručíš? Jen jsem se chtěl zeptat, zda to stíháte."
"Já nevím. Teď fakt nevím."
"Co se děje?"
"Chtěl jsem si to ulehčit a řekl jsem Aileen o LA už teď. Naštvala se, že chce zůstat tady a že se nikam nestěhuje."
"Fíha, ty děti rostou rychle, což? Najednou už to má svůj vlastní názor. A zvládáš to?"
"Právě mi asi ukázala, jak to bude vypadat, až jí bude patnáct."
"To je hezký," zasměje se Bill.
"No nic, ptát se jí nebudu. Za hodinu vyrážíme tak jako tak."
"Ok, tak se drž."

"Aileen," nakoukne do jejího pokoje, a prohlédne si jí, jak si pohrává se svou panenkou. Když vejde, Aileen naštvaně zamručí a otočí se k němu zády. "Aileen, přestaň. Stěhovat se budeme tak jako tak. Nechci ti to dělat naschvál. Mě je přece jasný, že tu máš kamarády, a že se ti tu líbí. Ale tím, že se teď odstěhujeme, neztratíme tohle všechno. Budeme se sem vracet. Hned pár týdnů na to se sem vrátíme a budeš moct je všechny navštívit."
"Nechci tě poslouchat."
"Tak to ale budeš muset. Chtěl jsem ti to říct v klidu, protože jsi velká holka na to, abys tohle pochopila. Ale jak vidno, asi tak velká zase ještě nebudeš, když hned začneš trucovat."
"Netrucuju a nejsem velká. Jsem ještě maličká!"
"Ach zlato," vydechne Tom a posadí se na postel. Detailně si jí prohlédne a musí uznat, že je momentálně strašně sladká, když se snaží hrát naštvanou. "Tak si to vem z toho pohledu, že kdybych se odstěhoval já, Bill, Dogy, babička, vzal bych si s sebou všechny věci a tak, tak bys tu přece byla úplně sama a bylo by ti tu smutno."
"Byl by tady Georg, a Gustav a Laura a Clara, a všichni co mě mají rádi!"
Tom je momentálně vděčný své dceři za to, že mezi osobami, které jí mají rádi, nezmínila svou matku. "To víš, že ti by tě tu nenechali samotnou. Ale fakt bys chtěla, aby se mi každý den po tobě muselo stýskat? Víš, jak by to tam bez tebe bylo strašný? S kým bych si povídal a smál se a hrál si a četl..."
"S Billem."
"Bill nemá tak suprácký barbíny jako ty."
To už Aileen trochu obměkčí, a svou naštvanost prohraje ve chvíli, kdy se rozesměje. "Bill nemá přece barbíny! To je kluk, on si nehraje s panenkama!"
"No, holt bude muset začít, protože ty tu s panenkama zůstáváš a mě se po nich bude stýskat."
"Tati," přijde k němu blíž a pohladí ho prstem po ruce, "a budu tam mít taky zámek na zahradě?"
"No, zařídit bychom to ještě mohli."
"A budeme sem jezdit vážně často?"
"Víc než často," přikývne Tom.
"Mě by se po tobě taky stýskalo," usměje se a vyleze si k němu do klína. "Kterou mojí panenku máš nejraději? Po které by se ti stýskalo nejvíc?"
"Po všech," prohlédne si Tom vyskládané panenky po podlaze, pak ale stáhne pohled na Aileen a přitulí se k ní, "ale po téhle mé panence nejvíc."