Put your heart on repeat 29.

Po týdnu!!! konečně trochu volného času, tak ponocuji. Donutila jsem se ten díl konečně dopsat, a je mi ze mě špatně, jak dlouho jsem to dokázala odkládat! Každopádně je tu, a bude snad trochu pozitivně laděn, jak jsem se snažila. Snad postavy má nálada posledních dní nepoznamenala. Příjemné počtení :)
_______________________________________________________________________________________

O měsíc a půl později:

"Tati, kdy zase uvidíme mamku?"
"Aileen," vydechne trochu znepokojeně Tom, "byli jsme s ní včera celý den, tak zase až to vyjde. Dneska máme přece jiný plán."
"A vy jste se včera hádali?"
"Tohle je jen mezi námi, tohle se tě vůbec netýká."
"Já vás slyšela. Asi se uvidíme málo, až budeme pryč, že? To je škoda."
"Jo, uvidíme se o něco méně. Ale nebyla to hádka," ztratí najednou Tom slova, "až budeš větší, tak ti to vysvětlím."
"Já už jsem větší."
"To sice ano, ale na tohle ještě nejsi velká dost. I tak to pro tebe zůstává stejné, kdykoliv mamku budeš chtít vidět, tak můžeš. I když to nebude moct být často."
"Tak dobře. Kdy budeme balit?"
"Doufám, že většinu už máme sbalenou, nebo?"
"Ještě asi nemám úplně všechno."
"Tak upaluj nahoru, přijdu tě zkontrolovat. A nebal si hovadinky," pousměje se na ní jen Tom, než Aileen zmizí na schodech. V tu chvíli se ozve domovní zvonek. Aileen se proto v běhu pozastaví a Tom už s očekáváním dveře otevře.

---

"Na minutu přesně," otevře dveře a věnuje Claře úsměv.
"Dochvilnost se vyplácí," oplatí mu úsměv a věnuje mu polibek na přivítanou, "akorát jste dorazili?"
"Asi pět minut zpátky," přikývne.
"Ahoj!" seběhne Aileen okamžitě schody a s úsměvem obejme Claru kolem pasu.
"Ahoj, cestovatelko," dostane se jí stejně vřelého přivítání.
"Zítra zase budeme cestovat. Proto chodím na tu angličtinu."
"A jakpak jsi pokročila?"
"Taťka je furt lepší," pokrčí rameny Aileen, "ale za chvilku ho doženu."
"To se ví. Něco tu pro tebe mám, ale musím pro to do auta. Dej mi chvilku," otočí se Clara s mrknutím ve dveřích.

"Clara poletí s námi?"
"Ještě jsem se jí neptal, víš, že to máme jako tajemství."
"Já už se strašně těším," vzhlédne Aileen k Tomovi s úsměvem.
"Co když nebude chtít?"
"Přemluvíme jí."
"Tak dobře."
"Hele, nese nějaký dárek," zavýskne vesele Aileen.
"Slyšela jsem, že jsi velmi pokročila na kole," předá jí Clara menší krabici, "ale taky jsem zjistila, že ti přeci jen ještě něco na něm chybí."
"Jů, děkuji," převezme krabici a okamžitě se s ní přesune k venkovní lavičce, aby si ji v klidu a sedě rozbalila. Když z ní do chvilky vybalí růžový košík na přední část kola, s vykulenýma očima vyskočí opět na nohy a okamžitě to začne oběma ukazovat. "Tati! Už můžu vozit panenky na kole! Juhů!"
"Přesně tak, viděla jsem minule, jak ses snažila je tam někam posadit, tak teď je máš kam dát."
"Můžu si jít vyndat kolo?"
"Jen běž," usměje se Tom a hned stočí pohled na Claru, "proč jí musíte furt všichni rozmazlovat?"
"Protože nejde odolat," pronese se zasmáním a ukradne si od Toma drobný polibek. Ten si ji k sobě přitáhne blíž, aby mohl konstatovat, že po třech dnech, co ji neměl u sebe, mu něco scházelo. A i jen to objetí navrací zase všechny věci konečně do normálu.

"Tati, pomůžeš mi ho tam nasadit?" přitlačí Aileen nedočkavě své kolo a natáhne ručku s košíkem směrem k Tomovi. "My máme pro tebe taky překvapení!" vyhrkne na Claru však hned během toho, co se jí Tom rozhodne vypomoct.
"Vážně?"
"Víš, jak jsme ti říkali, že nesmíš teďka pracovat pár dní? Tak to protože...," protáhne Aileen s upřeným pohledem na Toma.
"No to jsem se upřímně chtěla zeptat, proč jsem si měla udělat volno."
"Tati, můžu už to říct?"
"Jak chceš."
"Počkej," vběhne Aileen opět do domu.
"Co na mě chystáte?" znepokojeně si Clara usměvavého Toma prohlédne.
"Neboj, nic, čeho by ses měla bát."
"Koukej," objeví se opět Aileen na zahradě, tentokrát již s letenkou v ruce, kterou pyšně předá Claře.
Ta si letenku dvakrát protočí v ruce, než s výdechem pohlédne na Toma. "To si ze mě děláte srandu?"
"Že s námi poletíš?" neotálí Aileen.
"Prosím," dodá už jen s úsměvem Tom.
"Dostanu na výběr?"
"Ne," řekne Tom současně s Aileen, což Claru rozesměje.
"Ráda," dodá proto hned pak. "Kdy se vracíme?"
"Asi jenom do úterý. Potřebujeme tam zařídit dost věcí."
"Potřebujeme tam jet, chci vidět, kde budeme bydlet. Bude to legrace!"

"Těším se," usměje se Clara s upřeným pohledem na Toma. "V tom případě tu ale nemám dostatek věcí."
"Musíme už večer do Frankfurtu, takže vyjedeme o něco dřív a vyzvedneme je, hm?" postaví se Tom od kola Aileen. Ta se pyšně rozjede a okamžitě na něm zmizí za domem.
"Jste blázni, že?" přijde Clara k Tomovi, aby mu s úsměvem padla kolem krku.
"Jo, do tebe," pronese se zasmáním, a lehce jí prsty pohladí po tváři.
"Děkuju."
"Nemáš přece za co. Naopak si udělala radost ty nám, že pojedeš, jinak by byla Aileen k neutěšení. Ptá se mě už pátý den v kuse, zda jsi na to kývla."
"Ráda se tam s vámi kouknu."

Večer:

Večer na hotelu ve Frankfurtu si Tom otevře dveře do svého pokoje, kde skoro hned po příjezdu opustil Claru s Aileen.
"Už jsme tu."
Clara s úsměvem pozvedne hlavu zpod peřiny. "Netušila jsem, že vám to zabere čas do půl jedné do noci. Jak to s Billem dopadlo?"
"Hm," pokrčí Tom rameny, "snad dobře, prý by mu to měli do rána v pohodě vystavit."
"Ještě v Německu, a už problémy s letištěm."
"Skoro vždycky se vyskytne problém, když někam letíme," unaveně se posadí na kraj postele a zády se svalí do peřin. Clara se k němu hned přesune a s úsměvem se sehne pro polibek. "Aileen spí?"
"Jo, usnula těsně po tom, co jste odjeli."
"Jsem na ní zítra zvědavý. Bude strašně otrávená v tom letadle, sedět x hodin."
"Něco ještě do letadla vymyslíme."
"Dobře," s úsměvem si Tom prohlédne zblízka její obličej.
"Těšila jsem se, až mi budeš opět takto na dosah."
"Čteš mi myšlenky," pozvedne hlavu, aby spojil opětovně jeho rty s jejími. "Skočím si do sprchy, než se mi odsud nebude chtít vstát."

"Je víc důvodů, proč se chcete vytratit do LA, kromě toho, že chápu, že tam budete svobodnější od toho všeho v Německu?" zeptá se Clara, později přitulená v posteli těsně k Tomovi.
"Kromě svobody tam je víc možností. Víc možností potkat lidi, které bychom neměli nikdy šanci potkat. Máme tak víc náhledů na svět, na to co děláme, celkově na náš život. V Německu jsme poznali jen pár lidí, kteří chtějí na tom co děláš jen zbohatnout. V LA tě pomalu nikdo nezná, a proto jsme od všech lidí dostali objektivní pohled na naši hudbu. A když se to někomu líbí, tak se mu to bez předsudků opravdu líbí. V Německu je to všechno jinak."
"To je fajn, že máte taky možnost poznat normální život."
"Asi jako další důvod je, že mě v LA nebude dohánět minulost. Už i z toho důvodu toho začínám mít plné zuby. A taky chci už vypadnout z toho domu. Jasně, nějakým způsobem to tam rád mám, ale na druhou stranu je tam až moc vzpomínek a byl jsem zvyklý být tak nějak všude a nikde, a trochu postrádám tu nezávislost. A i když je tu Aileen, věřím, že si rychle zvykne."
"V tomhle věku si myslím, že je ještě čas, aby si zvykla. A pak, jsi zatím její největší hrdina, a se svými hrdiny jsou děti schopny jít kamkoliv."
"Taky si myslím," zasměje se Tom.
"Takže," začne Clara ještě s úsměvem, který hned na to ale stáhne a pohlédne Tomovi do tváře, "to mám pochopit tak, že chceš utéct před Jessicou?"
"Úplně upřímně utíkám před tou nynější Jessicou. Ta předtím, ta byla v pohodě."
"Změnily jí její výčitky?"
"Pravděpodobně."

"A co když jednou, až třeba stejně bude chtít Aileen mámu vidět a tak, se vrátí?"
"Nebudu jí v tom úplně bránit. Momentálně jí poznala jen krátce a pevně doufám, že než jí bude chtít zase vidět, bude to nějaký čas trvat."
"A ty? Ty jí nebudeš chtít vidět?"
"Jestli se nevrátí ta původní Jess, tak jí vážně nebudu postrádat."
"Asi bude navždy ve vašem životě hrát roli," vydechne jen Clara a spokojeně si položí hlavu na Tomovu hruď.
"Na to nedokážu říct nic. Ale upřímně doufám v roli tvou, v našem životě."
"To není tak jednoduchý, Tome. Jak to mám udělat, když mi zmizíte do LA?"
"Už jsem ti navrhnul, že.."
"Nejde to. Nejde to tak snadno, jak bych chtěla. Je to o životě, který žiješ ty, a který žiju já." Tom jen ztěžka vydechne a zadívá se do tmavého stropu na kterém pouliční světla kreslí obrazce, prosvítající skrz mezeru mezi dvěma těžkými, tmavými závěsy.
"Promiň," špitne ještě Clara, dlaní lehce s pohlazením přejede po jeho břiše, a nataženou ruku nechá pak položenou kolem jeho pasu. "Ještě máme necelé dva měsíce."
"Právě," poznamená Tom, ač ho přesně tohle upozornění, na ten ubíhající čas, zabolí nejvíc. Vyhledá si prsty její dlaně, položené na jeho pase a proplete je s těmi svými. Měl by právě chuť ještě něco poznamenat, ale spolkne tu hořkou myšlenku a zavře oči.

Druhý den po příletu do LA:

"Nesnáším tohle lítání v mezičase, kolik je?" otočí se se zívnutím Bill na svého bratra, během toho co vkládá svůj kufr do kufru auta.
"Asi jedna odpoledne, nevím," zavrtí Tom hlavou a prohlédne si Aileen po své levé ruce. "Zlato, dobrý?"
Aileen, rozhlížející se všude kolem sebe, se s jiskřičkami v očích usměje a přikývne. "To bylo dlouhý! Ale je to tady moc hezký."
"A to je zatím jen letiště," mrkne Tom a převezme si od ní její batůžek. "Tak naskoč do auta. Jsem hned za tebou."
"Doufám, že tentokrát bude mít po horečkách," vydechne Bill a na oči si nasadí sluneční brýle.
"Tentokrát už snad měli ti doktoři pravdu," pohodí Tom rameny, a pohled strhne na vycházející Claru z letištní haly.
"Sotva člověk vysedne z letadla, už ho naháněj," ušklíbne se, ale hned na to s úsměvem přispěchá, aby do kufru odložila i svá zavazadla.
"Proto se zdržuju od zapínání telefonu."
"Jo, a pak všichni musí volat mně," utrousí Bill a zmizí v autě za Aileen.
"Máš pravdu, a dovolená je dovolená, obzvlášť pak tady," rozhlédne se s úsměvem.
"Vítej ve městě andělů, strážný anděli," pronese Tom, a věnuje jí krátký polibek, předtím než kufr od auta zabouchne. "Tak nasedat."

"Je to tu kouzelný," potáhne Bill ze své cigarety, spokojeně uveleben na jednom z lehátek. Odpolední slunce lehce paprsky hladí jejich těla na terase.
"Už mám plavky!" vyběhne Aileen z domu s veselou tváří a láskyplně se zadívá do prostor, ve kterých se nachází bazén.
"Pojď sem," naznačí jí Tom prstem a hned na to jí na ruce připevní plovací rukávky. "Přijdeme pak za tebou, fajn?" pozvedne Tom hlavu, aby se ujistil, že na hladinu bazénu dohlédne, a bude tak moct mít svou dceru pod kontrolou.
"Tak jo, a přijďte brzo!" rozeběhne se směrem k bazénu a za chviličku se ozve už jen šplouchnutí a veselé zavýsknutí.
"Tý jo, kdo se o takový kolos staral, když jste tu nebyli?"
"Brian," řeknou dvojčata jednohlasně, v řeči ale pokračuje už jen Bill. "Párkrát do roka jsme mu to pronajali, a za to se nám on tady o to staral. Dělá to takhle dost lidí tady v LA. Jednou jsem přijel ke kamarádovi do New Yorku, a on mi volal, že dorazí až za dva dny, ale ať se chovám jak doma. A přijedu tam, tam otevřená garáž s autem, rozsvícený, odemčený dům, tak jsem mu hned volal zpátky, že se mu tam asi někdo vloupal, nebo tak. A on že ne, že takhle to v Americe funguje, když nechceš, aby tě navštívili zloději. Úplně jiný vesmír."
"Wow, a to se nebojíte jen tak někomu předat dům?"
"Tak on není cizí, my se známe. Má kousek odsud nahrávací studio, a je to fajn člověk. Uzavřeli jsme mezi sebou slib, a myslím, že už po těch letech dokážeme rozlišit trochu, kdo je ten, co nám za to stojí."
"Teda ne vždy jsme ten odhad s lidmi měli," ušklíbne se Tom, "ale většinou to funguje."

"Na dva lidi mi stejně ten dům přijde dost velký, nebo?" prohlédne si oba.
"Myslíš jako, že nevíme co bychom nudou koupili většího?" naznačí Tom záměr, který z té otázky pochopí.
"Ne," rozesměje se Clara zároveň i s dvojčaty, "nemyslela jsem to takhle, nechtěla jsem se vás dotknout. Jen by mě zajímalo, jak vypadá takové rozhodnutí."
"Potřebovali jsme prostor, studio, a dřív jsme tu ani nežili jen ve dvou. Vzadu vlastně v té oddělené části byli ještě rodiče a my s Tomem obývali tuhle část s ještě pár kamarády a tak. Byl to fajn čas. Myslím, že nedokážeme být asi odříznutí od lidí. Když jsme nebyli doma, stejně jsme furt vyhledávali něčí společnost. A myslím, že to ještě dneska poznáš na vlastní kůži, neboť všichni vědí, že jsme tu. Nicméně ještě je brzo, stýkáme se spíše s lidmi, co žijou v noci," zasměje se Bill a upije ze svého umíchaného drinku.
"Je pravda, že na něco takového člověk v Německu jen tak nenarazí. A ještě v pozadí vidět to město, a palmy, a..."
"Počkej, až ti ukážeme terasu nahoře. To je teprve výhled, a v noci úplná pohádka!"
"A taky je pravda, že sotva jsme tady, oba se víc usmíváte. Ne, že by to kdy bylo jinak, ale jste tak uvolněnější."
"Počkej zítra! To toho máme tolik, že nám ty úsměvy zas rychle klesnou," ušklíbne se Tom.
"Chtěl jsem ještě dneska večer někam vyrazit."
"Bille, jak můžeme někam vyrazit? Je tu Aileen," zkazí Tom hned Billovy plány.
"Já bych tu s ní klidně mohla být," vstoupí do toho Clara.
"Hloupost," zavrtí Bill hlavou, "Tom tu s ní zůstane, a my dva půjdeme spolu. Poprvé v LA, a trčela bys doma. Že, Tome, že můžeme?"

"Pro mě, za mě," pronese Tom s pousmáním a pečlivým pohledem, upřeným na bazén.
"To mu nemůžeme udělat," zavrtí hned Clara hlavou.
"Vy jste mi pařmeni," zasměje se Bill, "ne, dělám si legraci. Vyrazíme pozítří večer, seznámíme Aileen s Abby a Emma je večer pohlídá."
"Ty to vidíš všechno jednoduše, co?"
"Už jsem s Emmou mluvil, bude ráda, když si tu Abby bude mít s kým hrát. A vůbec, když už jste oba svobodnými rodiči, musíte se prostě střídat v tom, kdo vám bude hlídat děti. A teď to bude o to lehčí, tady v LA," pronese důležitě Bill a hned na to se rozesměje.
"Jo, a ty za nimi budeš stále běhat a překládat jim dialog."
"Ale prosím tě, Aileen je šikovná, a kromě toho děti si rozumí i přes jazykovou bariéru, to už by si mohl vědět," pozvedne Bill svou skleničku a imaginárně si s oběma přiťukne.

Druhý den dopoledne už všichni na cestě, do víru města, si užívají venkovní teploty, krásy města a nenahraditelného pocitu svobody v cizím prostředí.
"Tati, už tam budeme? Už tam bude ta holčička, jak jsi říkal?"
"Aileen, za pět minut jsme na místě, a Abby by tam dneska měla být hlavně kvůli tobě se svojí mamkou. Naposledy tě viděli, když ti byl rok. A Abby byli asi dva."
"Kam teď vlastně míříme?" zeptá se zvědavě Clara.
"Na snídani do jednoho takového studia, když to tak nazvu. Spíše je to už společnost, kde je sice nahrávací centrum, ale točí se tam i nějaký hudební pořad, jestli se nepletu, a sdružují se tam různí manažeři, hledači talentů a tak. Už tam známe snad každou jednotlivou osobu, že vyjmenovat je i se všemi jejich funkcemi by bylo nad mé ranní síly."
"To chápu," přikývne chápavě Clara a s úsměvem se lehce z přední sedačky ohlédne dozadu na Billa a Aileen.
"A taky mi došlo, že vlastně znáš už alespoň Eloru. Tu jsme taktéž poznali tam," pronese hned na to Bill. Tom si s tajemným pousmáním prohlédne svého bratra ve zpětném zrcátku a stejně tak si vymění úsměvný pohled s Clarou.
"Oh, ano, tu už jsem poznala. Alespoň nebudu mezi úplně cizími."

Po příjezdu na místo, je po pozdravení všech lidí, pro Billa nejpřednější pozdravit Eloru. Tom je ovšem rychlejší a taktéž si všimne ještě jedné věci, která mu jasně udá signál, aby předem svého bratra upozornil.
"Bille, až se otočíš, tak se prosím tě netvař moc překvapeně," podotkne Tom polohlasem, leč jim nikdo v místnosti německy nerozumí, a lehce pobaveně se uchechtne. Bill si ho nechápavě prohlédne, ale když se otočí směrem k Eloře, plně pochopí, když po jejím boku spatří jejího manžela.
"Kdo to je?" špitne Clara k Tomovi.
"Joye, její manžel," neubrání se lehkému zasmání, "seznámím vás."
"Když budeš tak hodný," pronese taktéž mírně pobaveně, ačkoliv trochu zaskočeně Clara a vydá se za Billem.
"Tati, potřebuju na záchod," zatahá ho ovšem Aileen za ruku po jeho druhém boku.
"Ještě chviličku ju, jen ještě těmto řeknu ahoj, a hned půjdu s tebou."
"Já už zapomněla, jak se ta paní jmenuje."
"Elora," připomene jí Tom, a hned na to Eloru na přivítanou obejme. "Ahoj."
"Ahoj," skloní se, hned po přivítání se s Tomem, k Aileen a pokusí se vyloudit německou větu, "ty Aileen, že? Ráda vidím tebe."
"Ahoj," rozesměje se Aileen, a pobaveně koukne na Toma. "Tati, řekneš jí, že už se učím anglicky?"
"Náhodou dobrý pokus," pochválí Eloru hned na to Bill, ale rozesměje se stejně tak.
"Taky že kvůli vašemu příjezdu němčinu pilovala," zasměje se Joye a Bill mu upřímný úsměv opětuje. Ačkoliv si v hlavě pohrává s tím paradoxem, jaký herecký výkon tu oba momentálně předvádí. Bill přemáhá tu touhu nekoukat na Eloru bez přestávky a se zbožným výrazem, a Joye právě přemáhá tu touhu neprozradit, že spolu vlastně již dávno nežijí. Nebo alespoň Bill právě doufá v to, že s tím, že spolu nežijí, budou chtít oba vylézt brzo na povrch. Jen nevěřil, jak těžké bude této skutečnosti čelit. Dosud byla Elora v Německu jen jeho, a nemusel se nijak obhajovat, či omezovat. Nyní se spolu nebudou moci ukázat nikde.
"Zkus to říct," mrkne Tom na Aileen, ale ta se k němu těsně přimáčkne, a jen stydlivě schová obličej do jeho trika. "Chtěla ti jen říct, že se pomalu učí anglicky, že ti za chvilku řekne i ona něco sama ve tvým jazyce," přeloží to tedy se zasmáním Tom Eloře.
"Ach, to je zlato. A zvládá to?"
"Myslím, že nebude mít po nějakém čase problém. To jen teď se zatím stydí. A taky potřebuje na záchod, tak nás omluvte. Za chvilku jsme tu," vezme Aileen za ruku, "tak pojď zlato, jdeme na ten záchod."

"Bude to těžší, než jsem si představoval," vydechne poté Bill v autě, při cestě do podniku, kde se všichni společně, i se starými přáteli, nasnídají.
"Ehm," odkašle si rádoby Clara s úsměvem, "můžu jen otázku? Jsem zvědavá ženská a nechtěla jsem se ptát tam uvnitř."
"Jo, jasně, jasně," chytí se hned Bill, a jakoby nařčeně začne odpovídat, "jasně, že má manžela. Jenomže je to jinak, hrajeme na sebe momentálně všichni jedno velký divadlo. A upřímnost, o které jsme včera mluvili, je ta tam."
"Promiň, nechtěla jsem tak vyzvídat."
"Ne, vůbec nevyzvídáš. Je jen otázkou času, než prosákne na povrch, že spolu už stejně nežijou. Hrají zatím na všechny jen, že ještě spolu jsou. Což bych jim nebral," povzdychne si Bill, "byli spolu perfektní dvojka. Nikdo je nechce vidět odloučený."
"No tak z toho zase nedělej drama, Bille," zasměje se Tom, a hned na to koukne na Aileen, která se soustředí na výhled z okýnka. "Aileen, doufám, že máš snad raději zacpaný uši."
"Cože?" strhne až po chvilce pohled a upřeně se na Toma zadívá.
"Nic, v pořádku," ujistí jí Tom a trochu si oddychne, za její momentální nepozornost. Kdo ví, děti někdy použijí nějakou větu, co kde někdy zaslechly, v úplně nejvíc nevhodnou chvíli.

"Tati, na té snídani bude i Abby?"
"Jo, všichni se tam sejdeme."
"Je jí teď šest let, říkala. Teda ukazovala na prstech. A neumí německy vůbec. To já aspoň anglicky trochu jo."
"To je nefér, co? Ale za chvilku si pokecáte i anglicky, neboj."
"Ale má hezký vlásky. A má hezkou panenku sebou, co jí její maminka dovolila asi sebou vzít. Mám sebou taky batůžek?"
"Jo, dal jsem ho do kufru, pak ti ho vytáhnu, až budeme na místě."
"To je dobře, už mám hlad. Snad budeme mít s Abby stejné jídlo!"
Tom se upřímně zasměje a spokojeně si svou dceru prohlédne ve zpětném zrcátku.
"Taky už mám hlad, pořádně se nacpeme," usměje se Bill na Aileen.
"Aby ses pak nezakuckal," poznamená Tom pobaveně.
"Netrap ho," zasměje se Clara té poznámce a jemně Toma pohladí po stehně.

by Mintam