Zeiten ändern dich #67
Později v noci už nechám svou kůži hýčkat Tomovými dotyky a spokojeně položen, poslouchajíc jeho srdce, zavřu oči. ,,A ty jsi taky ještě Miriam neviděl?" ,,Hmm," brouknu jen a rukou pohladím jeho bříško. ,,Pročpak?" zeptám se po chvilce, když mlčí. ,,Jen tak přemýšlím, jaký to je." ,,Když ti rodič přivede domu takhle někoho cizího?" dokončím si to a oči zase otevřu. ,,Jo. Teď to asi bude už jiný, ale jaký to bylo, když tě mamka seznámila s Gordonem?" ,,Měl jsem strach. Úplně nepříčetný strach, protože jsem byl přesvědčen, že s mamkou můžu žít jenom já. Nechtěl jsem se s ní dělit od tý doby...," mírně se zarazím, abych nabral dech, ,,co táta zmizel. Vlasně jsem se bál, že každej bude jako táta, že jsou všichni stejní." ,,Kolik ti bylo?" ,,Šest..sedm vlastně. Ale když mne mamka seznámila s Gordonem bylo mi jedenáct." ,,Kde jste bydleli?" ,,Kousek od Regensburku. Měl jsem to tam rád." ,,Ale vždyť to je až... jakto že jste se stěh