Zeiten ändern dich #64

Kluci všeobecně rádi ráno k těmto aktivitám, huh? ;D...
_______________________________________________________________

Usnu sice téměř okamžitě, ale když mne během noci donutí něco otevřít oči, mám pocit, že jsem nespal vůbec. Jsou čtyři ráno a já v posteli ležím sám, proto ty podvědomé negativní síly. Tom tu není. Rozhlédnu se ospale po místnosti a teprve pak se posadím. Jsou lehce otevřené dveře na terasu, tudíž není těžké uhodnout, kde ho hledat. Vylezu z pod deky a docupitám za ním ven. Vzduch venku příjemně voní a ještě příjemněji ochlazuje.

Nadechnu se, potichoučku přijdu zezadu k Tomovi a obejmu ho kolem pasu. ,,Pročpak nespíš?" špitnu do ticha.

---

Tom nejprve vydechne a přetočí se čelem ke mně. ,,A proč nespíš ty?"
,,Protože nespíš ty," usměju se, ,,bez tebe se spí těžce. Já vím, že neustále do něčeho šťourám a na něco se tě furt vyptávám, ale když u nás se prostě otevřeně mluví o všem. O problémech, i o tom, co nás těší, sdílíme prostě všechno."
,,Já vím, Bille, ale já nejsem zvyklej s někým sdílet cokoliv. Natož problémy. Jsem prostě zvyklej si všechno nést sám. Tím spíš tím nechci zatěžovat tebe."
,,Zlatíčko, mě tím ale přece nezatěžuješ. Já vím, že to tak prostě není všude, lidi dneska už spolu hodně málo mluví, ale pomáhá to někomu se svěřit. Někomu, komu na tobě záleží." Zadívám se mu do očí a pak ho pevně obejmu, abych mu dodal trochu síly. Vážně mne trápí, co se s ním děje, víc než by si sám myslel. ,,Co jsi jí řekl, že tě uhodila?"
,,Nejde mi o to, že mě praštila, má právo, je to moje máma, ale štve mě, že to udělala, když věděla, že pravdu mám já."
,,Lidi prostě špatně přijímají pravdu. Bolestivou pravdu."
,,Bolestivou pravdu," dodá Tom tiše.
,,Budeme spát tady?" zeptám se s úsměvem.
,,Možná to bude pohodlný."

Políbím ho a přitáhnu si ho na lehátka vyplněná pohodlnými matracemi, kde se spokojeně uvelebím a přetočím se směrem k němu, abych ho mohl hladit. Přitažená lehátka k sobě vydají za jednu postel. ,,Hmm, takovýhle noci venku jsou úžasný."
Tom se zadívá do nebe a pousměje se. ,,Je to sice pohodlný i super, sledovat noc, ale byl jsi unavenej, nevyspíš se tu dosyta."
,,Mně už se spát ani nechce," usměju se a lípnu mu pusu na tvář. ,,Naopak, ty by ses měl vyspat. Spal jsi teďka vůbec?"
,,Asi hodinu."
,,Oh, Tomi. Teď musíš naopak být unavený ty. Řekneš, až se ti bude chtít spát?"
,,Neboj," usměje se.
,,Myslíš, že tvojí mamku nemrzí, že tě uhodila?"
,,Jí nemrzí nic. Ona chce vždy jen dělat dojem, ale komu okolo tím ublíží je jí jedno."
,,Dnes se hodně lidí uchyluje na názor okolí. Nevím, taky jsem tím trochu nakaženej."
,,Bille, ale ty víš proč a snažíš se s tím bojovat. Ona ale mermomocí musí jen dobře vypadat mezi lidma, ale že se jí to přitom hroutí pod rukama nepřizná. Když umřela Joy, chovala se na veřejnosti jakoby nic, dělala, že má velkou oporu doma, ale měla sakra právo přiznat, že je jí z toho blbě, že jí to mrzí! Tím spíš, když jsme doma spolu nikdo s nikým nedokázali mluvit. Prostě jsme jen chodili kolem sebe a mlčeli, a ona se stejně tvářila, že je všechno v pohodě. Lže! Lhala sama sobě i nám!"

S výdechem ho políbím na čelo a přitáhnu si ho blíže k sobě, abych mu jemně prstem mohl kreslit po obličeji. ,,Třeba jen potřebuje od vás slyšet, že jste při ní."
,,Bille, věř mi, já se snažil. Snažil jsem se jí říct, že to přece nepotkalo jenom jí, ale ona to neposlouchala. Byla sama za sebe a nikoho k sobě nepřipustila. Jen aby ukázala, že je sama silná. Aby na ní dobře dopadalo veřejné světlo. Víš co mi vyčetla dneska? Abych na veřejnosti neukazoval, že patříme k sobě. Všichni ty falešný lidi tam, hledají jen něco, v čem by mohli dloubat, v čem by se mohli do druhého opřít, a z toho ona má strach!"
,,Tak strašně rád bych ti chtěl pomoct, ale nějak na tohle nemám radu."
,,Na to už asi nemá radu nikdo. Řekl jsem to špatně dneska. Řekl jsem, že jí nezáleželo nikdy na nikom, ale to je blbost. Záleželo, ale ne nikdy na tom, na čem by mělo."
,,Tomi, vím, že je to těžký, ale pořád je to tvá máma. Ta jediná. Chápu, že si nerozumíte tak jak bys chtěl, ale určitě to trápí i ji, jen už prostě za ty roky neví, jak k tobě zpátky získat cestu."
,,Tak to ale našlapuje blbě."
,,Jo, ale zkouší prostě všechno. Neví. Věř mi, že ztratit mámu, je to nejhorší, co tě v životě potká. A myslím, že její instinkt jí nedovolí, aby tě ztratila úplně."
,,Já tomu věřím, všemu věřím, ale já už nevím co pro to udělat."
,,Teď tomu asi budeš muset nechat čas. Uvidíš, že nakonec bude všechno v pořádku. Alespoň tak, jak to bude možné mezi vámi. Ale věř mi, nedovolí, aby tě pustila jen kvůli hlouposti."
,,Hlouposti..nejseš hloupost," řekne s úsměvem a mě se trochu uleví, když jeho napjatost povolí.
,,Víš jak to myslím. Ale stejně, není ti lépe, když ze sebe něco dostaneš ven?" usměju se a aniž bych přestal v hlazení, jemně ho políbím.
,,Ale jo, ale pořád jsem na tý samý lodi."
,,Jo to sice jo, ale vážně jí musíš dát teď čas."
,,Dobře, dám jí čas," usměje se už proti mým rtům a pak mne začne bez upozornění líbat.

Ráno se probudím přesně tak jak jsem chtěl. S výhledem z toho obrovského okna. Venku svítí už krásně sluníčko v plné síle a já se spokojeně usměju, když to všechno shlédnu. Nakonec jsme šli spát dovnitř, protože mi Tom začal usínat v náručí, a vzhledem k tomu, že téměř nespal, jsem usoudil, že tohle pro něj bude nejlepší. Já své nevyspání dospal zcela perfektně a mám co dělat, abych blažeností nevrněl. Cítím se vážně skvěle. Opatrně chytím Tomovu ruku hozenou přese mne, abych se mohl otočit k němu čelem a můj úsměv se okamžitě rozšíří.
Vypadá natolik unaveně, že ho budit rozhodně nehodlám a tak se jen opatrně šoupnu, abych vylezl z postele. První, kam mé kroky směřují, je terasa. Je tady vážně nádherně! Chci tady strávit zbytek svého života vedle Toma. Denně bychom se koupali v tom jezeře, pořídili bychom si spoustu psů, kteří by tady běhali, do toho by...

Ozve se zaklepání na dveře, takže se ohlédnu do pokoje a rychle vběhnu zpět dovnitř. Kouknu na Toma, zda ho nic z toho nevyrušilo a pak pomalu otevřu dveře. Usměje se na mě obsluha hotelu s pozdravem a vzkazem, že nám tady veze tu objednanou snídani. Pozvednu krátce na to obočí nechápavě, ale pak jen zatřepu hlavou a vpustím ho dovnitř. Sám asi pochopí, že se ještě v pokoji napůl spí, takže bez dalších otázek a zdržování nám snídani zanechá na stole a pak stejně tak rychle, jak se objevil, zase zmizí.
Já si stejně myslím, že je Tom tajný kouzelník. Nevím, jaktože zvládnul objednat snídani, ale možná jsem včera už na recepci trochu spal, díky jízdě v autě. Asi. Přejedu pohledem ten tác a usměju se nad tou spoustou dobrůtek. Uzobnu si z toho spokojeně jednu jahodu a sbalím si katalog hotelu, se kterým se úchýlím zpátky ven.

Asi po hodině, co se stále nemohu nabažit rozhlížením se po okolí, a objevováním věcí, které mi tma včera zahalila, se Tom objeví mezi dveřmi. Zamžourá do sluníčka a až pak nasadí úsměv.
,,Copak dělá můj jezerní princ?"
Se širokým úsměvem vyskočím z lehátka a docupitám k němu. ,,Těší se, až bude vyprávět ospálkovi, co se tady všechno stalo. A až mu řekne, dobré ráno," s úsměvem mu lípnu ranní polibek a protáhnu se kolem něho dovnitř. ,,Představ si, koukám a pod naší terasou se najednou objevil čistě bílej kůň. Nejdřív jsem si říkal, fajn ještě spím, ale on se tam fakt pásl, jenom tak se tady vzal. Úplná pohádka pohledět.."
,,Mají tady i stáje," přeruší mne na okamžik, ale já ihned pokračuji.
,,..no, stáje. A potom se za tím bílým koněm najednou spustilo celé stádo a já málem spadl přes zábradlí, jak jsem se nemohl vynadívat. Bylo to úplně jak v nějakým filmu. Úplně... Moment, to se tě chci zeptat, jak se ti podařilo objednat snídani?"
Tom si mne s úsměvem jen prohlíží a když zjistí, že právě dostane šanci něco říct, směle se nadechne. ,,To je moje tajemství. Mají tady obsluhu celou noc, a jak jsem nemohl spát, tak jsem si tady tak telefonoval."
,,Jsi kouzelník, říkám to furt. Jo a potom...," nadechnu se, abych pokračoval, ale umlčí mne jeho rty. Nechám si říct, protože mi svým způsobem nic jiného nezbývá, a když se ani po delší chvilce neblíží konec, přitáhnu si ho ještě blíže.

,,Tomi," vydechnu mírně překvapeně proti jeho rtům, když mne povalí na postel.
,,Hm?" zavrní jen lehce do mého ucha, které hned na to jemně zkousne a sjede svými rty na můj krk. Spokojeně zavřu oči s výdechem a plně vnímám jeho dotyky. Je tak něžný a tak pozorný, že si zaslouží miminálně dvojitou dávku toho nazpět. Pousměju se svým myšlenkám a aniž by to Tom očekával, podaří se mi ho přemoci, abych ho dostal pod sebe a začal ho plně svými rty opečovávat. Sjíždím po jeho probuzené kůži a zanechávám za sebou lehce vhlké stopičky. Jednou rukou sjedu pod jeho triko, které lehce vyhrnu, a své rty nasměruji přímo na jeho bříško.
Zaznamenám, že se lehce prohne, když polibkama tancuji po jeho podbřišku a na vteřinu k němu zvednu pohled. Pozoruje mne a aniž by pohledem uhnul, sladce se usměje. Neodolám, abych se nepřisunul k jeho rtům, a ukradl si polibek, během čehož lehce rukou pohladím jeho bříško a sjedu přes pobřišek až k trenkám. Bez váhání pevně a těsně přejedu po tom dárečku uvnitř volajícím po utěšení a když se Tomovy rty krátce vzdálí, prohlédnu si uspokojeně jeho výraz. Párkrát zopakuji to samé, než rukou zajedu pod trenky a nehtama přejedu po vnitřní straně jeho stehna. Tom mne políbí na bradu a sjede níže na krk, kde vydechne, když stisknu co nejjemněji jeho varlata.

Upřímně jsem trošku nervózní, ale snažím se to dám co nejméně najevo. Mám pocit, že kdo si teď zaslouží péči je Tom, nikoliv já, a navíc potřebuje trochu odreagovat. Přivřu oči a snažím se tu jemnost, kterou se on dotýká svými rty mě, vložit do svých dotyků. Podaří se mi trenky lehce sesunout, když pevně uchopím jeho penis a opatrně po něm sjedu. Tomovi, který se ode mne zase vzdálí, s úsměvem kouknu do očí přes jeho lehce třepotající se řasy. Zbožňuju ten jeho pohled!
Abych se ale u jeho očí nezapomněl, jsem nucen sám sebe upozornit, že bych obzvláště jeho penis v tuhle chvíli neměl nechat bez povšimnutí. No tak, Bille, dýchej, tohle přece znáš. Začnu ho jemně třít, během čehož si ukradnu jeden polibek a ostatní polibky si nechám pro jeho tělo, které si odkryji povytažením jeho trika.
Nešetřím jimi až se dostanu k samotnému penisu, který se hezky začíná poddávat mě. Jazykem přejedu nejprve po celé jeho délce, a jemně mezi rty promnu jeho vrchol. Provokativně pak pozvednu obočí, abych si prohlédl Toma, který si opatrně hryže spodní ret a propaluje mne pohledem. Nenechám ho ale dlouho v očekávání, protože jen vnitřní pocit mi naznačuje, že si nezaslouží trápit. Ne teď.

Ucítím lehké pnutí ve svém vlastním rozkroku, když má ruka zintenzivní činnost a rty mu sjedu na podbřišek. Aniž bych se nadál, Tom mi jasně svým tělem a výrazem ve tváři dává najevo, že je vše tak jak má být. Pousměju se, když promění svůj obličej v napnutou grimasu, a s výdechem zvrátí svou hlavu dozadu. Užívám si to. Užívám si, jak od téhle chvíle každý dotyk znamená všechno, a způsobuje, že se Tomova mysl dostává dál a hlouběji do mimoreality. Svými rty začnu opět opečovávat jeho tělo. Tentokrát to ale vezmu druhým směrem a začnu u penisu, čímž na chvíli vystřídám svou ruku. Než ale rty dojedu až k jeho krku, který se mi celý dává na odiv díky Tomově nakloněné hlavě, jasně pocítím, jak jeho penis začne pulzovat. Zintenzivním ještě o něco svůj pohyb a jemně skousnu jeho kůži na krku. Vypadá úžasně, když je celý oddaný jen mě.
S úsměvem už jen pozoruji, jak se jeho ruka zaryje do matrace těsně před tím, než na své ruce pocítím lepkavou a teplou tekutinu. Jeho dech, už takhle omezený na minimum, se snaží znovu najít sám sebe, a jeho rty se zvlní v uspokojeném úsměvu. Opatrně jeho penis uvolním a nepřestávám obdarovávat polibky jeho krk.

Když otevře lehce oči a stočí svůj pohled ke mně, jen si ho s blaženým úsměvem pečlivě prohlédnu. Vypadá tak spokojeně, uvolněně a sexy, že mám chuť ho nepřestat hýčkat. Naše pohledy si řeknou i beze slov více než dost a proto Toma jen políbím, když si mohu dovolit mu už ukrást jím tak potřebný a nově pracně načerpaný vzduch.
,,Tvůj rozkrok..," šeptne téměř tiše proti mým rtům a já jen s úsměvem zatřepu hlavou, ujištěn moc dobře tím, že můj rozkrok je jasně vzrušený.
,,Nech to tak."
,,Ale..," nadechne se, když ho opět umlčím polibkem.
,,Tomi," kouknu mu opět do očí, aby pochopil, že nemá naléhat. Vážně jsem spokojenější, když vím, že jsem dostal jeho myšlenky na chvíli jinam.
,,Ok..tak bych měl..," poukáže na své bříško ušpiněné spermatem.
,,Oh jasně." Zamyšleně našpulím lehce rty a rozhlédnu se. Ihned na nočním stolku mne ale do nosu praští krabička s papírovými ubrousky a proto se pro pár z nich natáhnu, abych mu to setřel. Pozoruje mne po celou tu dobu, až mne donutí k němu s úsměvem zvednout pohled taky. ,,Copak?"
,,Nic, nic," usměje se, pozvedne se v loktech a když skončím s utíráním, přitáhne si mne zpět pevně ke svým rtům.

by Mintam