Zeiten ändern dich #66

,,Nelly, ty jsi teda protivná dneska," utrousím a zavrtím nad ní hlavou. ,,Chtěla jsi, aby si Tom přivezl brusle, ale takhle nemám náladu s tebou ani nikam jít, když se takhle tváříš."
,,Hm," řekne jen a pokrčí rameny.
Úterý jsem se přeci jen dočkal, ale tak jak jsem se těšil na odpoledne s Tomem a Nelly, tak natolik mi to Nelly zkazila. Nechce se jí nic dělat a když se jí snažím vyhovět, tak je ještě drzá. ,,Vidíš to, o kom se mluvívá," Tomovo auto zastaví před naším domem, ,,Půjdeš Toma aspoň přivítat?"
,,Nechci," zavrtí hlavou.
S výdechem protočím oči a vydám se ho tedy přivítat sám. Chápu, že nemusí mít Nelly pořád náladu, je to taky člověk, ale takhle protivná by být nemusela, to už si jen přihrává.

,,Ahoj," usměju se, jakmile spatřím Toma před sebou. Byl to sice pouhý den a něco, ale stejně mi chyběl.

---

,,Ahoj," nechá se ode mne políbit na přivítanou. ,,Čekal jsem tady nastoupenou bruslařskou elitu, a ono nic," usměje se.
,,To jsi ještě dneska neviděl Nelly. Myslím, že jí doma zamknu, a půjdeme jen spolu."
,,Co, že tak přísně?" pohladí mne lehce po zádech, když společnými kroky dojdeme domu. Téměř okamžitě nakoukne do obýváku na otrávenou Nelly. ,,Ahoj princezno. Tak kde jsou ty brusle?"
,,Ahoj," vzdychne jen a schová se pod deku, ,,nechci na žádný brusle."
,,Nelly, ale už vážně přestaň, už je to otravný."
,,No a co."
,,Nelly! Necháme tě doma a půjdeme bruslit jen s Tomem."
,,Ne!"
,,Křičet můžeš, jak chceš, mě nebaví tady na tebe koukat."
,,Tak jestli nechceš bruslit, můžeme dělat něco jiného," navrhne Tom, ale já jen zavrtím hlavou.
,,To už jsem taky zkoušel." Jenomže pochopitelně na Tomovu odpověď Nelly reaguje jinak.
,,A co budeme dělat?"
,,Co budeš chtít ty."
,,Chci se...třeba dívat na lvího krále," vykoukne z pod deky. S výdechem kouknu na Toma.
,,Tak budeme koukat na lvího krále," usměje se. ,,A bruslit půjdeme později," obdaruje úsměvem i mě a jemně mne pohladí po ruce.
,,Hmm, tak jo," připustí a vyleze z pod deky. ,,Musím ale pro lvího krále nahoru." Proběhne kolem nás a vyběhne do svého pokoje.

,,Samozřejmě, že teď chce dělat všechno," ušklíbnu se.
,,Na cizího vždycky reagujou děti jinak," řekne smířlivě Tom a políbí mne.
,,Umf," vzdychnu jen, ,,co mamka? Mluvil jsi s ní?"
Na to ale vzdychne Tom a nápadně uhne pohledem. ,,Hm, včera."
,,Co?" zeptám se podezíravě, už podle jeho reakce.
,,Říkal jsem, že to nemá cenu."
,,Ale ne, proč?"
,,Bille, to je na dlouho a nechci to teď rozebírat."
,,Ach Tome," semknu rty k sobě, ,,myslel jsem, že..ne, doufal jsem.."
,,Jen to prostě teď neřeš, nechci se o tom bavit," přeruší mne.
,,Dobře," přikývnu chápavě a pohladím ho. Chmpf, a přitom jsem si myslel, že podle toho jak vypadal spokojeně bude všechno v pořádku. Zdání může klamat.
,,Billeee!" ozve se shora Nelly, ,,Nemůžu to najít, pojď mi pomoct!"
,,Říká se prosím," utrousím tiše. ,,Budeme mluvit, až budeš chtít ty, hm?"
,,Díky," usměje se Tom a popstrčí mne, abych Nelly šel pomoct najít lvího krále.

,,Ahoj," zazubím se na Gordona, který přijede domu dřív než obvykle. Vylezu zcela před dům a lehce nohou zamezím pejskům, aby vběhli dovnitř, a dveře za sebou zavřu.
,,Jsi rychlejší než blesk," usměje se Gordon. ,,Kde máš ty dva? Tedy, Tom tu má auto, tak jsem usoudil.."
,,Oba usnuli," pokrčím s úsměvem rameny.
,,Usnuli?"
,,Nelly byla dnes celý den protivná, takže jsem rád, že usnula a Tom..tuším, že poslední dobou vůbec nespí."
,,A já nesmím dovnitř?" naznačí a mně dojde, že držím dveře jako nějaká stráž.
,,Oh jasně," se zasmáním ustoupím. ,,Jen nepouštěj prcky dovnitř, ať je nevzbudí."

,,Jak myslíš, že bude reagovat Nelly?"
,,Já nevím," pokrčím rameny, ,,možná se bude bát, víš jak to myslím, a nebo naopak to bude brát dobře. Těžko soudit, nejprve to budeme muset zkusit." Už téměř hodinu sedíme s Gordonem venku a rozebíráme téma Miriam. Konečně se rozhoupal k tomu, že by nám ji i představil, ale má strach. A co se mu vlastně divím, sám bych strach měl.
,,Vyprávěl jsem jí o tobě a o Tomovi, a dozvěděl jsem se..."
,,Drbno," utrousím s úsměvem během jeho řeči.
,,Dozvěděl jsem se," pokračuje, ,,že její sestra žije prý už osm let s přítelkyní. Prý to zpočátku její rodiče nechtěli zkousnout, ale když si pak pořídili dvojčátka, že na to začali nahlížet jinak."
,,To je dobře," usměju se, ,,lidi by měli začít vnímat normálně, že i dva lidi stejnýho pohlaví můžou mít plnohodnotnou rodinu."
,,Tak vám zbývají už jen ty dvojčata."
Se smíchem nad ním zavrtím hlavou a spozorním, když se otevřou dveře od domu. ,,O kom se mluvívá," usměju se na Gordona, když spatřím rozespalého Toma, který s pozdravem dojde až k nám, kde se usadí.

,,Nelly ještě spí?" zeptá se usměvavě Gordon, načež mu Tom přikývne a hned na to se na mě mírně zamračí.
,,Proč jsi mě nechal spát?"
Jen se tomu zasměju a lehce ho pohladím po stehně. ,,Možná se vážně Nelly potřebuje jen vyspat. Aspoň by to vysvětlovalo fakt, proč to s ní bylo k nevydržení."
,,Nepřeháněj to," schladí mě Gordon.
,,Co? Tys ráno odjel, jak můžeš vědět, jaký to bylo?" usměju se a kouknu na Toma, který zkoumá můj palec, kde mám náplast, skrz kterou krev prosákla až ven. No jo, když někdo dělá co nemá.
,,Za vteřinu jsem zpět," spozorní Gordon, který si nejspíš na něco vzpomněl a vstane.
,,Jo," brouknu jen s úsměvem a ten okamžitě stočím i k Tomovi, kterého ještě neopustila touha zjistit, co se skýrvá pod náplastí.
,,Copak jsi dělal?"
,,Myslel jsem na to, na co jsem neměl," zasměju se a Tomovu zvědavou ruku jen chytím a jemně ho pohladím. ,,Že ty jsi zase v noci nespal?"
,,Tak..jak to šlo. Vlastně jsem nebyl vůbec doma, ale..," vyleze z něho pomalu, takže je mi to víc než jasné. Políbím ho v oblasti spánku a přitáhnu si ho na svou hruď.
,,Kdy tomuhle bude konec." Vyřknu řečnickou otázku a pohladím ho po zádech.
,,Vždycky spím špatně bez tebe," pronese s úsměvem, obtočí své ruce kolem mého těla a se spokojeným výdechem položen lehce na mě opět zavře oči.
,,Lháři," pronesu důležitě, ale vesele a zadívám se ke dveřím na dovádějící prcky.

,,Už nemůžu!" zavolám a zabrzdím. Tom a za chvilku i Nelly mne dojedou na kolečkových bruslích a oba s rozkošným úsměvem, jakoby se ode mne něco očekávalo. Vyrazili jsme skutečně na brusle, když Nelly vstala a dalo se s ní konečně mluvit, mezitím co se Gordon nabídl, že udělá večeři, než se vrátíme.
,,Pojedeme už domu? Mám hlad," usměje se Nelly a obejme mne.
,,Dobře, zvládneš dojet ještě domu?"
,,Já nevím," pokrčí ramínky a otočí se k Tomovi, ,,jednou budu lepší než vy dva."
,,My tomu věříme. Už dneska jsi byla výborná," ujistí jí Tom.
,,Tak si dáme závod až domu?" koukne se na oba, a my jí to jen odsouhlasíme.

Samozřejmě, že necháme Nelly dojet první, protože si vážně zaslouží ocenit za to, že ačkoliv na bruslích stojí podruhé v životě, jde jí to skvěle. Tom ještě zahraje divadýlko, takže rádoby bez dechu padne na naší zahradě do trávy. Nelly se se smíchem nad ním skloní a plácne si s ním.
,,Už jsem lepší," zvolá vítězně a po trávě dojde až ke schůdkům, kde se posadí a začne opatrně brusle vyzouvat.
Se spokojeně unaveným tělem sebou plácnu vedle Toma a s úsměvem ho kousnu jemně do krku, který vystavuje díky tomu, že sleduje se zakloněnou hlavou Nelly. Jakmile se ale dotknu jeho kůže, hlavu skloní a ukradne si polibek.
,,Je fakt dobrá," podotkne.
,,Kdo byl jejím učitelem?" zeptám se nápadně a ještě nápadněji poukážu na sebe.
,,Dobře, první pochvaly jdou k jejímu učiteli," se zasmáním mne podruhé něžně políbí. Ale to by se mezi nás nesměla začít cpát čumáčkem Malá dáma.
,,Co ty, miláčku?" zabořím nos do její srsti s úsměvem a pak jí lípnu pusinku na hlavičku. Ta se rozkošně svalí na zem a vyžádá si pohlazení.

,,Tati, tati, já vyhrála!" Vykřikne Nelly, jakmile shlédnu, že se otevřeli dveře od domu. Tom se přetočí na břicho, opře se v lokti a usměje se na Malou dámu, která se mu snaží ožužlat prst.
,,A Bill byl poslední pfff," řekne Nelly se smíchem a uteče domu s bruslema v ruce.
,,Bill byl poslední," zopakuje pobaveným tónem Tom, aniž by ke mně stočil pohled. Strčím do něj se smíchem loktem a kouknu ke dveřím.
,,Měl bys jít někdy závodit s námi, Nelly je fakt výborná," vyřknu další pochvalu na její účet.
,,Jo, někdy půjdeš s námi a já vás všechny předjedu," vykráčí si Nelly jako hvězda, už přezutá, ven. ,,Ještě sice trochu padám a neumím brzdit, ale to se všechno naučím."
,,Trošku padá," řeknu tiše směrem k Tomovi a zasměju se nad její roztomilostí. Padala pochopitelně na začátku více, ale jakmile jí někdo pochválí, řekne že padala jen trošku, aby se to nerozhodl vzít zpět.
,,Nekaž jí to," zasměje se tiše Tom těsně u mého ucha a kde pak jemně skousne. Lehce přivřu oči a stočím k němu pohled.
,,Nedělej to, protože nevíš, jak to rajcuje," špitnu. Tom se usměje a jen mrkne. Řekněme, že to vezmu jako pozdější dohodu. Krátce se zasměju a po vteřince se posadím, abych si sundal brusle.

,,Musíte mít už hlad, byli jste venku dvě hodiny," podotkne Gordon.
,,Kdo říká, že nemáme?" pracně z nohy stáhnu jednu brusli a zazubím se na něj.
,,Já mám hlad, já mám hlad, vlastně!" začne vyskakovat Nelly. ,,Co máme dobrýho?" Se smíchem se jí všichni prohlídneme jak zmizí směr kuchyň.
,,Za to, že jsem byl poslední mi sundáš tu druhou brusli, jsem příliš slabý," podotknu vážně. Tom si mne se smíchem prohlédne a zavrtí hlavou. ,,Tss."

by Mintam