Zeiten ändern dich #61

,,Jsi moje poslední naděje. Sophie dostala včera večer čtyřicítky a vůbec to neklesá. Potřebovala bych s ní zajet do nemocnice, jenomže mi nemá kdo pohlídat Zoe. Paul přijede až odpoledne z práce a zbyl jsi mi jako poslední naděje, kdo by mi Zoe pohlídal. Bylo by to vážně jen do odpoledne, než by Paul přijel."
Zoe, šesti měsíční sestřička Sophie. ,,Ale jo, to by snad nebyl problém. Ještě zvládnu jedno mimčo."
,,Vážně bys to pro mě udělal?"
,,Rád," přikývnu.

---

,,Oh, jsi moje záchrana," krátce mě obejme, ,,přinesu ti všechny potřebné věci do pár minut a..."
Zarazím jí: ,,Hlavně ať je Sophie v pořádku. O všechno ostatní se postarám, slibuju."
,,Dobře, kdyby něco, dám ti i telefoní číslo. A," zatřepe hlavou, ,,jasně, jdu pro Zoe a věci. A, vážně moc děkuju, Bille."
,,To není za co," ujistím jí s úsměvem a nechám dveře pootevřené.

Bydlí jen ob jeden dům, takže tu bude hned. Vyběhnu po schodech nahoru, abych obhlédl situaci, protože jsem si jist, že zvonek Nelly probudil. Nestačím ale zírat! Stihla se ze svého pokoje přesunou do mého a zabrat mé místo vedle Toma. Usměju se, když vidím jak se Tom dobrovolně nechá od ní šťouchat. Je asi dost unavenej ještě, protože nejen že jsme stejně včas nešli spát, ale ještě jsme minimálně pak dvě hodiny nemohli usnout.
,,Nelly, přestaň," upozorním jí mezi dveřma a ta okamžitě povyskočí, když mě spatří.
,,Kdo to zvonil?"
,,Co jsi zvědavá? A co vůbec děláš tady?"
,,Byla jsem už vzhůru, ale taťka mi říkal, ať vás ještě nechám spát, a teď jsem tě slyšela a věděla, že už budete vzhůru."
,,Ale Tom není, nevšimla sis?"

Na to se ale Tom vrhne na Nelly a během pěti vteřin jí zabalenou v peřině stočí do kukly do své náruče. ,,Kdo to zvonil?" usměje se pak a snaží se Nelly pevně držet, která se mu se smíchem a pískáním snaží mermomocí vytrhnout a dostat se z kukly ven.
,,Sophie má čtyřicítky, takže musí do nemocnice a my se budem muset postarat o malou Zoe."
,,Čtyřicítky jsou velký horečky," koukne se Nelly vážně na Toma, aby ho zasvětila, a pak se pousměje, ,,ale Zoe je maličký miminko, bude se ti líbit."
,,Ale plínky jí budeš přebalovat ty!" stanoví Tom pravidla, načež se Nelly ušklíbne.
,,Ne ne! Fuuuj! To budeš dělat ty!" řekne se smíchem. ,,Ale co náš výlet?" hrkne pak v Nelly.
,,No," vydechnu, ,,nevím, buď to odložíme na zítra, nebo holt uvidíme," pokrčím rameny.
,,To je škoda. Ale hlavně když uděláme radost mamince Sophinky. Sophinka tu byla taky?"
,,Ne, jen její mamka, za chvilku se vrátí se Zoe."
,,Tome, musíš vstávat a nebýt jako miminko, které prospí klidně celý den. Fakt."
,,Neee," zakňourá Tom se zasmáním a rádoby kuklu s Nelly odhodí vedle sebe. Ta se se smíchem vyhrabe z peřiny a skočí na něho, který se snaží si zahrabat hlavu pod polštář. Pousměju se nad těma dvěma a vydám se raději zas dolu, abych Sophiinu mamku nepromeškal.

,,Tak pojď, zlatíčko," usměju se na zářící tvářičku Zoe, která si mě zkoumavě prohlíží.
,,Bille, jsem ti neskutečně vděčná. Hned jak budu moct se ti ozvu, a jakmile bude Paul doma, vyzvedne si ji. Nepřekazím vám žádné plány?"
,,Ne, vážně. To je maličkost," pokusím se jí již po několikáté přesvědčit a nechám si od ní nadiktovat spoustu dalších intrukcí, než se s ještě další spoustou díků vydá konečně odvést Sophii. Ti dva už stojí za mnou, když se k nim otočím se Zoe v náručí.
,,Tak a teď," začnu velitelským tónem a když si malá Zoe, která právě snídala, jak jsem byl obeznámen, říhne, rozesměju se společně s nimi a veškeré velitelství ve mně je tatam.
,,Pujč mi jí," usměje se Tom a natáhne k malé Zoe ruce, aniž by mi u toho nezapomněl dát polibek na dobré ráno. Pousměju se nad tím a vzpomenu si na Gordonova slova: I dva kluci můžou mít dnes děti. Je to tak, díkybohu.

Kouknu na Nelly, která nás dost zamyšleně pozoruje a cvrknu jí do nosu. ,,Nelly, ty připravíš snídani pro pejsky a já připravím snídani pro nás všechny, jo?"
,,A co Zoe?"
,,Ta prý už snídala a myslím že je sytá, jak nám dala před chvilkou najevo," pousměju se.
,,Tak dobře. A tady jsou věci pro Zoe?"
,,Jo," vezmu velkou tašku a přenesu ji do kuchyně na stůl. ,,Jdi se oblíknout, vyčistit zuby a přijď, jo?"
,,Hmmm," vesele si povyskočí a pohladí malou Zoe, než vyběhne po schodech do svého pokoje.
,,Nelly nelhala, je fakt roztomilá," usměje se Tom lehce houpající zvědavou Zoe v náručí.
,,A hlavně je společenská. Nechá se chovat od každého. To Nelly děsně vyváděla, když by jí měl chovat kdokoliv jiný než mamka." Usměju se, když si Zoe přivlastní jeden konec Tomova copánku a začne ho žužlat, aniž by přestala očima zvědavě zkoumat okolí. ,,Hm, nebude asi tak sytá, jak jsem myslel." Kouknu na Tomův pobaveně vyděšený výraz a dám se do smíchu.

K desáté hodině máme rozehrané pexeso a venku poprvé od rána vysvitne sluníčko.
,,Hm, mraky jsou konečně pryč."
,,Vyhrááála jsem!" zvolá Nelly vesele ve chvilce, kdy zrovna nedávám pozor.
,,Nelly! Nekřič. Zoe právě usnula," usměju se na ni.
,,Jak to děláš?" kníkne Tom nespokojeně.
,,Protože ještě spíš," zachichotá se Nelly a sleze ze židle. ,,Bille, když Zoe spí, a už je venku hezky, mohla bych na chvilku ven? S holkama?"
,,Ale ohlásíš se mi vždycky, jako se chodíš ohlašovat taťkovi, slibuješ?"
,,Jo jo, půjdu jenom na chvilku. Můžu vzít i pejsky?"
,,Budeš na ně dávat pozor a nespustíš je z očí ani na vteřinu."
,,Bille, nejsem už tak malá," řekne a vyběhne do svého pokoje se převléknout.
,,Není už tak malá," usměje se Tom, hrající si s kratičkama od pexesa.

,,Nelly, a dej prosím pozor hlavně na Malou dámu, ju? Víš, že se ještě trochu bojí," dořeknu jí zbylé instrukce, když už si pejsky upíná na vodítka.
,,Já na ní dám pozor," ujistí mě s úsměvem a zamává nám, když vyleze ze dveří.
,,Nechápu, jak může tak milovat být dvacet čtyři hodin venku. Pravda, taky bychom dneska byli celý den venku, kdybychom mohli odjet, ale to je něco zcela jiného," usměju se.
,,No, ale takhle můžeme dospat to, co bychom nemohli, kdybychom odjeli," vyplázne Tom jazyk.
,,Ty jsi vážně jako to miminko," usměju se a natáhnu k němu ruku, ,,vzbudila tě brzo ty "vstával bych pro ní klidně v pět ráno", viď?" zeptám se se smíchem a potichoučku ho odvedu do obýváku, kde spinká Zoe. Opatrně si ji vezmu do náruče a podám jí Tomovi. ,,Podrž tu panenku na vteřinku."
,,Panenku," zopakuje rozkošným tónem a ujme se toho uzlíčku.
Mezitím rozložím celý gauč, a opatrně z Tomovy náruče položím Zoe zpět mezi dva polštáře tak, jak usnula. ,,A takhle se jí budeme moci věnovat."
,,Ty jsi ale šikovnej," zašišlá Tom a našpulí rty. Se zasmáním ho přitáhnu k sobě.
,,Dneska ti to prominu, za to, že tě Nelly vzbudila, ale zítra mi slib, že pojedem na ten výlet," lípnu mu pusinku a obmotám mu ruce kolem krku.
,,Jo, dobře," opětuje mi Tom úsměv.
,,Pustím nějaký film, hm?"

Asi po půl hodině sledování mého oblíbeného filmu si zívnu a kouknu po Zoe, ze které vyjde jakýsi vzlyk, ale hned na to zase utichne, s mírným mlasknutím stočí hlavičku do strany a s poklidným výdechem zase usne. Usměju se a vrátím pohled na Toma, který Zoe pozoruje stejně jako já.
,,Je k sežrání, sledoval bych jí klidně celý den, a to že tenhle film miluju."
,,Til Schweiger je skvělej, ale myslím že umění Zoe je prostě nepřekonatelný," usměje se Tom.
,,Když všechno maličký má svoje kouzlo."
,,E-e, ne všechno," šibalsky se usměje a věnuje mi polibek. Spokojeně se k němu přitulím a vychutnávám si polibky. Po chviličce neodolám a rukou zajedu Tomovi pod tričko, kde zůstanu jen hladit jeho bříško. Miluju to tělo!
Jenomže polibky chytnou jakýsi náruživější průběh a já nestačím ani mrknout, kdy se přistihnu, že ztrácím pojem o realitě a zcela se oddávám jen Tomovi. Jeho dotykům, jeho polibkům a jeho očím. Jeho oči jsou to, co mi vážně nedá spát. Možná, že to je ta věc, v kterou jsem uvěřil jako první.

Pousměju se, když se jeho rty na chvíli vzdálí a jen se na mne zadívá. Cítím z něho takový klid i přes to všechno s jeho mamkou, co ho určitě někde v nitru hryže. Miluju, jak je pozorný, když jen trávíme čas spolu. Když se jen věnujeme sami sobě. Jsem vděčný za každou sekundu.
Tom bez přerušení našeho očního kontaktu začne pomaličku rukou sjíždět po mém boku, až se dostane těsně k podbřišku, kde se ale nezastaví, jak jsem myslel. Pokračuje až k mému rozkroku, kde jemně stiskne a na tváři vykouzlí škádlivý úsměv.
,,To....me," káravě ho sjedu pohledem. Jeho vítězný výraz se ale vůbec nezmění, nýbrž naopak, přitáhne si zase rty k těm svým a zcela pomalu začne můj rozkrok masírovat.
,,Copak?" optá se vesele Tom po chvilce, kdy se snažím neztrácet dech díky jeho intezivní činnosti.
,,Ty provokatére," přejedu si jazykem horní ret a lehce mu zkousnu drobné místečko na krku.
,,Provokuju rád, pokud vím, že ten, komu je provokace směrovaná, nebude odporovat."
,,Jsi moc dobrý v tom co děláš, než abych odporoval," vydechnu s úsměvem do jeho ucha. Pak se ale zarazím, když kouknu na Zoe. Její velká kukadla směřují přímo na nás. Pozoruje nás a vesele si u toho kope nožičkama! ,,Tome," řeknu jen, a mám co dělat, abych se nerozesmál. Jemně mu naznačím, aby přestal a upozorním ho blíže na naši pozorovatelku. ,,Tomi, počkej. Koukni na Zoe."

Tom téměř okamžitě strhne hlavu k Zoe a začne se pomalu smát. ,,A pak děti krm pohádkama."
,,Bude mít újmu z dětství," zachechtám se. Zoe pozvedne obočí, vzhledem ke svému věku, zívne si a mírně se zamračí.
,,Vidíš? Nelíbí se jí, že jsme přestali."
,,Nech toho," se smíchem nad ním zavrtím hlavou. Jemně se nadzvednu, nespouštěje ze Zoe pohled, ale jakmile to udělám, začne mírně popotahovat.
,,Mám pravdu, hm," usměje se Tom a když se zcela posadím, přetočí se k Zoe a pohladí ji.
,,Bude mít asi hlad," zauvažuji a když propukne zcela v pláč, postavím se, abych si ji mohl vzít do náruče. ,,Šššt," zlehka jí zhoupnu a mírně se vyděsím, když spustí ještě víc. ,,Ups."

by Mintam