Marie nemá blog

;) Hudba: Falco - Jeanny Dalších pár sekund jen šokovaně zíráme na to bezvládné tělo před námi. Hned na to k němu ale přiklekneme a zkusíme zjistit, zda vůbec dýchá. "Otevři okno," přikážu hned na to Thee, když se ujistíme, že Bill dýchá. Automaticky mu zvednu nohy do vzduchu a doufám, že moje zkušenosti z přednášek o první pomoci si pamatuji dobře. Jednou rukou mu nohy přidržím ve zdvižené poloze, což při jeho váze není nijak náročné, a druhou rukou ho lehce plácnu po tvářích. Nedokážu přesně popsat, jaký mám v sobě pocit, ale jsem si jistý tím, že jsem příliš nervózní z toho, co se právě s jeho tělem událo. Má domněnka pouze je, že tenhle kluk už ztratil sílu nad svým životem. Po chvilce konečně projeví opětovné známky života, s velkými obtížemi se nadechne a na krátkou chvíli otevře oči. "Bille, vnímáš?" zeptám se ho okamžitě, s již zrychleným dechem, díky adrenalinu, který v mém těle pulzuje. Polkne, ještě jednou se těžce nadechne a začne se pokoušet o postavení

Zase se omlouvám se odmlku, ale mám takové "narozeninové období" - všichni kolem mne, a včetně mě, máme narozeniny, a tak jdu z oslavy do oslavy, nebo chodím jen na skleničky plánovat červnovou dovolenou, a v práci mě nutí být déle a častěji než chci,....a mezi to se mi nevmísí čas na dílky :( Už teď mi je ale jasné, že před dovolenou musím napsat dílků více, abych mohla v klidu slunit své tělo a neměla výčitky, že na povídku kašlu :D (a přitom když k tomu zasednu, tak píšu jedna radost, tak mi to vysvětlete, proč se sakra neurvu častěji!)!! Takže příjemné počtení ;) Hudba: Tokio Hotel - Stich ins Glück "Jak se ti ho podařilo přimět, aby si sem s tebou šel sednout?" zeptám se ihned Thei po tom, co se Bill na malý okamžik vytratí z kuchyně. "Snad bys nežárlil," zasměje se rozverně. "No dovol," vydechnu s protočením očí, "myslím tu otázku vážně." "Jej, Tome. Prostě jsem ho jen chtěla dostat z té ledové nálady, tak jsem ho přizvala na

Sice je to už déle, než týden, ale za ten týden se ke mně dostalo ještě tolika informací, o které bych se ráda podělila ještě v jednom článku. Zároveň sem dám i tu druhou fotku focenou Billem, protože jsem zjistila, že z těch dvou jsem vybrala tu méně kvalitnější (pokud se o mé přední kameře dá vůbec hovořit a spojovat ji se slovem kvalita). Neříkám, že to bude mít hlavu a patu, spíše je to takový záchvěv vzpomínek ;) Vzpomněla jsem si a zároveň mi od holčiny, se kterou jsem se v Berlíně seznámila, přišlo dodatečně několik vzpomínek, a nebo věcí, o kterých jsem ani neměla páru. První takovou věcí, o které jsem se nezmínila, bylo to, že jsem v Berlíně viděla dvojčat mamku, i Gordona. To, že tam Gordon byl, jsem si byla jistá - jen jsem to zapomněla zmínit, a nebo mi to nepřišlo jako důležitá informace. Moc se nezměnil, od doby co jsem ho viděla v roce 2008 ( snad asi nedoporučuju kouknout :D ) v Loitsche... Na což doteď vůbec nejsem pyšná :D Nicméně, když jsem v Berlíně viděla jeho, řík

Musím říci, že jsem si dlouho nepotrpěla na nějaký fotomontáže - dokonce jsem myslela, že jsem z toho, co mi přijde vtipný, vyrostla - ale tohle mne prostě rozesmálo! :D Sice nevím, co že na tom Berlínském letišti dělal, na sto procent ale vím, že tohle by mu v té přiblbé čepce slušelo snad víc :D (Pokud někdo chováte vztah k té čepici, omluvte :D)

Když jsem se toulala Berlínem, dodalo mi to tolika inspirace, že jsem hnedka první den napsala kus. A včera, nabita energií z toho, že jsem měla tu čest strávit s tím křehkým tvorem pár minut mého života, jsem v buse dopsala celý díl. Takže hned jak se trochu proberu z Berlínského snu, oběhnu opět mé oblíbené blogy a začnu se zase probírat ;) Příjemné počtení. Hudba je tentokrát asi jasná, neboť jsem při tom psaní nedělala nic jiného, než si pouštěla jeho hlas stále dokola :-* Hudba: Billy - Love don't break me V jakémsi nemilém rozpoložení dojdu až nahoru do našeho pokoje, ale místo slibovaného balení kufrů, padnu zády do postele a zadívám se do stropu. Pohltí mne absolutní zoufalství, že mám pocit, jako bych se v tomto domě dusil. Jako by už nezbyl v celém Berlíně žádný kyslík, a já pro něj musel odletět až do Los Angeles. Po chvilce, co oči zavřu, zaslechnu tiché zavření dveří za osobou, co do pokoje vešla. "Tome," vydechne Thea, "nemůžeš myslet vážně, že se chceš

Jen pro představu, jak Bill včera vypadal. Absolutně k uňufání a vím moc dobře, že to není slovo! :D A abych samozřejmě neodjížděla tak plna dojmů, muselo to něco pokazit. A to fakt, že jsem slyšela, že v LA byla dohromady i výstava těch fotek Billa. Sháněla jsem se, kde je a kdy jí uvidíme, a bylo mi řečeno, že je jen pro zvané hosty... Tak prosím?! Jasně, v těch prostorách se ani udělat nemohla, proto byla v galerii nedaleko místa konání, a proto Bill se zbytkem také hned po akci odjeli. Jasně, jak dlouho by mohl Bill být bez Toma, když ten na něj čekal v galerii :D :-* Ale docela mne mrzí, že to v Berlíně zase vymysleli takhle! Grr. Jo a to bezvousisko nevypadá až tak zle, jak jsem se bála. Bill vypadá tak na 19 let, ve skutečnosti, Tom teď tak na... 21 :D A jít s asi 30 fanynkami načumovat přes sklo do galerie? To pardon, to jsem za tyhle prachy mohla jít X krát do ZOO :D Ale byl tam i Georg, což bylo docela očekávané ;) Takže, přes to všechno, trochu enttäuscht jsem...

Tak jsem tak daleko, abych se k dnešku nějak vyjádřila. Připravte si popcorn, víno a jedem :D Ne, jen chci upozornit, že by to mohlo být delší, pro někoho nudné, a nezajímavé.Stejně mi to ale nezabrání k tomu, abych tady zvěčnila dnešní den :) Adresu jsem tentokrát našla, díky tomu, že jsem si cestu byla okouknout už včera - jak jsem psala. Ale tak jo, přiznám se, vystoupila jsem stejně z jinýho vchodu a byla chvilku zmetaná, moc zabloudit se ale nedalo :D Říkala jsem si, není to koncert, nemusím se nikam tlačit, každý přijde na řadu. Takže jsem prijela akorát, setkala se s holčinou, se kterou jsem se včer přes Billův instagram domluvila :D, a všechno bylo strašně fajn. Chvilka čekání, check-in, strašně milí lidé všude dokola - myslím tím, ten servis, ten tým lidí, Aliens až tak moc ne... Ale musí se nechat všem fanouškům, že byli všichni klidní, nikdo nešílel, nekřičel, všechno v pohodě. Hned u vchodu nám vrazily knihu s LP uvnitř, a kód na vyzvednutí drinku - otázka na baru, zda chc

Zdravím takto při večeru. Chtěla jsem nejprve napsat článek do rubriky Billy, ale pak mi došlo, že to asi napíšu raději do svých kravin, ať si tohle s ním proboha nespojuji. Hlavně, celá akce se koná až zítra, na strašně tajné adrese :D, a k tomu pak chci napsat report zvlášť. Nevím, zda tohle bude bavit někoho číst, nikoho nenutím. Já jen mám pocit, že když už jsem si s sebou do Berlína vzala notebook, že se z toho musím vypsat! Asi takto, cesta od rána byla v pohodě. Studentem jsem dojela až do Berlína, hotel jsem měla deset minut od autobusáku, tak jsem se rozhodla dojít k němu pěšky. Všechno bylo v pohodě, ulice jsem našla skoro hned, ubytovala se, a dokonce se díky Billovému instagramu seznámila s holčinou, němkou, která jde zítra na setkání s Billem taktéž. Takže tam nepůjdu sama, a ještě vtipnější je, že tam vůbec nebudu nejstarší :D Této holčině je 26 a doma na ní čekají ještě k tomu dvě děti, které chtějí od Billa přivézt podpis - není to sladký? :) V Berlíně nejsem poprvé, a