Private listening session #2

Sice je to už déle, než týden, ale za ten týden se ke mně dostalo ještě tolika informací, o které bych se ráda podělila ještě v jednom článku. Zároveň sem dám i tu druhou fotku focenou Billem, protože jsem zjistila, že z těch dvou jsem vybrala tu méně kvalitnější (pokud se o mé přední kameře dá vůbec hovořit a spojovat ji se slovem kvalita). Neříkám, že to bude mít hlavu a patu, spíše je to takový záchvěv vzpomínek ;)



Vzpomněla jsem si a zároveň mi od holčiny, se kterou jsem se v Berlíně seznámila, přišlo dodatečně několik vzpomínek, a nebo věcí, o kterých jsem ani neměla páru. První takovou věcí, o které jsem se nezmínila, bylo to, že jsem v Berlíně viděla dvojčat mamku, i Gordona. To, že tam Gordon byl, jsem si byla jistá - jen jsem to zapomněla zmínit, a nebo mi to nepřišlo jako důležitá informace. Moc se nezměnil, od doby co jsem ho viděla v roce 2008 (snad asi nedoporučuju kouknout :D) v Loitsche... Na což doteď vůbec nejsem pyšná :D Nicméně, když jsem v Berlíně viděla jeho, říkala jsem si, že tam určitě bude i jejich mamka. A mezitím co všichni zírali na Billa při otázkách, já zkoumala ženu, která s láskyplným pohledem zírala na Billa :) Podle grimas a vzhledu mi bylo jasné, že to musí být ona - což se mi do pár dní, díky fanynkám, co stáli před galerií, potvrdilo ;)

---

Chlápek za nimi nebyl zrovna Tim, ale podobné jméno rozhodně měl - a byl to ten, co nás vpouštěl do vchodu místa činu :) Sympaťák, ačkoliv tady se zrovna netváří. Kdo by se taky tvářil vedle rodiny Kaulitzů.... :D
Abych Vám trochu nechala nakouknout do prostor, kam nás nacpali se vším všudy, poslala mi Sandra taky fotku, co udělala těsně před tím, než nám Tim vzadu spustil videoklip LDBM:



Za zdí, po pravé straně, u které jsem stála, se fotila selfie, a před plátnem, na malém rádoby pódiu zodpovídal Bill otázky. Takže celkem malý prostor, když beru v potaz, že na fotce je vyobrazena pouze asi čtvrtina prostoru. Zároveň jsem si ale připomněla i pár ještě dalších otázek, nebo momentů, co se s Billem spojují. Vím, že jsem to psala už v tom prvním reportu, ale vzpomněla jsem si, že se ho lidi ptali, kde má Toma s Pumbou, a on říkal, že Tom na něj čeká v galerii - nebo že tam s ním prostě není - a že Pumbu a ostatní psy jim hlídá... jak se jmenuje osoba, co hlídá psy? Je Babysitter, tak asi dogsitter? :Dj Nicméně tvrdil, že mu to rve srdce, to chápu. Obzvláště to odloučení od Toma, k němuž trvala cesta asi dvě minuty autem ;D Pak se taky zmínil, že by si samozřejmě rádi s Tomem vyzkoušeli žít všude, první v plánu mají Thajsko - samozřejmě je ale jeho hlavní domov nyní v LA a rád by si i takové hnízdo založil v Berlíně. A pak že se jim po Německu nestýská! Typická otázka zazněla taktéž i v Berlíně, a to zda budou ještě někdy zpívat v němčině. Bill tvrdil, že už asi nikdy, ale že na příštím albu bude jedno německé slovo :D

A poslední otázka, co se mi vybavila, a přišla mi sladká, bylo, jaký den by si zopakoval, kdyby uměl vrátit čas. Nejprve se vymlouval, že takových dní je hodně, a pokud, tak by asi vrátil čas, kdy poprvé s kapelou vystupovali s Monzunem, a pak to zakončil tím, že den, který by chtěl vrátit je ten, kdy dostal Pumbu. Že prý byl nádherně maličky jen do dlaně :D Ňuňánek :-*

Nu, a když se vrátím ještě k selfie fotkám, Sandra mne rozesmála věcí, o které se mi přímo tam nepochlubila. A to, když jsem se jí ptala, zda má taky s Billem fotky dvě. Dvě sice má, ale jen na jedné je i ona s ním :D Tu první totiž Bill vyfotil tak, že tam Sandra vůbec nebyla, a proto se prý úsmal omluvně: "Ach, z toho nebude nic, ještě jednou." :D



A přitom mne je to jasný! Zná focení jen s tím jeho iPhonem, tohle ani neuměl držet v ruce, nevěděl, jak to fotí, a proto si chtěl vyzkoušet, jestli ho vůbec něco jiného než iPhone může vyfotit tak, aby vypadal dobře :D Typický Bill, jako bych to viděla v jasných barvách :D A jen tak mimochodem, Sandra, se kterou jsem se seznámila, pochází z ostrova Rügen, kde se kdysi jejich mamka s Gordonem brali ;) Takže když se jí zeptal, odkud přijela, okamžitě se rozzářil, že pochází z jeho oblíbeného ostrova :) Absolutně sladký moment :-*

Tak, to by bylo asi tak nějak všechno k těm záchvěvům vzpomínek :) O holčině v červeném, o které jsem se v prvním reportu zmínila, že si pro ní přijela sanitka, jsem snad už ani nedoufala, že uslyším, ačkoliv mne zajímalo, jak to s ní nakonec dopadlo. Pak jsem se ale zpětně dozvěděla, že nejen, že je psychicky nemocná - jak jsme tušily - tak je ještě ke všemu pěkná podfukářka, která se snažila svůj lístek na show v Berlíně prodat a přitom jen získat peníze... Na její facebookovské stránce má mimochodem asi milion fotek s klukama, takže nevím, čím si chtěla pomoci podfukem. Nejvíc mne ale mrzelo, že se i přes to všechno dostala dovnitř na tu akci. To asi chápat ale nemusím, a už ani nechci.

Jednoduše to bylo nakonec senzační, i když se člověk nedostal na tu výstavu a tak celkově jsme zase byly o hodně víc ochuzeny o čas s Billem, než ostatní země, ale... to bych nebyla já ;)
Tímto bych snad už reporty k Berlínu zakončila definitivně a snad bude teď zase čas plánovat nějaké další setkání :) :-*