Schatten im Licht - díl 9.

;)
Hudba: Falco - Jeanny

Dalších pár sekund jen šokovaně zíráme na to bezvládné tělo před námi. Hned na to k němu ale přiklekneme a zkusíme zjistit, zda vůbec dýchá.
"Otevři okno," přikážu hned na to Thee, když se ujistíme, že Bill dýchá. Automaticky mu zvednu nohy do vzduchu a doufám, že moje zkušenosti z přednášek o první pomoci si pamatuji dobře. Jednou rukou mu nohy přidržím ve zdvižené poloze, což při jeho váze není nijak náročné, a druhou rukou ho lehce plácnu po tvářích. Nedokážu přesně popsat, jaký mám v sobě pocit, ale jsem si jistý tím, že jsem příliš nervózní z toho, co se právě s jeho tělem událo. Má domněnka pouze je, že tenhle kluk už ztratil sílu nad svým životem. Po chvilce konečně projeví opětovné známky života, s velkými obtížemi se nadechne a na krátkou chvíli otevře oči.
"Bille, vnímáš?" zeptám se ho okamžitě, s již zrychleným dechem, díky adrenalinu, který v mém těle pulzuje. Polkne, ještě jednou se těžce nadechne a začne se pokoušet o postavení se. "Zapomeň na to, lež!"

---

"Musím...," zachraptí a své oči opět zavře, aniž by větu dokončil.
"Lež, bude to dobrý," uchlácholí ho Thea, s připravenou skleničkou džusu v ruce. Abych pravdu řekl, ani jsem si nevšiml, kdy se tu objevila. "Sakra," dosedne s úlevným výdechem vedle Billa na zem, a zkousne si spodní ret.

Myslím, že jsme oba vycvičení na tyhle situace. Nejednou se stalo, že někdo v klubu omdlel, ať už horkem, davovým tlakem, nebo díky přílišné opilosti. Ať tak či tak, vždy je to nepříjemná zkušenost. Obzvláště v tuhle chvíli, kdy jde o blízkého člověka, a ještě ke všemu si nejsem vůbec jistý, co tento kolaps způsobilo.
"Dobrý?" nespouštím pohled z Billa, který už dýchá o mnoho klidněji a bez větších problémů.
"Motá se mi hlava," svraští čelo a odkašle si.
"Posadíme tě pomalu na židli, ok?"
Až když jeho tělo dosedne na židli, a převezme si od They skleničku džusu, oddechnu si úlevně tentokrát i já.
"Stalo se něco?" poklekne před jeho židlí Thea, a s upřeným pohledem do jeho očí, ho pohladí po stehně, aby ho na sebe upozornila.
"Jen se mi zamotala hlava," zavrtí hlavou a opatrně upije ze skleničky.
"S Ninou všechno v pohodě?"

Ještě než se Thea zeptala, napadla mne stejná myšlenka, a to že se stalo něco s Ninou. Než stihne Bill ale odpověď, prsty nenápadně Thee naznačím, že se za ní kouknu, ačkoliv si svým rozhodnutím nejsem právě plně jistý. Nenápadně, ač si nemyslím, že Bill ještě plně vnímá, se vytratím z kuchyně a ještě více opatrně, vejdu do jeho pokoje. Nejprve mne zarazí jistý pach, který není nijak nepříjemný, rozhodně ale intenzivní. Vzhledem k velikosti místnosti se ani nedivím, že se jakákoliv věc ve vzduchu ihned rozšíří do celého prostoru. Tohle mi připomíná směs parfému, cigaretového kouře, snad i alkoholu a jakéhosi pachu, který zatím nedokážu rozpoznat. Peřinou v zeleném povlečení je zahalená Nina, které není vidět ani hlava. Přiblížím se proto opatrně blíže, abych se ujistil, že vůbec žije.
Možná že si v hlavě utvářím momentálně zbytečné scénáře, ale když si představím její stav, v jakém jsme jí nalezli před domem, nenabízí se mi jiná možnost. První dobrou známkou ale je, že se peřina v pravidelném intervalu nadzvedává, a proto se přiblížím ještě o něco blíže. V tu chvíli ale musím zadržet dech, abych zaleknutím nevykřikl. Vytřeštím oči na scénu před sebou, a dojde mi, že ten poslední sladký až železný pach, který jsem předtím nerozpoznal, je pach krve. Jediná část těla Niny, který z pod peřiny kouká, a z mého úhlu pohledu byl dosud zahalený jejím tělem, je její pravá ruka, která má nedbale obalené zápěstí obvazem nasáklým krví. Bill se ani nijak nesnažil jí tento krvavý obvaz podložit ještě něčím, aby se nic z toho nedostalo na povlečení. Rozhlédnu se po místnosti, abych na chvilku strhl z této scény pohled. Na židli spatřím její oblečení, a pod tím její boty. Alespoň, že se vysvlékla. Trochu zoufale si ještě jednou její zápěstí prohlédnu, abych uznal, že jí stejně obvaz nemohu vyměnit sám, vzhledem k tomu, že se vůbec neznáme, a že bych ji nerad budil.

Vrátím se proto do kuchyně, a opřu se o roh stolu přímo naproti sedícímu Billovi. Chviličku ho pozoruji, jak komunikuje s Theou, a až když uznám, že již zcela vnímá, s novou odvahou se nadechnu. Nerad bych totiž, aby nám tu Nina třeba vykrvácela, vzhledem k její namodralé barvě kůže. Bůh ví, jak dlouho už takhle krvácí.
"Bille, omlouvám se, že jsem se tě nezeptal předem, ale byl jsem se podívat na Ninu a ta její ruka nevypadá vůbec zdravě."
Bill mi chvilku pohled opětuje, než drobně uhne a jeho oči zvlhnou. Nestihnu už říct ani slovo, když se usedavě rozpláče. "Já už nemůžu dál."
"Můžeš, Bille. Zvládneme to, jen mi řekni, proč a jak moc Nina krvácí." Překvapen i sám ze sebe, že všemu najednou čelím s chladným klidem. Jenomže, mám na výběr?
"Nevím jak moc," procedí mezi vzlyky, a silně si při tom prsty svírá své zápěstí.
"V tom případě musíme zjistit jak moc. Musíš mi ale pomoct, nemůžu to udělat sám, vzhledem k tomu, že mě Nina nezná."
"Já už jí nemůžu pomoct!" vykřikne však náhle.
"Bille, uklidni se," řeknu pomalu tichým hlasem, překvapen jeho vpádem. "Musíme jí nějak pomoct, nemůžeme jí tam takhle nechat."
Zvrátí hlavu dozadu, opře ji o zeď za ním a nepřestává v usedavém pláči. Momentálně jsem opravdu ztracený v tom, jak bych mu chtěl z tohoto pomoci ven, ale vím, že to leží jen na mě, nikdo jiný to už neudělá.
"Krvácí?" zeptá se mne potichu Thea, s vytřeštěným pohledem.
"Má obvázaný celý zápěstí."

"Bille," začnu opatrně po chvilce zase, když se mírně zklidní, "musíme něco udělat. Nebo mám zavolat pomoc? Tak mi poraď!"
"Nemůžeš zavolat pomoct, odvezou jí," setře si nedbale hřbetem své dlaně slzy z tváří.
"Ale jestli krvácí hodně, tak my jí rozhodně pomoct nedokážeme. Dovol mi tu ránu alespoň vidět!" Nepochopím jeho poznámku o tom, že jí odvezou. Samozřejmě, že jí odvezou, k lékaři, který se o ní rozhodně lépe postará! Nebo se bojí, že by jí odvezli do nějaké léčebny?
"Nemůžu vidět krev," zavrtí náhle hlavou.
"Ok, musíš mi ale s Ninou pomoct. Uděláme to tak, abys krev neviděl."
"V koupelně nad umyvadlem jsou obvazy," nadechne se Bill.
"Přinesu je," nabídne se hned Thea.
"Jen jí chci ujistit, že jsi tam s ní ty, aby se mne nelekla, když jí vzbudíme," zkusím ho seznámit s mým plánem. Nemám tušení, jak reaguje jeho zdrogovaná přítelkyně na probuzení.
"Nevzbudí se."
"Je pod drogama?" zeptám se co nejvíce opatrně, co můžu, ačkoliv je to jasné.
"Mám ty obvazy, jdem na to?" zjeví se ale náhle Thea, což Billa donutí vstát, takže mi překvapivě ne poprvé na mou otázku neodpoví.

Vejdeme do pokoje, který jsem před tím opustil, a kde se scéna absolutně nezměnila. Vzhledem k tomu, že je její tělo až těsně u stěny, prohlédnu si nejprve Billa.
"Nevzbudím jí tedy pohybem?"
"Ne," zavrtí hlavou, "nevzbudíš."
"Jen jí přesunu od zdi, abych na tu ruku mohl." Pak mi ale dojde, jak je povlečení pod tou ránou silně znečištěné krví, a už se mi do toho vůbec nechce.
"Počkej," vstoupí do toho náhle Thea, "otázka předem. Jak moc, Bille, o ní víš, jestli není ničím nakažená? Jde o její krev."
"Je v pořádku."
"Jseš si jistý?"
"Theo, musíme mu prostě teď věřit, ačkoliv trvám na tom, že by to měl vidět doktor," s odhodlaným nádechem se nad postel nakloním, abych Niny tělo posunul ode zdi blíže k nám, a přetočil jí na záda. Nejsem vůbec žádný odborník na krev a už vůbec ne na vázání obvazů, ale musím si prostě v tuhle chvíli věřit. "Ale asi mi někdo z vás přineste ještě vlažnou vodu s nějakým hadrem, nebo přes tu krev nic neuvidím."

Opatrně začnu ze zápěstí obvaz odmotávat, doposud ho svírající jen lehce mezi prsty. Intuice mne donutí ale strhnout pohled na Billa, který celou tu dobu jen stojí a zírá na tu ruku.
"Bille, sedni si, nebo zase omdlíš. A nebo alespoň nekoukej sem. Je mi z toho taky blbě, ale jestliže nechcete zavolat doktora, tak to nějak musíme vyřešit."
Bill poslušně skutečně po chvilce vyhledá židli, a Thea mi mezitím na postel položí nádobu s vodou a bílým hadříkem. I u ní si všimnu, že se její ruce silně klepou.
"Nechceš taky raději odejít?" zeptám se jí s obavou, že by mi tu mohla omdlít taky. Nikdy mne nenapadlo, že by jí něco mohlo až tak moc rozhodit.
"Ne, v pohodě. Chci tu být, kdybys chtěl pomoct."
"Hlavně mi tu prosím nekolabujte," prohlédnu si je pro jistotu oba, a vrátím pohled k obvazu. Když se mi ho celý podaří sundat, nepřemýšlím moc nad tím, kam ho odložit, vzhledem k tomu, že je na jedné části povlečení již stejně špinavé. Zaměřím pohled do rány, která nepůsobí nijak hluboce, ale přes krev nejsem schopný přesně určit, jak moc daleko od pravdy jsem. Začnu proto ránu lehce omývat do doby, než jasně o něco zavadím, a bílý hadřík drobně nasákne čerstvou krví.

Opatrně proto hadr vhodím do vody a zaměřím se na lehce očištěnou ruku. V ráně se něco zaleskne, a mě v tu chvíli dojde, že můj žaludek udělal právě milion přemetů.
"Doprdele!" zakleju, abych si ulevil od tlaku v mé hlavě.
"Co se děje?" zeptá se mírně přidušeně Thea.
"Má tam nějaký kousek skla. Ale rozhodně jí to nehodlám vyndavat prsty. Potřebuju pinzetu, nebo něco takovýho."
"Sklo?"
"Ano, sklo. Vím já, kde co rukou prorazila. Má tam prostě střep. A modleme se, aby byl jediný. Potřebuju tu pinzetu, a to co nejdřív!"
"Něco seženu," přikývne Thea a pokoj opustí.
"Bille, neříkala ti, odkud přišla, že má v ruce sklo?"
"Nevím, odkud to má."
"Je to malý střep, ani to nemá nijak hluboký, ale na šití by to rozhodně bylo. Jenže, nechceš jí nechat odvézt, takže musíme zjistit, co s takovou ránou udělat."
"Takže už nekrvácí?"
"Nemyslím si, že by krve nějak přibývalo, spíš krvácela, protože jí tam ten střep při pohybech putoval, a zarýval se tlakem toho obvazu. Když ho vyndáme, tak uvidíme."
"Tobě není špatně z krve?" polkne a pak zvedne pohled ke mně. "Z toho, že bere drogy?"
"Je mi jen líto, že si takhle mladí ničíte život. Tohle si nezasloužíte ani jeden."
"Nevím, co si vzala dneska."
"Je taky na heroinu?"
"Jo, ale nevím, co si vzala dneska, že je tak úplně mimo. Muselo to být pěkný svinstvo."
"A co bere jinak, když ne svinstvo?"
"Snažím se, aby měla co nejčistší dávky."
"Ty se snažíš?"

Bill se odmlčí, nadechne a pak si dlaněmi promne obličej. "Jo, heroin jí sháním já."
"Proč to proboha děláš, když víš, že jí to ničí?"
"Potřebuje to, co mám dělat?!" řekne s tím největším zoufalstvím v hlase a mně dojdou veškeré argumenty.
"Takže, tu dávku, co jsem tu předtím u tebe viděl, ta byla pro ní?"
"Všechno je pro ni."
"Bille," polknu a pár vteřin ještě sbírám odvahu, "tu dávku si sehnal tím, že si prodal svoje tělo. Ten William, je mi jasný, o co tam šlo. Proč se proboha pro ni ničíš ještě takhle ty?"
"Tome, nemám na výběr! Nechci jí dávat žádný svinstvo, a už vůbec nechci, aby ona získávala drogy svým tělem, jasný?!" zvýší o něco hlas, a jestli se tu právě někomu motá hlava, jsem to já. Takže Bill je ten, co jí shání drogy, které ji ničí, a ještě to dává za vinu sobě. A ještě ke všemu je získává tím nejnechutnějším a nejzoufalejším způsobem! Tak tohle je kolotoč, do kterého jsem se pěkně namočil, sakra.

by Mintam