Marie nemá blog

Přijela jsem domu asi v půl desáté, zahodila nákup, kabelku, myslím, že doteď ještě postrádám někam hozenou bundu... , a okamžitě jsem si musela pustit LDBM! Kdo by odolal, nechat si tohle ujít :-P A musím říci, že jsem s videem i hudbou spokojená nad očekávání - a nebo to prostě bude tím, že jeho hlas už přes 10 let zbožňuju, a mohu slyšet kdykoliv. Konečně mohu s klidnou duší sledovat tuto epizodu a nevztekat se, že jsem to ještě neslyšela! :D Touto dobou už si v LA lidi užívají "celého alba" a snad i Billa, takže já se jdu učit text, abych si ve středu v Berlíně mohla zpívat - neboť mne rozčiluje jít na koncert a nebo na nějakou takovou akci, a nemoct si zazpívat s novou písničkou :D Ámen.

Tohle už není ani omluvitelný, jak dlouho mi to trvalo. Jenomže, horší je, že už ani nemám odpověď, proč mi to tak dlouho trvalo. Skončila pracovní honička, začíná jiná honička,... No ale, odteď mám více volna, než si zasloužím, do toho Berlín, a já prostě věřím, že se zase rozepíšu, cítím to v tom, leč chladném, slunci ;) Hluboká omluva, dílek je tu, blog by taky zas měl být trochu živější a moje maličkost už jen čeká na nabití energie od jisté osoby, kterou uvidí už za necelý týdem :-* Zatím přeji hezké počtení a hudbu snad ani nemusím vysvětlovat ;) Hudba: Prince - Purple rain Ráno když otevřu oči, zjistím nejen, že již Thea neleží vedle mne, ale taky to, že venku svítí nádherně sluníčko. Líně se protáhnu a porozhlédnu se po místnosti. Nevím, proč přesně vzbuzuje ve mne tento dům takový respekt a úzkost. Zároveň mi přijde strašně studený, ale možná jsem jen ještě nedostal šanci, začít to vnímat jinak. S hlasitým zívnutím zpod peřiny vytáhnu nohy a na posteli se posadím. Ani nevím, j

Proč jen mám furt za to, že v němčině se píše "summer" a v angličtině "sommer"? Chmpf! Koukám, svou pravidelnou návštěvu festivalu mají za sebou, čas na to zhodnotit jejich vzhledy :D Nebudu to přehánět, ale :D Jen mne při pohledu na Bilovy fotky zaráželo, kolik nepohodlných věcí si na sebe dokáže tenhle člověk navléci :D A nebo jen v mých představách probíhá takový letní festival v tílku, kraťasech, dejme tom s kloboučkem, botasky, ať v tom není teplo, nejlépe ať nikde nic nemačká, netlačí, můžu si kdykoliv kecnout do trávy... Nicméně, nebudu mu to brát, je to Bill :) Za to jeho bratr už je strašně ohranej :D Bílé triko bez díry - upozorňuji pro jistotu ještě jednou, BEZ DÍRY - k tomu něco hlavě dlouhýho na krk a jde se :D Ne vždy, ale poslední dobou znám fotky jen s tímto outfitem. Tak si vyberte - jeden si tahá dva kufry oblečení na pouhý víkend, druhý má celý víkend to, v čem přiletěl. Jen se ptám, kdy přijde den, kdy tihle dva překvapí nějakou novinkou? :D Ale

Moc jsem se od posledně nepolepšila a stydím se za to. Čas si holt nevybírám poslední dobou já, ale on si vybírá mne. Je to všechno takový hektický, a to ani nechci mluvit, až začne květen... Nicméně, dala jsem si závazek, že tu povídku napíšu, tak to dodržím, i kdyby mě to mělo stát všechny moje síly! Není to ani tak o síle, jako spíš se k tomu fakt dostat - jak jsem již psala, něco se napíše samo, něco trochu zabere, ale s mým přístupem, že od toho furt odbíhám, nelze dosáhnout ničeho. V duchu se za to bičuju :D Snad ale dílek bude čtenářsky zajímavý :) Hudba: David Bowie - Blackstar Po dohodě s Theou si skutečně po celém dni venku sbalíme na hotelu věci s tím, že to na pár dní v tom domě zkusíme, když jsme tam beztak dosud spali. Já z toho upřímnou radost nemám, ale pokud Thee nechci říct o té kruté realitě, na kterou stejně jistě brzy přijde sama, musím něco zkousnout. Jak bylo slíbeno, Yvonne už na nás čeká s večeří a ještě větší radost má, když nás vidí i s kufry. "Tak jsem

Tak mi to trvalo déle než týden! Ale jsem s novým dílem tady. Tento díl myslím vysvětlí více než dost, každopádně tím životní stíny Billa rozhodně nekončí, má jich plnou hlavu... Doufám jen, že další díl bude tentokrát dřív. Příjemné počtení. Hudba: Radiohead - No Surprises "Už asi i trochu chápu, proč ten kluk nemůže mít normální život," sdělím ihned Thee můj dojem, když se Yvonne ztratí v patře. "Uznávám, že je to trohu přehnané. Na jednu stranu ale, když je člověk takhle emocionálně rozpoložený, má větší sklon k tomu, aby se zapletl s těmi podezřelými lidmi, z nočního života, jak říkala Yvonne. Nikdy nevíš, co člověka v zoufalé situaci napadne." "Teď si z toho ještě navíc vytvořila i přehnanou představu, ne? Ona snad Billa narozdíl od nás alespoň trochu zná, a tudíž musí být schopná odhadnout, čeho je schopný." "Možná právě proto, že ho zná. Neříkám samozřejmě, že to tak je." "Já už tady nevím, čemu věřit." "Jsem v tom taky již

Poslední dobou se zase nestíhám dostat na blog, i kdyby kvůli krátkému pozdravu. A pak jsem narazila na tak elegantní fotku, že jsem si řekla, že se s takovým úkazem musím podělit :) Neuvěřitelní, jak dokážou působit! Úplně k poňuchání. Strašně mě štve, že jsem poslední dobou nenašla klidnou chvilku na psaní a na blog, apod. Když už si najdu chvilku, naruší jí něco, co mi nedovolí psát, nebo se na to soustředit. Pak jsem taky za poslední týden měla neustále co dělat, neustále jsem jen seděla v autě a někam jela, něco zařizovala... A ač třeba to, co jsem zařizovala bylo jen pozitivní, stejně mi to nedodalo sílu něco napsat. Určitě bych se i ráda "ohlédla" za sólo projektem Billoslava, ale teď se jdu soutředit, abych alespoň do neděle sepsala jeden díl Schatten im Licht. Budiž mi tato fotka elegánů dodá sílu, a Vám krásný víkend ;)

Jsou dny, kdy nenapíšu ani řádku, a pak jsou dny, kdy napíšu celý díl, takže jsem v tomhle nevyzpytatelná. Smyčky kolem života Billa se pomalu utahují, a slibuji, že se včas ty smyčky začnou rozplétat - nevím, zda přesně bude náznak už v příštím díle, ale tak nějak je to v plánu ;) Prozatím tedy ještě jeden z dílů, kde Tom tápe v těch zjevujících se stínech jeho bratra. Hudba: Pink Floyd - Comfortably Numb "Bille, potřebuju se na to zeptat nějakého berlíňana. Je hodně složité dostat se do Berghainu?" vytáhne Thea, když jsou asi čtyři odpoledne, a my jsme s Billem prošli několik kilometrů pěšky po Berlíně. Venku svítí sluníčko, ulice nejsou plné turistů, či jiných lidí, a dokonce mezi námi ani nedochází ke trapným chvilkám ticha. Buď je neustále co obdivovat, nebo je Bill k nezastavení. Ani v tomhle si podobní nejsme, já totiž takhle nemelu. Thea je teda přesvědčená, že jo, ale já si myslím, že rozhodně nejsem tolik ukecaný, jako Bill. "Jasně, Berghain," vzdychne Bi