Marie nemá blog

:-* Hudba: David Bowie - No Plan Když se za Billem a Sandrou zavřou dveře od jeho pokoje, vrátím se zpátky do kuchyně, kde začnu nervózně přecházet z místa na místo. Jak mi může Sandra v klidu říct, že ať se dnes stane cokoliv, musím setrvat? Já si myslím, že jsem dosud absolvoval a obětoval víc věcí, než bych si byl kdy ochotný připustit. Nedokážu se ani soustředit na dodělání té snídaně a tak se z kuchyně odeberu a dojdu před dům, abych si zapálil. S dosednutím na první schod už mezi rty svírám jednu z cigaret, kterou zapálím. S prvním potáhnutím mám pocit, jakoby mne ten zlozvyk vůbec neukojil, ale naopak rozbouřil všechno, co se snažím za poslední dobu potlačovat. S výdechem přivřu oči a zadívám se na druhý konec ulice. Dva kluci tam s hlasitým výskotem přejíždějí na kolech z jedné strany na druhou. Najednou jim závidím tu volnost, tu bezstarostnost. Dokonce se snad ani nestrachují, že ačkoliv jsme v klidné čtvrti, může se kdykoliv objevit na silnici nějaké auto. A možná že ano, al

Já vím, tohle video je staré, stejně jako můj poslední příspěvek, stejné jako celý blog a stejně jako já... ALE já stejně musím zmínit, jak sakra Tomanovi strašně sluší ty proužky :D Né, že by nás v nich překvapil poprvé, ale já to musím pokaždé zmínit! :D K upusinkování :D (a jo, přesně takové výrazy používám ve svém věku :D)

Nový rok začal kompletním převratem. Vůbec jsem nezačala kašlat na blog ( ač aktivita dosud taky nebyla žhavá ), ale nezbývá mi na něj ani špetka času. Na psaní jakbysmet ( za to psaní se na sebe zlobím víc, než za tu aktivitu celkovou ). Jenomže zahodit to všechno nechci, neboť už ho mám od roku 2006 a co si budeme povídat, chci sdílet své dojmy ( jako vždy ) z dubnových koncertů ( a taky ty emoce, až to 3.4. bude přesně 10 let, co jsem byla na jejich prvním koncertě v Praze ). Řeknu to takhle... Vloni v červenci jsem odešla z milované práce, kde mi žití s blogem ulehčovala okolost, že jsem čas od času měla prostor si napsat i kus povídky, či článek. Od září jsem nastoupila do práce nové, přestěhovala do Prahy, kde jsem měla směny pořádně nabité, a na soukromý čas a psaní přestal být čas pomalu úplně. Výjimečné volné dny jsem trávila doháněním spánku, jídlem, návštěvou rodiny, příp. setkáváním s pražskými i nepražskými přáteli. V listopadu jsem se stěhovala znovu, ač už jen po Praze,

Tento song mi přijde o něco lepší, než Something New - ačkoliv je mi jasné, že se tyhle dvě věci nedají srovnávat . Mám ráda dynamičtější věci, na které se dobře tancuje, protože tancuju furt a všude :) Takže...kromě toho že budu na koncertech "zpívat", tak je jasný, že i tančit a moc se na to těším. (Budu se moct tentokrát opít, když mi to v Berlíně 2015 bylo před koncertem zakázáno? Chci taky jednou vidět a slyšet Tokio Hotel opileckým pohledem. Prosííím :D Já vím, takhle asi nemluví dospělí jedinci a ne, nevím k čemu mi přesně opilecký pohled bude v životě :D, ale člověk nikdy neví!)

Opět jsem posbírala nějaký skvosty z poslední doby - a že nás zásobili mistři Karfíci - a dala je do jednotného článku :) Už je to jakási tradice, shrnout měsíc v jeden. Tento měsíc byl pestrý, počínaje albem, konče u Kaulitzů, kteří jako mrňouskové míchají těsto,... sladkost! :) Přeji sladký celý nový rok a ať nikdy nedojde tento zdroj fotek, u kterých slintají i do/vyspělí jedinci :D

Vítám vás v novém roce, v roce 2017 :) Všem vám přeji krásný, zdravý rok, plný optimismu, splněných snů, nových zážítků, upřímných přátelství, krásných knih, skvělých koncertů, chutného jídla, zajímavých zkušeností, neprozkoumaných míst,... Člověk má jenom dva životy, přičemž ten druhý začíná ve chvíli, kdy pochopíme, že život máme jenom jeden. A proto ve stručnosti vám všem přeji: žijte ♥

Tentokrát nepoužili slůvko "soon", ale přesný datum a ono ejhle, fakt to vyšlo :D Názoru na tento song se pro tentokrát zřeknu; ne že by se mi nelíbil, ale samotná melodie, kterou použili v epizodě, kde byl Tom se svou motorkou, je prostě nejlepší a dostačující sama o sobě :)