Marie nemá blog

Ani nevím, zda má mít tento článek styl zpovědi, nebo omluvy po té době nečinnosti, a nebo to má být jen vtipné přirovnání k mému současnému životu. Když na to tak ale koukám, muselo by to obsahovat něco od všeho a vylezl by z toho shit. Nicméně, během té doby, co jsem nepsala, válela se na dovolené a řešila výpověď v práci, našla jsem jakousi fotku, se kterou se potýkám v reálném životě dost často. Člověk si říká, že je dospělý, má tak nějak už vlastní život, řeší běžné starosti, a pak na vás někde vykoukne fotka Tokio Hotel. Někdo se pousměje a jde dál, a někdo se na ní zadívá a přemýšlí o tom, jak strašně dlouho už mu tato kapela pozitivně i negativně (takový případ jsem zatím ještě moc nezaznamenala :D) vstupuje do života. Dojde vám, že jste možná ještě nedospěli, jak si myslíte. A v tu chvíli vám za zády stojí táta, ty čtyři na fotce okamžitě pozná, díky vám je totiž zná jak vlastní rodinu, a zeptá se: "Že tě to furt baví. Ještě si z nich, proboha, nevyrostla?" A v tu ch

Sbírala jsem si za poslední týdny fotografie kluků ze všech možných sociálních sítí, a přemýšlela jsem, že ať člověk narazí na jakoukoliv fotku, stále tam budou vypadat dobře. Připomnělo mi to, jak byl v HIMYM ten díl, kde se snažili Barneyho vyfotit, aniž by u toho vypadal dobře. Nepovedlo se. Mám pocit - když nezabrousíme do pár alb s opravdu povedenými ksichty - že u kluků tohle platí taky. Nelze je zachytit s blbým vzhledem na fotce :D Opravdu neoplývám financemi, jako Bill, ale tuhle bundu na něm miluju a strašně bych si jí chtěla pořídit :D Prostě :-*

Tento díl byl rozepsaný neskutečně dlouho, a měl být již dávno dopsán a vydán. Jenomže myšlenku mi spolkl čas, ve kterém se toho událo strašně moc, a já nebyla schopna najít si minutku a do tohoto příběhu se ponořit. Nyní je má životní situace ve fázi konce a nového začátku, a já dostala konečně chuť tento díl dopsat, takže je tu. V sobotu odlétám pryč, a vracím se až za týden, takže se pokusím do dovolené dopsat ještě jeden díl, abych dohnala to dlouhé čekání a hlavně celkově ty resty tady na blogu a v mém životě... Takže přeji zatím hezké počtení u o něco delšího dílku ;) Hudba: Ewa Farna - Hymn for the Weekend Střep se mi podaří vyndat a ránu trochu vymýt, proto se rozhodnu jí to čistě obvázat. Než to ale stihnu dokončit, stiskne mi najednou vší silou probuzená Nina paži. "Au!" cuknu okamžitě z jejího pevného sevření, a s nepochopením si jí prohlédnu. Upře na mě svůj kalný pohled, s rozšířenými zorničkami. Zalape po dechu, jako by se probrala k životu. Nedokážu s ní více n

Sice jsem ohledně této informace trochu opožděná, ale vem to čert. Ve skluzu jsem se vším... Musím i dodatečně popřát tomu taťkovi, a hlavně poděkovat, že nás je na světě zase o jednoho človíčka více :) A o člověka, co má v sobě tak vzácné geny :D, to se cení o to více! Věřím, že se celé rodince vede skvěle! :-* A přeji tomu miminku, aby to statečně zvládalo pod náporem takových strejdů :D :-*