Melancholic Paradise Tour #1 - Berlin

Odkládala jsem to necelý měsíc, než se dostávám k sepsání návštěvy Berlínského koncertu! Začalo to klasikou, jako skoro všechny předešlé cesty, srazem s holkama u Letenského McDnaldu. V 7 ráno přesněji řečeno, aby bylo jasně znatelné jak moc se pro ty čtyři nevyspělé děti, za kterými jsme jely, jsem schopna obětovat!

Už tam jsem holky seznámila s tím, že pro mne kapela jako taková je to poslední, na co se těším. Je to asi půl roku, co jsem tohle mezi kapelou a mnou spozorovala, ale o tom třeba jindy...

Cesta do Berlína samotná byla ideálka. Zopakovaly jsme si všechna stará alba, až jsme se dopracovaly k jakémusi berlínskému rádiu, kde hráli vánoční songy. Protože proč ne na konci května.

Tentokrát jsme nebydlely všechny tři dohromady, neboť já si lístek do Berlína koupila na poslední chvíli, a holek hotel byl již plný. Nicméně bydlela jsem od nich asi 600 metrů, takže drastické odloučení se po příjezdu nekonalo.

---

Berlín samotný prostě nikdy nezklame. Daly jsme si oběd, prošly si město, pokecaly a asi milionkrát na sebe svým smíchem upoutaly pozornost.

Pak jsme se rozubytovaly a určily, kdy a kde se sejdeme, až si odpočineme po cestě. A protože jsem odpočinek vzala vážně, usnula jsem ihned tvrdým spánkem, a rozbila se ještě na další hodinu po probuzení.

Ke srazu ale došlo spořádaně, abychom společně mohly vyrazit k hale, kterou jsme v odpoledních hodinách byly již okouknout jen čistě pro zjištění, kolik času nám zabere cesta a hledání jí samotné.

Hala se ovšem nedala minout. Byla ve dvoře plného obchodů, otevřených obchodů, což bylo více než prima. Zásobu piva jsme měly sice vlastní, ale člověk nikdy neví, zda ho bude akorát!

Jely jsme tam i tak s předstihem, neboť holky musely udělat check-in kvůli post chill balíčku. Jesti je něco, co nás už ani jednu nepřekvapí, je to organizace VIP balíčků. Samozřejmě, že ani tentokrát nemohla ani jedna najít frontu vedoucí pro VIP náramek. Když se jim to podařilo, chtěly se vrátit zpět za mnou ven, což ale asi není běžné, protože ostatní lidi asi baví dvě hodiny před koncertem trčet v hale. Tak jako tak je Treehouse Ticketing propustil ke mně před halu, na dopití piva především.

Prostředí Kreuzbergu není nic na první oko lichotící. Byla jsem připravená, takže ne překvapená, ale záchody v místním McDonaldu předčili vše. Ze dvou dámských záchodů byl jeden zavřen a když jsem se sehnula, abych viděla proč, tekla po zemi voda (a nejspíš nejen to) a uprostřed toho chaosu stála hromada (obrovská hromada!) mokrého toaletního papíru s bordelem.

Ostatně podobně čistě, akorát méně mokře, vypadala i podlaha samotného McDonaldu. Nic, co přidá na chuti k jídlu. Trošku jsme ale z toho pookřály při pohledu na kluků velký... cadillacy :D
Jsem milovnice velkých aut, a když je tam měli tak hezky vypáskované, neodpustila jsem si fotku.

Na půl osmou jsme se vydaly do haly, neboť na lístku byl tento čas uveden jako vstupní. Prvním cílem uvnitř bylo najít šatny, toalety a bar! S pivem v ruce jsme našly i terásku, u hinduistického chrámu, kde jsme si mohly dát i cigaretu.

Ovšem do doby, než asi security dostali na úkol nahnat všechny lidi do haly, než začne předkapela. A vzhledem k tomu, že kluci nikdy předkapely neměli, a i kdyby měli, byli bychom všichni skeptičtí, myslely jsme si, že to udělali schválně, jinak by na předkapeu byla prázdná hala.

Jak jsme ale asi za tři minuty, po prvním songu Charming Liars pochopily, s pusou dokořán, kapela, kterou tento večer budeme oslavovat, budou oni! A to je sakra blbé zjištění, když máte před sebou pouze dvacet minut této skvělé kapely, a poté vás čeká celý devadesáti minutový set kapely, která zdaleka nemá takového zpěváka s tak skvělým pěveckým rozsahem! A kterým původně měl patřit celý tento den. Nebudu lhát, láska na první poslech!

Abych ale nebyla jen kritická, jeden plus tohle tour mělo, a to byl odpočet před koncertem, když předkapela dohrála. To totiž nádherně odpočítávalo čas, kdy se můžete vrátit z čerstvého vzduchu zpět do vydýchaného v hale.

Koncert sám o sobě byl dobrý, ale rozhodně bych neřekla skvělý. Playlist mi nějak nejde dohromady, přijde mi to jako splácané z toho, co jim zrovna cvrnklo do nosu. Dopředu jsem si pomalu nic nezjišťovala, takže věc co mne naštvala jako první bylo zjištění, že z těch starých songů, které od Summer Campu tak mega slibovali, že budou na turné, bylo jen Heilig a Wenn nichts mehr geht. A to ještě při Heilig mají VIP fanoušky na pódiu. Ty úplně nejstarší songy byly to, kvůli čemu jsem na toto turné jela. Vědět toto dopředu, rozhodně bych cestu do Berlína nerozhodla tak spontánně.

Věděla jsem jen jistě, že budou představovat dva nové songy (ač Bill v jednom z rozhovorů řekl dva nové, zveřejněné a tři úplně nové, které ještě nikdo neslyšel - dle toho soudím, jak ani tři týdny před tour sami nevěděli, co budou hrát a pak to spíchli horkou jehlou na poslední chvíli). A pokud něco vůbec nemám ráda, je to právě na koncertě neznámý song, během kterého si nemůžu zpívat! A tak, protože máme Melli, která nám tyto dva songy obstarala a zaslala do našich mobilů, jsem narozdíl od mých spolucestovatelek, songy měla naposlouchané a nečekala až je uslyším poprvé právě tam. Uspokojilo mne tedy, že jsem si alespoň broukala melodii a vykřikovala v místech, kde jsem si zapamatovala jedno slovo z celé sloky. Čekala jsem jen od Toma, že bude zpívat konec songu Berlin, jak jsme viděly z předešlých koncertů, ale ani v jednom ze třích měst, kde jsem byla, jsem se nedočkala. I tak mne oslovilo jeho sólíčko, co má někde v půlce koncertu, aneb zahraj na všechny nástroje, které umíš. Hudebně. Asi proto, že to nemá text, tak je to příjemný :D

Jak rychle koncert začal, tak rychle skončil. Holky se odebraly za Thorstenem na Post Chill balíček a já vyrazila dospat týdenní absenci spánku na hotel. Moc se mi to tedy nepodařilo, ale

Druhý den po snídani jsme se sešly u auta, abychom se vydaly na cestu zpět. Mnoho lidí se mne ptalo, jak můžeme tak rychle Berlín opustit, aniž bychom ještě něco podnikly. Ale já musím se vší pokorou říci, že to město je mým druhým domovem, takže pro mne je to vžd odloučení jen na pár týdnů, a holky tam za polsední čas byly během minulé tour tolikrát, že jsou si jisté, že taky ne naposledy.

Během cesty jsem se z vyprávění holek dozvěděla, že jako dar na balíčku, co nás čekal v Lipsku s Melli a Mbarath, obdržíme opravdu třpytivé ledvinky, které jsme předpověděly (protože jim moc z eshopu nemizely!), a jak obtížné je nechat si vyfotit společnou fotku se všemi svými kamarádkami dohromady. Už to nám mělo být znamením, že koupený Post Chill balíček do Lipska bude to, čeho budeme později hořce litovat...