Marie nemá blog

Před malou chvilkou jsem otevřela diář, a našla tam v rohu tužkou vepsáno SummerCamp. Aha, ono už je to dnes. Všem, kdo jedou, přeji ať si to maximálně užijí a ať je to minimálně skutečně tak skvělý zážitek, jak slibují kluci. Pro ty, co chtěli jet, ale nemohli, nesmutněte, však kluci slíbili, že příští rok bude další kolo ;) A pro ty, kteří jet nechtěli, ale i tak jsou trochu zvědaví, jak bude vypadat realita toho, co kluci vše naslibovali, tu mám trochu můj pohled. Je to čistě jen můj názor, beru to ve srandě a zároveň rozhodně nehodlám projekt kapely nijak hanit. Jen mne napadlo se na camp podívat ještě dříve, než vůbec začne, a poté v neděli třeba porovnat - pokud s námi někdo nasdílí reálné poznatky z akce ;) Řeknu to hned na začátku - už co se o campu začalo mluvit, jsem věděla, že jet nechci (nemusím moc stany, trávení času s ostatními fans, apod.). A proto jsem na lístky koukla jednou, absolutně se v tom nevyznala a stránku zase vypnula. Nemám tudíž ponětí, kolik a za co přesně

Hudba: Mikolas Josef - Hands Bloody Sice to byl nekonečný let, během kterého jsem ale stejně, i s nedostatkem spánku, nedokázal na delší dobu usnout. Jedním důvodem bylo, že jsem měl spoustu myšlenek, a tím druhým, že Bill nesnášel let tak dobře, jak jsme doufali. Po jeho prvním zvracení jsem usoudil, že jsem si vše jen idealizoval. Naštěstí jsem ještě díky Thee byl vybavený lékem proti nevolnosti, který mi do tašky strčila, když jsme letěli sem, pro případ, že by nás ten dlouhý let nějak zmohl. Chápu, že Bill letěl poprvé v životě a zrovna dálkový let. Zároveň si ale myslím, že to mělo co dělat s jeho ne zrovna silným žaludkem, který si toho za poslední roky vytrpěl dost. Lék zabral dostatečně rychle a zbytek letu prospal. Já ale ne, protože jsem ho nedokázal přestat kontrolovat, zda spí klidně. "Vyzvedneme kufry a můžeme jet, Thea už je tu," vybalím na něj okamžitě, co se s ním shledám po asi čtyřiceti minutách. Vzhledem k tomu, že má nově vystavený pas, chtěli si ho prokle