TOUR #6 - Berlín III.

Už je na čase tento zaprášený blog přivést opět trochu k životu. A proto jsem se rozhodla začít tím, co už pomalu měsíc odkládám. Článkem k zakončení Dream Machine tour. Kdo by byl řekl, že první koncert k této tour navštívím 1.4.2017 a poslední 22.4.2018 :) Chlapcům to totiž nedalo, a i přes to, že loni v listopadu tvrdili, jak je to v Berlíně opravdu, ale opravdu poslední šance vidět je během této tour, přidali ještě další dva koncerty v Berlíně - Moskvu nepočítaje...

A proto nebylo čas ztrácet čas a tu opravdu, ale opravdu poslední možnost využít! Prvotní byl pouze koncert na neděli 22.4., ale protože nám chtěli udělat radost a my stejně měly v plánu jet do Berlína už den předem, přidali nám koncert i na sobotu. A nejen lístky, ale i VIP lístky, a ačkoliv nás chtělo Treehouse Ticketing (-dále TT-) trošku potrápit, nakonec jsme lístky na Room 483 opravdu získaly :) Během loňských návštěv koncertů, s mými kumpánkami z auta, jsme sice došly k závěru, že balíček Room je z těch všech nabídek asi nejméně atraktivní, ale v tuto chvíli to byla jediná finančně dostupná možnost, jak kluky alespoň střetnout :)

Už v pátek v noci to vypadalo, že se nám nepodaří v klidu v sobotu 21.4. v 6.30 hodin odcestovat směr Berlín, ale pak se asi všichni svatí nad námi slitovali, takže jsme se v půl sedmé na Florenci s Mily a Báří skutečně setkaly :) Sice mi byl přidělen ruský spolujezdec a pokud bych měla vypsat, jak moc mi je tento národ proti srsti, nestačil by mi tento článek, ale cesta byla jinak poklidná. Možná, že to zachraňovala Mily, která nám připravila svačinku, a co si budem povídat, jídlo zažene jakékoliv nepříjemnosti :D Takže díky bohu za naši svačinářku!

---

Do Berlína jsme dorazily včas, a díky bohu nás i místo plánované jedné hodiny ubytovali už v půl dvanácté. Takže byl čas na další sváču, procházku, a objevení trasy k hale, kde jsme měly kvůli check-inu na balíček být již ve tři - původně to měla být půl čtvrtá, ale TT rozposlalo asi dvanáct hodin předem email se změnou.

Ubytování nebylo tentokrát tak prostorné, ale na ten krátký čas, co jsme tam měly trávit, úplný ideál! A hlavně, ať nás čekalo cokoliv, stejně jsme se asi nejvíc všechny těšily na zítřejší snídani :D Všechno probíhalo idylicky, zvládly jsme se najíst, napít, připravit a včas se dopravit i k hale. Tentokrát totiž přesně ve tři hodiny začalo TT pouštět nás VIP s Room 483 dovnitř - takže tentorkát by se nevyplatilo se opozdit!

Vzaly nás do haly k pódiu, Thomas nám něco málo řekl o funkčnosti všeho, o tom, že kromě techniky mají i lidi, co se starají o Billovy kalhoty, a protože jsme uvnitř byli skoro všichni, co nebyli na koncertě během této tour poprvé, nebylo moc co představovat. A tak byl čas na kapelu. Prostor na setkání s kapelou bylo místo, které všichni moc důvěrně známe z TH TV epizod a musím říci, že vždy vidět něco takového naživo, co znáte z obrazovky, je vždy tak trochu něco neuvěřitelného. Je to takové přiblížení se k těm čtyřem klukům, kteří ze svého soukromí nikdy neřekli a ani neřeknou o špetku více, než je potřeba. A což by každý fanoušek měl plně ctít ;)

Míst na sezení asi bylo akorát na počet fanoušků, ale vzhledem k tomu, že výhled na kapelu ze židle byl krytý dvěma lightboxy, usoudili jsme, že ve stoje to bude mnohem lepší. A ačkoliv to na mne zní trochu neuvěřitelně, viděla jsem takto kapelu poprvé - když vynechám to, že Billa jsem již osobně potkala, a celou kapelu jsem zblízka viděla pouze na pódiu, případně během focení společné fotky.

Myslím, že ani jedna z nás tří nechtěla klukům otázku položit. Za prvé záleží na Billovi koho si vybere, za druhé je na pokládání otázek vymezený krátký čas a za třetí jsme tam měli holky, které jednu otázku pokládaly dvě minuty. Dobře, minutu a padesát devět sekund a to i Tom, který se jinak snažil zdárně předstírat pozornost, tentokrát selhal :D Protože jinak si nedokážu vysvětlit, že žvýkal a práskal bubliny nahlas! :D A otázka typu, jak dlouho Bill cvičí jógu, nebo kdy s tím začal, když jsme název tohoto sportu viděli v instatorie, zodpovězená byla, takže minimálně já odcházela spokojená :D Když došlo na focení, dostaly jsme se takřka první na řadu, neboť všechny se odběhly nejprve přepudrovat - včetně kapely. Jen my asi tušily, že nám už nepomůže nic :D

Pokud se říká, že na každém setkání s kapelou získáváte více odvahy, tak je to rozhodně pravda. Když jsem se dostala na řadu, tak jsem se sice cítila rozhodně více klidněji, než když jsem přišla na řadu např. během maturity, ale rozhodně jsem se cítila mnohem lépe a odhodlaně, než když jsem se měla jít poprvé vyfotit v roce 2016 s Billem při Billy tour. Co se ale rozhodně nezměnilo, že všechny tyhle zážitkové balíčky jdou jako na běžícím páse. A tuším, že to kluci i tak berou. Cvak cvak a na řadu jde další. A prakticky okamžitě, co vás vyfotí, vás z daných prostor i vyvedou - někomu by to asi za tu částku mohlo vadit, ale kdo chce větší zážitek s kapelou, musí si bohužel připlatit, ale o tom asi jindy.

Co jsme se dostaly ven, měly jsme přibližně čtyři hodiny do nás přednostním vstupem měly pouštět dovnitř. Takže to zachránil stánek s pivem, židličkami a stolkem. A ač jsme dosud čekaly, že někde uslyšíme téma Heidi, protože to jistě spoustu fanynek nenechá spát, kupodivu jsme toto téma slyšely nejvíce rozebírané ze strany té, co nás u tohoto stánku obsluhovala. Takže jsme se až do večera nenudily, neboť se k nám například připojily i mé kumpánky z cest předešlých :)

Přednostní vstup taktéž fungoval na minutu přesně, takže jsme hodinu před už postávaly na místech v blízkosti pódia, které jsme tušily, že si ustojíme až do koncertu.

Se začátkem koncertu se sice řady posunuly, pro nás tedy blíže k pódiu, ale taky to znamenalo méně vzduchu a boj s ruskýma fanynkama, které nejen že byly drzé, ale měly šílený doprovod. Tak jako tak jsme se snažily užít si koncert jako vždy naplno! Nemohlo nás nic zastavit. Tentokrát, a asi i díky tomu, jak detailně už jsem jejich show znala z loňských koncertů, jsem vůbec nefotila a ani nenahrávala, s výjimkou asi dvou fotek. Užila jsem si to, ale s porovnáním koncertu druhý den, o něco méně. Ozvučení ten den nebylo moc vychytané, a basy trochu více rvaly uši. O ty skvělé momenty této show jsme ale stejně nepřišly :) A to nemluvím o tom, že zaznělo opět a znovu Schwarz! Na konci tentokrát sice nepřišly konfety, ale nic není dokonalé a technika i lidé bohužel někdy mohou selhat.

První koncert končil pozitivně, protože jsme věděly, že zítra nás čeká ještě jeden. Proto nás asi nic večer nedrželo u haly, a taky i díky únavě jsme uháněly zpět na hotel, abychom dospaly noc předešlou, kdy jsme naspaly asi tři hodiny ;)

PS: Bill stále ještě nevyměnil své kalhoty, které mu posledně při Automatic praskly.

PSS: Ačkoliv se vás skoro na každém balíčku, i během koncertu, kluci (chci říct Bill) zeptá, zda má mluvit hlavně anglicky či německy, stejně to vždy skončí u němčiny - myslím tím tedy převážně meetka, kerá se konají v Německu.

PSSS: Neumím psát stručně a druhý koncert a zakončení tohoto víkendu přijde v druhém článku. Jo trochu mne to mrzí :D