Marie nemá blog

Jsem upřímně ráda, že se nám tento narozeninový muž stihl ozvat ještě před svými narozeninami, už jsem si o něho začala dělat trochu starosti :) Doufejme, že aktivní, leč na sociálních sítích , zůstane alespoň po zbytek roku a že si ho ještě užijeme naplno během třech koncertů Dream Machine Tour! Nenapadá mne k tomu o rok staršímu ňufanovi, na kterého se opět mega těším do Berlína, nic víc, než heslo loňského roku: THANK FOR EXISTING, LISTING ♥ Happy Birthday ♥

Bill se poslední dobou trošilinku nudil a možná proto zahltil svou instagramovou síť spoustou fotek. To ale ještě nevěděl, že já si ve skrytu počítače tvořím topku oblíbených fotek, a těch jeho z poslední doby se tam dostalo celkem... 0 :D Ale chápu, asi to nedělal pro můj žebříček :D První společná je jasná! Prostě pardon, ale jasná. Plus teda - kdykoliv, kdekoliv bude mít Tom na sobě tyhle kalhoty, tak to pro mne vždy bude srdcovka :) Neboť prostě Dream Machine tour a ... ne, myslím, že jsem o nich na tomto blogu slintala už dost ;) Další topka :) :-* Ta malá prdelka má pokaždý jiný účes. Vystřídala od narození víc účesů na hlavě, než já :D Ale je fakt, že já jsem líná něco s vlasama dělat, to mne nebavilo nikdy. Ale pokud něco miluju, tak jsou to princezny s "dospěláckýma" účesama :D :-* A v neposlední řadě se stihl od Vánoc zařadit i Georg, který se konečně zase ozval :) :-*

Hudba: Tokio Hotel - Boy don't cry (drangsal remix) Než jsem se odhodlal k opuštění Billa s kocovinou, objevila se v místnosti Melanie, zda bych jí svezl domu. Tak jako tak to mám cestou, ačkoliv bych nejraději jednou pro vždy zapomněl na to, že vím, kde bydlí. Nebo alespoň zapomenout ten den, kdy jsem to zjistil. Opřený o futra vchodu do její kanceláře jí sleduji při skládání věcí na svém stole. "Připraveno?" "Zdržuji, že?" popadne svou tašku a zasměje se. "Ne, to ne, vlastně ani nikam nespěchám, jen síla zvyku." "A kdy nám hodláte uprchnout úplně? Vím, že Sandra se mi již o něčem zmiňovala, ale.." "Přespříští úterý," řeknu odhodlaně a méně odhodlaně hned na to dodám, "snad." "Držím palce. Bude to krok pro vás oba." "Doufejme." "Bojíš se? Můžeme si udělat jedno sezení jen s tebou, abychom ti dali pár rad, pokud bys měl zájem, kdyby cokoliv." "Už jsem tu nabídku dostal od Sandry." &q

Dalo by se říci, že jsem tady nebyla tak dlouho, že jsem přišla už jen se vzpomínkou na tento blog. Ale ne, moc dobře vím, že jsem tu dlouho nebyla, a upřímně mne tato myšlenka doprovází každý den, ale kdybych to mohla změnit, udělám to. Svět se prostě někdy zkomplikuje, a všechno souvisí se vším, provazuje se to, a zauzlovává. A já jsem momentálně zasmyčkovaná někde, odkud se snažím co nejlépe dostat ven, ale nejde to tak rychle. A v takových situacích mi blog přijde jako věc, která jde komplet stranou. Nemá co dělat s mou životní situací, ale s mou vášní a tuhle "vášeň" chci sdílet pouze v době, kdy se na to cítím. Dnes přišel den, kdy vzpomínám na loňský rok a přemýšlím, jak jsem se z tak úžasnýho roku dostala až sem... Úžasný, mimo jiné, především díky těm čtyřem a jejich turné :) A s blížícím se koncertem v Berlíně v letošním roce, kde je po šesté uvidím během jedné tour za což jsem nesmírně šťastná a vděčná, jsem si vybavila všechny vzpomínky koncertů předešlých. Začalo