TOUR #5 - Berlín II.

Čas na poslední část deníku z tour! Poslední, pátý v pořadí, koncert v tomto roce k Dream Machine tour. A jak jsem zmiňovala posledně, čekal nás ještě přídavný koncert v Berlíně. Výhoda přídavného koncertu byla, že se konal na stejném místě, jako 3.11., takže jsem si věřila, že místo konání, ten konec světa, musím určitě najít!

Odjezd pro mne, Mily, a Báří začal již v pátek 17.11. ráno. Nejprve jsme se málem nenašly ani v Praze, ale nejsme přece žádná béčka a na Florenci jsme se vymotaly a nastoupily do správného busu. Zároveň byl prodloužený víkend, takže cesta do Německa byla trochu lemovaná a ucpaná auty s českými 'espézetkami', ale alespoň byl čas se prospat a udělat tak Mily radost, že mi mohla na facebooku zveřejnit spící fotku :D Se zpožděním, ale Berlína jsme se přeci jen dočkaly. První úkol bylo dojet s MHD k ubytování a provést check-in. A protože pro ty dvě to byla úplně první návštěva Berlína a úplně první návštěva Berlína se mnou, vůbec netušily do čeho jdou, a věřily mi :D Myslím, že nesčetněkrát jsem zmiňovala, jak jsem v Berlíně zabloudila, naposledy snad loni při Billy tour :D

---

No ale byly jsme tři mozky, holky mne v tom nenechaly, a proto jsem přeci jen trefily do cíle bez jediného zaváhání. Do krásného ubytování, s apartmánkem, jak jsem v Berlíně zvyklá a je mi to nejpohodlnější (až jednou jedinkrát se to nepovedlo, jednou jedinkrát, ale o tom jindy a jinde). A protože pátek byl jediným dnem prakticky, kdy jsem měla čas holkám ukázat Berlín, musely jsme chtě nechtě vyrazit. Ale víceméně nás zvedlo na nohy spíš to, že jsme měly hlad :D

Vyrazily jsme rovnou na Alexanderplatz, protože to je středobod všeho, co jsem měla s holkama v plánu. Součástí by byly bývaly i garáže Spring nicht, které jsou "hned za rohem", ale cca v roce 2014 byly garáže zbořeny a nahradili je moderní byty :( Kino Kosmos, z natáčení Der letzte Tag ale nestojí taky nijak daleko, a proto jsme po posilnění vyrazily alespoň tam :)


Prohlídka brány, židovských památníků a projížďku dvoupatrovým autobusem 100 nebo 200 je prostě klasika, kterou musí každý návštěvník zažít! Podle mého, a tak jsem podle mého do toho zatáhla holky. Primark a vyzvednutí večeře do bytu už byla myslím jen třešinka na dortu. Byly jsme strašně utahané, měly chuť na čokoládový dort, pivo, co jsme si nekoupily, ale stejně jsme nedokázaly odtrhnout pohled od kriminálky, kterou jsme rozkoukaly. Ano, jako jediná jsem rozuměla německy, ale stejně jsme si rozjely vlastní dabing! A ve skutečnosti byla jazyková bariéra úplně jedno, protože ta kriminálka nedávala smysl ani kdybyste jí sledovali s vypnutým zvukem.

První noc, nevím jak přesně pro holky, ale pro mne byla strašná. Nebylo to ani tak tím gaučem, jako spíše neprodyšností dek a divnou "klimou" v pokoji. Bolela mne hlava, za krkem a byla jsem zpocená, z čehož mi byla zima. I přes to jsme se ale na poslední chvíli vykopaly na snídani, během čehož už další (mé) dvě kumpánky dorazily do Berlína.


Po ukradených nutelkách a mandarince nás cesty zavedly zpět do Primarku, a na jídlo a pak už jsme na poslední chvíli musely vyrazit k hale, na check-in k balíčku Scream, kde už na nás čekaly zbylé dvě. My s Báří ve stejné Berlínské mikině, pořízené v Primarku to odpoledne. Ale na společnou fotku s kapelou proč ne, že jo! :D Cesta k hale byla docela klidná, až na letadla metr nad hlavou (jo, to teda lítala metr nad hlavou!) a až na poslední úsek trasy, kdy jsme musely užít google mapy (no to bylo řečí, jak na tom konci světa přece musím k té hale trefit!).

Check-in proběhl v pořádku, ale nechaly nás (možná bez přehánění) takových 45 minut čekat v chodbě před dveřma do haly, kde kluci už dávnou zkoušeli. Díky bohu ne venku na dešti, ale i tak to bylo nepříjemné, protože chodba byla malá, a nás bylo mnoho. Takhle, našly jsme trik, jak si kolem sebe udělat místo, a to když začnete kolem sebe vykřikovat anglicky "pavouk". Všichni utečou :D

Dostaly jsme se do haly, kde nám kluci mimo odprezentování své značky oblečení, předvedli i Something New, Cotton Candy Sky a The Heart get no sleep. Bylo to super, až na ten pohled, kdy Tom na sobě měl žluté Tokio Hotel ponožky a... netřeba komentáře :D Když přišla řada na focení s kapelou, kde vás postaví do řady a dělají z vás skupinky, jsem po minulých zkušenostech bojovala za to, abychom šly jako poslední. Do prvních fotek narvou co nejvíc lidí a poslední už dělají jen s tím,co zbude. Ale nebylo vyslyšeno mé přání, takže jsme šly jako první a bylo nás tam hodně. Moc! My vysoké přišly dopředu a nabídly holkám za námi, že buď si s nimi vyměníme místo, nebo se TROCHU skrčíme, ale to ony chtěly být u kapely, a proto ony na těch fotkách přes nás nejsou vidět. Jejich volba. Furt jsem se otáčela, kdy konečně přijde kapela (asi jako všehny), když kde se vzali, tu se vzali, totálně bílé zuby, které nás všechny oslnili :D Prostě Bill a jeho úsměv byl trochu děsivý v tu chvíli :D Takže se z prvních řad od nás ozvalo něco jako: "No doprdele!" :D A na poslední chvíli se vynořil i Gustav s "Halli Hallo!"



No fotka dopadla upřímně děsně a s porovnání s fotkou z Lipska (kde jsme mimochodem šly jako poslední, a bylo nás tam maličko a měly kapelu jen pro sebe a opravdu blízko) je to totálně něco jiného. Na této člověk aby kapelu pohledal...

No ale hned poté to bylo cak cak ven do deště, nasadit svítící náramky a vyrazit do fronty na přednostní vstup do haly. To už probíhalo celkem plynule (a nemusely jsme se dožadovat přednostího vstupu máváním VIP kartičkama jako v Lipsku), takže jsme po osmé hodině byly v hale, kde jsme si stihly uložit svršky, objednat piva a jedno dokonce rozlít (jo a už tam neměli ty nápojové lístky, kde měli drinky pojmenované podle songů od kluků :( ).


Samotný koncert, se nedá jako vždy ani popsat slovy. To je tak mistrovské dílo, že se jen těžko něco vytýká! :) To je eufórie, kdy pro vás svět kolem skončí. Ano, byly momenty, kdy se člověk probral do reality a to v době, kdy se Billovy roztrhly v rozkroku! :D Ty samé kalhoty, co mu v Praze spadly! :D A největší radost a probrání do reality bylo v době, kdy se zpívá akustická verze Black. Holčiny už před halou nám rozdaly letáčky s textem Black, abychom se s klukama a s turné rozloučily plně, a abychom jim udělaly radost tím, že konečně všichni s Billem budeme zpívat anglický text. Jenomže sám Bill v krátkosti řekl, že další song si zazpíváme Schwarz a tím pádem rozbořil všechno! Udělal mi takovou radost! Po čtyřech koncertech, kdy jsme s fanynkami překřikovaly Billa zpíváním německého textu, se na tom pátém konečně asi rozhodl rezignovat a zazpívat si s námi celou verzi německy :)

Tentokrát jsem nefotila, jen mám asi dva úryvky videí, a skutečně si jen užívala posledního koncertu v tomto roce, a pro mne asi posledního k Dream Machine Tour úplně. Myslím, že se jim celkově poslední koncert povedl, nálada byla skvělá, a kluci si to užili stejně tak. A ačkoliv Bill tentokrát neměl tolik přestávek na proslovy a vlastně většinou jen děkoval, i tak bylo znát, že je atmosféra skvělá i pro ně. Poslední Stop, Babe (už skutečně poslední!), poslední vystřelení konfet, které měli tentokrát nádherně měděné, a poklona od kluků na konci, kterou se vždy pravidelně loučí s turné :) Nepopsatelné.

Dvě z nás pěti měly to štěstí ještě potkat kluky po koncertě na Humanoid balíčku. Dost fanynek to tentokrát popisovalo jako nejhorší setkání, ale my jsme od holek dostaly kompletně jiné info tedy. Naopak prý kapela byla skvěle naladěná, sdílná,... Takže nevěřte ničemu, co jste si samy neověřily, jen jste to četly od nějaké zhrzené blbky, které Tom nechtěl udělat selfie, protože byla otravná už co vešla dovnitř ;)

Cestu na ubytko a následující noc si upřímně už moc nevybavuji, a to jsme prakticky nic nepily. Jen mi někde uvízla vzpomínka na chleba s kradenou nutelkou od snídaně :D Asi mne zasáhla ta zpráva, že ráno v 9 budeme mít přistavěné auto a vracíme se do Prahy, a to mi bloklo mozek. Nás tři noční sovy to myslím poznamenalo nejvíce :D Ale vše jsme zvládly bravurně! A má kumpánkaa naše řidička z předešlých cest, která šla spát ještě později, díky právě Humanoid balíčku po koncertě, mi dokonce donesla osobně podepsaný plakát od kluků, s termínama tohoto "přídavného turné". Prostě zlatíčko :-* A ještě nás opět v pořádku dovezla do Prahy! Bylo to, přiznávám, těsnější v autě v 5 lidech, na to jak jsem zvyklá vozit si zadek sama na zadních sedačkách "naší" legendární modré octávky, ale jak jsem psala již na začátku, nejsme béčka! A i tančit na Kings Of Suburbia jsme v pěti v autě zvládly! :D

Bylo to krásné, byly to zas nové zkušenosti jak s VIP balíčkem, tak i s holkama, bylo to prostě i popáté skvělé, a snad se to líbilo i těm mým čtyřem společnicím, kterým děkuji za vše :-* Bez nich by nic nebylo ono! A kluci? Bez těch bychom vlastně nic takového prožít nemohly, takže těm dvojnásobné díky :) Za 11 let, jsem jejich koncert viděla třikrát, a během dvanáctého roku jsem je stihla vidět hned pětkrát! :D Takže oslava jako bejk! Ano, osmý koncert od kluků budiž za mnou, doufejme ne poslední, a příště? Příště se vidíme na pódiu ;)