Hudba: Fleurie - Hurts like hell Naučil jsem se už jednu věc, a to neradovat se okamžitě, když to chvíli vypadá, že už to s Billem musí mít jen dobré pokračování. Ani ale poučení mne tentokrát nedrží zkrátka, když se mi při otázce, zda by se mnou mohl skutečně odletět do LA, rozlijí v těle mnohačetné emoce. "Jasně, že jo. Stále to myslím vážně," přikývnu, stále trochu bez dechu, zaskočen sám svými emocemi. "Jak dlouho to bude trvat? Kdy můžeme odletět?" "Počítám s tím, že ti budeme muset sehnat povolení k pobytu, což nějaký čas vezme. Ale měl by to dost urychlit fakt, že tam máš rodinné příslušníky, obzvláště pak mámu. Zjistím to a řeknu ti, co všechno bude potřeba." "A budu potřebovat pas." "To je pravda, ty vlastně nemáš ani pas. Dřív nebo později tě k tomu ale budu potřebovat." Bill se odmlčí a po chvilce pouze přikývne. Nejprve chci začít mluvit na téma odjezd, ale pak mi dojde, že tady a teď s tím zatím nijak nepohnu. A kromě toho
