TOUR #3 - Varšava

Jak jsem v předešlé části zmiňovala, nápad na odjezd do Varšavy, "poslední Evropský" koncert, vznikl z minuty na minutu. Díky špatné organizaci Pandory v Praze, nabídla osobně určitým znevýhodněným fanouškům jako kompenzaci lístek do Varšavy - osobně bych je poslala někam, protože sjednávat si na poslední chvíli odvoz, ubytování,... díky, skvělá kompenzace! A nás napadlo, že i když jsme měly v SaSaZu nejlepší místo vůbec, že bychom zkusily na Pandoru uhrát, že jsme taky byly znevýhoděné :D Slovo sem, slovo tam, dělaly jsme si z toho legraci, než jsme se jeden pátek sešly u piva s vodkou (kterou jsme zapíjely dosud úspěšnou tour pro nás, logicky :D) a padla ta záludná otázka: "Jak moc to myslíš s tou Varšavou vážně?" Ač jsme do poslední chvíle měly jet pouze ve dvou, sjednávaly si narychlo volno v práci a nakonec jsme málem byly bez auta, tak to dopadlo dobře. Ve středu jsme v 7 ráno vyjely, autem a v plné sestavě :)

---

Těsně před hranicemi s Polskem jsme vymyslely ovšem další úroveň tohoto výletu a to, že půjdeme ještě na zvukovou zkoušku s kapelou. Na twitteru Treehouse stálo, že jsou ještě lístky k dispozici a to přímo na místě. Takže jsme narychlo směnily ještě potřebná eura a pokračovaly na našem sedmisetkilometrovém výletě.

Do Varšavy jsme dojely včas, spokojené s tím, jak nádherně stíháme ještě check-in na zvukovou zkoušku v hale. Chtěly jsme se ale ujistit, že máme šanci a proto jsme s předstihem jely rovnou po příjezdu k hale, zjistit situaci. Poptaly jsme se pár fanoušků, chvilku jsme s nima postály v tom ukrutném ledovém dešti a po neúspěchu, potkat někoho z Treehouse, se jely ubytovat, že se stihneme vrátit na check-in. Jenomže odpolední dopravní špička ve Varšavě byla neúprosná a s námi to vypadalo zle. Nejprve byla jediná možnost MHD, abychom se včas dostaly zpět k hale, ale naše odhodlání bylo tak velký, že jsme nakonec vyrazily autem. Ačkoliv k tomu došlo taky díky tomu, že recepční na našem hotelu neuměla anglicky a nedokázala nám vysvětlit, kde se nachází podzemní garáže jejich hotelu, takže jsme nevěděly, kde jinde bychom mohly auto zaparkovat.

Treehouse, jak jsme měly zkušenost z letošního, i předloňského turné, mívá zpoždění. S tím jsme se i autem probojovaly dopravní špičkou a dorazily před halu maximálně pět minut po plánované registrací fanoušků s balíčkem Scream. Mohl ale tentokrát Treehouse začít včas? :D

Takže zvukovou zkoušku s kapelou jsme nestihly, ale za to jsme jí alespoň slyšely venku a utěšovaly se tím, že na to jak byl ten nápad spontánní, bylo jasné, že nám nemůže vše tak nádherně vyjít. Čas do koncertu jsme proto vyplnily návštěvou otevřeného nákupního centra, ve kterém ovšem jediný otevřený podnik byly toalety! Do teď nechápeme co se dělo, že v pět bylo komplet vše zavřené. Díky bohu ale fungují fastfoody, a taky díky bohu jsme měly opět to auto, kde se zbylý čas dal přečkat mimo déšť a zimu.

Karma nás asi vyslyšela, když jsme si pochválily, že nám to všechno klape, ať to stálo jakékoliv úsilí. Tentokrát jsme totiž, díky silnému dešti, přečkávání v autě trochu přehnaly. Jenomže fronty před vchodem neustávaly ani v půl deváté, a nám se do fronty nechtělo, takže jsme čekaly a čekaly, s tím, že přece to známe, koncert holt začne zase později. Dosud koncert přes jakékoliv zdržení začínal ve 20:50, ale to nás neznepokojilo. Až když jsme ve 20:51 vykoukly z auta, zda fronta ubyla a najednou jsme se na sebe všechny koukly, když jsme zaslechly hlasitou hudbu z haly. Ne, nebyla to hudba, kterou pouštějí před začátkem koncertu a ne, nebyly to ani halucinace nás tří. Uvnitř začalo Something New, a ještě asi 50 fanoušků stálo venku. Jasně, na albu přeskakujeme Something New úplně normálně, ale jestli jsme si to tímto měli u kapely odpykat, tak se to perfektně povedlo :D Takže asi takhle, nikdy nechoďte na koncerty, které pořádá Pandora :D Ani, když vám slíbí kompenzaci (my jsme jí samozřejmě nezneužily, ai nemyslím, žeby nám to prošlo, spíš mne zajímá, zda vůbec té "kompenzace" někdo využil).

Takhle, nám upřímně ten promarněný první song úplně nevadil, viděly a slyšely jsme ho při této tour víckrát, a navíc ještě přímo na zvukové zkoušce extra. Kromě toho, my se ničeho nebojíme, na nějakou frontu jsme se vykašlaly, a narvaly se prostě hned ke dveřím, takže jsme skvěle stihly Boy don't cry. Upřímně nám ale bylo líto těch, pro které to byl třeba první a jediný koncert tohoto tour, a kvůli pitomé organizaci přišli o začátek.

Koncert samotný byl samozřejmě ale opět skvělý. Nejlepší na třetím koncertě bylo vlastně to, že už jsme znaly všechny detaily z koncertů předešlých, věděly jsme co kdy přijde, a jak kapela u čeho vypadá :D Takže jsme polské fanynky kolem nás bavily tím, že jsme vždycky křičely těsně před tím, než vůbec něco začalo. Holky, jako účastnice Humanoid balíčku v Praze, dostaly od kapely šály High as Fuck, které měly samozřejmě s sebou a kterou jsme se dost marně snažily držet při What If nad hlavou. Marně, neboť jednou jsme si to jednou vzájemně vytrhly z ruky, podruhé jsme jí měly obráceně, potřetí jsme jí ve středu úplně měly přetočenou :D Byly jsme marné, ale holky za námi z nás byly upřímně mrtvé smíchy. A dovršily jsme to asi tím, že v pauze, kdy se čekalo na přídavek, hala skandovala Tokio Hotel, my tam s kamarádkou do rytmu rapovaly jména Tom Kaulitz a Georg. Nejlepší na tom ovšem je, že tohle nezůstane jen jako vzpomínka v našich hlavách, ale že to máme nahrané. Kamarádka si totiž řekla, že vyzkouší audio záznam svého iPhonu a zkusí kvalitně nahrát koncert živě (začala tedy asi u čtvrtého songu, kdy jindy po promarněném začátku? :D). Takže nejenom že můžeme potvrdit, že iPhone nahrává zvuk živého koncertu skvěle, stejně tak skvěle zvládl do toho zařadit i naše kecy během :D Kromě toho, byl to již třetí koncert (včetně zvukové zkoušky), kde jsem opět zpívala Schwarz (a mám i audio důkaz) a opět jsem nebyla vyvedena z haly osobně Billem Kaulitzem :D

Co ale během celého koncertu potvrzoval i Bill (který samozřejmě přišel s jeho tradičním "Ahoj, Varšava"), až na věci kolem, byl tohle skvěle proplánovaný koncert ze strany fanoušků. Například při prvních sonzích držely všichni děkovné vzkazy nad hlavami, došlo spontánně na skandování jména kapely, a to i v době, kdy Bill chtěl něco říct, ale nepustili jsme ho ke slovu, a celkově hrály fanoušci strašně sehraně. Potvrdilo se to především v době, že v předehře k Run Run Run si celý klub začal klekat na zem a při zemi zůstali tak po většinu času během písničky. Po té, co jsme povstaly, Bill poděkoval se slovy, že tohle je nejvíc a nejlepší koncert dosud. A chcete něco říct? Byl. A chcete říct ještě něco? Ani jednou během koncertu se nezeptal, kolik z nás je již v opileckém hávu. ANI JEDNOU! Už jen za to ode mne dostal jedno malé bezvýznamné plus :)

Bylo to skvělé, ale nejvíce na atmosféře přidá samozřejmě ta cesta, to všechno, co tomu koncertu předchází. A ačkoliv 1400 Km za cca 36 hodin, během kterých jsme musely stihnout koncert, spánek, a cestu tam i zpět, je náročných, kdybychom dostaly jakoukoliv příležitost, šly bychom do toho zas a znovu :) Je to nezapomenutelný zážitek a upřímně jedna z nejlepších show, jakou jsem dosud od kluků zažila.

Takže bych to zakončila asi slovy, že když budete mít někdy takovouhle příležitost, běžte do toho. Neohlížejte se na peníze, neohlížejte se na maličkosti, které vás drží zpátky, udělejte to. Udělejte to, když budete vědět, že vás to udělá šťastné. Dnešek už se nebude nikdy opakovat. Na nedostatek peněz a dostatek slibů a výmluv máte celý život, na neopakovatelné zážitky máte ale pouze dnešek ;)