Schlag den Star - backstage interview (+překlad)

Tohle nejde nepřeložit :D A už X let věřím jen tomu, co je vidím přímo říct, takže s překladem bulváru a spol. už jsem skončila, proto se s překladem ukájím na videích :D Nicméně, nědy si říkám, že je spíš pro zlost vidět je přímo nějaké věci vyřknout! :D
No, je to tu :)

Překlad Mintam pro manickaTH.blog.cz!
____________________________________________________________

Sarah: Takže všechny milé dámy doma, ztište se, nyní budou zažehnuty plameny, neboť tu mám všechny. Všichni čtyři sedí na mém krásném gauči a to Tokio Hotel. Je to pro mne jedna velká párty s vámi. Jak se vám daří? Cesta v pořádku? Jak se vám líbí Kolín?

Bill: Kolín máme rádi. Jsme tu velmi vzácně, bohužel. Ale brzy odehrajeme v Kolíně naší show. Zítra začínáme s naším turné, takže jsme napěchovali náš den, rychle přijeli sem a odsud jedeme rovnou do Londýna, kde začínáme. Ale brzy jsme i v Kolíně, to nebude tak dlouho trvat.

Sarah: Jak to s turné vypadá? Je vyprodáno samými již natěšenými fanoušky, nebo může člověk získat ještě poslední lístky?

Bill: Ještě lístky jsou. Některé jsou již pryč, ale pár jich ještě zůstalo. Myslím, že do Kolína jich ještě pár je, takže můžete mrknout na tokiohotel.com.

---

Sarah: Teď k mým otázkám. Už v roce 2009 jste byli přímo tady, při Schlag den Star tehdy. Vaše nadšení od té doby trochu upadlo do rutiny, nebo se člověk ještě těší na velké televizní německé studio? (na Gustava)

Gustav: Já se nesoustředil, já právě četl tvou kartičku!

Tom: Vůbec nedával pozor!

Bill: Tom taky ne.

Tom: Ne, já pozor dával. Myslím, že to není vůbec tak dlouho zpátky, od posledně. Byli jsme tu s Automatic, tuším, nebo? Myslím, že to byl poslední singl co jsme vydali.

Bill: Jo.

Tom: Takže to byl rok 2009 a dnes už ani není tolik velkých televizních formátů, takže vlastně není ani tolik možností, kde jako kapela vystoupit. Takže nás těší, že něco takového ještě je, a těšíme se i my prostě.

Sarah: Koukáte vůbec sami na Schlag den Star? Myslím, jste skuteční fanoušci, nebo musíte koukat na opakování?

Georg: Poslední díl jsem viděl kompletně celý.

Sarah: A?

Georg: Bylo to napínavý s Kretschmanem a... (plácá Billa do lýtka)

Bill: Tohle nevím.

Georg: ...a Fosterem ne?

Sarah: Ne, Tim Bendzko!

Georg: Bendzko! Ups...

Sarah: A Mark Foster. Ale hej, to se doma těžko odhaduje.

Tom: Všichni tu už ale jednou určitě byli. (přerušují jí smíchem)

Sarah: Tak hele, vy puberťáci. (snaží se položit otázku, ale zase spouští smích) Nic, končíme!

Bill: To bylo všechno! Konec! Domu!

Sarah: To nevadí, Time Bendzko, nebo Marku Fostere, byli jste oba skvělí, pěkně zdravíme.

Georg: Oba mi přijdou skvělí.

Sarah: Jdeme od toho. Sem je čím dál těžší sehnat kandidáty, protože celebrity mají strach, že se zesměšní. Máte taky každý nějaké umy, které pak hromadně dokážete využít?

Bill: Tak ze zásady mám takové věci rád, kde se člověk musí prezentovat, soutěžit a přijde mi to i zábavné, ale jestli bych to dokázal před kamerou, to nedokážu zodpovědět. Jasně, že člověk má trochu strach, tomu rozumím.

Tom: Georg by to rád zkusil, ale tam bych měl strach, že se vážně zesměšní.

Georg: Já bych tam rád viděl tebe.

Sarah: Jak vidíte, zde uvnitř panuje oheň! Ale kdyby došlo na souboj, na porovnání sil, kdo je z vás ten nejsilnější?

Bill: Řekl bych Gustav. Gustav je zručný..

Sarah: Umí postavit plot!

Bill: Umí nastolit pořádek, takže v tomhle by nás Gustav všechny převálcoval.

Sarah: A dohromady je tam taky dost her, kde člověk musí mít znalosti.

Bill: Tady Georg je náš chytrolínek. Věc se má tak, že vždycky okamžitě něco řekne, v čem si věří, že nikdo jiný neví, a řekne to velmi důvěryhodně. Takže i když to není pravda, řekne to a žádná jiná odpověď už neexistuje.

Georg: Jako Mark Foster například, ne?

Bill: Přesně! Nebo udělá v něčem takový salát, že to vůbec nechápeš.

Sarah: (na Gustava) Podepsal by ses pod to, že ty jsi ten zručnější a Georg ten přes znalosti?

Gustav: Jo, to bych podepsal. Nechme to tak.

Sarah: Dneska ovšem nemusíte nic dokazovat, dnes smíte zpívat, a sice What If. Na co se můžeme těšit? Nalákejte na něco diváky, co se bude dít, zda budete jen tak postávat, co je součást show?

Bill: Už jsme před tím zkoušeli, všechno vypadá pěkně. Já se pohybuju tak jako tak vždycky, je to náš taneční song, takže se vždy trochu něco děje. Vždy se při našich show, nebo teď na turné, dlouze předem připravujeme, nyní už jsme v tom od ledna, a taky máme sebou na turné celou naší produkci, naši show, kostým a tak dále. To dnes večer sebou nemáme, ale přes to to bude dobré vystoupení, takže přes to koukat, prosím.

Sarah: Ale přes to musíme hodit nějakou návnadu, proč by lidi měli koukat.

Bill: Protože Tom si sundá svoje kalhoty.

Sarah: Tome, víš o tom něco?

Tom: Jo. Ne, myslím, to děláme stejně vždycky.

Georg: Na začátku ne, ale úplně na konci máme extra zipy na bocích a..

Sarah: Striptérské kalhoty.

Georg, Bill: Přesně!

Sarah: Jo, takhle vás člověk zná.

Sarah: Dnes jde do boje proti sobě zpěvák Alexander Klaws a Joye Kelly, který byl vždycky tak sportovně založen a všeho se aktivně účastní. Budete spíše pro tým Alexe, protože je taky muzikant, nebo kdo by měl určitě vyhrát?

Bill: To je strašně těžký. Taky dělal hudbu, ne, ten Joye Kelly?

Sarah: Joye Kelly? Ano.

Bill: Takže jsou vlastně oba muzikanti.

Sarah: Už je to ale nějaký čas zpátky.

Bill: Já nevím vůbec, bude to rozhodně těžké pro Alexandra, protože Joye je sportovně založen a vždycky akční, takže těžko to dokážu odhadnout.

Sarah: A Alex je ještě takový svůj, on svou hudební kariéru vláčí sem a tam, možná...

Bill: Neodkážu to posoudit. Vím toho o obou málo, těžko říct, kdo koho položí na lopatky. Jsem napnutý, to je tak vše, co bych k tomuhle mohl říct.

Sarah: Co si myslí má levá strana?

Tom: Taky bych řekl, že to bude těžké pro Alexandra, ale... myslím, že co se vědomostních věcí týče, nejsou na tom oba nejlíp.

Sarah: Vždy jste byli tak sympatičtí! Tobě, Alexi, taky krásé pozdravy. (na Gustava) Vím, že ty toho moc nenamluvíš, ale jak to vypadá u tebe?

Gustav: Nemám tušení. Říkám, že Alex prohraje a konec.

Bill: Všichni jsme pro Joyeho prostě, ne?

Tom: Řekl bych, že jeden z nich určitě vyhraje!

Sarah: A nebo Mark Foster, v nouzi...

Georg: Kdo ví, třeba dnes přijde taky. Možná že to on si ponese kalhoty domu.

Sarah: Milí diváci, můžete být napnutí.

Sarah: Dochází mezi vámi taky na soutěžení? Kdo je potom například ve vedení?

Bill: Musím říct, že u nás k tomu dochází málokdy. Máme to mezi sebou rozdělené, ale opravdu se málokdy skutečně hádáme. Nebo ne tak, abychom se skutečně pohádali a pak mezi sebou nemluvili, to se vlastně vůbec nestává. Vyrůstali jsme spolu a u nás v kapele prostě neexistuje tenhle zmrdský egoismus.

Sarah: Co?! To se neříká.

Bill: Ach tak! Ale jo, v Německu smím říct přece všechno, přesně proto tak rád dávám rozhovory.

Tom: Šu*at, s*át, ho*no... všechno můžeš říct.

Sarah: Milé děti, on to tak nemyslí.

Bill: Ne, ale nic z toho u nás skutečně není. Nějaké ego jsme vystrnadili, a vůbec nekoukáme na to, kdo je na obalu alba, nebo kdo co dostane, to neexistuje. Všichni a všechno má svůj prostor.

Gustav: Rozhodnutí, kdo bude na obalu alba, je předem pevně stanoveno.

Bill: Tady nepříchází žádná diskuze v úvahu!

Sarah: Ok, tady člověk vidí, jak dochází sotva k hádkám.

Sarah: Na sociálních sítích je mnoho pastí, tady kandidáti si musí vyslechnout před, během i po show skutečně hodně haterů, kteří to vše vědí lépe. Jak má člověk s něčím takovým naložit?

Bill: Myslím, že člověk si nesmí vše brát vážně a osobně. Kdyby člověk celý den sledoval, jak působí na veřejnost, tak by se odrovnal. Kdybych tohle dělal, asi bych se musel už v patnácti odstřelit. To člověk prostě nesmí dělat. Musíš mít prostě sebevědomí, mít rád sám sebe, být sám sebou. Když je člověk sám sebou a cítí se sám se sebou jistý... prostě musí mít sebevědomí. Člověk se nesmí příliš stresovat a nesmí to vše brát vážně. Tyhle všechny internetové komentáře a lajky, je to svým způsobem zábava, ale člověk to nesmí vidět jako podstatné. Zítra to stejně tak bude zapomenuto. Každý skandál, každý nešvar je zítra pryč a to je to hezké, na těchto sítích. Všechno je šíleně rychlé. A z toho důvodu to člověk nesmí vidět vážně. Takhle to vždy děláme my. My nejsme ti, co všechno pročítají a berou šíleně vážně. My se snažíme se bavit a užívat si to, a díky tomu, myslím, to člověk může přecházet.

Sarah: Při pohledu ale na mladé, kteří mají tyto problémy na sítích, ze všech stran něco, nenávist - co je váš tip, číst to, nebo by člověk neměl nic číst, komentovat? Jak to přejít a přes to vědět?

Bill: Samozřejmě, že by na to člověk měl kouknout,..

Tom: Člověk by se na to měl kouknout a nechat komentovat všechno rodiče. Já bych nechal své rodiče něco k tomu napsat... nebo prostě mámě říct, že jsou ke mě zlí.

Bill: Jak krásné!

Tom: Ona by ty hatery srovnala. Myslím, že to je to nejlepší.

Sarah: Ale to je taky těžký, když ti lidi vidí, jak rodiče všude píší a reagují jako, áá ti staří tady...

Bill: Ale to tím myslím. Člověk se koukne, přečte si to, ale nesmí to celé brát vážně. To je to řešení, když je nad věcí a bere to s klidem.

Tom: Ale musím říct, a teď zcela vážně, my to taky všechno kompletně nečteme.

Sarah: To při tom množství pravděpodobně ani nejde.

Tom: To člověk nemůže. Stejně tady z těch přilíš osobních věcí čerpají věci jen sociální média, a to my ani nejsme na tom tak, jako jiní lidi, ale člověk to vážně nepročítá. Není to tak, že by člověk koukal na komentáře na youtube, instagramu a facebooku. To dneska ani nejde, teď rychle tenhle pořad a pak...

Sarah: Člověk má důležitější věci na práci. V anketě jsme měli vaše album a byli tam tvrdé názory dvou rozdílných týmů.

Sarah: Vaše nové album se jmenuje Dream Machine. Kolik snů má člověk po 12 letech? Nebo jsou ještě cíle, ke kterým směřujete?

Bill: Naše kapela je naše "Dream Machine", je to pro nás taková bublina, kam až jsme to dotáhli, a kde si můžeme dělat co chceme. Je to pro nás země zázraků, kde se cítíme dobře, a kde si volíme jen ty věci, na které máme náladu. A nyní jedeme zase na turné. S kapelou děláme tak jako tak jen ty věci, které nás baví, nebo na ně máme náladu. Vše ostatní děláme jen zřídkakdy. Takže je pro nás kapela, stejně jako album, jedna "Dream Machine". Ale jasně, že máme ještě cíle, logicky. Ještě chceme třeba do Austrálie, tam jsme ještě vůbec nebyli, vtipně. Vím, že i tam je pár fanoušků, ale naše vydavatelská firma to nezajistila, abychom se tam dostali.

Sarah: To nemůže být pravda!

Bill: Tam bychom jednou rádi.

Tom: Setkat se s mimozemšťany.

Sarah: Já taky, jasně.

Bill: Nebo vyletět do vesmíru, to mi přijde super a tam jako kapela předvést show.

Sarah: Jak vidno, opravdu jste zůstali nohama na zemi.

Bill: Jo, prostě jde o to dělat skvělé věci. Vážně jedna věc je potkat mimozemšťany, skutečné mimozemšťany, nebo kdyby mimozemšťani přistáli na Zemi, to by byl můj absolutní sen.

Sarah: Možná o tom napsat song a poslat ho, kdo ví.

Bill: Ale nějaké songy na novém albu už jsou, takže jich pár existuje.

Sarah: Slyšela jsem, že jste všechno psali sami.

Bill: Vše jsme napsali sami, sami produkovali, nebo Tom všechno sám produkoval,..

Sarah: Ten ještě přikyvuje, ano, co jiného měl dělat. Co vás ještě inspiruje? Jde člověk na internet, koukne na vtipná videa s kočkama, nebo co vás inspiruje?

Tom: Jo, kočičí videa, micinky jsou vždy fajn, s malýma micinkama si může člověk pohrát.

Sarah: Jo!

Tom: To jsi řekla teď ty!

Sarah: Ty, poslouchej mě!

Tom: Ale jinak bych řekl, že nás inspiruje život. Vše, co se nám děje v soukromí a co se stane v našem životě, to co nás mění a vždy to tak u nás bylo. A upřímně jsme měli takový kreativní výpadek, kdy jsme i jako kapela měli pauzu, a ta pro nás jak osobně, tak i kreativně měla dobrý vliv. A od té doby jsme vlastně zase se vším všudy zpět, píšeme songy a inspirace přichází.

Sarah: Teď je trochu trend, že všichni píší a zpívají v němčině, jako třeba Mark Foster, nebo Tim Bendzko, všichni pilně dělají vše v němčině. Vy jste ale přešli na angličtinu, zůstane to tak, nebo vyjdete ještě s němčinou?

Bill: Na začátku jsme tvořili v němčině, to je tak život, ale nějak už jsme dál, už jsme za tím. Já s Tomem bydlíme už dlouho v Americe, a někdy během toho jsme začali psát v angličtině a najednou nám přišlo komické, překládat to celé do němčiny. Myslím, že z němčiny do angličtiny to ještě nějak jde, ale když v angličtině už něco napíšeš, je to něco jiného. Vyjde z toho úplně jiný song. S tím předešlým albem, nebo teď už je to dvě alba zpátky, jsme to udělali dvojjazyčné, všechny songy. Ale byla to spíš tvrdá kancelářská práce a člověk má pocit, že se z toho ztrácí ta kreativita. Má pocit, že by měl všechny ty songy přeložit, a pak má jednu verzi raději než tu druhou, je to pomíchaný, a tohle už nechceme. Řekli jsme si, že necháme songy tak, jak je napíšeme. A my rádi píšeme v angličtině, a sedí nám to tak, a všichni se cítíme volněji s anglickými songy... (na Toma s Gustavem) Co tam děláte zase?

Sarah: Co se zase smějete?! To snad není pravda!

Georg: Vůbec netušíš, ale on ti pravděpodobně zase přečetl něco z pod ruky.

Sarah: Zase jsi u mě něco četl?!

Gustav: Našel jsem tady pravopisnou chybu.

Sarah: Co?! Přestaň! To jsem nebyla já. To nemůže být pravda. Ne, to jsem udělala schválně, abych vás pobavila.

Tom: Jasně, určitě, to jsi dobře zahrála.

Sarah: Já to raději otočím. Tak, a já už nechci víc. Chcete předat něco svým fanouškům?

Bill: Jo, my chceme říci, díky za podporu, doufáme, že se vám líbí album, přijďte rádi na koncert, a koukněte dneska na vystoupení. A my se uvidíme na pódiu.

Sarah: Tak to je. Takže zůstaňte naladění, později přijde rozhovor s Elken, s Emmou, a s kandidáty, s Alexandrem, vy víte jak to probíhá. Všichni ještě hezky zamávajte a uvidíme se za chvíli.