Marie nemá blog

Díl psaný převážně při cestách autobusem, protože jinde nemám klid a zázemí, kde bych mohla psát. Právě proto to tak dlouho trvalo, protože jsem poslední dny schopná psát pouze tam! A že to byla doba, než jsem najezdila busem tolik hodin, aby vznikl díl! Je mi to upřímně moc líto, ale... netušila jsem, že mě někdy něco dokáže tak moc odtrhnout od psaní, jako moje životní situace poslední dobou. Nikdy jsem si z ničeho moc hlavu nedělala, ale najednou musím a neumím to správně zpracovat, nedokážu správně fungovat. Snad jen poprosím o držení palců do následujících dvou týdnů, jinak zklamu samu sebe a o psaní se mi bude leda tak zdát. Nebudu se ale sama strašit hororovými scénáři, zítra mne čeká skoro dvouhodinová cesta busem, takže jistě někam zas pokročím. Aspo třeba založím wordovou stránku s číslem patnáctého dílu... Bude, všechno bude, zůstat optimistická! Snad mé řeči nezkazí počtení ;) Hudba: The Antwoord - Strunk Sáček v ruce převracím neustále dokola a myšlenky se mi honí v hlavě

Neviděl tu někdo v poslední době Mintam, která tak ráda slibovala a slibovala, až řekla, že slibovat nebude a už se neukázala? Já taky ne. Jediné co vím, že se potkala s Mily a že jí pohrozila, že k tomu poslednímu článku dostane opravdu 100 komentářů, jestliže se neobjeví dřív než v prosinci, tedy po roce! :D Možná by se ale obě daly nalákat na cookies. Bille, ještě dosud tady byly, nevíš kde jsou? Jasně, jasně, a ještě to chceš házet na Toma! Fakt VTIPNÝ!! But he would never say it. Já to klidně řeknu - prostě si je snědl, a ani drobek na povzbuzení mé nálady nezůstal. Fajn. Však já najdu jinou cestu, jak se dostat z těchto kolejí do těch, které jsem měla již zajeté ;)