Put your heart on repeat 21.

Takový trošku oddychový dílek, a já se konečně probírám do nové nálady, protože už jasně vidím děj této povídky. Nechci aby byla moc dlouhá, ale ani nechci skončit po dvaceti dílech, takže to vidím na zlatou střední cestu a rýsuji si děj na konec. V příštím díle bude zas trochu Jessicy, a pak rozhodující narozeniny Aileen, na což jsem docela sama zvědavá, pokud má Aileen volnou ruku ve zvaní hostů... ;) :D
______________________________________________________________________________________

"Stejně se musíme všichni ve čtvrtek vidět."
"Jo to jo, ale na to pivo večer bych pak nemohl, proto jsem to řekl."
"Ještě spí?" zeptá se Tom, když v potemnělém autě nevidí do obličeje zachumlané Aileen na zadní sedačce.
"Myslím, že," pootočí se Bill za sebe, "spí."
"Hm, tak to aspoň zaspí, a zítra bude fit."
"Vyhoď mne prosím doma, a já přijedu hned, jak budu moct."
"Jasný," přikývne na plán svého bratra, a odveze ho k jeho bytu.

---

O něco později, když už Bill vlastím autem dorazí před dům Toma, uspokojí se tím, že se v domě ještě svítí, a proto si bez ohlášení do domu odemkne, a vejde.
"Jsem tady!" zvolá při příchodu, vyzuje si boty, a vydá se hlouběji do domu. Když mu ovšem stále nikdo neodpovídá, mírně pokrčí čelo a nahlédne do obýváku. Tam nalezne Toma na gauči, s Aileen zachumlanou v dece v jeho náručí. Oba ovšem oddávající se slastnému spánku. S úsměvem si je prohlédne, a dosedne do křesla, aby se mohl tím pohledem chvíli kochat.
Po chvilce se ovšem Tom probudí sám, díky hlasitější reklamě v zapnuté televizi.
"Už jsi tady?" zachraptí ospale a zamžourá do světla.
"Jo, už asi čtvrt hoďky, ale nechtěl jsem vás budit."
Tom si prohlédne spící Aileen, a lehce jí sáhne na čelo. "Probudila se akorát v době, když jsme přijeli domu, tak jsme si ještě chvíli povídali, než jsme asi zase vytuhli. Odnesu jí nahoru, a hned jsem tu."
"Jsi unavený, nechceš to nechat na ráno?"
"Ráno je horší než teď," zazní odpověď při odchodu Toma, s Aileen v náručí, z místnosti.

"A co toho dvacátého?"
"Už jsem řekl, že dvacátého ne. Já se vážně nechci v jeden den muset dostavit na tři místa najednou!"
"Dobře, takže jedna dvacátého, aniž bychom museli tedy odjet domu. Už jsi unavenej, a zase otrávenej," zavře svůj notebook Bill, po asi dvouhodinovém plánování.
"Jsem otrávenej," přikývne Tom, "ani nevíš jak."
"A co ráno? Nic jste si k tomu víc neřekli?" naváže Bill okamžitě na téma Jessica.
"Myslíš to ráno, co jsem zaspal, takže jsem běhal sem a tam a pomalu jí ani nestihl pozdravit?"
"Hm. Možná by se ti ulevilo, kdyby si s ní mohl mluvit."
"To si nejsem jistý," s výdechem si přitáhne nohy k tělu a bradu opře o svá kolena.
"Hele, myslím, že jsem někdy až moc přísný na tebe," začne Bill větu, ale v tu chvíli se Tom začne smát, takže jí nedokončí. "Mohl by ses, prosím, přestat smát?"
"Ty jsi na mě přísný? V čem? Že mi říkáš, co mám dělat? Já to stejně nedělám," pokrčí rameny s doznívajícím smíchem.

"Chtěl jsem být milej," nechá volný průchod cukajícím koutkům, "a chtěl jsem jen říct, že je mi jasný, že stejně budeš jednat tak, jak budeš chtít. Ale nechci, abychom se hádali kvůli Jessice my dva. Nikdy to tak nebylo, tak nechci, aby na to muselo dojít teď."
"To nechce nikdo, a je to zbytečný. Není proč. Jedinýho, čeho se ty bojíš, je věc, která je pro mne ale už dávno daná, a nechci na ní vážně nic měnit. A to, že bych snad byl někdy ještě schopný Jess odpustit, a vzít to zpátky. To vážně v plánu nemám, a to je důvod, proč ty o ní mluvíš, jak o ní mluvíš."
Bill se nadechne a mírně se ušklíbne. "Nerad bych o ní řekl něco, čeho bych litoval, ale asi je to, jak říkáš. Mě by prostě jen mrzelo, kdybys měl klapky na očích a neviděl kvůli ní vpravo, vlevo. A vždycky, nebo alespoň po tu dobu kdysi, to bylo s Jessicou hrozně fajn, a víš sám moc dobře, že jsem jí fakt měl rád. Ale teď? Nedokážu to nějak přejít, aniž bych neřekl něco, co ubližuje pak i tobě."
"Někdy," vydechne Tom a na krátkou chvíli si mezi zuby podrží spodní ret, "jí postrádám. Fakt mi chybí. A pak mi dojde, že jsem bez ní asi vážně došel dál, než bych kdy došel s ní."
"Už nikdy nezjistíš, kam bys s ní došel. Důležitý je, co máš za sebou ty. A Tome," uchechtne se najednou Bill, "když už jedeme tuhle sentimentální vlnu, jsem vážně rád, že si právě řekl tohle. Jsi vážně dál, o hodně dál než ona, a i přesně proto, se ti snažím říct, abys jí dostal z hlavy."
"Když už jedeme tuhle sentimentální vlnu," zopakuje Billovu větu s úsměvem, "tak sundej to co máš na sobě, protože tohle ti fakt nesluší."

Bill nejprve rádoby otráveně vydechne, pak se ale přeci jen prohlédne, a s druhým povzdechem, kdy doufá, že to jeho bratr vezme zpět, se rozesměje.
"Ne, myslím to vážně," rozesměje se tentokrát i Tom.
"Mohl bys sklapnout?" plácne ho do ramene.
"Já to prostě musel říct."
"A vůbec," opět vztáhne Bill pohled na své oblečení, "s tím tedy, že bych se do té doby převlékl, jak plánuješ ty narozeniny Aileen?"
"Upřímně? Fakt nevím. Aileen jediný co ví, že je chce letos oslavit doma. Což je na jednu stranu fajn, protože den na to budeme stejně odjíždět, takže by se mi tak jako tak nikam jet nechtělo. Vím, že je to za chvilku, ale nějak jsem neměl čas, to ještě promyslet."
"To je ale fajn nápad udělat to čistě tady doma. Už ví alespoň, koho chce pozvat?"
"No, vzali jsme to klasicky, tolik kamarádů, kolik jí je let, ale má to strašně složitý. Víš jak, bude najednou strašně dospělá, a chce si pozvat fakt ty nejlepší, a den před tím jim chce napéct a takovýhle blbovinky," musí se té představě Tom zasmát.
"To zní fajn," přikývne Bill s úsměvem, "to abys začal prolistovávat všechny kuchařky!"

Sobota:

"Aileen!" zavolá do studia Gustav, když otevře dveře od svého klidného rohu s bicími.
"Tati, až se vrátím, tak zase točíš!" upozorní Aileen, než zmizí u Gustava, který jí slíbil, že si bude moci zahrát na bicí.
"Točí Georg," ozve se ještě Tom a ohlédne se za sebe. "Georgu, podej mi pivo. Vůbec se o nás nestaráš."
"Ale vůbec," zasměje se Bill a z láhve šampaňského si odlije do skleničky, ze které se hned na to s chutí napije.
"Ty vole, je půl devátý, pijete zase jak nezřízený," se smíchem podá Tomovi jednu láhev piva, sám si otevře svou, a dosedne naproti nim.
"Týjo půl devátý," zarazí se mírně Tom a s úsměvem zkusí zavolat do rámusu ve vedlejší místnosti, "Aileen?"
"Nech jí, víš jak cool by bylo mít za bubnama holku?" rozvine Bill svou fantazii.
"Jasně, až vyroste. Však Gustav ještě nikdy nebyl na pracáku, myslím, že dáme Aileen šanci," pokrčí ledabyle Tom rameny, načež se všichni tři hned rozesmějou.
"No moment, ty rozdáváš funkce, ale abys se sám ujal na těch pár vteřin kytary, to ne."
"Fakt ale," začne se stejně tak smát s Georgem i Tom, když si vzpomenou na předešlé Billovo předstírání hry na kytaru, "je to úplně jednoduchý!"
"Dejte mi pokoj, nebudu to dělat!" vypískne Bill hned s vrtěním hlavy.
"Ale hlavně, že bys Gustava vyhodil zpoza bicích."
"Nevyhodil bych ho, postavil bych vedle něj ještě zatím malé bicí, na které by hrála Aileen."
"Na tohle ale nikoho na koncert nedostaneš," poznačí Tom za sebe na zvuk nesmyslně bouchajících paliček do bicích.
"Pff, furt je šikovnější než já," poznamená upřímně Bill a pozvedne svou skleničku, aby si virtuálně s kluky přiťuknul.

"Zvoní ti telefon," upozorní po nějaké chvilce Georg na Tomovu kapsu.
"Jo," dojde Tomovi jakoby opožděně, když už se natahuje po svém telefonu.
"Tatí, a kdo teda točí dál?" zajímá se Aileen, v jaké fázi je jejich rozehraná hra.
"Vydrž, Aileen," vstane Tom, aby poodešel dále, když na displeji spatří autora telefonátu. "Jess?"

"Tati, Georg točil, tak ty budeš hádat, dobře?" upozorní ho hned Aileen, když se od hovoru vrátí k nim.
"Jasně, tak hledej, co potřebuješ," mrkne na ní s úsměvem. Aileen, a její dětské aktivity, u kterých pozměnili pravidla. A to tak, že jí vždy jeden z nich vytáhne aktivitu, a pošeptá ji, co má předvádět, a Aileen pak určí, kdo bude hádat.
"Co se děje?" koukne Bill ihned na Toma, když k nim zpět přisedne.
"Staví se tu. Chtěla se zastavit doma, ale my máme přece práci," řekne schválně s důrazem na poslední slovo se zasmáním.
"Moment, viděl jsem tě dneska alespoň jednou s kytarou v ruce?" zamračí se Gustav a napije se ze své láhve piva.
"Ale k tomu se přece sažím celý večer donutit Billa! Není fér abych dělal všechno."
"Všechno," odfrkne si na to Bill a rozesměje se.
"Taaak! Kdo jsem?" nakráčí před ně Aileen, se zlatou korunkou na hlavě, a přehozem z postele jako plášť.
"Bill?" řekne Georg, když všichni propuknou opět ve smích.
"Ale neee! Vy nehádáte!"
"Ale hádáme," zamyslí se Gustav. Samozřejmě, že ani jeden nechce divadlo Aileen zkazit, a proto ani jeden z nich nezkusí říci to, co je na první pohled očividné, že představuje.
"Tak já nevím. Nějaký rytíř?" Aileen se ale se zavrtěním hlavy nadechne, jakoby pochybovala o inteligenci Billa.
"Tak...pff princezna."
"Taky ne!" zavrtí opět hlavou, a s úsměvem se otočí kolem své osy.
"Král?" zkusí tedy Gustav s úsměvem, aby to neprotahovali dále.
"Jo! Král! Přece, to nevidíte?" zeptá se s úsměvem Aileen a odejde se zase odmaskovat.

"Tati, to volala maminka?" přiběhne pak zpátky a vyskočí Tomovi na klín.
"Hm," přikývne jí hned a upije ze svého piva.
"A můžu jí ještě vidět? Nemusím jít ještě spát?"
"Pozdě je, ale tak se dohodneme, že na ní ještě počkáme, ok?"
"Ju," přikývne, přeplazí se přes jeho klín a posadí se vedle Billa. "Co to piješ?"
"Aileen," rozesměje se okamžitě přiopilý Bill překvapeně, "to bys ještě neměla pít. To by ti nechutnalo, to je šampaňské."
"Třeba chutnalo."
"To děti nemůžou," zavrhne hnedka Bill, "ale víš co, až budeš mít narozeniny, tak ti slibuju, že budeš moc trošku ochutnat. To už budeš větší a starší."
"Tati," otočí se zase hned na Toma, "musíme mamce ale říct, kdy mám narozeniny."
"Aileen, mamka ví, kdy máš narozeniny."
"A přijede?"
"Zeptáme se jí. Za chvilku je tady."
"A můžeme pozvat i Claru? A Ninu?"
"Jasně," uchechtne se Tom, a se ztišeným hlasem spokojeně pronese, "vždycky jsem si přál mít doma harém."

by Mintam