Put your heart on repeat 20.

Logicky následuje rozhovor s Tomovým terapeutem. Snad trochu příjemnější počtení po přechozím dílu to bude ;)
_____________________________________________________________________________________________

Ráno:

"Sakra!" otevře Tom prudce oči na posteli a okamžitě pozvedne hlavu, aby dohlédl na čas na svém digitálním budíku. To, co ho donutilo intuitivně se probudit a rychle nastartovat tělo, byl pocit, že zaspal. A dnes si opravdu nemohl dovolit zaspat. Když však z neonově červených čísel vyčte, že měl být již půl hodiny na cestě, dojde mu, že to nebyl jen pocit, ale že je to holý fakt. Okamžitě proto vyskočí na nohy, bez ohlížení si začne oblékat kalhoty, a cestou do koupelny si ve sprintu obleče triko.
Poté si vrazí kartáček s pastou do pusy, a pokusí se obléct si ponožky, což ale po tak rychlém vstávání není úplně jednoduché, jak myslel. S mírným klopýtnutím proto vběhne do pokoje Aileen, kde ho vše ale přinutí zpomalit, když spatří její andělskou tvářičku spokojeně oddechujíc.
"Miáčku?" zahuhlá skrz plnou pusu. V pokoji se ale nic nezmění, takže zkusí opatrně z horké Aileen stáhnou deku. Ta na něj nejprve lehce zamrká, a když si detailně prohlédne jeho obličej, mírně se usměje.
Tom si proto kartáček vyndá z pusy. "Dobré ráno, zlato."
"Dobré ráno," špitne s úsměvem, a protáhne se.
"Jak se cítíš?" Tom si přehodí kartáček z jedné ruky do druhé, a tu druhou jí přiloží na čelo.
"Už mi není takové teplo."
"To je moc dobře. Horší je, že jsme zaspali. Teda já zaspal. Takže skočím teď do koupelny, a pak vymyslíme co dál."
"A já budu u babičky jak dlouho?"
"Jenom do večera, večer pro tebe přijedu," mrkne na ni a vrátí se do koupelny. Když je s ranní hygienou hotový, odběhne zpět do ložnice, aby sbalil pár důležitých věcí s sebou. Intuitivně ale stočí pohled k posteli, a okamžitě ho to donutí se usmát.

---

Jessica, spokojeně ležíc na boku, ho pobaveně pozoruje, a neodpustí si, se drobně nezasmát. "Nechceš s něčím pomoct?"
"Tohle není sranda! Mám být dávno na cestě! Už teď jsem mrtvej, takže se neodvažuj mi smát!"
"Vážně, můžu s něčím pomoct."
"Ne, díky," zavrtí hlavou Tom, a je momentálně velmi vděčný za to, že nemá čas na nějaký jiný rozhovor s Jessicou. "Teď už mi nepomůže bohužel vůbec nic."
"Ok," pokrčí ledabyle s úsměvem rameny, a posadí se na posteli, s přitažením kolem k tělu.
"Jen, když bys pak zamkla?"
"Provedu," přikývne hned na to. "V kolik se vracíte?"
"Večer, nevím ještě. Já už se živý nevrátím každopádně," okomentuje Tom svou situaci s úsměvem a hodí si batoh na záda. "Musím jít ještě sbalit Aileen."
"Dobře, jeďte opatrně."

"Aileen, vím, že se ti nechce, ale fakt bych potřeboval, abys vylezla."
"Tati ale mě bolí ještě trochu hlavička."
"Tak víš co," nadechne se Tom, zabalí jí zpátky do její deky, popadne i její již předem sbalený batůžek, a oboje si položí do náruče. "Holt pojedeme takhle."
"Jo," zachechtá se Aileen, a spokojeně si položí hlavu na jeho rameno.
Když seběhnou schody, musí se Tom pousmát, když spatří ještě rozsvícená světla od včerejšího večera. Dojde s Aileen k autu a opatrně jí položí na zadní sedadlo.
"Dám ti cestou ještě nějaký ten prášek a vyložíme tě takhle u babičky, jo?" zavře za ní zadní dveře a doběhne si do domu ještě pro svůj telefon, který nechal včera taktéž dole. Již pln očekávání, že tam budou výhrůžné zprávy od Billa, si telefon vezme a jemně si zkousne spodní ret, když tam spatří asi čtyřicet zmeškaných hovorů. Okamžitě Billovo číslo vytočí, a ve sprintu se vydá zase do auta.

S dosednutím na místo řidiče se mu Bill na druhé straně konečně ozve.
"Tak tohle ale nemyslíš vážně, Tome! Neumíš se doprdele ozvat?!"
"Panebože zaspal jsem, a taky tu mám nemocnou Aileen! Fakt jsem neměl čas se ozvat!"
"Takže k tomu všemu si ještě zaspal?! Kde sakra jsi?"
"Vyjíždím! Musím se nejdřív stavět u mámy, potřebuju tam vyložit Aileen, a pak jsem na cestě. Budu tam co nejdřív. Tak se nezblázni, co mám asi podle tebe teď dělat?!"
"To je fakt na zabití! Moc dobře víš, že tam máme všichni být v deset! Kdybych včera nebyl teprve v letadle, vážně bych tam přijel a klidně bych rozrazil dveře! Fakt si mě naštval!"
"Já to ale už teď nezměním, chápeš to?!" Tom si musí v tuto chvíli přiznat, že ho mírně znervózněla představa, kdyby Bill včera večer do jeho domu opravdu vrazil neohlášen.
"Hlavně na mě ještě kvůli tvý blbosti neřvi!"
"Začal jsi s tím ty!"
Bill pevně vydechne a promne si mezi prsty kořen svého nosu. "Zabiju tě," pronese již značně klidněji.
"Promiň, fakt to nebyl záměr. Prostě sem si idiot nenatočil budík."
"Neříkej idiot, máš v autě Aileen."
Tom se s výdechem podívá do zpětného zrcátka. "Budu jí muset dát ještě prášek teďka, ozvu se ti, až vyjedu od mamky."
"Už je Aileen aspoň líp?"
"Jo, o něco jo. Rozhodně líp než včera vypadá."
"Promiň, že jsem vyjel, ale jsem nervózní a fakt jsem měl strach."
"V pohodě, nejsem na tom o nic líp."
"Promluvíme si, až se uvidíme. Jeď opatrně. Jedeš kurevsky pozdě, ale ani tak nešlapej na plyn."
"Jako bys mě neznal, zatím."

Po celodenním shonu si Tom dosedne na první volné místo, a s chutí se napije z láhve vody, kterou doposud pevně tisknul k sobě. Pak s výdechem zakloní hlavu o opěradlo a zavře oči. Jakoby automaticky už vytáhne svůj telefon z kapsy a vytočí číslo na svou mamku.
"Ahoj Tome, všechno jsi stihnul?"
"Ahoj. Ne, nestihl jsem vůbec nic," pousměje se a snovým nádechem hlavu opět narovná, s pohledem před sebe. "Jak je na tom Aileen?"
"Je jí mnohem líp. Nechci tě strašit, ale byli jsme s ní odpoledne u lékaře."
"Cože?" skočí do toho okamžitě Tom.
"Co se děje?" zajímá se hned příchozí Bill, aniž by musel vyzvídat, s kým telefonuje.
"Říkám, neboj. Jenom jí s polednem horečky zase stouply, a tak jsem to nechtěla riskovat jen zábaly. Říkala jsem doktorovi, že tímhle trpí stále, a tak mi dal pro ní jedny léky, aby lety absolvovala bez problému."
"Ale mami! Tohle jim tvrdím od samého začátku! A všichni mě posílali někam, že nic jiného, než co do ní cpu před každým letem prostě nemají."
"Tome, nerozčiluj se. Nezpochybňuji tvou starost o ní. Je mi jasný, že ses již o něco takového zajímal. Ale holt v dnešní době prostě záleží na lékaři. A tyhle prášky jsou naprosto neškodné pro malé tělíčko, takže to prostě vyzkoušíš, a uvidíš, jestli budou lepší, než to všechno, co už jste zkusili."
"Tohle fakt není možný!"
"Nezlob se na mě."
"Ale já se přece nezlobím na tebe, ale nechápu, že se nedá na žádný doktory už spolehnout. A fakt jí odmala nechci cpát nějakým svinstvem!"
"Proto to říkám, tyhle by jí neměli nijak ublížit, máme to zkusit a uvidíme. Teďka jí je každopádně už dobře, dokonce už i hezky večeřela, a celkově přestala hořet. Akorát je ještě trochu unavená, tak jsem jí nechala odpočívat."

"Děkuju," vydechne nakonec Tom a musí si přiznat, že je celý den jen podrážděný na lidi kolem sebe, a netuší absolutně, kde leží příčina. A nebo ví, ale spíše si nechce přiznat, že je nervózní z předešlé noci. Na druhou stranu ví moc dobře, co by mu pomohlo od upuštění této nervozity z jeho těla. Ale kdykoliv se dneska podívá na Billa, má pocit, že mu to říci nemůže. Má pocit, že vyslovit před ním tohle, zatáhl by ho tím pádem do toho, a nějakým způsobem nechce, aby tohoto Bill musel být součástí.
"Uvolni se, Tome, všechno je zase v pohodě. Dejte si v klidu s Billem, či s klukama nějakou večeři, a v pořádku dojeďte. Je pět večer, Aileen stejně bude spát."
"Všechno je zase v pohodě," přikývne Tom s výdechem a konečně se podívá na Billa, který ho nepřestává propalovat pohledem.
"Pozdravuj Billa, a usměj se."
"Díky. Zatím ahoj," položí hovor a odhodí telefon na stolek před sebou, kam hned na to hodí i své nohy.

"Tak co je?"
"Ale nic. Jenom Aileen odpoledne stouply teploty, tak s ní zajeli raději k lékaři," začne Tom, a na jeden nádech odvypráví Billovi celý příběh. Mluví tak dlouho, dokud téma nevyčerpá, jen aby nemusela dojít řeč na něco jiného.
"Vstával jsi ještě k tomu všemu levou nohou, hm?" dosedne si Bill k němu a začne brouzdat ve svém telefonu.
"Dneska mám tudíž levé obě dvě."
"Hele," vejde Georg s úsměvem dovnitř, "to nejhorší máme právě za sebou."
Tom se té poznámce musí ironicky pousmát, ale nerad by kazil náladu ještě lidem okolo sebe.
"No, když se to tak vezme, teoretickou nejhorší stránku máme za sebou," pousměje se Bill, aniž by vzhlédnul od svého telefonu.
"Tak a teďka jdu na pivo!" objeví se hned na to Gustav ve dveřích. "Někdo se přidá?"
"Já bych dneska i šel. Tome?"
Tom si změří svého bratra, a teprve potom se koukne i na Gustava. "Nemůžu. Musím domu, Aileen je nemocná."
"To je fakt, sejdeme se ve čtvrtek na pivo?" navrhne Bill náhradní termín, kdy by se mohli sejít všichni. "Teda vlastně, ve čtvrtek nemůžu. V sobotu?"
"Co děláš ve čtvrtek?"
"Soukromé záležitosti," utrousí jen, ale hned na to se všichni čtyři rozesmějí.
"Ok, tak já razím," plácne se do stehen Gustav, a začne se rozhlížet po svých věcech.
"Pojedu s tebou. Vy zůstáváte?"
Bill s Tomem, aniž by si předtím sdělili jediné slovo, odpoví naprosto stejně jako jeden člověk. "Jo, skočíme ještě na večeři."
"Fajn," přikývne Georg s lehkým úsměvem, i po těch letech stále fascinován tím, jak dokáží v jeden moment říci naprosto identickou věc, "tak ve čtvrtek. Nebo alespoň s tím, kdo nebude řešit soukromé záležitosti. Zatím čau."

"Co bude ve čtvrtek?" zeptá se Tom po nějaké době, co zaujal místo naproti Billovi v nedaleké restauraci. Nesnaží se s Billem udržet oční kontakt, a proto se začne soustředit na nabírání sousta na vidličku.
"No, tentokrát jsem to byl já, kdo Eloře zavolal, a chtěl jí vidět. Tome, ale je to vážně zvláštní. Nikdy jsem se tak nechoval a najednou mi to dělá snad i radost. Asi si to nedokážu vysvětlit, ale je to tak. Sice jsem jí viděl včera, odlétala z New Yorku asi jen hodinu po mně, ale řekla, že stejně musí v týdnu do Madridu, a nemá problém zdržet se zase o pár dní déle pak v Německu."
"Ty jsi dobrej blázen," pousměje se Tom, moc rád, že má Bill právě nevyčerpatelné téma.
"V tom New Yorku mě vážně rozesmála s tím hotelem."
"Co bylo s hotelem?"
"Volal jsem ti to přece. To jsi mě nevnímal, nebo co? Říkal jsem ti, že než jsem přiletěl do New Yorku, tak si zamluvila stejný hotel, protože tam tou dobou byla, a hrála pak divadlo, že je to opravdu vtipná náhoda. Oba jsme věděli, že to udělala schválně, ale bylo to fakt legrační. Ne, vážně Tome! Nevnímáš mě ani teď! Kde jsi zase myšlenkama?"
"Vnímám tě. Jen jsem přemýšlel o... Aileen."
"Tome, to že je nemocná, chápu. To, že si k ní celou noc vstával, a tudíž jsi unavenej, chápu taky. Ale nešlo o Aileen. Nezvedáš mi telefony jenom ve výjimečných situacích, a včera to nebyla Aileen. Tak mi sakra už vyklop, co se děje, protože stojíš celý den za nic!"

"Ale to s tím telefonem byla fakt blbá náhoda," odloží Tom vidličku na talíř a s výdechem si promne obličej. "Asi jsem něco posral."
"To už mi došlo."
"Byla tam Jessica. Přes noc," i když ho stálo mnoho přemlouvání to vyslovit, pocítí najednou velké uvolnění, když to mohl Billovi říci. Je to prostě jeho studna, do které může říct cokoliv, a vždycky se mu uleví.
U Billa ale došlo právě k naprostému opaku, a proto si Toma změří docela vyděšeným pohledem. "Dneska se na to fakt vykašli. Máš den blbec, a ani ty vtipy ti nejdou."
"Nemám ti k tomu víc co říct. Jen chci, abys o tom věděl."
"Já bych si naopak teď přál, abych o tom nevěděl. Proboha proč?!"
"Ježiš, co to je za otázku proč?! Nevím. Protože se prostě dobře znáte. Protože ten druhej vždycky ví nejlíp, co se ti líbí nejvíc. Protože si myslíš, že to bude jako před lety. Protože prostě chcete a rádi si komplikujete život! Tak třeba pro to!"
"Ale tady teď nejde ani tak o tu postel, jako spíš o sebeuznání, Tome! Tohle všechno bych chápal v době, kdy z toho vztahu nevzešlo dítě, od kterýho utekla! Pak totiž se ti musí protivit s ní spát!"
"Bille, o tomhle se s tebou fakt bavit nechci," řekne Tom v naprostém klidu, protože je mu z toho všeho už teď značně divně. "Nezačínej s tímhle zase."
"Já to ale nechápu! Vážně! Doufal jsem, že prostě jednoho krásnýho dne dostaneš rozum. Pak se tvůj život obrátil o tři sta šedesát stupňů, a já si říkal, že tohle tě fakt přiměje k tomu, být k životu víc zodpovědnej. Jenomže po tomhle všem se ty nedokážeš odprostit od něčeho, čeho by se automaticky všichni zřekli?! Odcházím. Je mi z toho fakt zle!"
"Přestaň tady zveličovat. To, že je to blbost, vím! A nepotřebuju od tebe dostat ještě milion výtek. Proč myslíš, že se z toho necítím zrovna nejlíp? Neříkám, že to bylo nejchytřejší rozhodnutí mého života, ale stalo se."
"Mě ale přijde, že jsi prostě hloupej! Ty se potřebuješ dát do pořádku. Když si s ní, a to nezapřeš, nezvedáš mi telefon, najednou jsou všichni okolo odepsaný, jsi úplně někdo jiný! A na tohle musíš přijít sám! Chci tě zpátky, chápeš to? Necháváš si od ní akorát ničit život. Už se jí to zase povedlo, vidíš?!"
"Mohl bys, prosím, nezveličovat? A přestat, doprdele, tady z Jessicy dělat nějakou hyenu?!"
"Promiň, ale tady si nemáme co říct. Buď se dáš zase dohromady, nebo tě k tomu dokopu," vezme svou tašku do ruky, aby si do ní uložil věci, co si na stůl z ní při příchodu odložil.
"Kam chceš jako teď jít?"
"Odcházím, řekl jsem to jasně. Pokud si mě ovšem vnímal," odsune se židlí lehce od stolu, ale ještě nevstane. Má opravdu chuť nechat tam Toma sedět samotného.
"Bille," překvapí i sám sebe, že jeho jméno skoro zakňourá.
Bill ale ví přesně, co tím chtěl naznačit. "Zůstanu, když to řekneš!"
Tom se nadechne, zůstane chvíli jen mlčky zírat na své nervózně klepající prsty o svá stehna a teprve pak, skoro zlostně přes zuby, pronese to, co chce Bill slyšet. "Potřebuju tě, vyděrači."

by Mintam