Put your heart on repeat 19.

Nemohla jsem jinak. A jen tak mimochodem, jo dala jsem si za tenhle díl facku ;)
___________________________________________________________________________________

"Vážně, byli jste zpátky v LA?" pokračují ve vyprávění o tom, o co Jessica všechno přišla, když s nimi nebyla.
"Jo, hlavně upřímně, nemohl jsem s ní být tady sám."
"To asi chápu," vydechne Jess, upije ze svého drinku a krátce ho pohladí po stehně.
"A taky to bylo výhodnější být tam s ní schovaný. Protože to byly útoky docela ze všech stran, a bylo úplně nejjednodušší zdrhnout. Aileen si nepamatuje z téhle doby pravděpodobně vůbec nic, ale třeba lžu."

---

"Možná, že by vás překvapila a pamatuje. Alespoň byla na začátku hnedka ušetřená všech těch otravných lidí. A tady už je to v Německu v pohodě?"
"No, nemůžu říct, že v pohodě. Ale tím, že jsme se odsud krátce na to odstěhovali, a nikdo o tom místě moc neměl tušení, jak moc dobře víš, tak po návratu jsme se sem v klidu mohli vrátit, a všechno proběhlo v tichosti. Alespoň na tomhle místě je všechno v pořádku. Se školkou taky nebyl nijak problém, takže musím říct, že do téhle chvíle můžu být s Aileen úplně bez strachu."
"Čekala bych to horší."
"Já též. A u tebe? Budeš teďka oficiálně dál pracovat v Německu?"
"Hm, sice jsem to už ve Francii rozjela, ale vrátím se k tomu tady v Německu. Chci být zase chvilku jen na jednom místě."
"Asi se potřebuješ na chvilku zastavit na jednom místě, že?" pousměje se Tom, a jemně prsty přejede po její tváři.

* * * flashback * * *

"Tome, jestli za dvacet minut nebudeš připravenej, tak tam klidně půjdeme bez tebe!"
"Pche, fotky beze mě byste neměli šanci vůbec nikde prezentovat. Nikdo by na ně nekoukal," prohlásí sebevědomě Tom, a oblékne se do již předem připraveného oblečení.
"Jdu dovnitř," oznámí Bill, když mu maskérka naposledy popudruje obličej, a otočí se na patě ke dveřím do studia fotografa. Dnešní odpolední focení má být focení k jejich poslednímu albu, a na které je Bill právoplatně hrdý. Jenom Tom se moc netěší na focení, raději by prezentoval jen svou hudbu, než svou osobu, a proto mu to oproti všem nejdéle trvá.
"Hele, co když naštvu Billa, a vezmu si na sebe tohle?" rozesměje se Gustav, když si na jednu nohu navlékne cosi, co původně byli růžové legíny, ale v jeho podání to působí spíše jako růžové podkolenky.
"Asi bych to neriskoval," zakucká se Tom smíchy, když ho spatří a vstane, aby konečně doprovodil svého bratra. Když vejde do studia, rozhlédne se kolem, a hned ho uspokojí pohled na město, které na něj dolehne skrz obrovská okna. Až po hodné chvíli s úsměvem pozdraví složení lidí ve studiu a pohledem se zasekne na drobné brunetce, která momentálně skrývá obličej za velkou zrcadlovkou. A ačkoliv si musí přiznat, že ho nejprve nade vše zaujala její postava, zůstane na ní viset pohledem, plně zaměstnán touhou spatřit její obličej.

"Tak, jsme všichni?" ozve se náhle fotograf, když se za posledním Georgem zavřou dveře.
"I přes to courání, snad všichni," přitaká Bill, který si nepřestává upravovat detaily svého outfitu, dokud nebude plně spokojen.
"Počkej, počkej, spočítám nás," poklekne Georg, který si teprve teď všiml, že má na botě uvolněnou tkaničku. Jeho poznámka ale rozesměje všechny kolem, včetně brunetky, která se konečně narovná. Intuice jí donutí ihned stočit pohled směrem k Tomovi, neboť ten zatím pohledem jinam neuhnul. A ač to nebylo víc než pár sekund, stejně si připadá, jako by čekal věčnost, než jí mohl spatřit s jejím úsměvem ve tváři.
"Ok, tak myslím, že můžeme začít. Jinak, mám tu drobnou výpomoc, a to Jessicu. Studovala dříve fotografii na střední, teďka s ní pokračuje v prvním ročníku na vejšce a je tak výborná, že jsem si jí prostě sem musel vzít pro nějaký set."
"Ahoj," mávne jen drobně Jessica s úsměvem, a zkouší se zbavit nervozity z toho, že je někým nenápadně, avšak neustále sledována. Tom se sice snaží zachovat si svou profesionální dvacetiletou tvář, ale stejně má nutkání, chvilku co chvilku sjet Jessicu svým pohledem. Nerozumí tomu, co to je, ale je si jistý, že bez kontaktu na ní, dneska určitě odsud neodejde.
"Promiň, taky ses mohla představit sama, ukradl jsem ti slovo," zasměje se lehce fotograf směrem k Jessice. Ta se nervózně zhoupne na špičkách nohou, a s novým nádechem plným odvahy svůj pohled opět pozvedne, rozhodnutá čelit pohledu Toma.

Když ale na konci dne sérii fotek zakončí rozloučením, posadí se Tom spokojeně na sedadlo přistaveného vozu pro ně, což Billa donutí změřit si ho pohledem.
"Hlavně mi neříkej, že na ní máš číslo." Aniž by se ho po celou dobu musel na něco zeptat, je mu moc jasné, o co se Tom uvnitř pokusil. Dostat právě svou další kořist, jak to Bill již, i přes své sebezapření, nazývá, neboť si myslí, že by měl Tom s věkem už dostat rozum. A hlavně by měl podle něho začít vnímat holky trochu jiným pohledem, než jen tím svým zatím poněkud nedospělým.
"To sice ne, ale jsou to skoro její fotky, a vsadím krk, že až se Timo ozve, že jsou fotky hotový, bude určitě u toho. Nebo alespoň vím celý její jméno, a vyzjistím, kde studuje. Asi to nebude úplně jednoduchý, ale od ní to číslo prostě dostanu! Vážně, měl jsi celou dobu zavřený oči, nebo co? Vždyť..." Umlkne přesně ve chvíli, kdy si do auta dosedne i Gustav s Georgem, a unaveně se svalí na sedadla před nimi.
"A co když si jí viděl naposledy v životě?" zkusí Bill, již ztišeným hlasem, pozlobit trochu jeho ego.
"Je mi jedno, že to teď zpochybňuješ a nevěříš mi. Ale já jí prostě dostanu. A víš, jak to vím?" Podívá se na Billa, a připraven na to, že po poznámce, kterou se chystá říci, schytá od svého bratra nějaký šťouchanec do žeber, či podobných míst. A to pouze z důvodu, že tuhle větu používá neustále Bill sám. "Protože to cítím."
"Asi se z tebe jednoho dne zblázním," vydechne po chvilce Bill, už jen jako dodatek, bez jiné reakce, či nějakých emocí.

* * *

Po dvou hodinách, co se Tom již poněkolikáté zvedne, aby Aileen vyměnil obklad na čele, zvedne se s ním tentokrát i Jessica.
"Chci se na ní podívat," zařadí se hned po jeho boku s úsměvem, a ztiší náhle hlas, ačkoliv jsou teprve pod schody.
"Alespoň mě podepřeš," zasměje se, pociťujíc ten alkohol lehce v hlavě, a proto vezme Jessicu kolem ramen.
"Ale no tak, tolik jsme toho nevypili," mávne rukou, ale v tu chvíli se jí nohy špatně překříží a lehce zakopne, což oba okamžitě rozesměje. "Sakra."
"Sakra se neříká v tomhle domě," upozorní jí hnedka pobaveně.
"Oh," přiloží si dlaň na rty, když spolu stoupají po schodech k pokoji Aileen. Hned jak dojdou k její posteli, sejme Tom vlhký, avšak horký obklad z jejího čela, a vystřídá ho hned na to svou dlaní.
"Chudinka," vydechne Jessica s pohledem na Aileen, a opatrně si sedne vedle ní na postel. Ta, lehce vyrušená ze slabého spánku, jejich hlasy, otevře maličko své oči a zhluboka se nadechne.
"Tati?" šeptne po chvilce, když jeho ruka, která dosud spočívala na jejím čele, jí začne hladit po tváři.
"Ano, zlatíčko? Nemáš žízeň?"
"Mám. A taky musím na záchod," zavzlyká hned na to.
"Tak pojď," odhodí z ní deku a opatrně si ji vyzvedne z postele do náruče.

"Teď už lepší?" optá se s úsměvem, když jí za pomoci Jessicy uloží zpět do postele, a na čelo jí přiloží nový obklad.
"Bolí mě hlava," pronese potichu a s výdechem zavře oči. Pak je ale zase na krátkou chvíli otevře, a drobně se pousměje, když si prohlédne Jessicu.
"Dám ti zase později nějaký prášek, dobře?" přikryje jí zpětně dekou a lípne drobný polibek na čelo.
"Maminka, je tu taky?" pokračuje ona ale místo toho otázkou.
"Jo," odsouhlasí jí okamžitě Tom, aniž by se nad tím pozastavil. Ovšem Jessica semkne pevně rty k sobě, aby potlačila emoce z toho pocitu, že zaslechla oslovení maminka od Aileen.
"Zase za chvilku přijdu," přislíbí Tom Aileen, která opět pevně zavře své oči a netrvá ani dlouho, kdy se začne ozývat její pravidelné oddechování. Zhasne lampičku na jejím nočním stolku, a postaví se. Hned na to se zastaví s pohledem na Jessice. "Copak?" zeptá se šeptem, když ji spatří, jak si mírně nervózně přejíždí prsty po tváři.
"Nic," zavrtí Jess hlavou a s úsměvem stáhne konečně pohled z Aileen na Toma, "jen je tak sladká."
"Jsou dny, kdy se jí nemůžu absolutně nabažit, a jen bych na ní koukal." Vydá se od postele směrem k ní, aby mohli spolu v tichosti pokoj opustit. Jesicca ale zůstane stát na stejném místě.
"Přesně to mi způsobujete oba," šeptne pak už s lehkým zamrazením v okolí žaludku.
"Sice jsem tě za to někdy proklínal," uchechtne se Tom, "ale zcela upřímně mi tvůj pohled chybí."
"Proklínal," zasměje se tiše Jessica, když si vybaví vzpomínky. Zároveň je ale donucena lehce oči přivřít a sklopit pohled k zemi, aby Tom nespatřil ty drobné slzy, které se jí právě přelily přes okraj, a které se jí tam schovávají z přemíry emocí, už od doby, co o ní Aileen pomluvila.

Tomovu pohledu ale ty drobné slané nepřítelkyně neunikly, a donutí své prsty, aby její obličej lehce pozvedly a on mohl opět čelit tomu pohledu, který postrádá. V tu chvíli mu ale bolestně dojde, že to co postrádá, není pouze její pohled. A snad z posilnění se alkoholem, pocitu úzkosti, či napjatostí v potemnělé místnosti jejich dcery, si bez sekundového zaváhání vyhledá její rty, které hned na to něžně zahltí polibky. Ani si nechce uvědomovat, co to znamená a znamenat bude, ale pro tuto chvíli chce všeho hodit za hlavu.
Jessica mu bez váhání začne hladovět na polibky odpovídat, a lehce pod náporem Tomova těla je donucena couvnout o pár kroků ke dveřím. Jednu z dlaní, dosud obmotanou kolem jeho pasu, zasune za svá záda, aby potichu dveře otevřela a ještě tišeji se pokusila i s Tomem dostat z pokoje. To se jim sice mlčky, aniž by se jejich rty byť jen na sekundu oddělili, podaří, při zavírání ovšem už tolik opatrní nejsou. Hned jak cvakne klika, aby potvrdila, že dveře jsou zavřené, je Tom donucen se zády o dveře opřít, aby ustál ten chtíč, kterým si momentálně nechává ovládat celé tělo.

Ani jeden si neuvědomuje, jak se dostali vlastně až sem, ale ani jeden by to nyní už nechtěl měnit. Jejich těla momentálně mluví za ně více, než cokoliv, co by kdokoliv z nich chtěl říci. Dávají jim jednoduše najevo, že teď už neexistuje cesta zpět. Což ovšem ani naznačovat není potřeba, jelikož se právě stali oba dobrovolnými rukojmími svých těl a chtíče.
Když se opět Tomovi podaří najít rovnováhu, tiše se odstrčí ode dveří patou pravého chodidla, a s drobným nádechem a zavřenýma očima, se opře čelem o čelo Jessicy, avšak pevně držíc její obličej ve svých dlaních. Palci jí hladí po tvářích do doby, než oba naberou trochu nového dechu.
"Co kdyby..," započne Jessica jakousi větu, ale Tom jí na to okamžitě přiloží prst na rty.
"Neexistuje co kdyby. Věci se buď dějí, nebo ne," odpoví jí tak, jak mu jeho zrychlený dech dovoluje. A ač si uvědomuje, že tento moment by mohl být tím, který by mu dal šanci toto přerušit, než bude pozdě, nechce si to vůbec připustit.
Bez dalšího zaváhání si proto vyhledá opět její rty, a poddá se tomu pocitu, který ho ovládá od hlavy až po konečky prstů u nohou. Během chviličky se oba ocitnou v prostorách ložnice, kde se oba velmi dobře vyznají, neboť se tu od odchodu Jessicy nezměnilo vůbec nic. A čím jsou si momentálně oba více jistí, nic se nezměnilo ani na té vášni jednoho k druhému. Alespoň v tento moment to tak oba cítí, neboť ani jeden nemá pocit, že by se mu pozornosti dostávalo málo.

Není nic, co by jednoho z nich nějak překvapilo, když se jejich nahá těla setkala v posteli. Oba se znali tak nazpaměť, že měli pocit, že ta dlouhá doba, co se neviděli, trvala vlastně jen pár týdnů, pár dnů. Je to vlastně jako znovu nalezení té ztracené druhé duše, která vám rozumí, která vám dokáže odpovědět na každou otázku, na každý váš pohyb. A i kdybyste mlčeli, ví přesně, co jste chtěli říct. Tom tuto oporu sice měl v Billovi odjakživa, je ale pochopitelné, že jistota v podobě ženy je vždy jiná, než ze strany svého dvojčete. Bloudíc po jejím těle, si musí přiznat tu hořkost situace, která mu nyní jasně vyvstane na mysli. A to, že mu vážně nechyběl jen její pohled.

by Mintam