Put your heart on repeat 17.

Tomuto dílu nedávám moc naděje, že se bude líbit :D Ale slibuji, přijdou lepší... ;)
___________________________________________________________________________________

Teprve po dvou dnech, kdy se Bill vrátí z New Yorku, dokáže se spojit s Tomem, aby v klidu probrali vše, co se za jeho přítomnosti událo. Alespoň po telefonu, než se budou moci zase vidět osobně. Jindy by odletěl s ním, ale tentokrát chtěl dodržet slovo, a být s Aileen co nejvíc, co mohl. A hlavně, dneska mu přislíbila návštěvu Jessica, a proto se rozhodl, že těch pár chvilek času, co na ně má, musí využít.
"A jaká byla reakce od Aileen?"
"No, bylo to takový delší a zapeklitý, docela se toho ještě bojím, ale už to nezvrátím."
"Nepochopila to?"
"Hm, to říct nemůžu, pochopila to docela skvěle, ale stejně jsem nervózní z toho, až ve skutečnosti Jessicu fakt uvidí. Ta reakce může být úplně jiná. Jsem mega nervózní."
"Mega nervózní? Vsadím se, že se to nevyrovnám tomu pocitu, když jsi poprvé slyšel, že je Jess těhotná. Ten telefon si pamatuju dodnes, jak si drmolil," zasměje se Bill.

---

"A kde máš Aileen teď?"
"Běhají tady s Erikou od sousedů po zahradě, buď u nás, nebo u nich. Všude."
"Dobře, budeš mít ještě dlouhý večer, takže to vezmu stručně. Koukal jsem, že jsi odpovídal na to od Dana. Já nevím, ale napsal si to jako, že jsme s tím seznámeni. Chceme tak moc riskovat opravdu objednat ten termín pro tu halu? Co když to fakt nestihneme?"
"Jsem si tím jist. Bille, potřebujeme teďka něco, co nás bude tlačit. Opravdu to potřebujeme, a takovou příležitost mít jindy nebudeš, než to zamluvit teď."
"Já vím, a vlastně... Nemám jedinou výtku. Mám toho jen v hlavě trochu víc, proto jsem původně chtěl, abys dorazil, ale chápu, že to teď nepůjde. A kromě toho se mi ozvala Elora, a z toho jsem taky nervózní."
"Počkej moment, Elora?"
"No, však víš, Joyeho žena. Že se musíme vidět. A fakt nevím, jak se mám rozhodnout. Nechtěl bych něco dělat za jeho zády. A vůbec, neznáme se tak dobře, byla by to děsná podpásovka ode mě. Co když sem fakt udělal největší blbost mého života?"
"Takových si udělal už víc," neodpustí si Tom se zasmát, "ale udělej jak myslíš. Ona tady zůstala, že tě chce zase vidět, nebo chce abys letěl do LA?"
"Oboje," pronese jakoby přidušeně Bill, "zůstává tu až do pondělka, že se prý rozhodla, poslat všechny ostatní domu, a zdržet se tady."

"Nevím, nepřijde mi to až tak zlý, třeba je to jen pro každého z vás trocha vzpruhy momentálně a za pár dní vás to přejde."
"Pane bože, Tome, jseš tak blbej?! Nemůžeš mi prostě říct něco pozitivního?" ozve se z druhé strany naštvaně, což Toma podnítí ještě k většímu smíchu. "Že se vůbec ptám! Raději mi řekni, jak se dostaneme bezpodmínečně patnáctýho všichni do toho Berlína, pokud se dvanáctýho vracím co New Yorku. Teda ovšem po tom, co se vrátíme z Francie. Musíme tam ale hodit podpis do toho patnáctýho, jinak nás sežerou."
"Bille, já sám nevím. Musíme to utřídit dřív než bude pozdě. Zkusím to dát během dneška dohromady, nejpozději během zítřka. Zítra se pro tebe stavím."
"No a do toho mi přišel dopis kvůli tomu, že se musím dostavit na.."
"Bille, Bille, stop," narovná se na venkovní lavičce Tom, aby dohlédl k přijíždějícímu autu.
"Tome, tohle ale je docela podstatný, pokud.."
"Jess je tady. Zavolám ti hned jak Aileen půjde spát. Nebo pak přijeď, když nebudeš moc unavenej."
"Ach," vydechne jen Bill na druhé straně telefonu, "dobře, ale spoléhám na tebe. Chtěl bych mít tohle už naplánované a z krku. Jsem teprve v půlce roku."
"Já to chápu, nejsem pozadu. Ozvu se," řekne už Tom s tím, že hovor ukončí, zavře blok se svými poznámkami a vstane zpoza lavičky, aby šel Jessicu uvítat.

"Ahoj," obdaruje ho hned Jess úsměvem poté, co ze svého auta vystoupí a vstoupí za ním na zahradu. Tom jí na to krátce obejme na uvítanou a hned na to přiloží svou dlaň na tu její, která chce zavřít za sebou vrátka, aby jí to překazil.
"Nezavírat, Aileen tu běhá od sousedů."
"Ach, ok."
"Hned pak jí vyzvednu, chtěl jsem jen být ještě chvilku jenom s tebou."
"Jsi nervózní?"
"Ne nijak zásadně," otočí se na ní s úsměvem, když už spolu dojdou k terase.
"No nevím, já tedy taky ne, ale.."
"Mě neoklameš, vidím to, že jsi."
"No jo," pousměje se Jessica. "Myslíš, že to zvládneme?"
"Aileen to vzala docela v klidu, ale to asi z toho důvodu, že o tobě prostě neslyšela úplně poprvé. Jaká bude ale přímá reakce, fakt nedokážu odhadnout."
"Nechme se překvapit," nadechne se pro odvahu a posadí se.

"Můžu ti něco nabídnout?"
"Ne, teďka ne, díky. A jen jak jsem už zmiňovala, musím pak v půl osmé ještě na jednu schůzku ohledně stěhování, a pak jedu rovnou do Francie."
"Ohledně stěhování odkud kam?"
"Chci se nadobro vrátit do Německa."
"A to pojedeš přes noc do Francie? Nebylo by míň rizikovější, nechat si to odstěhovat?"
"Hm, asi ano, ale přijde mi, že tam mám plno nedořešených věcí, takže si raději na všechno chci dohlédnout sama."
"To mě nepřekvapuje," pousměje se Tom. Mít nad vším kontrolu, to je jedna z jejich společných hlavních rysů, v tomhle byli za jedno vždy. "Kromě toho, sluší ti to."
"Děkuju," vydechne už méně nervozní Jess, a jen si Toma spokojeně prohlédne.
"Vážně. Vypadáš o mnoho vyrovnaněji, než před pár dny."
"Jak říkáš, znáš mě moc dobře na to, aby ti došlo, že to v posledních dnech jsem nebyla já. A jsem strašně ráda, a vděčná, že jsi se to trpělivě snažil přečkat do doby, než k tobě budu zas upřímná."
"Jsem strašně rád, že jsi na to došla i sama."
"Děkuju, žes to nevzdal hned. Bylo toho prostě tolik, že to moje tělo zpracovávalo po kousíčkách jak časový posun."
"Který tak nejvíc nesnášíš," řekne už spíše polohlasem Tom a zbystří za plotem proběhnout jejich dceru. "Taky pozítří musíme do Francie na otočku. A vůbec nějak celkově začne teď shon."
"Máte toho teďka hodně?"
"Hm, všechno začínáme nanovo," přikývne s drobným výdechem. Hned na to se mu ale ve tváři pozvednou koutky v pousmání, když spatří Aileen, jak se od vrátek okamžitě rozeběhne k nim. V tu chvíli jako by už dávno z Toma spadla veškerá nervozita, protože má pocit, že ta jediná osoba, která může bez předsudků na Jessicu nahlížet, je právě ona.

"Tati, Eriky maminka mě poslala už domů, že už je čas, co jsi mi řekl. Ale můžeme si hrát zase zítra?"
"Jasná věc," přikývne jí na to hned, a odsune od stolu jednu ze židlí, aby jí naznačil, že si má sednout k nim, "ale nejdřív by bylo hezký, kdybys pozdravila."
Aileen si dosedne na židli pro ní připravenou, podepře si vesele dlaněmi obličej, a dlouze a detailně si Jessicu prohlédne. "Ahoj," pozdraví po delším uvážení.
"Ahoj," opětuje jí Jess okamžitě úsměv.
"Já už tě tu ale viděla."
"Já vím, jednou. Pak jsem tu ale většinou byla, když jsi byla pryč, nebo jsi spala."
"Jak to? Bála ses?"
"Kdepak," zasměje se lehce Jessica a pohlédne na Toma, aby naznačila, že jí mrzí, že tohle vůbec zmínila. "Ale většinou mi jinak nevyšel čas."
"To je moc dobře, že jsi tady dneska, když ještě můžu být vzhůru. Taťka mi ale už říkal, že dneska přijedeš, protože jsem tě chtěla vidět. A taky mi říkal, že jsi přesně takhle hrozně hezká."
Jessica se nad jejím vyprávěním musí usmívat, až má pomalu pocit, že by jí Aileen dojala, poslouchat ji déle. A to jen z toho uvědomění, že k ní mluví vlastní dcera. "Taky jsem moc ráda, že tu dneska jsem, že jsi mě chtěla vidět."
Aileen si jí zasněně prohlédne a hned na to k ní natáhne svou ruku. "Můžu si prohlédnout tvoje prstýnky?"
"Ano," svolí okamžitě Jessica a vztáhne k ní obě své ruce. Příjemně jí zahřeje na prsou, když jednu její dlaň stiskne Aileen v té své.

Tom si ale všimne i další, pro něj nepřehlédnutelné věci. "Aileen, bylo by ale fajn si ty ruce nejprve umýt, než je někomu podáváš." Oslovená jen vydechne, s neutichajícím nadšením si prstýnky doprohlédne a pak teprve na Tomovu výzvu seskočí ze židle.
"Ty tu ještě budeš?"
"Než si umyješ ruce? Určitě," přikývne se zasmáním Jessica, když se na to Aileen hned otočí ve dveřích a rozeběhne se do domu. Jessica až po chvilce spustí z již opuštěných dveří pohled, a vyhledá si pohled Toma.
"Už ti někdo řekl, že má přesně tvoje podmanivý oči?"
"Podmanivý nevím," usměje se Tom, "ale pár lidí už mi to řeklo."
"Zvláštní, jak na člověka tvrdě může dolehnout jeho blbost," vydechne po chvilce Jess, načež se Aileen objeví opět ve dveřích, takže nemůže už Tom ani reagovat.
"Tati, čisté ruce, koukej," natáhne své ruce před sebe, "my jsme musely lézt chvíli po zemi, jako pejsci."
"Výborný," pousměje se Tom s lehce ironickým podtónem. "Hlavně, že ses mi vrátila jako Aileen a né jako pejsek."

Aileen si okamžitě vyšplhá do jeho klína a obdaruje Jessicu vítězným úsměvem, že právě jí Tom patří, a ona jemu. "Musím si s Erikou, to je moje kamarádka, co bydlí hnedka tady u nás, hrát teď jen doma, protože nejsem ve školce."
"To je fajn mít kamarádku hned takhle vedle. Alespoň se ti po ní nestýská, když ve školce nejsi."
"Hm, jinak ale do školky chodím. Že jo, tati? Jak dlouho ještě nemusím do školky?"
"Nevím ještě, až jak se nám bude chtít přijet domu z těch cest."
"Budete spolu cestovat?" usměje se Jessica, pozorujíc pečlivě Aileen, která jí v určitých gestech přijde naprosto stejná jako Tom, a o to spíše nechápe, jak je mohla oba kdy opustit a chtít se od nich navždy odprostit.
"Jo, a letadlem!"
"Nějak jsme poslední dny nebyli vůbec spolu, tak to hodláme napravit. Zvláštní jenom je," pohlédne Tom na Jessicu s mírným pousmáním, "že ani po jednom se zatím nenaučila lítat. Ne, že by lítala nerada, nakonec z toho ještě třeba může vyrůst, ale pokaždý má do dvou dnů horečky."
"No, taky jsi byl vždy značně nervózní z letadel, třeba je to jen jiná podoba strachu."
"No, strach asi ani ne, nemám pocit, že by se bála, spíš jen něco jako pocestovní horečky."

"Co je to pocestovní horečka?" vstoupí do toho Aileen.
"To slovo jsem si teďka vymyslel. Líp mě ale nenapadá jak nazvat to, že máš horečky vždycky dva dny po tom, co jsi letěla letadlem."
"Třeba už to teď mít nebudu," pokrčí ramínky Aileen a pokračuje, "třeba jsem byla ještě moc malinká, když jsem to měla. Ale i tak můžu s tebou jet letadlem, že jo?"
"Letadlo nejezdí, zlato, ale lítá. Budeme doufat, že horečky už mít nebudeš. I přes to jsem ti slíbil, že poletíme spolu, takže si kdyžtak s těma horečkama poradíme."
"Taky už jsi letěla letadlem?" koukne hned na to Aileen na Jessicu.
"Hodně často lítám. Nevím jak taťka poslední dobou, ale než jsi byla na světě, létali jsme letadlem skoro pořád."
"To je fakt," přitáká Tom, "to jsme žili pomalu jen na letištích."
"Teď už ale, tati, lítáš míň, že?"
"Tak často jako tehdy určitě ne. Teď to bude taky jednu chvíli trochu jinak, a potom jsi tu taky ty. Nemůžeš stále jenom cestovat, není to vždy úplně zábava, a ty musíš taky chodit do školky, chyběli by ti kamarádi,..."
"Hm, to by mi asi chyběli. Ale třeba je na světě ještě víc dětí, se kterýma bych si mohla hrát, a chodit k nim do školky, ne?"
"To taky není úplně tak jednoduchý," zasměje se Tom, společně s Jessicou, která mírně na Aileen mrkne.
"A beztak je největší sranda s taťkou, nebo ne?"
"Jo!" vypískne Aileen a Tom jen vesele naoko protočí očima. "A ty bys taky mohla někdy jet s námi," doplní krátce na to Aileen.
"Copak o to, mohla, ale mám teďka moc svých povinností. Každopádně budu teď hodně často v Německu, tak kdykoliv budete doma, tak se můžeme vidět, když budete chtít."
"Tati, že můžeme, že jo?" povyskočí v Tomově klíně a s něžným úsměvem se k němu otočí.
"Můžeme všechno, co budeme chtít," přikývne očima a vymění si pohled s Jessicou. Oběma je moc jasné, že ač se toho střetnutí oba báli, Aileen jim všechno značně ulehčila.

by Mintam