Put your heart on repeat 16.
Trocha pohledu do minulosti... :) Příjemné počtení.
__________________________________________________________________
O den později:
"Vyhrála jsem!"
"To není už možný, musíš podvádět!" zamračí se hraně Tom.
"Jsem prostě šikovná," pokrčí Aileen nevinně s úsměvem ramínky. Pak ale oběhne stůl, aby si sedla na pohovku vedle Toma a jemně ho na utěšení pohladí po dlani. "Ale příště zas vyhraješ třeba ty."
"No nevím, moc štěstí ve hře teda nemám," vydechne na to zoufale Tom, ale pak si s úsměvem vysadí Aileen na klín. "Princezno, myslíš, že mě můžeš teďka chvilku poslouchat?"
"Hm," přikývne hned na to a Toma si zblízka prohlédne. "Ty jsi z toho smutný?"
"Ale ne," usměje se, "jen jsem se tě chtěl na něco zeptat."
"No, tak jo, tak se zeptej," přikývne na to rozvážně Aileen.
Tom se odvážně nadechne, a už méně odvážně vydechne. "Chtěla by jsi poznat maminku?"
"No a ty víš, kde teďka je?"
"Jo, vím, kde teďka je."
"A ptal si se jí, jestli by chtěla vidět mě?"
"Vyhrála jsem!"
"To není už možný, musíš podvádět!" zamračí se hraně Tom.
"Jsem prostě šikovná," pokrčí Aileen nevinně s úsměvem ramínky. Pak ale oběhne stůl, aby si sedla na pohovku vedle Toma a jemně ho na utěšení pohladí po dlani. "Ale příště zas vyhraješ třeba ty."
"No nevím, moc štěstí ve hře teda nemám," vydechne na to zoufale Tom, ale pak si s úsměvem vysadí Aileen na klín. "Princezno, myslíš, že mě můžeš teďka chvilku poslouchat?"
"Hm," přikývne hned na to a Toma si zblízka prohlédne. "Ty jsi z toho smutný?"
"Ale ne," usměje se, "jen jsem se tě chtěl na něco zeptat."
"No, tak jo, tak se zeptej," přikývne na to rozvážně Aileen.
Tom se odvážně nadechne, a už méně odvážně vydechne. "Chtěla by jsi poznat maminku?"
"No a ty víš, kde teďka je?"
"Jo, vím, kde teďka je."
"A ptal si se jí, jestli by chtěla vidět mě?"
"Počkej Aileen, zkusím ti to ještě vysvětlit jinak. Když jsi byla maličká, tak se tvoje mamka lekla, že není ještě dost velká na to, aby se dokázala postarat o tak malinké miminko, jako jsi byla."
"Byla sama ještě malá?"
"To ne, byla už velká. Ale bála se, že by ti s ní nebylo dobře, je to velká zodpovědnost, a proto odešla. Ne, že by tě snad neměla ráda, jen měla strach."
"Měla strach, že by mě třeba neudržela v ruce?"
Tom se tomu musí pousmát a uznat, že to Aileen uvažuje lépe možná, jak jemu. "To možná taky. Tak všechno dohromady. Víš, k čemu se to dá přirovnat? Když jsme si pořídili Dogyho, taky ses bála, že se o něj beze mě nedokážeš sama ještě pořádně postarat. Naučit ho si hrát, poslouchat, slyšet na svoje jméno, nedělat loužičky doma, a podobně."
"No to jo, ale ty mi pomáháš. A tak jsi mohl pomoct i mamince se mnou, nebo jste ještě nebyli spolu?" Hned na to Tom ale vydechne, a dojde mu, že chválil ráno před večerem. Nemůže po Aileen chtít zázraky, a musí uznat, že je to na velmi dobré cestě.
"Samozřejmě, že jsme byli spolu. Měli jsme se rádi, i proto ses narodila ty. Chtěl jsem jí s tebou pomoct, chtěl jsem, abychom tě vychovávali spolu. Chtěl jsem, kdyby tě maminka už neunesla v náručí, abych tě nosil já. Ale mamce jsem se asi nezdál příliš silný na to, že bych to zvládl. Bála se prostě tak moc, že odešla. To se někdy stane, takové chyby se dospělým stávají. Ztrácíme odvahu a děláme hodně chyb." Aileen jen zůstane sedět a zaposlouchá se do Tomova hlasu. Její malá hlavička se snaží všechno pochopit po svém, a docela se jí daří. A proto se asi Tom nesnaží to přehnat s informacemi. "Ale někdy můžeme ty chyby napravit, alespoň maličko, a tak se snažíme, když máme tu šanci."
"Takže mě má maminka furt ráda? Já už jsem docela velká, už hodně zvládnu sama, už by se nemusela bát."
"Aileen, ač nás maminka opustila, nikdy tě nepřestala mít ráda, to mi věř. A před pár dny tady dokonce byla, aby tě mohla vidět. Ale chtěl jsem ti to nejdříve říct, abys mi řekla i ty, jestli bys jí ráda viděla."
"A tobě to nebude vadit?"
"Zlato, proč by mi to mělo vadit?" políbí ji Tom jemně do vlásků. "Ale to, jestli jí chceš vidět, si můžeš rozmyslet, nemusíš mi odpovídat hned. Víš, můžeme se prostě někdy vidět, jet spolu někam a tak. Ona by tě viděla ráda."
"Asi jí chci vidět, ale jenom když tam budeš se mnou. Já se nebojím s ní být sama, ale když tady před pár dny byla, tak sem jí neviděla a ani nevím, jak vypadá, a to bych nejdříve chtěla."
"Samozřejmě, že budu určitě u toho."
Aileen se usměje a hned na to odhodlaně přikývne. "Strašně ráda bych jí taky chtěla vidět."
"Dobře, tak já se s ní nějak domluvím."
"A kde teďka bydlí? Když přijde, bude pak bydlet u nás?"
"Bude bydlet tam, kde dosud bydlela. Nebude, Aileen, bydlet s námi, ale můžeme se vidět tak často, jak budete chtít."
"Hm, ona asi teďka taky někde bydlí, a nechtěla by bydlet s námi."
"Víš co, Aileen, nebude to jako dřív a proto nebudeme ani teďka, ani později už nikdy bydlet všichni spolu."
"Luisu ve školce taky jenom někdy vyzvedává tatínek, a pak je třeba jenom s tatínkem, ale ten jí pak zase vozí domu mamince a nebydlí tam s nimi."
"No, takhle to bohužel dneska někde funguje. Ta maminka s tatínkem už se nemají rádi, ale mají děti a ty mají rádi přese všechno na světě, a chtějí se s nimi vídat."
"Asi jo, a kdy řekneš mamince, aby přijela?"
"Zkusím jí zavolat, jak bude mít čas, a řeknu ti."
"Telefonujete si?"
"Teďka čas od času už jo."
"A tati?"
"Ano, Aileen?"
"Máš maminku stále ještě rád?"
"Jasně že mám, a víš za co nejvíc? Že mi na svět přivedla tebe," s úsměvem si ji pevněji přivine k sobě a začne ji pusinkovat do doby, než začne Aileen vesele pištět.
* * * (flashback) * * *
"Nesnáším tenhle byt! Nic se sem nevejde, a strkám to všechno, bůh ví, kam!" zavrčí Tom pobíhajíc kolem počítačů a hledajíc jeden flashdisk. Jessica se vydá za ním a s úsměvem si stoupne mezi dveře.
"Třeba budeme mít příležitost přestěhovat se do většího."
Tom si ji ale nedůvěřivě prohlédne, a na vteřinu se zastaví ve svém hledání, když vidí její úsměv. "Možná tak do většího bordelu, protože s mým systémem z toho bude vždy jen bordel," zasměje se nakonec i on a s výdechem nad tím mávne rukou.
"Nechtěl bys třeba menší domeček? Bylo by všude víc místa, zahrada, kde by Freya mohl běhat, děti.."
"Jess? Já, kterej mám domov všude a nikde? A nikde stejně déle jak pár měsíců nesetrvám?"
"Ani kdybys měl důvod setrvat?"
"Ale já mám důvod, a ten si beru všude sebou, kam to jde," dojde s úsměvem k ní, aby si od ní, hlavního důvodu jeho momentálního života, ukradl polibek.
"A slíbíš mi, že za cca sedm měsíců si důvod, proč zůstat, uděláš?"
To už Tomovi dá signál, že za tou větou bude schováno více, než jen jak fajn by bylo, kdyby se přestěhovali. Proto si s pousmáním Jess detailně na pár sekund prohlédne. "Proč jsi teď nervózní? Co bude za sedm měsíců?"
"Protože momentálně už dva měsíce nejsem ve svý kůži, a nebyla jsem si tím vůbec jistá, ale," odmlčí se a pro větší odvahu se nadechne, "byla jsem dneska u doktora, a teď už vím, že z nás budou rodiče."
"To je sranda, že jo?" zeptá se opatrně Tom, protože právě doufá, že přes své zrychleně bušící srdce se přeslechl. Jessica ale ze své tváře nespouští úsměv, a ani se nenadechuje k tomu, aby mu řekla, že by to měl být jen vtípek. A i kdyby něco říci chtěla, je na svůj stav právě moc pyšná, že na ní doléhají tak silné emoce, které jí nedovolují promluvit vůbec. Tom proto po několika sekundách vyděšeného zírání, jen vydechne, a stiskne ztuhlé rty pevně k sobě. "Pane bože! Jak? Kdy?!"
"Řeknu ti zcela přesně, jak a kdy, protože jestli si pamatuješ na ten den, kdy jsme jen tak spontánně vyjeli na tu pláž, a.." Ani to Jessica nemusí dokončovat, aby si Tom dokázal vzpomenout na jejich společný moment před dvěma měsíci, co si stejně tak dobře pamatuje.
"Ne, ne. Že ne?"
"Ale jo," přikývne vesele Jessica, ale přes oční víčka se jí již převalí slzy. Tom si jí další chvíli jen nevěříčně prohlíží, než jí políbí na čelo a přitáhne pevně na svou hruď.
"Panebože, budu mít víc prostoru k dělání nepořádku, až seženeme dokonalej dům," začne se Tom z nervozity smát.
"Dozvěděla jsem se to dneska ráno. Chtěla sem ti to hned zavolat, ale tak strašně jsem se bála tvé reakce a já nevím proč, ale.."
"Bála ses mé reakce?" pohlédne na ni až skoro soucitně.
"Přemýšlela jsem jak a kdy ti to řeknu, ale nemohla jsem to dál držet. Bála jsem se, jak budeš reagovat, třeba budeš proti, že to ještě nemůžeme zvládnout."
"Překvápko to teda je," vydechne do toho Tom, "ale třeba by k tomu nikdy jinak nedošlo, když ne teď a nečekaně. Třeba to má být teď, abychom neměli čas dostat strach."
"Nevím ještě, co všechno jsme tím způsobili, ale je mi to jedno. Je mi jedno, jak co bude za těch pár měsíců, jak dlouho se nám podaří to udržet v tajnosti, ale co na tom záleží? Budeme mít miminko!" rozesměje se už plačtivě Jessica, dokud se její rty nesetkají s Tomovými v polibku.
* * *
by Mintam
"To ne, byla už velká. Ale bála se, že by ti s ní nebylo dobře, je to velká zodpovědnost, a proto odešla. Ne, že by tě snad neměla ráda, jen měla strach."
"Měla strach, že by mě třeba neudržela v ruce?"
Tom se tomu musí pousmát a uznat, že to Aileen uvažuje lépe možná, jak jemu. "To možná taky. Tak všechno dohromady. Víš, k čemu se to dá přirovnat? Když jsme si pořídili Dogyho, taky ses bála, že se o něj beze mě nedokážeš sama ještě pořádně postarat. Naučit ho si hrát, poslouchat, slyšet na svoje jméno, nedělat loužičky doma, a podobně."
"No to jo, ale ty mi pomáháš. A tak jsi mohl pomoct i mamince se mnou, nebo jste ještě nebyli spolu?" Hned na to Tom ale vydechne, a dojde mu, že chválil ráno před večerem. Nemůže po Aileen chtít zázraky, a musí uznat, že je to na velmi dobré cestě.
"Samozřejmě, že jsme byli spolu. Měli jsme se rádi, i proto ses narodila ty. Chtěl jsem jí s tebou pomoct, chtěl jsem, abychom tě vychovávali spolu. Chtěl jsem, kdyby tě maminka už neunesla v náručí, abych tě nosil já. Ale mamce jsem se asi nezdál příliš silný na to, že bych to zvládl. Bála se prostě tak moc, že odešla. To se někdy stane, takové chyby se dospělým stávají. Ztrácíme odvahu a děláme hodně chyb." Aileen jen zůstane sedět a zaposlouchá se do Tomova hlasu. Její malá hlavička se snaží všechno pochopit po svém, a docela se jí daří. A proto se asi Tom nesnaží to přehnat s informacemi. "Ale někdy můžeme ty chyby napravit, alespoň maličko, a tak se snažíme, když máme tu šanci."
"Takže mě má maminka furt ráda? Já už jsem docela velká, už hodně zvládnu sama, už by se nemusela bát."
"Aileen, ač nás maminka opustila, nikdy tě nepřestala mít ráda, to mi věř. A před pár dny tady dokonce byla, aby tě mohla vidět. Ale chtěl jsem ti to nejdříve říct, abys mi řekla i ty, jestli bys jí ráda viděla."
"A tobě to nebude vadit?"
"Zlato, proč by mi to mělo vadit?" políbí ji Tom jemně do vlásků. "Ale to, jestli jí chceš vidět, si můžeš rozmyslet, nemusíš mi odpovídat hned. Víš, můžeme se prostě někdy vidět, jet spolu někam a tak. Ona by tě viděla ráda."
"Asi jí chci vidět, ale jenom když tam budeš se mnou. Já se nebojím s ní být sama, ale když tady před pár dny byla, tak sem jí neviděla a ani nevím, jak vypadá, a to bych nejdříve chtěla."
"Samozřejmě, že budu určitě u toho."
Aileen se usměje a hned na to odhodlaně přikývne. "Strašně ráda bych jí taky chtěla vidět."
"Dobře, tak já se s ní nějak domluvím."
"A kde teďka bydlí? Když přijde, bude pak bydlet u nás?"
"Bude bydlet tam, kde dosud bydlela. Nebude, Aileen, bydlet s námi, ale můžeme se vidět tak často, jak budete chtít."
"Hm, ona asi teďka taky někde bydlí, a nechtěla by bydlet s námi."
"Víš co, Aileen, nebude to jako dřív a proto nebudeme ani teďka, ani později už nikdy bydlet všichni spolu."
"Luisu ve školce taky jenom někdy vyzvedává tatínek, a pak je třeba jenom s tatínkem, ale ten jí pak zase vozí domu mamince a nebydlí tam s nimi."
"No, takhle to bohužel dneska někde funguje. Ta maminka s tatínkem už se nemají rádi, ale mají děti a ty mají rádi přese všechno na světě, a chtějí se s nimi vídat."
"Asi jo, a kdy řekneš mamince, aby přijela?"
"Zkusím jí zavolat, jak bude mít čas, a řeknu ti."
"Telefonujete si?"
"Teďka čas od času už jo."
"A tati?"
"Ano, Aileen?"
"Máš maminku stále ještě rád?"
"Jasně že mám, a víš za co nejvíc? Že mi na svět přivedla tebe," s úsměvem si ji pevněji přivine k sobě a začne ji pusinkovat do doby, než začne Aileen vesele pištět.
* * * (flashback) * * *
"Nesnáším tenhle byt! Nic se sem nevejde, a strkám to všechno, bůh ví, kam!" zavrčí Tom pobíhajíc kolem počítačů a hledajíc jeden flashdisk. Jessica se vydá za ním a s úsměvem si stoupne mezi dveře.
"Třeba budeme mít příležitost přestěhovat se do většího."
Tom si ji ale nedůvěřivě prohlédne, a na vteřinu se zastaví ve svém hledání, když vidí její úsměv. "Možná tak do většího bordelu, protože s mým systémem z toho bude vždy jen bordel," zasměje se nakonec i on a s výdechem nad tím mávne rukou.
"Nechtěl bys třeba menší domeček? Bylo by všude víc místa, zahrada, kde by Freya mohl běhat, děti.."
"Jess? Já, kterej mám domov všude a nikde? A nikde stejně déle jak pár měsíců nesetrvám?"
"Ani kdybys měl důvod setrvat?"
"Ale já mám důvod, a ten si beru všude sebou, kam to jde," dojde s úsměvem k ní, aby si od ní, hlavního důvodu jeho momentálního života, ukradl polibek.
"A slíbíš mi, že za cca sedm měsíců si důvod, proč zůstat, uděláš?"
To už Tomovi dá signál, že za tou větou bude schováno více, než jen jak fajn by bylo, kdyby se přestěhovali. Proto si s pousmáním Jess detailně na pár sekund prohlédne. "Proč jsi teď nervózní? Co bude za sedm měsíců?"
"Protože momentálně už dva měsíce nejsem ve svý kůži, a nebyla jsem si tím vůbec jistá, ale," odmlčí se a pro větší odvahu se nadechne, "byla jsem dneska u doktora, a teď už vím, že z nás budou rodiče."
"To je sranda, že jo?" zeptá se opatrně Tom, protože právě doufá, že přes své zrychleně bušící srdce se přeslechl. Jessica ale ze své tváře nespouští úsměv, a ani se nenadechuje k tomu, aby mu řekla, že by to měl být jen vtípek. A i kdyby něco říci chtěla, je na svůj stav právě moc pyšná, že na ní doléhají tak silné emoce, které jí nedovolují promluvit vůbec. Tom proto po několika sekundách vyděšeného zírání, jen vydechne, a stiskne ztuhlé rty pevně k sobě. "Pane bože! Jak? Kdy?!"
"Řeknu ti zcela přesně, jak a kdy, protože jestli si pamatuješ na ten den, kdy jsme jen tak spontánně vyjeli na tu pláž, a.." Ani to Jessica nemusí dokončovat, aby si Tom dokázal vzpomenout na jejich společný moment před dvěma měsíci, co si stejně tak dobře pamatuje.
"Ne, ne. Že ne?"
"Ale jo," přikývne vesele Jessica, ale přes oční víčka se jí již převalí slzy. Tom si jí další chvíli jen nevěříčně prohlíží, než jí políbí na čelo a přitáhne pevně na svou hruď.
"Panebože, budu mít víc prostoru k dělání nepořádku, až seženeme dokonalej dům," začne se Tom z nervozity smát.
"Dozvěděla jsem se to dneska ráno. Chtěla sem ti to hned zavolat, ale tak strašně jsem se bála tvé reakce a já nevím proč, ale.."
"Bála ses mé reakce?" pohlédne na ni až skoro soucitně.
"Přemýšlela jsem jak a kdy ti to řeknu, ale nemohla jsem to dál držet. Bála jsem se, jak budeš reagovat, třeba budeš proti, že to ještě nemůžeme zvládnout."
"Překvápko to teda je," vydechne do toho Tom, "ale třeba by k tomu nikdy jinak nedošlo, když ne teď a nečekaně. Třeba to má být teď, abychom neměli čas dostat strach."
"Nevím ještě, co všechno jsme tím způsobili, ale je mi to jedno. Je mi jedno, jak co bude za těch pár měsíců, jak dlouho se nám podaří to udržet v tajnosti, ale co na tom záleží? Budeme mít miminko!" rozesměje se už plačtivě Jessica, dokud se její rty nesetkají s Tomovými v polibku.
* * *
by Mintam
Přesně to, co jsem dneska potřebovala! ♥Aileen je prostě úžasná a musím se vždycky pousmát nad tím, jak dokáže Tomovi naprosto zcestně odpovědět. :D Ani nevím proč, ale jestli přijde chvíle, kdy Aileen pozná Jess, asi se mi ani trochu nebude líbit. Protože Jess prostě nemám ráda. Tečka. :D
OdpovědětVymazatBožínku, Tom je prostě táza od narození. Když si představuju, že je to takhle doopravdy, a ne jenom fiktivní, tak se rozplývám. Jako rozplývat se i nad tou představou je dost, a když ještě se rozplývám nad povídkou... asi bych se měla nechat léčit. :D
Hm, kdybych měla Jess ráda, dokázala bych se z té historie radovat o trochu víc. :D Pravda, krásná situace, a určitě jim naprosto změnila životy. Jen kdyby Tom tušil, jak moc mu to život změní! :) Určitě je za Aileen rád. A jsem ráda, že dokáže dokonale naplnit díru, kterou v sobě určitě má po ztrátě Jessicy.Moc se těším na další díl, a slova o tom, že nemáš díly nabité překotným dějem, si nech :D... Moc se mi líbí, jak to máš napsané. Krásná pohodová povídka, která dokáže mít zvrat a překvapit. Momentálně přesně podle mého gusta. :)