Put your heart on repeat 15.

Hezký čas s novým dílem, přeji ;)
_______________________________________________________________

Toma ani tolik nepřekvapí, když za dveřmi najde Billa s Dogym v náručí. Větším překvapením je, že ho za dveřmi najde usměvavého, ba dokonce rozzářeného.
"Dobré ráno, myslel jsem, že máš klíče."
Bill, aniž by čekal na vyzvání, vejde dovnitř a vydá se automaticky do kuchyně. "Jak vidíš, mám plné ruce," obhájí se a když za ním Tom vejde, s úsměvem si ho prohlédne, "dobré ráno."
"Plný ruce čeho, kromě něho?" převezme si Dogyho do náruče a lípne mu polibek do srsti.
"Doufám, že jsi ještě nesnídal, mám toho tady hromadu!"
"A ten úsměv?"
"Jaký úsměv? Mám jen veselý den, nemůžu se..," začne Bill větu, ale nepodaří se mu jí rozvést, protože ho zarazí Tom tím, že k němu přijde a zvedne mu krapet sluneční brýle z očí.
"Veselý den s kocovinou? Co se děje?"
"Nic a nemám kocovinu. Já jenom… mám veselou náladu." Pokrčí lehce rameny, a sklopí pohled do jednoho z papírových pytlů, když se ale hned na to zaposlouchá, zarazí a narovná. "Teče voda?"

---

Tom se s úsměvem jen protáhne. "No, říct ti, že si jen napouštím vanu, je blbost."
Bill se mírně pousměje a vrátí pohled k pytlíku. "Takže ta hromada bude potřeba? Ježiš, měl jsem to tušit, že jo! Mám vypadnout?"
"V pohodě," zavrtí Tom jemně hlavou.
"Vážně?"
"Bille, vážně. V pohodě."
"Jestli si jenom chvíli budu připadat blbě, tak mě máš na svědomí."
"Nebudeš mít důvod. A jinak v pohodě? Aileen?"
"Aileen byla dneska ráno nejvíc zlatá. K zulíbání. Přiznám se, mám mírnou kocovinu, ale její úsměv po ránu, slast! Nechápu, že dávku jejích úsměvů dokážeš ještě vstřebávat."
Tom se začne smát. "Nepřeháněj, holt je jenom po mně."
"No, tak přesně toho jsem docílit nechtěl," začne se smát Bill.
"Kdes vůbec přišel ke kocovině?"
"Hmm, něco jsem pil, jak víš."
"Aha, děkuji za vysvětlení."

"Tome, sakra!" spustí najednou Bill a nasadí nepopsatelný výraz, jako by byl právě ovlivněn drogami. "Zažil jsem ten nejlepší sex vůbec! A nejhorší na tom je, že jsem v noci utekl, jak největší idiot a srab!"
"No, copak o to nejlepší sex, ale hlavně ten jediný sex vůbec," vysměje se mu Tom, protože ho baví sledovat, jak je celý rozladěný z toho nočního dobrodružství.
"Blbečku!"
"A to jsi mimo z toho, že jsi zdrhnul?"
"Tome, to přece nejsem já! Proč jsem zdrhnul?!"
Tom se jen usměje a nechá ho vstřebat si ten prožitek. "Dáš si kafe?"
"Jo, přesně to potřebuju, kafe," posadí se Bill za stůl a teprve teď si sundá sluneční brýle.

Dávno zapředená dvojčata v rozhovoru u kafe, přeruší na krátkou chvíli příchozí Clara do kuchyně.
"Dobré ráno," obdaruje ji Bill okamžitě zpoza stolu úsměvem.
"Dobré ráno."
"Oficiálně vás asi ještě nikdo nepředstavil, moje chyba," vloží se do náhlého podávání rukou Tom, "Claro, Bill. Bille, Clara." Po chvilce odsune jednu z židlí, aby naznačil Claře, že si může přisednout. "A i když tak možná někdy vypadá, tak nekouše."
"Jen občas," přikývne Bill, když už s nimi Clara zasedne k jednomu stolu.
"Ahoj, a ty jsi?" všimne si pod svýma nohama malého štěněte a hned si ho vysadí na klín.
"Dogy," představí jí ho směle Tom s úsměvem, a ruku, kterou krátce Dogyho podrbe za uchem, nechá pak na pár sekund na jejím stehně. "Což mi připomíná, že jsi mi ještě neřekl, kdes přišel k té kocovině, když jsem ti do péče svěřil dva živé tvory. Ba co hůř, jedno z toho bylo moje dítě." Bill se na to mírně zamračí a jen se nadechne, než mu ale slovo převezme Clara.

"Taky pociťuji lehkou kocovinu, kterou ale jistě zachrání kafe. Myslíš, že bych tě mohla poprosit?"
"Jasně," přikývne hned Tom a natáhne se pro konvici za ním, aby ji nalil kávu, do již připraveného hrnečku.
"Já se ale postaral," začne s obhajobou Bill, "jen jsem je pak spící předal na starost mamce. Na chvilku. Na pár hodin. No, možná že... A vůbec, pořád lepší, než ty, kterej je momentálně označen za nezodpovědného otce, co lítá po Španělsku."
"Cože?" uchechtne se Tom.
"Někdy miluju si po ránu přečíst, cos dělal včera večer," usměje se Bill. "Nevytahoval bych to, ale copak jsem to mohl nečíst, když se na mě šklebíš z titulku?"
"Ukaž."
Bill se tedy natáhne po své tašce a předloží před ty dva aktuální noviny. Tom si je okamžitě přitáhne k sobě, takže se musí Clara naklonit až k němu.
"Takže jsme ve Španělsku. A kde je ten nezodpovědný otec? Vidím tu jen a jen zodpovědný lidi," vyřkne nepochopeně Tom, což Claru okamžitě rozesměje.
"Ále taková vsuvka tam někde, na pobavení ale stačí."
"Vidíš? I v novinách si všimli, že jsi měl být s Aileen."
"Jenže já jsem tak katastrofální otec, že to raději vyměním za čas," nakloní se blíže nad noviny, aby svou větu dokončil přesnou citací novin, "za čas na žhavé flirty s neznámou kráskou."
"Přesně má slova," řekne pobaveně Bill.
"A náhodou ta fotka je jedna z lepších," zkonstatuje Tom a přisune noviny ke Claře, "takže ti ty noviny věnuju, abys na mě nemusela furt myslet."

O něco později, kdy jim Clara ujede, se Tom s Billem oddají zapnuté televizi, aniž by si jeden z nich chtěl přiznat, že na tohle opravdu nemají čas, a měli by ho věnovat jiným povinnostem.
"Je báječná, hm?" nepřestává Bill nadšeně mluvit o Claře.
"Po sto padesátý, Bille, jo, je fajn."
"Promiň, já jen, že je sladká."
"Neříkám, že ne," odpoví už naoko otráveně Tom, ale stejně to na jeho tváři vykouzlí úsměv. "A když už jsme tedy u toho, kdes přišel k těm novinám?"
"Vážně, když jsi mi včera říkal, že ti volali, nedalo mi to, abych nějaký výtisk nekoupil. Ostatně, psali o tobě stejně už včera, aniž by ti kdy předtím kvůli tomu volali."
"To víš jak, že psali už včera?"
"Našel jsem to na internetu. Mají fotku s Clarou, Jess a ač jsem se musel ironicky zasmát, i s Ninou."
"S Ninou? Tak ti se hodně nudí v té redakci. Asi proto kvákali v množném čísle," vydechne Tom. "Máš pravdu, už mi zase pěkně leze Německo krkem!"

"Jel bych hned! Jenomže, copak to tu můžeš jenom tak nechat? Kromě toho, až vyjde album… Tak mě napadlo, že vlastně tam psali, že nám bude vycházet album, a proto se zase snažíme na sebe upozornit. Takže zase jedno pozitivum to má, a to že se ví, že vzniká hudba."
"A kromě toho si chtěl říct co? Že se stejně budeme muset do Německa vrátit během turné?"
"Hm. Alespoň na nějaký čas. Už jsi o tom nějak víc uvažoval?"
"Neuvažoval jsem nad tím ještě. Já prostě nevím, je to asi teď to poslední, co chci řešit. Protože," nadechne se, ale Bill mu skočí do řeči.
"Kromě toho si poznal teď skvělou osobu, a bylo by zase škoda ji ztratit jen tím, že bychom odjeli."
"Nikoho neztrácím, nikoho jsem ani nikdy nevlastnil. A na druhou stranu, nemá to teď řešení. Jsou tu jiný prioritnější věci."
"To jo, to ani neříkám, ale jen si poprvé v životě nejsem jistý tím, že to chceme stejně. Já to chápu, je tu taky k tomu teď Aileen, a čeká nás zase rok absolutně mimo domov, a je to trochu náročnější, než to bylo tehdy."
"Asi tak nějak. A bojím se o to, že se tady Aileen naučila všechno, vyrostla tady, a bude to pro ni strašná změna."
"Myslíš, že si z toho prvního roku a půl nepamatuje vůbec nic?"
"Tohle fakt netuším, jestli si pamatuje něco z toho, že jsme rok a půl žili mimo Německo. Rozhodně prvotní věcí je jazyk. Jasně, děti se učí rychle, ale bojím se, aby nebylo pozdě."
"Jazyk nás tady, Tome, nedrží. Víš sám, že ti teď neušla myšlenka na Jessicu."
"Jo, taky jde o Jessicu. Potřebuju to vědomí, že Aileen ví o vlastní mámě."

* * * flashback * * *

Tom, sedíc ve svém bytě v Los Angeles se zadívá z okna, a s nepředstíranou radostí si prohlíží děj na ulici. U ucha si přidržuje ledabyle telefon, a čeká odezvu od svého bratra.
"Tomi, už jsem na cestě," ozve se okamžitě Bill na druhé straně telefonu.
"Už uběhly dvě hodiny, co jsi říkal, že vyrazíš, proto ti volám."
"Zdržel jsem se ještě s Shanem. Nechceš něco přivézt, když už jsem na cestě?"
"Nechci," vydechne a otočí se směrem k Aileen, která se po kolenou odebrala ke gauči, kde nalezla svou oblíbenou hračku. S úsměvem si ji prohlédne a vrátí pohled k oknu. "Přivez mi hlavně sebe."
"Musím ti toho tolik říct. Víš ještě, jak jsme si povídali o té cestě do Brazílie? Shane mi vyprávěl úplně mega historku! Vyrážel prý o jeden den dřív, než vůbec měl, a cestou si.."
"Tááá!" vykřikne Aileen, aby na sebe upozornila, což je jasné slovo pro Toma, které znamená táta.
"Aileen je už vzhůru?" zpozorní i Bill na druhé straně. Tom se s úsměvem otočí a zůstane beze slova na svou dceru zírat. Aileen, stojící náhle na obou nohou, udělá těžkopádný krůček směrem k Tomovi, natahujíc k němu ručičky se svou hračkou.

"Tome?" zkusí ještě jednou Bill oslovit jednou svého bratra, když se neozývá. Tom si poklekne, a zkusí Aileen naznačit, aby docupitala až k němu.
"Bille, právě jsi přišel o první krok Aileen!"
"Néé! Proč jsem nevyrazil dřív!"
"Tááá!" rozzáří se Aileen, pozorujíc svoje nožičky, jakoby nevěřila, že tohle někdy zvládne.
"Já tě vidím, zlato," ujistí jí Tom, "zkus to ještě jednou."
"Tome! O tohle ne! O tohle jsem nechtěl přijít!"
Aileen se tomu pyšně zasměje a při dalším pohybu vpřed už poklekne v kolenou, a za Tomem se pouze odbatolí. Vesele se před ním posadí a zahájí opětovné natahování ručiček ke svému hrdinovi. Tom si ji s úsměvem vysadí do náruče a okamžitě jí políbí.
"Ty jsi moje šikulka, viď?"
"Tome! Mluvím s tebou."
"Ale já s tebou ne," zasměje se do telefonu, "hlavně už doraž."
"Ach jo, mám chuť právě Aileen umazlit!"
"Já taky, okamžitě už se vrať, nebo hrozí, že jí umazlím. Bille, musím ti něco říct, a to že jí fakt miluju!" usměje se Tom, pln emocí, a nosem lehce hladíc hlavičku Aileen.
"Díky bohu, vím. Za chvilku jsem tam."
Když telefon na druhé straně utichne, prohlédne si s úsměvem Aileen, která vesele v jeho náručí poskakuje. "Víš to, že tě miluju?"

* * *

"Ach," vydechne jen Bill, ač měl ještě připraven další argument, "ok."
"Dej tomu ještě čas, chci taky odjet, ale není to tak jednoduchý, jako kdysi. A pak, potřebuju teď být víc s Aileen, vždyť už ani nemůže vědět, jak vypadám. V posledním týdnu jsem na ní měl jen dva dny! Dva pitomý dny, jsem fakt strašnej."
"Ale to není pravda, jsou prostě týdny, kdy se jí nemůžeš pořádně věnovat, ale jinak jsi s ní přece stále. Proto bývají dva rodičové, aby to bylo vyvážený, ale uvažuj, že ty jsi na ní hypoteticky úplně sám, tak přece je jasný, že nějaký dny s ní nebudeš."
"To jo, ale stejně mě to žere, že s ní jsem tak strašně málo. Do toho ta Francie."
"Myslel jsem, že letí s námi."
"No ano, ale znáš ty její letový horečky, že bych se na to nejradši vykašlal. A po tomhle týdnu jí mám zase říct, že zůstane doma? To fakt nemůžu už. Trochu se to poslední dobou fakt sere!"
"Nemluv tak," zavrtí optimisticky Bill hlavou, "zase to bude mít svůj režim, až se dostaneme zpátky do našeho systému. Asi jsme si jen dlouho zas nechávali moc volného prostoru."

"Na koho sis udělal prostor včera ty?" uchechtne se Tom.
Bill se pousměje a na chviličku odmlčí. Což Toma překvapí, protože nikdy nemá prostoje ve své řeči, pokud nejde o nějakou vážnou věc, nebo doslova o průser.
"No, nejprve jsem byl s Aileen, a pak volala mamka, že má volný večer, protože Gordon je v Rusku, zda nepřijedeme. Tak jsem jí vzal k mamce, a když usnula, tak jsem odjel do studia, že si jen udělám pár emailů a tak. No a do toho mi volala Sharon, že dorazili s Jakem a spol., takže jsem vyrazil za nimi. Akorát už bohužel vůbec ne střízlivý."
"Super, že se taky ukázali, slibovali to přes půl roku."
"No a… pamatuješ si na Joeyho ženu?"
"Uff, Bille nechceš mi říct, že Joeyho žena?" zasměje se Tom, protože už mu i beze slov dojde, kam tím Bill míří. A hlavně si nechce domyslet, jak jeho večer dopadl, neboť zná Billovi myšlenky lépe, než někdy on sám.
"No, vlastně, stále je to jeho žena. Ale, Joey tu nebyl, a já jsem," vydechne Bill, ale v tu chvíli ho přepadne černé svědomí. "Tome, já fakt nevím, jak se to stalo, proč jsem to udělal a jak to, že zrovna ona, ale byla sakra tak perfektní!"
"No, věřil bych ti, kdybys to měl s čím porovnat," neodpustí si Tom a začne se smát přesně v okamžiku, kdy mu Bill uštědří ránu do ramene. Krátce na to ale Tom mírně zvážní. "Víš jenom, jestli vás nikdo spolu neviděl?"
"Myslím, že jsme zůstávali sami dva v tom baru."
"Jenom myslíš?"
"Tome, já fakt nevím. Byl jsem opilej a blbej!"
"Tak snad," pokrčí ledabyle Tom rameny, "snad to proběhlo v pohodě. Ale byl by to slušný problém, kdyby vás spolu někdo viděl."
"Ale média zajímáš teďka nejvíc ty," uchechtne se Bill.
"Ale na média kašlu, spíš jde o zbytek lidí, co tam byli s vámi."
"Já vím, já vím, že jde nejvíc o tyhle. Ale kdybych si mohl vzpomenout, bylo by to fajn. Pamatuju si už jen, když jsme dorazili na pokoj."
"Ach jo, Bille," vydechne Tom pousmáním, a na povzbuzení ho plácne silně do stehna, "že raději nejsi doma."

by Mintam