Put your heart on repeat 8.

Později ráno:

"Ježiš! Jednou jsem vybočil z plánů!"
"Mně je to jedno, já svojí práci dělám tak jak mám. Ale říct si to mohl."
"Ach, Dane, doháje, jsem dospělej," ušklíbne se Tom na bodyguarda.
"Já vím, ale pořád ještě neznamená, že se o tebe někdo nebojí, když zmizíš v polovině noci."
"Ty ses o mě bál?" rozesměje se Tom.
"Víš jak to myslím, blbče. A vůbec řiď, a koukej před sebe, jo?"
"Hele, nech si to oslovení," nepřestává se smát Tom, stejně jako nepřestává koukat na cestu před sebou.
"Každopádně i tak jsme se postarali o to, co jsme měli, ač jsme nevěděli, jestli se ještě někdy vrátíš," zasměje se tentokrát i Daniel.
"Vidíš, teď děláš svou práci teprve dobře."
"Ale taky to překvápko mohlo čekat u tebe doma a ne ve studiu. Nikoho nebaví uklízet loužičky."
"No to je toho pro pár loužiček."

---

"A domeček je u strejdy," oznámí Aileen, kterou vyzvedli cestou do studia u Tomových rodičů, a která s nimi měla rozehranou hru na slepou bábu. Taky proto je hnedka první, která vyběhne z auta, když zastaví u studia. Tom se usměje, a odpoutá se.
"Jestli je ovšem tady," ohlédne se, aby si prohlédl parkoviště, a pak se vydá po stopách Aileen. Se smíchem nakonec doběhnou oba do studia a Aileen okamžitě skočí Billovi kolem krku a začne se otáčet na Toma a za ním docházejícího Daniela.
"Tatí, ale babu můžeš dát Danovi. Mně ne."
Bill si je tak trochu vyděšeně prohlédne. "Třeba, dobré ráno?"
Aileen nahodí najednou vyděšený výraz a rychle lípne Billovi pusu. "Promiň, strejdo, ale ty jsi náš domeček. Hrajeme totiž na babu."
"Tak to jsem rád, že se ke mně nepřišel schovat Dan," začne se smát. Když se v ten samý moment objeví i Georg s Gustavem.

"No nazdar," zasměje se Georg, "chceš to vidět?" nabídne okamžitě Tomovi noviny s úsměvem. Ten se vyzuje, noviny si vezme a s již znatelným úsměvem se zahledí na fotky z předešlého večera a s titulkem o něm, jak zmizel z afterparty s neznámou kráskou.
"Ukaž tatí," vrhne se Aileen hned k Tomovi, když ji Bill postaví zpět na zem.
"Nedal jsem ti ty noviny z tohoto důvodu, na druhý stránce je totiž reklama na knížku Jak být dobrý rodičem," řekne mu se smíchem Georg. Tom se smíchem k němu zvedne pohled a poklekne i s novinami k Aileen.
"Ty jsi té paní dal pusu?" zajímá se hned, což Billa rozesměje.
"Na dobrou noc," odpoví ledabyle Tom s úsměvem.
"Ona šla spinkat?"
"Jo."
"Mohl jsi aspoň napsat," vstoupí jim do toho Bill.
"Jsi třetí osobou, která mi to tohle ráno vyčetla."

"A tatí, to je ta paní, co mě zachránila?"
"Ty jsi jí poznala?"
"Pamatuju si jí. A proč jste tady spolu?"
"Potkal jsem jí včera večer. A dala jsi mi za úkol pozdravovat všechny, které potkám, takže jsem to musel splnit přece i u ní."
"Jé, a mluvila o mně?" Tom se opět začne smát a raději převede téma hovoru jinam.
"Víš co, nechceš raději vidět překvápko, co pro tebe mám?"
"Jo jo jo," okamžitě přikývne nadšeně Aileen. "Tatí, a kde je to překvapení?" zatahá ho jemně za ruku.
"Budeš si ho muset najít."
"A kde mám hledat?"
"Hledej všude. To překvapení je zatím malé."
"Malé, to ale nikdy nenajdu," povzdechne si Aileen a vydá se do bytu.
"Samá voda," usměje se Tom, a proto se Aileen na moment zastaví a zamyslí a pak se rozeběhne do kuchyně. "Samá voda."
"Tak je to venku?"
"Ne."

"Ale bude," ozve se Georg, jelikož i on je jedním z těch, co uklízel po překvapení loužičky.
"Nepleť jí hlavu," s úsměvem do Georga Bill šťouchne.
"Tak co je to?"
"No tak, přece to nemůže být tak těžké."
"Ale jo jo, je!"
"Tak ti napovím - je to v tvé nejoblíbenější místnosti." Aileen se maličko zamračí, ale po chvilce už sebejistě s úsměvem zamíří do koupelny.
"Jééé! Tatínku a ten je pro mě? To teď bude jen můj?" zapíská nadšením, když otevře dveře, za kterými už čeká netrpělivě malé štěňátko.
"Zcela tvůj," s úsměvem přikývne Tom, když štěňátko hravě začne poskakovat mezi jejich nohama.
"Ten je krásnej!" vezme ho Aileen hned do náruče, a začne ho pusinkovat.
"Musíš opatrně," pomůže jí štěňátko Tom správně uchytit do náruče.
"Vlastně teď budeš náš. Protože jsi ještě taťky," pousměje se Aileen na štěňátko, které jí svým jazýčkem nešikovně začne olizovat.
"Je to kluk. Budeš mu muset vybrat jméno."
"Když já teď nevím."
"Nemusíš hned. On to bez jména chvíli přežije."
"A bude mě mít rád?"
"Když se o něj budeš starat, tak určitě."
"A pomůžeš mi s ním?"
"To se ví, že jo," odkývne jí to hned Tom a lípne jí drobnou pusu na tvář.
"Děkuju," přitulí se Aileen ke štěňátku a zářivě se na Toma usměje.

Pondělí:

"A půjdeme dneska plavat?"
"Jo, slíbil jsem ti to."
"Tak jo. Tak přijeď brzy," rozloučí se Aileen rychlou pusou. Tom se jen pomalu vydá ze školky ven do auta, kde ještě chvilku na to zůstane sedět mlčky bez pohnutí. Nakonec se ale rozhoupe k tomu, aby vyjel, vstříc tomu, čemu se snažil dlouho utéct.
Nadechne se, když se konečně ocitne v prostorách soudu, kde mu už v patách vykračuje Tobi, jeden z boduguardů, jak bylo domluveno. Když se sejdou s právníkem, který je odvede do odlehlé místnosti v budově, usadí se Tom nervózně na židli.
"Nemáte se čeho bát," ujistí ho právník milým pohledem.
"Nejde přeci jen zatím být tak úplně klidný."
"Samozřejmě. Máme ještě dost času. Jen si na moment odskočím, zjistím, jak jsme daleko s přípravami, a hned budu zpět. Nechcete donést vodu, nebo tak?" koukne na oba, ale oba zavrtí hlavou na nesouhlas.
"Ne, ale děkujeme," oplatí mu Tobi milý úsměv, a když se za ním zavřou dveře, poplácá Toma po rameni.

"Myslím, že ti všechno hraje do karet. On ví, co dělá."
"Hm," broukne jen Tom zabývající se výhledem z okna.
"Večer zas budeš v pohodě, s Aileen. Uvidíš."
"Půjdeme plavat," pousměje se Tom své jediné větě, kterou je teď schopný dát dohromady. Tobi se tak trochu zasměje, vydechne a usadí se naproti němu. Ten se znepokojeně zavrtí na židli, a nakonec vstane. "Jen abyste vy všichni proroci měli pravdu."
"Není tu nic, co by jí mohlo pomoct. A pak..."
"Tobi, prosím, chvilku mlč," přeruší mu větu a zaostří z okna pohled na nejvyšší budovu ve městě.

V místnosti nastane naprosté ticho po dobu několika minut, dokud není úplně narušeno příchozími osobami. Tom přesvědčen o tom, kdo ty osoby jsou, se ani neotočí, kdežto Tobi si poposedne s nepříjemným pocitem.
"Dobrý den," ozve se neznámý hlas.
"Ahoj, Tome, mohla bych tě poprosit?"
Teprve tento hlas donutí Toma se otočit. Cizí lidi v téhle místnosti tak nějak i očekával, ale Jessicu ne. Prohlédne si všechny přítomné lidi v místnosti, a pak stáhne pohled na ni samotnou, která k němu stojí nejblíže.
"Co se děje?" tak trochu nervózně pronese, když ze sebe setřese všechny ty pohledy.
"Mohla bych tě požádat o pár minut?"
Tom, protože mu dojdou slova, jen mlčky přikývne a odebere se jí v patách do oddělené místnosti, odkud před chvílí vyhnala svého právníka. Nejprve si ho prohlédne a pak se nadechne.

"Nevím, kde začít."
"Máš toho tolik?"
"Prosím, ne ten ironický tón!"
"Jess, ale já nevím, co bys mi mohla chtít ještě říct! A už vůbec, proč bych měl poslouchat."
"Tome," vydechne a sklopí na krátký moment pohled, aby sebrala odvahu, "omlouvám se. Je mi to všechno strašně líto. Skutečně, nechtěla jsem, aby to celé dopadlo takhle, ale já.."
"Tak proč tohle všechno vůbec děláš?!" skočí jí do toho Tom.
"Musel bys vědět všechno, co se stalo před tím dnem, než jsem u vás zazvonila."
Zkousne si hned na to spodní ret, tak těžko se jí vyslovuje u vás, když to byl i její domov. Tom jí jen mlčky pozoruje, nemá náladu cokoliv víc říct.

"Víš, když jsem přišla, abych se s tebou vůbec dohodla, už jsem tady stejně měla dávno podané papíry, proto to šlo tak rychle. Prostě...ani já sama nevím, proč jsem to udělala. Byla jsem naštvaná, hlavně sama na sebe, a," odmlčí se, aby mohla zahnat už jen těžko udržitelné slzy, "ach bože, omlouvám se ti, Tome."
Tom jen polkne v sobě lehký hněv a pohlédne z okna. Pokud je něco, co vidět nechce, jsou to její slzy. K smrti nenáviděl a dodnes nenávidí vidět Jess plakat. Překvapivě i po těch letech a po tom všem ho to dokáže rozhodit.
"Takhle to být nemělo, odpusť mi to, prosím."
Toma bolestně píchne kdesi v těle. Třeba, že později bude litovat toho, co ho teď podvědomí nutí udělat, ale nezvládá tu jen tak stát a dělat, že je slepý a hluchý. S výdechem si prostě Jess přitáhne blíže, aby ji mohl obejmout. "Hlavně, prosím, nebreč."
"Promiň. Promiň, že stojíme teď tady," vzlyká Jess ale dál v jeho náruči.
"No tak, zvykl jsem si, že děláš revoluční věci."

"Promiň," odtáhne se trochu Jess dobrovolně od Toma a utře si slzy z tváří. "Zahrajeme to dneska do autu, už jsem s Richardem domluvená."
"Tak proč stojíme dneska tady? Proč jsi to nestáhla dříve?"
"To je otázka, na kterou ještě nevím odpověď. Možná, protože jsem hloupá. Udělala jsem tuhle naivní věc, chtěla jsem si něco dokázat, a myslela jsem si, že se svět začne chovat tak, jak budu chtít já. A odnesl jsi to i ty, i Aileen. Omlouvám se."
"Aileen o ničem neví, ani jsem jí to neplánoval říci. Popravdě Jess, ses ani trochu nezměnila. Vytrvat v boji až do samotného vyvrcholení a pak nepřítele nechat stát na poli samotného."
"Já vím, že tím nic nespravím, ale alespoň mě nech při tom, že jsem se ti omluvila, že jsem řekla, vše co jsem chtěla."
"Jess," zaváhá drobně, "možná je toho víc, co chci slyšet. Až bude tady po všem, mohli bychom zajít na oběd?"
"Tome, už takhle jsem tě okradla o spoustu času, chceš ho díky mě ztratit j.."
"Půjdeš?" skočí jí do toho.
"Ráda," přikývne tedy.
"Asi chápeš, že ti nikdy nebudu moct odpustit, ale jsem schopnej se ti dívat do očí a poslouchat tě. Jsem schopnej. Ale slib mi, že dneškem, všechno tomuhle podobné, skončí."
"Slibuju," špitne Jess.
"A taky, že už nebudeš brečet."
Jess se jen pousměje a lehce přikývne. "Taky ses nezměnil."

* * * flashback * * *

"Jess, chceš mi právě říct, že pláčeš?"
"Nekoukej na mě, když brečím," zavrtí Jess okamžitě hlavou a ztratí se před Tomem v ložnici. Tam se opatrně svalí na záda a pohladí si těhotenské bříško.
"Co je to tentokrát?" nakoukne pobaveně Tom dovnitř, protože už je seznámen s těhotenskými náladami své přítelkyně.
"Jdi pryč, vůbec tomu nerozumíš," snaží se uhnout před jeho pohledem.
"To fakt nerozumím," rozesměje se Tom a uhne před letícím polštářem. Pak vyskočí vedle ní na postel a jen si jí, se stále nezměněným pobaveným pohledem začne prohlížet.
"Štve mě to, nemůžu nic. Jsem úplně neschopná. Jsem k ničemu. Nemůžu tohle a tamto!"
"Ale mě je to jedno," usměje se Tom, a jemně jí pohladí bříško, "protože dokážeš unést tohle, a to je asi víc, než cokoliv, co bys teď chtěla dokázat."
"Říkám, že tomu nerozumíš," zavrtí zase hlavou Jessica, ale tentokrát už si vyhledá jeho pohled.

"A já říkám, že je mi to jedno. Hlavně nebreč kvůli blbostem, to byla sranda, že to nedokážeš."
"No ale nedokážu, vždyť máš pravdu."
"Ok," nadechne se Tom a vyhrne Jessice tričko, s úmyslem převzít si od ní těhotenské bříško, "tak jinak tomu neporozumím, dokud to nezkusím." Moc dobře seznámen s tím, jak moc Jessica lechtivá je, ji přesně na těch místech stiskne. To ji okamžitě donutí k smíchu.
"Tome, přestaň!"
"Trvalas na tom, abych tomu porozuměl, snažím se."
"Ok, ok, beru zpět."

Tom nechá úsměv usazený na své tváři a Jessicu políbí. "Tak už nikdy neříkej takové hlouposti. Slíbil jsem, že ti pomůžu, když to nebudeš zvládat."
"Přesně proto tě miluju."
"A přesně proto přestaň brečet," s úsměvem jí setře poslední zbloudilé slzy, "a usměj se. Jste na mě teďka dvě, a až budete brečet jednou obě najednou, tak to fakt nezvládnu, takže mě teďka šetři!"
Jessica se rozesměje, a padne Tomovi kolem krku.

* * *

by Mintam