Put your heart on repeat 5.

Ráno:

Když se ráno Tom vzbudí, první z čeho znejistí je, když vedle sebe nenajde Aileen. Vstane a prohlédne jak její pokoj, tak i koupelnu. Nikde nikdo. Vydá se tedy dolu, aby prozkoumal zbytek domu. Nakonec s úspěchem shledá v kuchyni a značně si oddechne, když ji spatří už oblečenou s mile nešikovným culíkem, stojící na židličce přisunuté k lince, na které něco kuchtí s vyplazeným jazýčkem. Když i ona spatří Toma, zářivě se usměje a seskočí ze židle, aby ho přivítala.

"Ahoj. Mělo to být překvapení."
Tom jí s úsměvem pozvedne ze země, aby jí lípnul pusu. "Prozrazuje tě už jen to, že si celá od marmelády," vysměje se jí, když shlédne Aileen, která po rukou a kolem pusinky je umazaná.
"Co kuchtíš?" Ta se ale beze slova jen usměje, a když stojí nohama zpět na zemi, vyžene ho z kuchyně. "Dobře, dobře. Nechám se překvapit," s úsměvem opustí Tom kuchyň a dojde se obléct. Pak se vrátí do obýváku, kam má Aileen v oblibě vyskládat vždycky poštu, když se k ní dostane jako první. Zaujme ho ale pouze jeden dopis.

---

Jo, kvůli Aileen to dělá už jen výjimečně, ale teď si prostě musí zapálit. Strčí cigaretu do pusy, sbalí dopis a vydá se ven. Než dosedne na první schůdek, už si cigaretu zapálí. Po otevření obálky ale zjistí, že dopis je jen pouhým pokračováním toho včerejšího, takže nic nového, jen pouhé znovu rozproudění zla v jeho těle. Taky to mohli nacpat do jednoho dopisu a nekazit mu sobotní ráno! Smete dopis z klína na zem a potáhne z cigarety.
"Tatí už to je!" otevře do chvilky nadšeně Aileen dveře, ale v okamžiku nahradí nadšení starostlivá vráska na čele. "Ty kouříš?"
"Aileen, přijdu za chvilku," nereaguje na její otázku. Aileen trochu zklamaná Tomovou reakcí, že není nadšený, když má pro něj překvapení, zase dveře zavře. Tom vydechne a do vteřiny už poloviční cigaretu típne. Ne, nehodlá si tím kazit den a už vůbec ne kazit ho i lidem ve svém okolí. A Aileen je ta poslední osoba, která si to zaslouží. Sbalí dopis a vejde dovnitř. Uvnitř Aileen připravující své dílko na stůl, vzhlédne. Vždycky jí mrzí, když je taťka smutný, a většinou to pozná už podle cigarety.

"Tatí, já neumím udělat kakao, protože jsem se bála zapnout kamna."
Tom si jí jen prohlédne a usměje se. "Udělám ho."
"Ale ještě nekoukej na stůl," zakáže mu. Na rozkaz tedy zavře oči a s úsměvem se vydá vpřed s vědomím, že má před sebou pár překážek. Schválně se jim ale nevyhýbá, a většinu vezme sebou, než dojde k lince, což Aileen rozesměje. "Ale ne, na cestu si koukat mohl."

Když je Tomovi dovoleno kouknout na stůl, musí svou dceru okamžitě pochválit. Nejen že namazala toasty marmeládou a medem, ale ještě předem z nich vykrájela pomocí formiček různé tvary. Formičky ve tvaru kytar, autíček, a všemu tomu podobnému, protože už jako malá, měla tyhle neobyčejné tvary raději, než běžný stromeček, měsíček či sněhuláka.
"Kdopak ti tohle poradil?"
"Babička," pyšně se usměje poskakujíc po kuchyni, než se kakao uvaří.

"Jsi stejně ta nejšikovnější," usměje se Tom.
"Nepojedeme už pozdě? Bála jsem se, že jsme zaspali, ale nevěděla jsem kolik je hodin, protože jsem zapomněla, jak musí ty ručičky vypadat, i když jsi mi to už říkal. Tak jsem raději šla udělat tohle, abychom to když tak vzali strejdovi za to, že jsme přijeli pozdě," pokrčí Aileen rameny, a Tom se musí té taktice zasmát.
"To máš tedy vymyšlený. Ale ještě máme chvíli čas, než pojedeme."
"Tak to je dobře. Už jsem se bála, jak by strejda jel bez nás."
"To by nám snad neudělal."

"No jo, ale když já to mám zas popletený," moudře pokývne hlavičkou a přišoupne si k lince zase židli, aby dosáhla na hrníčky. "Totiž nevím, co ukazuje malá ručička, a co velká. Vím, že tam bylo takový to číslo s dvěma kolečkama…a nevím, jak se přesně jmenuje. A když tam byla ta velká, tam nahoře?"
"Tak bylo osm," ukáže jí přesně na hodinách, "ta velká musí být vždy tady nahoře, a malá tady."
"Já si to myslela, že to bylo osm. Ale stejně ještě pár čísel nepoznám."
"To se naučíš, neboj. Jen co půjdeš do první třídy."
"No, ale tam nechci, protože bych to chtěla umět už teď. Já vím, že mi to vysvětluješ, ale já to pak popletu a bojím se, že to budu plést ve škole a budu mít ošklivý známky." Tom se nad její moudrostí musí usmát. Jaký lepší dítě si mohl kdy přát?
"Nebudeš, jsi přece šikovná. A máš na to ještě spoustu času, než půjdeš do školy."
"Hm, hm," přemýšlí chvilku Aileen a ve vteřině jako by se z dospělé slečny, stala opět ta čtyřletá holčička, "kakaíčko." Tom se s úsměvem otočí k hrnci. Samozřejmě, mléko se začne vařit, když se k němu otočíš zády.

* * * (flashback) * * *

"Tome zvládla bych to. Jsi si jistý, že jí ve třech měsících chceš vozit všude?"
"Chci jí tam dneska mít sebou," s úsměvem na Aileen mrkne a provleče jí ručičku skrze rukáv její žluté mikinky.
"Sluší ti to takhle, víš to? Jsem ráda, že ses postavil na vlastní nohy díky tomu všemu," pohladí ho Simone s úsměvem po zádech.
"Za to ale vděčím vám."
"Hlavně Aileen." Aileen jakoby tušila, že se o ní mluví, jen zvesela vypískne.
"Jsem připravenej," seběhne Bill s úsměvem schody, "jenom si furt myslím, že ty kalhoty budu muset před koncertem vyměnit. Nehodí se k tomu jednoduše."
"Sluší ti to," ujistí ho jeho mamka.
"Děkuju, ale...," je jí odpovědí zavrtění hlavou, což Toma rozesměje.
"Jsi jenom nervózní. To my už jsme taky hotoví a víme, že nám to sluší," lehce prstem Aileen pohladí po tvářičce a pak si ji vezme do náruče.

Tom ihned po koncertě se vydá jako první do šatny, kde najde jen usmívající se Piu nad spící Aileen.
"Celý koncert prospala. Andílek," obdaruje Toma úsměvem.
"Děkuju moc, že jsi tu s ní byla."
"Za málo. Jen si jdu ven zatelefonovat, ať jí nevzbudím a hned jsem tu."
"Jo," přikývne Tom, vezme si láhev s vodou, a přisedne na gauč, kde je položená dětská sedačka. Mlčky jí věnuje drobný polibek na čelíčko, a zůstane jí jen pozorovat. Bill by byl v šatně jako druhý, kdyby se nezastavil před pootevřenými dveřmi a nezůstal zírat nehnutě do šatny. Díky Tomově pohledu láskyplně upíraného na to malé stvoření mu dojde jedna věc. A to, že Tom tvrdil, že se v životě nezamiluje a pak přišla Jessica. Bill si vždycky myslel, že ne, ale teď už ví, že zamilovaný fakt byl. O to víc ho však těší, že se zamiloval i podruhé - tentokrát do Aileen.

* * *

O hodinu později už Tom s telefonem u ucha, kde mu na druhé straně odpovídá Bill, musí Aileen popohánět. ,,Jo, když si tahle slečinka pospíší, budeme u tebe do půl hodiny."
,,V pohodě, nemusíte pospíchat."
,,Tatí, to červený tričko, nebo žlutý?" vyběhne Aileen z pokoje, což donutí už Toma protočit oči. Jeho bratr se tomu ale na druhé straně telefonu začne smát.
,,Bille, nespletli se? Není to tvoje dcera?" optá se ale pak pobaveně, nevěřícně zírající na Aileen. "Klidně zelený, hlavně už se oblíkni."
,,Ale zelený se mi přece nehodí k sukýnce!"
,,No jasně, jak jsem to vůbec mohl vyslovit!"
,,Jaks to mohl vyslovit?" doplní ho okamžitě Bill, a pak už se se smíchem rozhodne hovor ukončit. "Tak fajn, jdu taky hledat něco, co mi bude ladit k sukni. Jeďte opatrně."
Tom se usměje a nakoukne k Aileen do pokoje, která už je díkybohu oblečená, ale pro změnu si zas šetrně pročesává vlásky.
,,Vypadáš krásně," neodpustí si s nadějí, že tak uspěchá trochu její přípravu. Ta se jen zaculí, sbalí svetřík a rozeběhne se dolu, aby si obula sandálky.
,,Tatí šup," popožene ho a protočí se před zrcadlem v chodbě.

,Pustíš tam, tati, barbie?" Tom se otočí a natáhne se přes sedačku, aby Aileen pevněji zacvaknul pás od sedačky, protože na to přeci jen ještě nemá sílu. Ale když se chce chovat jako dáma, odmítá dělat něco za pomoci druhého. A dnes je zrovna ten den, kdy dostala mnoho pochval a tudíž stoupla její pýcha na maximum.
Než definitivně vyjedou, prozvučí jejich auto barbie songy. Tomova alergie na tohle CD musí teď ustoupit stranou, neboť Aileen začne šťastně kopat nožičkama do rytmu a prozpěvovat si.

Bill už očekávající příjezd se se známým zvukem Tomova auta vymrští z gauče, sbalí věci a ve stejnojmenné rychlosti už usedá do auta.
,,Ahoj. Wow, skvělá hudba," usměje se, jen co dosedne.
,,Ahoooj. Že jo, a taťkovi se nelíbí."
,,No že jo, nechápu, co se mu na tom může nelíbit," přitaká opět hned Bill.
,,Na vás dva jsem čekal," se smíchem podotkne Tom a kývne na svého spolujezdce, který se připoutá a opětuje mu pohled.
,,Jedem," zkusí nahodit, proč se tak ještě nestalo.
,,Jasně, a řekl mi někdo kam?"
,,Aha. Sjeď nejdřív na dálnici, pak tě navedu."
,,Jestli tam trefíš," musí si rýpnout s myšlenkou na poslední Billův podařený výlet, kdy byl Bill přesvědčen, že jedou dobře.
,,Tati ty taky nevíš, kam jedeme?"
,,Nechte se s taťkou překvapit."

Po chvíli dorazí na místo, kde se skrývá nejen větší farma, a jedno velké zábavné dětské centrum, ale i jiné v podobě paintballu, v přilehlém lesíku, či bowlingu v kryté části areálu, bazénu a mnoho dalších.
Aileen ihned po výstupu z auta stejně nejvíce zaujmou všechna ta zvířátka z farmy.
,,Můžu si ho pohladit?" vypískne, když dojdou k ohradě s malým oslíkem, který strká hlavičku skrze plot. Jenže na odpověď ani tak čekat nechce a k oslíkovi se prostě přitulí.
,,Aileen, nehodláš ho vyndat z té ohrady skrze tu škvíru mezi prknama, doufám,"shlédne Tom s pousmáním její nadšení. Ta s prosebným pohledem k němu vzhlédne.
,,Že je roztomiloučkej? Vezmeme si ho domů?"
,,Jasně, do auta se nám vejde deset takových," přitaká jí, načež Aileen šťastně na oslíka pohlédne.
,,Chtěl bys jet s námi?" podrbe ho za jeho plyšovým ouškem. Bill, aby nebyl pozadu, si musí oslíka pohladit taky.

,,Náhodou, nebylo by špatný mít ho doma jako pejska," usměje se Bill a Aileen se rozesměje.
,,Ale strejdo, oslíci přece neumí štěkat." V tu chvíli se rozesměje už i Tom, jen Aileen neopustila stále své plány a tak jen pokračuje, když si myslí, že je na dobré cestě. ,,Ale tatí, třeba je tu úplně sám, a pláče tady. Určitě je tu sám, a u nás by se mu líbilo," začne obhajovat únos oslíka.
Tom k ní tedy poklekne a namíří rukou k blízkému stromu. ,,Maminku má tamhle u toho stromu." To ale Aileen donutí se spíše zamračit.
"Tak si vezmeme domu i jeho maminku, aby se mu nestýskalo," utne svůj plán a Tom jen s úsměvem přikývne.
,,A hned pak s nimi celou farmu."

,,Tati, potřebuju tu největší zmrzlinu," oznámí unavená Aileen, která se po celém dni běhání snad po celém centru, dosedne na lavičku a zůstane mžourat do již taky unaveného sluníčka.
,,Potřebuješ?" optá se

pobaveně Tom.
,,Prosím, prosím," zazubí se.
,,To zní líp. Bude se ti po dnešku o zmrzlině i zdát."
,,Měla jsem jich jenom malinko. A velkej oběd, takže můžu?" zakope s úsměvem nožičkama.
,,No jo, oběd, ten už byl bůh ví kdy, taky si zasloužím velkou zmrzlinu," napodobí ji Bill a zkusí to na Toma taky s prosebným úsměvem.
,,Ty jsi měl taky velkej oběd, viď? To už si velkej kluk," pohladí ho Tom po hlavě a s úsměvem opustí rozesmátý stůl, aby tedy pro zmrzlinu došel.

by Mintam