Put your heart on repeat 4.

O týden později (pátek):

"Přijedu včas, jo?" slíbí Tom s úsměvem Aileen, která se vysvlékne z bundy, neurčitě mu to odkýve, lípne mu pusu a ztratí se ze šatny v prostorách školky.
Tom, po rozloučení s Aileen a její učitelkou se vydá zpět do svého auta, s myšlenkami absolutně jinde. Ranní pošta v jejich schránce totiž obsahovala dopis, kterého se tak strašně bál.
Když dojede do studia, potká sice cestou Gustava a Davida, ale on jaksi potřebuje teď podporu jiné osoby. A proto jeho kroky směřují tam, kde tuší Billovu přítomnost. Bill, položen na jednom z gaučů, si plně užívá nahrávek ve svých uších a jemně si podupává nohou do rytmu. V okamžiku ale, kdy se otevřou dveře, hned zpozorní a už v očekávání s úsměvem sundá sluchátka.
"Ahoj. Myslím, že jsem se rozhodl pro ten nejlepší song na albu!"
Tom jen s pousmáním přikývne a vezme si první věc, co mu přijde pod ruku, aby se něčím rozptýlil. To ale přesně vyšle jeho dvojčeti signál, že ne vše je tak, jak má být.

---

"Děje se něco?"
"Hm," nevzmůže se zatím na nic víc Tom a dosedne naproti němu. Potom se nadechne a zvedne k němu pohled. "Příští pondělí mám přijít k soudu."
Bill na něj chvilku zůstane zírat, ale pak zavrtí hlavou. "Už jsi volal právníkovi? Co Aileen?"
"Ne, je to teprve hodina, co jsem četl ten dopis. A Aileen přece nemůžu nic říct. Stejně tak jako tam nemůžu jít. Musím se odvolat."
"Ale když to budeš oddalovat…"
"…tak mi Aileen nevezmou hned," dokončí si sám Billovu větu. Ten jen vydechne. Vlastně neví co je teď to nejlepší, neví, co by dělal on.
"Ale je přece hloupost říkat, že ti jí vezmou. Jsi její táta."
"Stejně tak jako ona je máma."

"Jenže ona si s dítětem neporadí. Neuměla to doteď, nemá žádný zkušenosti. To přece musí soud zvážit, že chceš mít péči jen ve svých rukou."
"Na to kašlou, že nemá zkušenosti. Připíšou dítě matce, i kdyby jen jednou za 14 dní, hned jen co má alespoň základní požadavky pro výchovu. Byt, příjem…"
"To ty máš ale přece taky, a navíc jsi jí vychovával. Máš prostě větší právo rozhodnout o jejím životě!"
"Bille, no tak. O čem se tu bavíme? Oba víme jak to je. Spravedlnost neexistuje."
"Tome, přece to nemůžeš jenom tak vzdát!"
"Doháje a co mám dělat? Mám Aileen někam unést, utéct s ní?"
"Musí přece něco existovat!?"
"Nebuď naivní. Není tady nic! Soud je prostě naprosto netolerantní. Nic mi nepomůže, natož takovýhle tvůj názor!"
Na sekundu se jejich pohledy střetnou s tvrdým nárazem. Tom ale za chvilku s výdechem zavře oči.

"Promiň, nevím prostě, co mám dělat. Přemýšlel jsem snad už i o nemožným."
"Neomlouvej se, jsem blbej. Argumentuju tady věcma, jako bych nevěděl, jak to dneska funguje. Místo abych ti pomohl, tak ti tu vyčítám, co děláš blbě."
"Nevím, jak se rozhodnout," promne si Tom obličej.
"Možná by ses měl odvolat. Já nevím. Možná to bude pro tuhle chvíli to nejlepší. Ale co pak? Bože, tak rád bych ti pomohl, ale jsem naprosto mimo."

"Můžu slyšet celou tu nahrávku?" reaguje Tom po delší chvilce ticha, když na to už nemůže myslet.
"Jo," přikývne jen stroze Bill, když mu dojde, co jeho bratr chce, a vypne sluchátka, aby se nahrávka pustila nahlas. A ačkoliv jsou oba myšlenkami naprosto jinde, snaží se vnímat nahrávku.
"Zní to dobře. Myslím, že ten konec se ti fakt povedl. Teda nemyslím, zní to nad očekávání."
"Díky. Zvládneš dneska do toho ten klavír?"
"Mhm."
"Jestli ne, je tu ještě dost jiný práce pro mě, nebo ostatní. Vždyť máme ještě skoro měsíc, jestli chceš teď klid."
"Ne v pohodě, nemáme čas čekat."
"Když ti to nepůjde, budeš naštvanej ještě víc. A jsi nervózní, cítím to. Nechceš to odložit?"

"A jakej mám být? Vždycky když už je něco fajn, tak se posere něco jinýho."
Bill vstane, aby došel k Tomovi a lehce ho obejmul. "Nedovolíme jim to."
"Nic by mě neštvalo víc, než jak to vysvětlím Aileen. Před nedávnem se mě ptala, jestli jí nikdy nenechám samotnou a teď jí mám říct, že bude muset bydlet s, pro ní, úplně cizím člověkem? Že spolu nebudeme pořád jako doteď, že jí budu vyzvedávat ze školky jenom někdy, že…"
Bill ho zarazí. "Dost! Takhle to nikdy nedopadne, a i kdyby, takhle rychle to stejně nepůjde. Zkus teď na chvilku myšlenky trochu potlačit. Georg přiveze špičkovou snídani a uděláme spoustu kafe a vykašleme se na všechno a na všechny. A pak ti prozradím, co jsem vymyslel na zítra, bude se to Aileen líbit," spustí Bill s úsměvem, což donutí Toma se pousmát taky.
"Promiň, nechci vám kazit den."
Bill se okamžitě vymrští na nohy. "A stop! Jdeme."

Téhož dne, večer:

Tom si jde lehnout chvilku po tom, co uloží Aileen, ale neustále nemůže zastavit tok svých myšlenek. Ne, Aileen mu vzít úplně nemůžou, to je hloupost, ale už jen to, kdyby mu omezili určitý čas s ní, už to je pro něj nejhorší zpráva. Občas se prostě během noci vzbudí a první co ho napadne, je jít se na ní podívat. Jakýkoliv odpor ke vstávání v tu chvíli nevyhraje, protože kvůli tomu uspokojivému pocitu, vidět svou dceru spokojeně spát o pokoj vedle, je schopný čehokoliv. Jen když ví, že je v pořádku, v bezpečí. A jak by si připadal, kdyby během některé téhle noci vstal a Aileen tam nebyla? Na to prostě neexistuje myslitelná odpověď.
Nevnímá, jak dlouho už jen tak leží s myšlenkami a zírá do stropu, ale ve chvíli, kdy se otevřou dveře, jako by zázrakem všechny myšlenky zmizí a Tom se vrátí do reality.

"Copak je?" pozvedne se v loktech téměř okamžitě a rozsvítí lampičku. Aileen žmoulající si jedno očíčko se ospale zaculí.
"Mohla bych dneska spát tady?"
Pozvednutí Tomovy deky jí naznačí další krok. Vyleze na postel a přitulí se okamžitě k taťkovi. Ten jí lípne polibek do vlásků a lampičku zase hned zhasne.
"Tatí, ty už jsi spinkal?"
"Ne, nějak se mi nedaří usnout. Třeba mi to teď půjde líp."
"A je hodně hodin?"
Tom, doposud nehlídajíc čas, zaměří zrak za Aileen na digitální budík. "Dost hodin na to, abychom spali, jinak ráno zaspíme a Bill nás uškrtí."
"Tak jo. Tak já tě vzbudím, až bude čas," řekne Aileen s úsměvem a zavře oči.
"Dobře," zasměje se tiše Tom a s lehkým pohlazením Aileen, spokojeně natisknuté na něm, zavře oči taky.

"Tatí?" ozve se přeci jen po chvilce ticha.
"Ano?"
"Pořídíme si nějaké zvířátko?" přidá lehce na hlase, když zjistí, že Tom ještě nespí.
"Jaký zvířátko?"
"Třeba kočičku, nebo pejska, víš, jako má strejda nebo Georg. A nebo by stačila myšička, nebo křeček. Ale kdyby si nechtěl žádný zvířátko, tak si venku chytíme nějakého mravenečka a postavíme mu domeček," spustí už s promyšlenými detaily. Tom se usměje nad představou, jak zahajují chov mravenců.
"Uměla by ses o pejska postarat?"
"Ty mi pořídíš pejska?" s touto otázkou se Aileen nadšeně posadí.
"Nějak ses rychle probrala. Neřekl jsem, že ho pořídím, jen jestli by ses o něj uměla postarat, nebo aspoň víš, co to obnáší," přetočí se Tom na záda.
"Určitě jo, a když tak bys mi pomohl. Filípek ze školky má křečka a taky se o něj umí postarat. Dneska totiž, když pro něj maminka přijela, tak nám ho přivezla ukázat."

"Nech mi si to rozmyslet, jo?"
"Hm, tak jo. Jo a tati," začne opět Aileen, když jí ale Tom přeruší.
"Měli bychom spát. Povíme si to všechno ráno, hm?"
Aileen jen vydechne a položí si hlavičku na Tomovu hruď. Ten ji lehce rukou obejme a začne hladit, aby se jí lépe usínalo.

"Ale stejně, tati," nedá se jen tak, dokud nedokončí myšlenku. Tom s pousmáním vydechne. Co se týče ukecanosti, není pochyb, že jeho dcera patří do rodiny Kaulitzů. "Dneska se nás paní učitelka ptala, kde pracuje naše maminka s tatínkem. A já řekla, že nevím kde je maminka, když jí neznám. A Filípek se mě ptal, proč mám jenom tatínka, že on má tatínka i maminku. Tak jsem mu řekla, že to tak je, že někdo má maminku i tatínka a někdo jen jednoho z nich, že je to tak?" Tom se nadechne. Zrovna teď tohle téma nemá chuť rozebírat, ale Aileen mu na výběr nedá.
"Tak nějak. To miminko vzniká za pomoci obou, ale pak se občas stane, že prostě se maminka s tatínkem přestanou mít rádi a jeden z nich rodinu opustí."
"A to třeba ta maminka odejde, protože nemá ráda tatínka ani to miminko?"
"I to se bohužel někdy stává."

Aileen chvilku přemýšlí, než jí napadnou další otázky. ,,A já mám nějakou maminku, už jsi mi to říkal, že jo?" Podobnou otázku Tom od ní už dostal asi před rokem, ale to to spíše nějak omluvil, než aby to rozvedl. Dnes to nevypadá o nic lépe.
"To víš, že máš maminku."
"A vy už se nemáte rádi, proto mám jenom tebe?"
Tom přikývne, ale sekundu na to mu dojde, že je tma, tudíž Aileen nemůže tušit odpověď, a tak jí to hlasem odsouhlasí. Dobře, jednou jí to stejně bude muset říct celé, ale dnes mu to zrovna nějak přes srdce nejde ven.
"A ona nás opustila taky, protože nemá ráda mě?" Tom chvilku s odpovědí zaváhá, ale Aileen toho využije, aby se spokojila se svou odpovědí. "Víš co tati? To nevadí, já mám stejně nejradši tebe. A maminka mi nechybí."

"Už spinkej, zlato."
"Ukážeš mi jí někdy?" vyřkne ještě rychle. Kdyby jen tušila, že jí možná uvidí už tak brzo.
"Aileen, slíbila jsi, že mě vzbudíš, a takhle zaspíme oba dva."
"Promiň," špitne už jen a zavře oči.
"Dobrou," šeptne Tom a nepřestane ji hladit do doby, než usne i on sám.

by Mintam