Put your heart on repeat 3.

Druhý den:

Kolem půl desáté dosedne Tom ve studiu k pultu ke zvukaři, aby si poslechl momentální Billovu přítomnost uvnitř nahrávací místnosti, když se mu rozezvoní telefon. Vyleze zpátky před dveře a hovor trochu s nervozitou zvedne, když uvidí na displeji, že hovor je ze školky.
"Kaulitz, prosím?"
"Dobrý den, pane Kaulitz. Tady Strasseová. Omlouvám se, jestli volám nevhod, ale Aileen není dobře, a od rána už dvakrát zvracela. Teď sice usnula, ale nevím, zda jí bude líp."
"Ne nevoláte nevhod, přijedu si pro ni."
"Jestli se vám to zrovna teď nehodí, tak je to v pořádku, jen je mojí povinností vám to oznámit, ale jinak jsem ochotná, pohlídat jí, než budete moci přijet."
"V pořádku, děkuju. Zvládnu to, vyzvednu si ji," usměje se Tom, přeci už Aileen zná, že by stejně hned po probuzení chtěla k němu, nebo alespoň domů.
"Dobře, tak zatím na shledanou."
"Zatím." Hovor se na druhé straně ukončí a Tom s výdechem zaklapne telefon a nakoukne zpět do místnosti, aby dal vědět, že do půl hodiny je zpět.

---

Když dojede do školky, skoro hned u vchodu ho uvítá učitelka s úsměvem.
"Jsem ráda, že vás vidím. Nejspíš zase řádí nějaká epidemie, Aileen není jediná, komu není dobře."
"Zkusím to přes víkend spravit," opětuje jí Tom úsměv.
"Naposled, co byla vzhůru, chtěla domu, tak jsem jí to neurčitě slíbila, takže se omlouvám. Ráno vypadala naprosto v pořádku, přišlo to najednou," odvede ho dovnitř.
"Časově to v tuhle chvíli zvládám, takže je to v pořádku."

Dojdou až do zadní místnosti, kde Aileen stočená v klubíčku spí. Tom poklekne před postelí a pohladí jí.
"Zlatíčko?" potichu k ní promluví. Ta až po chvilce zvedne unaveně a nemocně pohled a hned mu padne kolem krku.
"Bolí mě bříško."
"Já vím, pojedeme domů, jo?" Aileen hned přikývne, aniž by se ho pustila. Tom si jí tedy vezme do náruče a postaví se.
"Pomůžu vám s jejími věcmi."
"Děkuju," vděčně se pousměje, když jde učitelka s nimi a odloženými svršky Aileen až k autu. Tam ji usadí do sedačky, a převezme si všechny její věci.
"Děkuju moc."
"Není zač. Hlavně ať se z toho brzy dostane."
"Pokusím se. Na shledanou," s úsměvem Tom nastoupí a otočí se na Aileen. Ta už opět se zavřenýma očima jen s větší námahou pravidelně oddechuje.

Stejná situace pokračuje celou cestu ke studiu, takže nechá její botičky a mikinu v autě, a opatrně ji vezme ze sedačky, aby ji nevzbudil. To už jim ale přichází otevřít Bill dveře.
"V pořádku? Spí?" pohladí ji lehoučce po tváři, když s ní Tom projde kolem.
"Jo, dám jí dozadu."
"Udělám jí čaj," odebere se Bill s nimi do bytu schovaného na konci studia. Tom položí Aileen v ložnici do postele, sundá jí kalhoty, a přikryje dekou. Na to hned Bill dorazí s horkým čajem.
"Nechám jí to tu, ať jí to vystydne," položí hrnek na stolek a soucitně si ji prohlédne.
"Pojď, necháme jí vyspat. Třeba jí bude líp," upraví jí Tom ještě deku, než s Billem místnost opustí. Bill za nimi tichounce zavře dveře a vydechne.

"Víc mě děsí, co jí teprve čeká."
"Bille, nemluv o Jess, prosím."
"Promiň, jen se prostě bojím, co by mohlo přijít."
"Bojím se jen, že jestli to bude chtít fakt dotáhnout do konce, až k soudu, že tam se na žádný okolnosti hrát nebude. Nikdo se nebude ptát Aileen, nikdo se nezeptá nejspíš ani mě, co si o tom myslím. Ona je prostě matka."
"Ne, promiň, měl jsem tohle téma nechat, dokud nic nehrozí. Nemůžou prostě dovolit střídavou péči, když jí Aileen vůbec nezná. A třeba nakonec ani nebude mít odvahu dotáhnout to tak daleko." Tom jen vydechne a mlčky pokrčí rameny, když se vydá zpět do srdce jejich nahrávacího studia.
"Kašlem na to, Aileen potřebuje tebe a ty jí. Tečka," dodá s úsměvem Bill.

Tom se rozesměje, když už během hodiny a půl asi na potřetí Georga opraví. "Znovu Hagen!"
"Měl bys jet domu," odloží se smíchem Georg baskytaru.
"Už to je ale nudný," zavrtí Bill s úsměvem hlavou.
Tom chodí pravidelně každou čtvrt hodinu Aileen kontrolovat, a když se zvedne i nyní, aby tam došel, otevře mu před nosem dveře David.
"Slyšel jsem Aileen, že brečela, tak jsem tam šel, ale chce prý jenom tebe."
"Hm, jdu tam," mihnou se mezi dveřmi. Když dojde Tom do ložnice, najde tam Aileen skutečně bojující s pláčem.

"Copak se děje?" dosedne ihned na kraj postele, přitáhne si ji k sobě a utře jí slzičky na tváři. Aileen mu hned padne kolem krku, a tak jí jemně začne hladit po zádech. "No tak, ššššt zlatíčko. Měla jsi ošklivý sen?"
"Hm," škytne plačtivě a pevně se Toma drží.
"Už je to dobrý."
"Už tu nebudu sama?"
"Nebudeš, neboj. Už jsem tady. Bolí tě ještě bříško?" Aileen přikývne a snaží se již sama setřít si slzy z tváří, ale ještě jí dá práci ten pláč přemoci a tak se nechá ještě hodnou chvíli konejšit.

"Dáš si čaj a třeba to bude lepší."
"Tatí a můžu už si vzít kalhoty? Nechci už ležet."
"To se ví," přikývne hned na to Tom, pomůže jí obléknout, a pak do jedné ruky vezme hrnek s již studeným čajem a druhou si chytne ručičku Aileen, aby se spolu vydali do kuchyně, kde vloží hrnek do mikrovlnky.
"Strejda Bill je tady taky?"
"Jo, všichni jsou tu."
"A proč nejsme doma?"
"Protože tu mám ještě práci. Chtěla bys domů?"
"Když jsi tady ty, tak je to jedno," zavrtí po chvilce Aileen hlavou. Tom jí podá hrnek s ohřátým čajem, který vděčně hned obejme a napije se.
"Bojíš se, že tě někdy nechám samotnou?" poklekne před ní Tom.
"Když mně se zdálo, že jsem sama ve školce, a nikdo tam se mnou nebyl. A já jsem křičela, ale nikdo mě neslyšel," pronese ještě napůl smutně, a tiše.

* * * (flashback) * * *

Už celý týden od odchodu Jessicy, se Tom neukázal doma. Domov mu prostě nepřijde tam, kde se mu rozpadla rodina. Po celé té době s Aileen v nemocnici a poté dvě noci strávené u Billa, si už Bill prosadil, že Aileen chce určitě vidět konečně svůj skutečný domov.
"Jaký papíry?"
"Já nevím co je to zač. Oficiálně není matkou, vzdala se rodičovský povinnosti. Všechno jsou to kopie a podepsaný. Musela to plánovat už dřív," Tom s upřeným pohledem z okýnka jen pevně sevře ruce v pěst, aby potlačil tlak uvnitř sebe. Bill si ho jen s výdechem prohlédne a zabočí k tomu správnému domu, kde, na rozdíl od svého bratra, ihned vyskočí.
"Nech mě jí odnést," pousměje se a už otevírá zadní dveře, aby vyndal sedačku se spící, skoro čtrnáctidenní Aileen. Při pohledu na ní by byl schopný zapomenout na svět kolem.

"Tak jsme tu," tišeji zahlásá do domu, kde už je očekává jejich mamka, která se domu snažila za půl dne vynahradit tu týdenní absenci majitelů.
"Ahoj kluci," obdaruje je s úsměvem. Jenže Toma, který už nemá důvod, proč se sem těšit, přepadne okamžitý splín, když si dům prohlédne, jako by tu nikdy nebyl. "Jak se cítíš, Tome?" optá se hned proto starostlivě.
"Je mi skvěle," pronese Tom, ale s tak těžkou ironií, že se tón promění až na nesmířlivý.
"Je jen nevyspalej, bude to zas ok," ospravedlní Bill ihned tón bratra.
"Tohle celý je vlastně jen z nevyspání," neodpustí si Tom.
"Víš co, bude lepší, když se natáhneš. My se o Aileen postaráme zatím, jen když ti bude líp," jemně ho Simone pohladí a nedá mu na výběr, takže Tom skutečně do chvilky zmizí v posteli. Potřeboval by to všechno zaspat a vzbudit se v době, kdy to bude všechno zas jako dřív. Bill opatrně vyndavajíc malou ze sedačky se lítostivě podívá na svou mamku. Ta se ale jen s výdechem povzbudivě usměje. "Zvládne to."

Tom sebou trhne a okamžitě se podívá do okna. Tma. Vyskočí a zamíří dolu, odkud slyší Billův tichounký zpěv.
"Promiň, zabral jsem a nějak se to protáhlo, a...," Bill ho ale mávnutím ruky zastaví.
"To je v pohodě. Potřebuješ spát. Mamka už musela, ale ráno se tu prý ukáže. Je ti líp?"
"Ještě hůř," zavrtí Tom hlavou, když se v tu samou chvíli začne ozývat lehké popotahování Aileen, než spustí naplno svůj pláč. Tom si s výdechem chytí svou rozbolavělou hlavu. "Aileen, zmlkni." Bill nad ním nepochopeně zavrtí hlavou a malé se okamžitě ujme.
"Zbláznil ses? Je to dítě! Nemůžeš mu říct, aby mlčelo."
"Jestli jsi tu od toho, abys mi radil, tak to tě tu nepotřebuju."
"Díky by znělo líp," špitne Bill lehce pohupujíc a pozorujíc malou. Tom protočí oči. "Tome, je to tvoje dcera. Má jenom tebe! Co zmůže, když i ty dáš od ní ruce pryč?!" Než však Bill stihne cokoliv dalšího vyslovit, Tom ho zastaví.
"Sklapni! A nezveličuj. Myslíš, že jsi teď strašně důležitej, když jsi zrovna blízko, když ona brečí?!" Bill s nádechem a rvoucím srdcem položí plačící Aileen zpátky. Ví, že Tom potřebuje teď podporu a dokonce i chápe jeho nervy, ale i tak to pro dobro mezi nimi musí udělat.
"Tak víš co, kdybys něco potřeboval, nejsem dostupnej! Nejspíš si někam zajedu, nejlépe někam daleko a na dlouhou dobu, abych neměl nutkání dělat ze sebe debila, kterej se ti to snaží ulehčit!" vstane okamžitě, sbalí cestou klíče od auta a svou bundu.
"Bille, počkej!" otočí se ještě rychle Tom, ale to už se za ním zavřou dveře.

Tom pevně udeří do dveří. Ještě tohle teď tak potřebuje! To, že mu Jessica lhala, už ví, ale lhala především v momentě, kdy tvrdila, že to on sám zvládne. Soudí, že to byla její největší lež. Jenomže neutichající pláč Aileen mu nedovolí zoufat nad sebou samým. Dojde k ní a jen si jí začne prohlížet. Musí uznat, že je skutečně krásná, jak je celá maličká a růžovoučká. Vydechne a opatrně si ji vezme po chvilce do náruče. Jemně ji začne houpat, ale když ani po pár minutách pláč neutichá, přemýšlí, co dělá špatně. Plenku má čistou, takže to nakonec zkusí přes jídlo. V hlavě sesumíruje všechny informace, kterými ho sestřičky v nemocnici zásobily, a připraví jí mléko. Aileen okamžitě pusinkou obejme dudlík od lahve, a její pláč v mžiku ustane. Tom se se zívnutím s Aileen v náruči posadí, a když na chvilku lahev oddálí a malá si pčíkne natolik, až se u toho celá zašklebí, nedá mu to a cukajícím koutkům nechá prostor, aby vytvořili úsměv.
,,Mamka to vzdala, ale já tě v tom nenechám. Slibuju," špitne po chvilce.

* * *

"Pokusím se tě nikdy nenechat dlouho samotnou," pohladí jí po rozevlátých vláskách a lehce jí upraví pramínky spadající do obličeje. Neumí si bez ní už představit život. Ať má občas chvíle, kdy by nejraději ze všeho křičel a od všeho by utekl, nakonec by se stejně asi co nejrychleji vrátil. Už jen právě kvůli Aileen.
"Tak jo. Já se sama bojím."
"Já vím. Koukneme se na kluky, jak jim to jde?" Aileen hned svůj výraz rozzáří, odloží hrnek a chytí se Tomovy ruky. Dojdou spolu zpátky do nahrávací místnosti v čele s Aileen, která s andělským úsměvem nakoukne nejdřív do dveří, než s pozdravem dovnitř přímo vběhne.

"Je tady Pumba?" optá se po chvilce.
"Venku."
"Aileen, nebudeš teď běhat venku," zavrhne jí plán Tom, s obavou, že má i horečku, ale opovědí mu je jen její lehké ušklíbnutí.
"Měl bych ale už Pumbu vzít dovnitř," namítne Bill.
Tom s výdechem zavrtí hlavou. "Chtěl bych taky umět dostat vše, co chci, jenom pohledem."
Když už se Bill zvedne s úsměvem, aby do chvilky dovnitř vpustil bílo hnědého anglického buldoga, Aileen hned povyskočí a rozuteče se za Billem.
,,Má Billa omotanýho kolem prstu," rozesměje se Gustav.
,,Naprosto," přikývne Tom neváhajíc.

Když se ale neukazuje dvacet minut Bill ani Aileen, natož pak Pumba který vždy přijde pozdravit všechny, je to divné už nejen Tomovi. Vyjde tedy na chodbu, aby zjistil co se děje, ale objeví jen Pumbu, nervózně stepujícího před dveřmi od koupelny. Nechápavě se na sekundu zarazí, ale pak nakoukne dovnitř. Uvnitř nalezne Aileen která z hluboka dýchající se opírá o Billa, který u ní klečí a jemně jí hladí.
"Co se stalo?" všimne si, že má Aileen na tvářích slzičky.
"Zase zvracela," špitne Bill. Tom si povzdechne, zavře za sebou dveře a dojde k těm dvěma.
"Copak jsi, zlatíčko, snědla?" vyřkne spíše řečnickou otázku do vzduchu a Aileen pohladí. Ta však pokrčí nejprve rameny a pak nejistě vydechne.

"Nebudeš se, tatí, zlobit?"
"Pročpak?" Aileen se s výdechem odtáhne od Billa a sklopí pohled k zemi.
"My jsme měli ráno trošičku cibule, a já jsem jí chtěla ochutnat. Myslela jsem, že už mi chutnat bude," potichounku dořekne. Tom si s Billem vymění jen pohledy.
"Vždyť víš, že ti cibule nedělá dobře. A paní učitelka to ví taky."
"Ale paní učitelka Mussenová ne, ta je nová, a byla tam s námi ráno."
"Tak jsi jí to měla říct."
"Ale já jsem to právě chtěla zkusit."
"Ty můj hlupáčku," s pousmáním nad ní Tom zavrtí hlavou a obejme ji.
"A nezlobíš se?"
"To víš, že ne," pohladí ji.
"Mám tu takový ty kapky na zklidnění žaludku. Můžou to děti už od tří let, a když jí toho dáme trochu?"
"Myslíš ty, co po nich vždycky vytuhneš?"
"Tím líp, když se vyspí. Aileen, zkusíme jedny kapky, jo? Bude ti po nich líp."

by Mintam