Put your heart on repeat 2.

"Ahoj Tome, promiň já…," nadechne se s kajícným pohledem Jessica u dveří a těká očima mezi těma dvěma, než se Tom konečně zmůže na slovo.
"Aileen, jdi za Gustavem, ano?" Oslovená ale chvilku váhá, prohlížejíc si pozorně neznámou paní mezi dveřmi. To už se ale ve dveřích od obýváku objeví i Gustav, a když shlédne situaci, trochu zmateně v sobě podrží dech. Ví, že u tohoto by nejspíš Aileen, ani on, raději neměli být.
"Aileen, pojď, nebo ti utečou ty nejlepší písničky. Nech chvilku taťku s…," v ten moment zaváhá, zda chce říct jméno, natož pak zmínit, že před ní stojí její vlastní matka, "..paní."
Aileen vydechne, ještě jednou si osobu před sebou řádně prohlédne a pak se nerozvážně vydá ke Gustavovi do obýváku. Tom až skoro nervózně strhne pohled z Aileen zpět na Jessicu.

---

"Co tady děláš?"
"Mohla bych dovnitř?" Tom tedy uvolní dveře, aby Jessica mohla vejít. "Chtěla bych s tebou mluvit. Můžeme..?"
"Jo," Tom stále v myšlenkách, co to má sakra znamenat, jen stručně přikývne a odvede ji do kuchyně, kde nejprve odklidí ze stolu talíře, než se posadí naproti ní.
"Tak?"
"Tome, promiň, že jsem se tady objevila z ničeho nic, ale já vás prostě musela vidět. Neměla jsem nikdy dělat to, co jsem udělala. Když se Aileen narodila, bylo to tak strašně těžký, ale teď.."
Tom ji ale zarazí, tohle poslouchat nechce. Ne po 4 letech, a proto se okamžitě ujme slova, aniž by si vyslechl něco více. "Došlo ti to po čtyřech letech? Čtyři roky, aby si stihla dospět?!"
"Víš sám, že v tu dobu, byla situace těžká pro nás oba, ale pořád je to moje dcera a já... stále prostě cítím, ty výčitky, to pouto k ní, když jsem jí měla devět měsíců v sobě."
"Ano, situace byla těžká, ale jen pro mě! Nechala jsi mi jí v náručí, když se ještě skoro ani poprvé nenadechla!" Jsou to čtyři roky, co všechno tohle v sobě Tom musel dusit, a najednou to jde všechno ven, jakoby se tou výčitkou dalo něco napravit.

"Tome, byla jsem hloupá. Ano, jsou to čtyři roky, ale mateřský pouto je silnější než.."
"Mateřský pouto?! Hodláš mi ty tady vyprávět něco o mateřským poutu?! Vrátíš se po čtyřech letech a myslíš si, že když se usměješ, bude vše zase v pořádku? Omyl."
"Jsem ale její matka."
"Pokud vím, vzdala ses rodičovských povinností!"nechápavě Tom Jessicu sjede pohledem.
"To nic nemění ale na tom, že je to i moje dítě, ať už ji vychovával kdokoliv."
"Jistě, kdokoliv! Jestli tě smím na něco upozornit, byl jsem to já!"
"Já nevím, jak se ti omluvit, a všechno ti to vysvětlit. Trvalo mi to čtyři roky, ale pořád je ještě malá a myslela jsem, že bych jí to mohla ještě vysvětlit a omluvit se. Vám oběma, protože.." Jessica ale nedořekne větu, protože už se Tom zhluboka nadechne.

"Takže mám pravdu. Vrátíš se po čtyřech letech, začneš tady zpytovat svědomí a chceš nejlépe hned, abys Aileen mohla vysvětlit fakt, proč tu sakra nejsi! V životě tě neviděla! Slovo máma má pro ni stejný význam, jako milion dalších slov, které kdy někde jenom slyšela. Je to dítě, není to jen tričko, který sis zapomněla a přišla sis ho vyzvednout, až když ti vyšel čas!"
"To všechno přece vím, ale Aileen by měla tohle vědět a nemyslíš, že je na čase.."
Tom, aniž by jí nechal dokončit větu, okamžitě přikývne. "Abys odešla? Jo, myslím, že teď bude ta nejlepší chvíle."
"Nehodlám za ní jít přece hned, a věřit, že to hned přijme. Ale musí vědět, kdo je její matka, když ne teď, bude to chtít vědět za pár let. Myslela jsem.. možná by bylo fajn, předejít tomu."
"Jess ne, tohle jsi měla vědět dřív. Nechci, aby odmala musela cestovat mezi námi."
"Proč jsi sakra takovej, nežádám přece tak moc!"
"Ano, žádáš! Žádáš Aileen. A pokud ti nechyběla doteď, nevěřím ti ani tu lítost nyní. Je mi to líto, ale nemám ti k tomu už víc co říct, takže bys měla jít."
"Proč musíš stát vždy tvrdohlavě za svým? Udělala jsem hloupost, a lituju jí. Chtěla jsem nám to oběma ulehčit."
"Ne, děláš si to akorát těžší."

"Dobře. Očividně na tebe neplatí dohoda. Jak jinak tě tedy mám přesvědčit, soudně?"
"Jak můžeš být po těch letech takhle drzá? Myslíš si, že si soudně nějak pomůžeš? Jako matka ses jí vzdala!" vydechne Tom s nepochopeným až mírně znechuceným tónem. Kdyby nevěděl, že na ní před Aileen nechce být hnusný, asi by ztratil veškeré zábrany ke křiku. "Odejdi radši!"
"Poslední slovo? Nebojíš se, že by soud mohl dát za pravdu mně? Bránit mě, jako matku, která chce jen kontakt se svým dítětem? Zkus se aspoň trochu zamyslet, co pro Aileen bude lepší, proč jí to chceš stejně tak ztížit?!"
Tom s nádechem a přivřenými víčky spolkne v prvním okamžiku svůj vztek a nechá ho tiše bublat do doby, než se v něm všechno sevře. Jak ona může vědět, co je pro JEHO dceru to nejlepší?!
"Vypadni!" neudrží hlasitost na uzdě. Nejprve se Jessica mírně zarazí, ale neodváží se už nic víc říct a tak se zvedne, a mlčky dům opustí. Tom pevně zavře oči a obličej s výdechem schová do dlaní.

Chvilku na to se ve dveřích objeví Gustav s Aileen v náručí.
"V pohodě?" optá se opatrně Gustav a Aileen se začne dožadovat země pod nohama. Když opět stojí pevně na zemi, vydá se k taťkovi, aby ho pohladila a nešikovně objala.
"Tatínku, proč tady ta paní byla?" Tom se ale stále mlčky snaží nalézt dech, aby mohl oběma vůbec odpovědět. Nějakou chvilku mu to ještě zabere, než je schopen se probrat zpět do reality z toho špatného snu.
"Byla tu kvůli jedné důležité věci, ale té bys zatím nerozuměla," vydechne, narovná se, otevře oči a posadí si Aileen na klín. Nejraději by si nafackoval, za tak blbou výmluvu.
"Ale ty jsi na tu paní křičel."
"Musel jsem, promiň. Už nebudu křičet, slibuju."
"A ta paní nebude brečet, když si na ní byl zlý?"
"To netuším, zlato."
"Měl bys jí mít rád. Všichni by se měli mít rádi, jako mám ráda já tebe, ale jenom když nekřičíš," moudře pokývá hlavičkou a znovu Toma obejme. Ten moc dobře ví, že mu bude to jedno zvýšení hlasu připomínat ještě minimálně týden, ale klidně se obětuje, jen když jí bude mít u sebe. Obejme ji s výdechem taky a rozhodne se, že bude fajn, když na Jess Aileen co nejrychleji zapomene.

"Už jsi vykoupaná, zlato?" Aileen nahodí nevinný výraz a zavrtí hlavou.
"Tak to zvládneme v cukuletu, jo?"
Když se Aileen rozeběhne do koupelny, Gustav se teprve usměje tomu jejímu nevinnému pohledu, kterému musí podlehnout snad každý. Hned na to ale si všimne, že Tom se se svým kritickým výrazem nijak nezvedá.
"Co se stalo?"
"Po čtyřech letech jí je najednou všechno líto! Co si sakra myslí?!" pronese, div neprocedí vzteky mezi zuby. Pak ale zavrtí jemně hlavou a vydá se za Aileen do koupelny.
"A výsledek?"
"Aileen jí v životě neviděla! Ani pořádně neví, proč tu její máma není, a nevím, proč by jí to chtěla vysvětlovat, když se to pochopit nedá!" vejde do koupelny, kde najde Aileen pobíhající kolem vany, takže ji vyzvedne dovnitř a začne jí napouštět vodu. Gustav se opře s výdechem o jím zavřené dveře.
"Takže prostě odešla?" Tom nejistě přikývne, a již s úsměvem koukne na Aileen, která začne své prstíky proplétat skrz houbičku, ve tvaru kachničky.

"Prý to zkusí nahodit před soudem, že dá jistě za pravdu jí," dodá po chvilce Tom, stále pozorujíc svou sladkou dceru.
"To nemůže myslet vážně!" nevěřícně vyřkne Gustav.
"Hele, Aileen," vypne Tom vodu a na kachničku vymáčkne sprchový gel, "co kdyby kachnička plavala chvilku po tobě a nejenom po tvých prstech? Ty už ti určitě umyla."
"Ale kačenka si pocuchá vlásky," zkusí Aileen Tomovu trpělivost. Ten ji lehce pošťouchne, a díky její lechtivosti se koupelnou rozezvučí pisklavý dětský smích.
"Nevadí, učešeme je."
Když se Aileen ale ani pak nemá k činnosti, začne ji Tom skutečně lechtat.
"Tatííí nééé!"
"Tak šup," stříkne na ni Tom vodu a tak Aileen poslušně s doznívajícím smíchem začne mýdlem omývat své tělíčko.

Když je Aileen hotová, vyzvedne ji Tom z vany, zakuklí jí do ručníku a položí přes rameno. Ta se začne opět smát a marně se snaží z ručníku dostat. Gustav se začne smát s nimi, když se k němu Tom otočí, a z krátké vzdálenosti mu opatrně ručníkovou kuklu přehodí do náruče.
"Tak a teď do pyžamaaa!" vyběhne Gustav s Aileen z koupelny. Tom s úsměvem vypustí vanu a vydá se za nimi. Ti dva mezitím mezi sebou začnou válčit s pyžamem.
"Můj meč moc píchá už na dálku!" vezme spodní část pyžama a hodí jí po Gustavovi a se smíchem sleduje, jak se naoko zraněně skácí k zemi.
"Takhle se hloupě nechat zranit!" vysměje se mu Tom.
"Nemůžu ani mluvit, jsem zraněný," vstane nakonec Gustav a obleče bleskově Aileen triko od pyžama a ta už si zbytek dooblékne sama.

"Můžu slyšet na dobrou noc ještě nějaký ty písničky?"
"Tvoje zoubky je chtějí taky slyšet, ale až budou čistý," naznačí Tom, a k jeho překvapení Aileen okamžitě z pokoje hned vyběhne.
"Měl bys tu být častěji, takhle dělá všechno bez řečí."
"Je zlatá," usměje se Gustav, ale myšlenku, která mu poletuje hlavou, musí nakonec vyslovit. "Myslíš, že má Jessica odvahu na to, dotáhnout tohle k soudu?"
"Vím já. Mě by spíše zajímalo, co chce u soudu prokázat. Že jí někdo nutil k tomu, aby se jí vzdala?"
"Nevím, nějak doufám, že toho není schopná, ale když dokáže drze to, co dnes."
"Já nevím raději, co si myslet a očekávat," vydechne po hodné chvíli teprve Tom, když ho Aileen zezadu obejme. ,,Hotovo?" Otočí se s úsměvem a vyzvedne si ji do vzduchu. Ta na něj s úsměvem vycení zoubky, a tak ji po kontrole zase spokojeně postaví na zem.

"Ty tu budeš spinkat dneska s námi?" obrátí se hned na Gustava.
"Ne, ale neodjedu, než usneš, dobře?"
"Tak jo," přikývne Aileen, a zaleze si do postele. Tom jí do deky zachumlá celou a pohladí ji.
"A ty písničky?"
"Skočím pro ně," vyskočí hned Gustav.
"Ty si chceš vážně zasloužit ten pátek se mnou, že?" posadí se Tom na kraj postele k ní a s úsměvem si prohlédne taktéž usmívající se Aileen.
"Jo. A pak nechci, aby ses musel zlobit a křičet jako na tu paní."
"Zlato, no tak, slibuju. Nikdy na tebe přece nekřičím."
"Hm, nekřičíš, ale proto budu hodnější, abys ani nemusel."
Tom s úsměvem zavrtí hlavou. "Nemyslím si, že bys zlobila. Vezmi si třeba Bena, tomu říkám, že zlobí, když po celé školce rozhází všechny hračky."
"To je pravda, ten zlobí."
"Tak vidíš, taková ty přece nejsi. A občas zlobíme všichni."
"Ty jsi dneska zlobil."
Tom si povzdechne, ale uklidní ho fakt, že to jednou Aileen zase přejde, či to pochopí a smíří se s tím. "Omluvím se té paní, jo?"
"Dobře," zaculí se Aileen, když Gustav už zapíná jedno z CD.
"Teď spinkej," lípne jí Tom pusu na čelo a vstane.
"Dobrou noc," pronese s úsměvem k oběma.
,,Dobrou," opětuje jí Gustav a zmizí s Tomem z pokoje.

"Díky moc. Uvidíme se zítra. Poslechnu si aspo ty dvě poslední."
"Není za co. Zítra kdyžtak ještě budeš mít na všechno čas, tak to nemusíš všechno dneska hrotit. Vem si čas. Vyrazím, ale kdyby cokoliv, tak.."
"Jasně, díky," Tom s pousmáním přikývne.
"A nemysli na to, nějak to dopadne a my Aileen přece nedáme."
Tom to jen mlčky přejde, rozloučí se s Gustavem, a když za ním zbude jen lehce zvířený prach na příjezdové cestě, skočí ještě nakouknout k Aileen do pokoje. V pokoji k tichounké hudbě doznívá už jen její spokojené pravidelné oddechování.

by Mintam