Put your heart on repeat 1.

Někdy mne nutí (ano, i o víkend) do práce v 7:00, proto první díl tak brzo (jindy chodím v tuhle dobu pomalu spát :D). Put your heart on repeat, protože mi tato věta utkvěla z alba KOS nejvíce, a protože se v povídce objevuje spousta myšlenkových návratů do minulosti, a podobně. Tak snad se bude první díl aspo trochu líbit ;)
____________________________________________________________

"Tatííí!" zakřičí Aileen z obýváku. Tom s výdechem přestane míchat omáčku na sporáku a vejde do obýváku.

"Co se děje, Aileen?"
"Pojď mi postavit to autíčko. Mě to nejde!" natahuje k němu ručičky se stavebnicí.
"Proč auto?" dosedne tedy v tureckém sedu na koberec vedle ní.
"Jak Barbie dojede do obchodu?"
"Třeba Ken jí tam dojede..?"
"Ken ale přece taky nemá auto," moudrá myšlenka jí zkrabatí čelo. Tom se usměje a dá se do skládání. Aileen ho šťastně pozoruje a po deseti minutách soustředění jí přijde do cesty myšlenka nová. "Co bude k večeři?"
"Večeře!" zvolá Tom, doběhne do kuchyně a kriticky zhlédne omáčku. K jeho údivu to dopadlo ještě chvályhodně, avšak usadila se mu na dně. Co by si nalhával, ne vždy se mu vše podaří, a v kuchyni obzvláště.

---

"Tatí, Barbie ještě nemá jídlo na večeři."
"Aileen, Barbie si nakoupí, až se navečeříš ty."
"Může se teda dneska Barbie najíst u nás?"
"Jasně, než si pořídí nový auto, může jíst u nás."
"Super!" vesele zatleská a začne na panenku navlékat společenské šaty. Tom mezitím připraví talíře a nandá jídlo. Pak dojde do obýváku a s úsměvem pohlédne na Aileen, která s vyplazeným jazýčkem vybírá Barbie ty nejlepší doplňky k šatům.
"Nebudeš mě nutit vzít si kravatu?"
Aileen se rozesměje a zavrtí hlavou. "Ne, jen Barbie chce, aby se ti líbila," zvedne se s panenkou a následuje Toma do kuchyně.

"Zapomněl jsi, že s námi ještě bude jíst Barbie," zastaví se před stolem.
"Promiň," usměje se Tom a vyndá menší talíř, na který položí bramboru a přelije omáčkou. Aileen spokojeně usadí ke stolu Barbie i sebe, a s potěšením sleduje, jak je Barbie obsluhována.
"Doufám, že ti bude chutnat," usměje se Aileen na panenku a pustí se do jídla.
"Ken je teda břídil, když nemá auto. Ten dneska jí kde?"
"On je přece pryč. Na dovolený, daleko."
"Bez Barbie? Není jí smutno?"
"On se brzo vrátí," mávne Aileen rukou stylem "vždyť to znáš". Tom chápavě s úsměvem přikývne.

"Kdy zase přijde strejda Bill?"
"V pátek."
"Dřív ne? To musím ještě dvakrát do školky," smutně protáhne.
"Zlatíčko, musíš do školky, nezkoušej na mě ten tón. Nemůžu tě teď vzít sebou."
"Ale já bych byla hodná."
"Ale o tom nepochybuji, jen by ses tam teď nudila. Strejda musí pracovat, stejně jako já a nikdo by se ti tam nevěnoval."
"A Gustav?"
"Ten tam s tebou taky nemůže být věčně."
"Tak já tam budu sama a vezmu si třeba Barbie."
"Aileen, no tak. Gustav přijede ještě dneska večer. Přiveze nový písničky, budeš je chtít slyšet?" Na to se Tom dočká jen nadšeného přikyvování.
"Ale nejdřív hezky jez."
"Jo, jo," nacpe si jednu celou bramboru do pusinky.
"A co Georg?" zkusí hned s novým nadšením a plnou pusou, když oklikou dojde k tomu, že byla opomenuta ještě jedna osoba.
"Neudus se tou bramborou," upozorní jí s výdechem Tom, ale Aileen pořád místo kousání čeká na odpověď. "Víš co, v pátek pojedeš se mnou, ale jen pod podmínkou, že zítra budeš ve školce spát."

Aileen se zamračí a na nesouhlas zavrtí hlavou.
"Tak to jinak nepůjde. Zítra by mi pomohlo, moct tě vyzvednout později."
"Celý pátek?" usměje se po chvilce kousání.
"Celý pátek," přikývne Tom.
"Ale stačí, když budu mít zavřený jen oči, že jo? Nemusím spinkat, protože ty třeba přijedeš a já bych ještě spinkala a ty bys pak zase odjel beze mě," vytáhne s dětskou naivitou.
"Neodjel bych, neboj. Můžeš mít jenom zavřený oči a já se pokusím přijet co nejdřív, dobře?"
"Tak jo," s úsměvem to Aileen nakonec odsouhlasí a začne se snažit, aby snědla co nejvíc z večeře, aby si Tom ten pátek nerozmyslel.

Toho z myšlenek na nadcházející den vytrhne domovní zvonek. Aileen hned povyskočí, ale Tom je rychlejší, takže jí hned zarazí.
"Dojdu tam, ty jez," vstane s úsměvem a cestou jí pohladí po vláskách.
"Zdravím," usměje se Gustav, jakmile se otevřou před ním dveře.
"Pojď dovnitř," pozdraví se s ním Tom a lehce od dveří odstoupí.
"Doufám, že neruším."
Aileen sotva zaslechne známý hlas, vyskočí a řítí se návštěvu přivítat.
"Ne, nerušíš, ale obávám se, že někdo už nedojí večeři," dodá jen Tom s pousmáním, pozorující Aileen, když skáče Gustavovi kolem krku.
"Ahoj princezno."
"Celý pátek budu v práci s vámi," pyšně hned nahlásí.
"To si ale taťku musela hodně přemlouvat," mrkne Gustav na Toma, při vehementním přikyvování Aileen. Ten s úsměvem lehce protočí očima.
"To je taťka ale hodnej."
"Mhm, to je, ale nechá mě za to zítra ve školce dlouho," dodá už smutně.
"Kecko. Jdi si to radši dojíst," opře se Tom o futra dveří. Gustav jí z náruče postaví na zem a kývne hlavou ke kuchyni, ať jde, což bez odmlouvání Aileen hned splní.

"Nechceš se najíst s námi?"
"Ne díky, právě jsem jedl ve studiu. Nesměl jsem odjet, dokud jsem neokusil novinku z kuchařské dílny Hagena," spokojeně si Gustav pohladí břicho.
"Jo tak. Máš sebou ty nahrávky?"
"Jasné. Bill mi sbalil snad celý studio a prý vás neskutečně pozdravuje a posílá pusu," odrecituje s přesností Gustav, což Toma rozesměje, když si pod tím představí svého bratra.
"Zatím se najezte, dotáhnu to sem," kývne a vydá se ven do auta. Tom se vrátí do kuchyně, kde do sebe Aileen neskutečně rychle hází jídlo, snad kvůli rekordu.
"Zakuckáš se," sedne si naproti ní a vrátí se ke svému jídlu též. Oslovená se ale jen usměje, a pokračuje v tempu.

"Hodím to dovnitř," nakoukne do chvilky Gustav jen do kuchyně s náznakem, že ta krabice se spoustou různých věcí, a mimo jiné i nahrávek, skončí v obýváku. Tom jen očima kývne, během čehož si Aileen pohladí bříško a ještě s plnou pusou už vyskočí na nohy.
"Hotovo! Moc moc dobroučký."
"Nejdřív to…," zkusí ještě Tom, ale to už mu dcera zmizí rychlostí světla i s Barbie za Gustavem do obýváku. S hlubokým výdechem si promne obličej. Nemůže za to, ale občas ho prostě přepadají stavy, kdy si připadá uvázaný, zbytečný a hlavně nezvládající svou roli. Po celém dni se už ale ani nesnaží Aileen upozornit, za to zpozorní on sám, když uslyší dnes podruhé domovní zvonek. Není si vědom, že by ještě někoho čekal, ale třeba ho jen Bill chce překvapit. Jenže když otevře dveře, všechny myšlenky s Billem se náhle vytratí. Zůstane mlčky stát s pohledem na osobu před sebou, do doby než ucítí, jak ho opatrně někdo zezadu chytí kolem nohy, a stydlivě nechá vykukovat svou hlavičku.
"Dobrý den," usměje se po chvilce na to Aileen.

* * * (flashback) * * *

"Pane Kaulitz, vím, že jste teď s paní Frühlingovou trávil tady veškerý čas, a nerada bych vás rušila v odpočinku, ale jsem tu kvůli nepříjemné situaci."
"Co se stalo?" vyskočí Tom okamžitě na nohy, jen co pro něj přijde sestřička na pokoj, kde mu konečně po čtyřech dnech od porodu, dopřáli klidnou chvilku bez dětského pláče.
"Nebojte, malá je v pořádku. Jen..paní Frühlingová v noci opustila nemocnici. Bez propustky, bez vás a převážně bez Aileen."
"Odešla...?" nějak nemůže pochopit Tom.
"V první řadě se posaďte a poslouchejte mě. Tohle se prostě občas stává. Maminky, obzvláště v tomhle mladém věku nemusí být zcela na celý ten stres připravené a to všechno je může přepadnout náhle, takže pak jsou schopny dělat hlouposti. Všechny hormony ještě nejsou uspořádané správně. Noční nerozvážnost. Stává se to, skutečně. Ale pro všechny případy, potřebujeme o tom sepsat prohlášení...posloucháte mě?"

Tom je myšlenkami v pokoji Jess, která mu včera tvrdila, jak to všechno nezvládne. Snažil se jí uklidnit, ale teď už ví, že to bylo málo. Měl ještě tuhle noc zůstat s ní! Teď už to ví.
"Omlouvám se, samozřejmě.. já jen, musím s ní mluvit."
"Ano, samozřejmě, v tom vám nechci bránit, jen bych uvítala, kdybyste... Pane Kaulitz, posaďte se, je tu Vaše maminka, byla už u Aileen, a všechno bude zase v pořádku. Jen bych od Vás potřebovala, abyste..."
Tom jí ale nechce už dál poslouchat, a prostě se vydá na chodbu, aby přeběhl do pokoje, kde včera Jessicu s Aileen opustil. Tam nalezne v tuto chvíli svou mamku, jak sestřička slíbila, v náručí s malou spící Aileen, a na vteřinu se zastaví.
"Tome, co se stalo?" nadechne se jeho matka jako první, ale Tom nechce už s nikým jiným mluvit, a hlavně neví, co by v tuhle chvíli měl odpovědět. Proto se na patě otočí, a se slovy, že se vrátí, se ve dveřích mihne se sestřičkou, která ho teprve dohnala.

Když uslyší vlastní kola vjíždějící na příjezdovou cestu, až pak teprve si uvědomí, že ačkoliv nevědomky, jel automaticky domů. Tím spíš ho vyděsí na příjezdové cestě další auto s otevřeným a z poloviny naplněným kufrem. Nechce si nic připustit do doby, než uvnitř domu najde plačící Jessicu balící své věci.
"Jess..?" má skoro pocit, že to musel zašeptat, díky pocitu, který tlačí v celém jeho těle a nedovoluje mu mluvit. Jenomže tázaná se ani neotočí, ani nepřestane balit, jen se ještě víc rozpláče. Tom to po chvilce vzdá, dojde k ní a vezme její obličej do dlaní.
"Zlato, co se stalo?"
"Tome, nezvládla jsem to. Nejsem na nic připravená. Vím, že ses nejen těch celých devět měsíců snažil oponovat všem těm lidem, kteří tvrdili, že to nezvládneme, ale nakonec, měli pravdu."
"Právě proto! Musíme jim ukázat, že pravdu neměli. Ne vzdát se na začátku."
"Chtěla jsem to tak, ale nejde to. Je strašně krásná po tobě, a oba vás miluju, ale.."
"Kdyby byla pravda, to co říkáš, neudělala bys to," oponuje ihned Tom.
"Ne. Právě proto to udělat musím. Nezvládla bych to a zklamala bych všechny, a hlavně Aileen, a na tý přece záleží."
"Proč?! Proč tak najednou?"
"Musím to udělat dřív, než bude příliš pozdě."
"Už je pozdě! Jessico, prosím!" vyřkne Tom zoufale.
"Nemůžu."
"Nemůžeš to vědět."
"Tome, stojím si vědomě za tím, co teď dělám."
"Tohle nejsi ty! Pravá Jessica by přece hodila za hlavu předsudky ostatních a dokázala by jim, že se dokáže postavit na vlastní nohy! Teď už jsme na to tři."
"Musím jít, promiň," začne si Jess utírat těch přemnoho slz a s poslední taškou zamíří k odchodu.
"Promiň?! To je všechno? Vše co řekneš? To nemůžeš udělat!"
"Tome, prosím. Nedělej to ještě horší."
"Aileen tě potřebuje stejně jako já! Nestačí říct promiň." Stále plačící Jess se zastaví a nadechne, aby měla sílu na další slova.
"Na stole jsou všechny papíry... Věřím ti. Vím, že to zvládneš. Postarej se nám o ní."
"Nezvládnu nic bez tebe! No tak! Jess!" stihne jen s výdechem vykřiknout její jméno, když se zavřou dveře. S pohledem na ně po chvilce pocítí po tvářích vytvářející se mokré stopy od zbloudilých slz.

* * *

by Mintam