Cropped v rozhovoru: ...neboli jak se Anna stala fanynkou Tokio Hotel.

Každý má nějaké hrdiny svého mládí: Oblíbené kapely, či muzikanty, pro které člověk šílí a dlouhé hodiny stojí na nohou před koncertní kasou. Pro mě to byli umělci jako Michael Jackson, nebo později i Placebo. Tokio Hotel k nim rozhodně nepatří. V mé generaci si člověk vykřičel duši z těla kvůli Take That, nebo natáhnul Spice Girls vzpomínkový look, včetně Buffalos a triček odhalujících břicho, ruce ukazující znak míru ve vzduchu, a hlasitě zvolával "Girls power!". A i když o tom nerada mluvím nahlas, jsem už přeci jen trochu stará na to projít jako fanynka Tokio Hotel. Koneckonců jsou ti vážení pánové o dva ročky mladší, nebo případně stejně staří, a když tehdy se svým hitem "Durch den Monsun" dobili hitparády, zajímala jsem se přeci jen víc o kluky ve třídě mého staršího bratra. Kdo by trávil už v 17 letech čas s vrstevníky - nemluvě o mladších - jestliže je víc cool a v pohodě trávit čas s těmi staršími. No, řekněme, že by s námi, s fanynkami kluků, nemohli prostě ven...

Taková jsem byla i v době, co u nás v redakci zazvonil telefon a milá Conny z Musicsm a Cinelove mi nabídla rozhovor s Billem a spol., sice nadšená z nápadu, ale zamilovan tlučení srdce a rozrušené lapání po dechu se nedostavilo - mnozí by pravděpodobně, jen při představě vidět své idoly skutečně živě a setkat se s nimi, nebyli pány svého hlasu. Ale ačkoliv nejsem žádná pravá fanynka, rozhovory se světovými hvězdami jsou samozřejmě i pro mě stále ještě vzrušující, a tak jsem souhlasila. V úterní večer jsem seděla tedy mezi čtyřmi kluky z Tokio Hotel na červené pohovce v jejich Berlínském nahrávacím studiu - a ačkoliv jsem dosud nebyla bezpodmínečně fanynkou, dokážu dnes tomu ruchu kolem kluků rozumět. Po hvězdných manýrech ani stopy a to i přesto, že by k tomu měli dostatečný důvod, koneckonců už ve světě obsadili několik hal a mohli by hravě koupit celý můj život, kdyby chtěli. Neudělali to ale, jsou to totiž super sympatičtí muži. A ačkoliv bych ani teď bezpodmínečně nestanovala před koncertní halou - já v zásadě nejsem campingový typ - tak trochu fanynkou Billa, Toma, Georga a Gustava už nyní jsem... Kdo ještě teď není zcela přesvědčen, tak pro ty, a taky pro ty, kteří po tom touží, je tu důkaz ve videu:

---

Ahoj, drazí, tam venku. Dnes jsme opět u jednoho super skvělého rozhovoru a sice hned se čtyřmi sladkými kluky, kteří si mě posadili mezi sebe na tuhle červenou pohovku, a těmi jsou Tokio Hotel. Ahoj, hezké, že tu jste. Jo, začneme hned. Co vás zavedlo do studeného Berlína, když byste mohli odpočívat v horké Kalifornii?

Bill: Jsme tu teď, protože připravujeme naše turné. Vyjíždíme od šestého března na turné a startujeme v Londýně, a tak to připravujeme dopředu.

Ok, a je rozdíl mezi Berlínem a Kalifornií, prožívá člověk nějaký kulturní šok?

Bill: Vždycky nějak cestujeme sem a zpátky. Už na Nový rok jsme hráli v Berlíně s naší show. Mám na Berlíně rád ta roční období, což v LA není tak dobře poznat, takže mám vlastně velmi rád, když mezitím přijde taky něco chladnějšího. Ačkoliv je to samozřejmě jako sen, to teplo a moci být v LA.

Už jsi o turné začal mluvit - jste stále ještě nervózní, nebo už je to něco co pominulo? Neboť už jste hráli prakticky všude.

Bill: My jsme absolutně nervózní. My jsme ta nejvíc nervózní kapela vůbec. Před show nejsme vůbec schopni rozhovorů, všichni jsme společně nervózní. Je to špatné. Přeju si, abychom byli méně nervózní.

Tom: Jo, absolutně ano. Já si to tolik nepřeju, ale jsem nervózní vždy jen před první částí, pak přijdu dovnitř a všechno je pryč. Ale před show jsem vždy extrémně nervózní.

Bille, pro tebe mám něco jiného, a to, že jsem slyšela, že se pro turné angažuješ jako designér. Povídej, co je to, a jak jdi k tomu přišel?

Bill: Mám tak jako tak rád kombinování oblečení a zajímám se o módu a oblečení, a mám to rád, takže vždy hledám pro turné někoho, s kým bych mohl spolupracovat. Při posledním turné jsem spolupracoval s Danem a Deanem z Dsquared2, což bylo úplně skvělý, vytvořili úplně skvělé kostýmy a fakt mě to bavilo. Tentokrát to dělám s MarcoMarco, to jsou designéři z LA, kteří dělají spoustu věcí na pódia pro hodně lidí, a s nimi jsem dohromady navrhnul oblečení na turné. To je vždy tak trochu vysněná vášeň, že vedle hudby mohu vytvářet i hudbu, když tu možnost mám. Vždy si pro to najdu čas, protože takové věci jsou vždy fajn, absolutně si to užívám. Podle mě patří tyhle věci dorhomady, dělám to pro svou show, nejsme jen kapela, co jen tak jamuje, a dělá hudbu, ale taky pracujeme na produkci, mluvíme a vymýšlíme skutečnou show, k tomu prostě patří i kostýmy.

Co na to říkáte vy, že Bill vás obléká? Myslím tím, on má jasně vlastní styl, máte někdy strach, že to přežene a ne tak zcela odhadne?

Georg: Dělá to s ohledem na to, co si přeju.

Tom: Bill to umí dobře napasovat, je to taky otázka vkusu, že řekne ty si oblékneš tohle, tamto si neoblíkej. Ale v zásadě to není tak, že by nás Bill nějak nutil do oblečení, to by byl horor. Smíme si o tom rozhodnout.

Bill: Což je taky důležitý, a u nás v kapele to tak jako tak funguje, my si do oblečení vůbec nemluvíme. A to důležité je, že je člověk autentický tím, jak se cítí. Nelíbilo by se mi, kdyby se něco oblékli, a vůbec by se v tom necítili, a nechtěli to tak. Nikdy bych třeba nenechal Gustava nosit takovéhle boty, nebo takovéhle modré sako. Vše je to ok tak, jací jsme a vzájemně se necháváme tak, jak chceme. Nikdy bych nikoho nijak bláznivě neoblékl, to mi přijde hloupý. Takže to musí být tak, že každému to, v čem se cítí. Ten nejdůležitější bod v módě je, nechat na každém, v čem se cítí dobře.

Umíš si představit, že bys taky jendou dělal něco jiného, než jen kostýmy na vaše turné, např. vlastní kolekci?

Bill: Jo, velmi rád. Já jsem začínal už jako malý kluk sám sebe oblékat. Protože dříve jsem neměl peníze na módu, takže jsem si věci musel sám ušít a sám sladit. Vždycky jsem nakoupil nejlevnější věci a z toho udělal nějaké své kousky. A chci to určitě udělat, je to můj sen. Mám už vlastně všechno připravené, od jmen, až po kolekce, čekám vlastně jen na správný čas. Protože když už bych to dělal, pak se tomu chci věnovat zcela, a ne jen jako slavný někam nechat napsat svoje jméno a pak vydělávat. Ale naopak, chci to skutečně dělat jako vážnou věc, a zároveň věřím na správný čas a místo, a věřím, že to nějak ke mě přijde.

Cool, my jsme si pro vás vymysleli něco extra, protože jsme nechtěli udělat jen nějaký obyčejný nudný rozhovor. Takže budeme teď hrát "Buď a nebo" hru, řeknu vám vždy dvě možné odpovědi, a vy se musíte pro jednu rozhodnout a taky to řádně zdůvodnit.

Bill: Ok.

Začneme - tetování nad zadkem, nebo piersing v pupíku?

Bill: Piersing, protože ten člověk může kdykoliv vyndat.

Tom: A kromě toho myslím,..dobře, Georg už tetování nad zadkem měl, takže v tomhle případě nevím, ale myslím, že je dneska taky pro piersing v pupíku.

Souhlasí to?

Georg: No jasně.

Ty jsi taky pro? (na Gustava)

Gustav: Jo, jo.

Bill: Myslím, že piersing v pupíku by byl u tebe krásný.

Gustav: Musel by být velký.

Malorca, nebo Švédsko?

Georg: Švédsko, za mě.

Bill: Malorca. Nebo nevím, oboje mi přijde pěkné, to je těžké.

Tom: Myslím, že jsem též pro Švédsko.

Georg: Příroda, a...

Tom: Švédsko, ačkoliv Malorca má taky pěkná místa.

Bill: Při myšlence na Malorcu mě hned napadne Ballermann, ale Malorca má i jiná pěkná zákoutí.

Tom: Takže když Malorca, tak jen Ballermann.

Super, je mi to jasný. Další patří také k tomu - šnaps, nebo sójové latté?

Tom: Sójové latté v žádném případě, takže šnaps.

Georg: Jo.

Zvolila bych pravděpodobně taky.

Bill: Šnaps, nebo sója... ne, na sóju mám alergii, bylo to tak ne?

Tom: Přesně.

Tak pak tedy musíš ten šnaps.

Bill: Pak tedy šnaps, jo.

Jasně, nemusíš zdůvodňovat. Venkovský buran, nebo Hipster?

Tom: Ee, venkovský buran, za mě.

Protože?

Tom: Protože prostě, já nevím, ale mám rád... Za prvé, vyrůstali jsme na vsi, a jako mladý dospívající, to člověk vidí jako strašný, ale pak, ve věku ve kterém jsme teď my, to člověku zas přijde hezké.

Bill: Tohle vidím jinak. Přehnaný hipster zní taky strašně, ale pokud by to znamenalo rozhodnout se, velké město a móda, pak zvolím tohle.

Ještě jednou "Deutschlang sucht den Superstar", nebo "Dschungel Camp"?

Bill: Ještě jednou "DSDS".

Tom: Ačkoliv Georg by taky rád jako promi šel do "Dschungel Camp".

S kým?

Georg: Pff, sám, abych byl upřímný.

To taky není zlé, pak je člověk hned králem. Playboy, nebo bible?

Bill: Playboy, protože...

Georg: To je něco, co přišlo po sobě?

A tak to bylo napsáno v bibli.

Tom: To je něco jiného, takže v tom případě bible.

50 odstínů šedi, nebo mazlení?

Bill: Tak nejlepší udělat mix, ideální by bylo relativně oboje, trochu mazlení, trochu odstínů šedi.

Tom: Michání obou mi přijde jako blbost.

Dobře, detox, nebo Rock and Roll?

Bill: Rock and Roll.

Tom: Jo! Máme ještě nějaké roky před námi, a proto rock and roll, tak dlouho, dokud to půjde.

Bill: LA je neuvěřitelně zdravé město, všichni jsou na ozdravných výletech, neustále sportují a pijí zdravé drinky, a mě to rozčiluje. Přijde mi to těžké stále si dávat pozor. A to nejhorší pro mě je, být ve věku, u nás to ještě není tak kritické, kdy si na sebe člověk musí dávat stále více pozor. A na mládí je super to, že se člověk nemusí tak hlídat. Takže pro teď bych se rozhodl ještě pro rock and roll.

Šetřit peníze, nebo všechno utratit?

Bill: Všechno utratit.

Tom: Všechno utratit.

Georg: Šetřit.

Tom: Jo, Georg je jediný, který šetří, a taky je jediný zodpovědný za kasu kapely. On je vlastně ten největší mistr v Tokio Hotel.

Krásné. Riziko, nebo zaplatit parkovací lístek?

Tom: Já vždycky volím riziko, ale ve skutečnosti bych měl říct parkovací lístek... Taky mě to párkrát vypeklo.

Bill: Taky bych volil parkovací lístek.

Krásně poslušní. Angela Merkel nebo Michaela Schäfer?

Bill: Angela Merkel. Všichni jsme její fanoušci.

Döner kebab, nebo vepřové koleno?

Bill: Nic z těch dvou. Vegetariánské.

Gustav: Vepřové koleno.

Dobře, tak vegetariánský döner kebab.

Gustav: Jsem jediný, kdo jí maso.

Oh, vážně? Jinak zbytek vegetariáni? Vegetariáni, nebo vegani?

Tom: Jíme ryby.

Ok. Hladce oholeni, nebo "Pornonbeard" (=plnovous)?

Bill: Pornobeard.

Takže hladce oholen nepřichází v úvahu?

Bill: Ne tak úplně, ale pokud bych se měl rozhodnout, pak pornobeard.

Tom: O jakém místě se bavíme?

Georg: Jo, kde a kdo?

Tom: Kde a kdo je ta otázka.

Myslím na obličeji.

Georg: Ach tak, ne tak to musíš tu otázku položit znovu.

Tom: Ach obličej.

No jasně, pornobeard je přece...plnovous.

Tom: Já jsem teď vážně myslel, že myslíš dole.

To jsou teď tvé myšlenky.

Tom: A dole, totiž u žen, to mám strašně rád oholené, ačkoliv i obráceně je to OK.

Georg: Jo, když se to tak nějak udržuje, že?

Takže raději varianty v těchto místech. Vyzkoušet.

Tom: A v obličeji určitě hladce oholen. Pornobeard vůbec. Nesnáším to.

Ne, že? Myslím, že ti to vůbec nesedí.

Tom: Ne.

Tři týdny bez internetu, nebo tři týdny bez sprchy?

Georg: Bez internetu.

Tom & Bill: Jo, každopádně.

Každopádně, protože to bez internetu v pohodě dáte?

Tom: Ne, protože jsme čistotní kluci, kteří se rádi každý den sprchují.

Slipy, nebo boxerky?

Tom: Boxerky.

Protože?

Bill: Protože... A o boxerkách mluvíme teď o takových plandavých?

Georg: Ne.

Bill: Takže těsné boxerky?

Já mluvím o volných.

Bill: Takže plandavé, které... ne...

Tom: Co byla otázka? Slipy... Tak ok, kdyby otázka byla, jednodušší by byla tanga, nebo boxerky. Protože tanga si někdy rád oblíknu.

Jo?

Georg: Pod boxerky.

Jo, to je hezké ne? Pod boxerky. Útulno v boxerkách.

Vařit si sám, nebo donášková služba?

Bill & Tom: Donášková služba.

Protože neumíte vařit, nebo?

Tom: Ee, ne. Jo, neumíme vařit. Ale přijde mi to i časově super nechat si uvařit. Jo jasně, beru večery, kdy má člověk na vaření chuť a čas, pak si něco málo udělat. Ale přes den, kdy má člověk práci, přichází v úvahu pouze donášková služba, kde člověk do sebe rychle něco hodí, a když by si člověk denně chtěl něco uvařit, zabere to příliš času.

Ok. Latex, nebo kůži? Eh, latex a kůže, nebo pletené věci?

Bill: Latex a kůže. Protože to prostě líp vypadá.

Pletené taky může dobře vypadat.

Bill: Jo to jo, taky mám pár pletených věcí, ale kůže je prostě v módě lepší.

Georg: A co latex?

Bill: Mám něco na sobě? Ne. Latex je taky cool. Připravil jsem na turné něco z latexu.

Super, že jsme byli u toho, kdy jsi mu právě něco přiřadil. On nechtěl vůbec žádný latex.

Georg: Nevyřkl jsem svůj souhlas.

Poslední tu máme ještě - holení intimních partií voskem, nebo koncert Helene Fischer?

Bill: Za nás samotné?

Jo, protože oboje je bolestivé.

Bill: Jo, přesně. Za nás samotné bych řekl...

Georg: Vosk.

Bill: Já taky.

Tom: Jo.

Takže Helene vůbec?

Bill: Ne.

Tom: Myslím, že holení voskem je taky pěkně napínavý.

Georg: No, nikdy jsem to nedělal. Je to tak zlé?

Taky jsem to nikdy nedělala.

Tom: Takže, vzdau, nebo vpředu?

To si smíš vybrat. Myslím, že bolí oboje.

Super, rádi bychom si s vámi udělali ještě selfie, pokud jste pro.

Bill: Jo.

Ok, tak potřebuji svůj telefon.

Tom: Tak bychom se měli postavit k sedačce..?

Georg: Myslím, že v sedě.

Bill: V sedě.

Tom: Pak potřebuji ale tvůj telefon, protože jsem mistr v dělání selfie.

Ach tak, tak prosím. Počkej - tak. Zmáčknout kameru, hm? Tak musíme všichni k sobě.

Tom: S tím nahoře to jde taky vyfotit, ne?

Myslím, že jo.

Bill: Mělo by.

Díky, právě jsi urazil můj telefon, protože je starej? Dobře, udělejme každý vtipný obličej.


Překlad by Mintam pro manickaTH.blog.cz! Kopírovat se zdrojem, prosím.
_________________________________________________________________________________
> zdroj <