noisey.vice.com - První rande s... Tokio Hotel #1

Překlad by Mintam pro manickaTH.blog.cz! Kopírovat se zdrojem, prosím.
_________________________________________________________________________________

V naší sérii "První rande s..." se vydáváme s muzikanty na první rande, abychom jim položili různé nepříjemné otázky, které při prvním rande člověk sklízí a dávají mu šanci, ukázat se z té nejlepší stránky - přesně jako během prvního rande.

Tom a Bill Kaulitzovi, dvojčata z Tokio Hotel, jsou rockstars jako z katalogu, žijí v metropolním L.A., vedou život na vysoké úrovni a patří k těm nejznámějším lidem v této zemi, kteří se nemohou nepoznáni pohybovat po ulici a především nikdy ve svém životě nejeli metrem. To je značně obrovský opak mého života. Ale člověk by se měl jednou vymanit ze své komfortní zóny, muzikálně jako Noisey a osobně jako ve skutečnosti člověk žijící v metru. Na dvojité rande s Billem a Tomem Kaulitzem jsme se vydali na romantickou procházku s jejich dvěma psy Pumbou (a tím druhým), na kterém jsme odkryli témata jako ženění se, děti, dostali se přes auta, fanynky, možné volby povolání jako pornohvězda nebo BWL-Student (moje pozn. BLW = student businessu), hudby od Drake, až ke všem možným otázkám pokládaným na rande.

Mimochodem oficiálně vydávají 27. března Tokio Hotel svůj Feel It All singl a startují v pátek své celosvětové turné. Druhé rande se tedy konat v nejbližší době nebude.

Víte vůbec, že jsme na rande?

Tom: Jo.

Bill: Slyšel jsem, že je tohle tvoje první dvojité rande.

Jo, byli jste už někdy na dvojitém rande? Děláte něco takového spolu?

Bill: Nee, ale měli jsme jednu a tu samou přítelkyni.

Vážně?

Bill: Jo (smích). Ačkoliv co znamená přítelkyně? Byl to jen první polibek. Tom ho tehdy dostal první s touhle holkou.

Tom: Měli jsme jich spolu ale víc. Každopádně jednu, která se nám líbila, vzpomínám si na víc. S jednou jsme taky dostali stejnou pusu.

Více, které jste si dělili mezi sebe?

Bill: My jsme je jen tak trochu dělili.

Tom: Jo, já byl vždycky první, je nutno říci, a pak to šlo tak trochu mimo. Když už jsem pak neměl víc žádnou náladu, přenechal jsem ji Billovi.

Takže takhle vy to děláte.

Bill: Ve skutečnosti ne. Ale dříve možná. Naše přítelkyně byly taky vždycky spřátelené mezi sebou. Měli jsme vždycky stejný vkus, ale teď, kdy jsme se stali trochu staršími, se to trochu změnilo. Nebo, Tome? Myslím, že se teďka naše vkusy trochu rozcházejí.

Tom: Jako teenagerovi se líbí člověku taky všechno, co alespoň trochu dobře vypadá.

Bill: Mimo to na vesnici taky není zrovna velký výběr. Vyrůstali jsme v malé vesnici, a tam byly vždy jen dvě hezké holky.

---

Tom je tedy lovec a ty jsi trochu plašší?

Bill: Jo, já jsem o něco plašší.

Tom: Musím ale říct, že lovec už taky víc nejsem. Už jsem čtyři, pět let ze hry venku, protože mám stálou přítelkyni. Ty časy jsou za mnou.

Bill: Já jsem stále plachý a bez vztahu. Jsem taky spíše ten typ, co se drží víc vzadu. Tom byl ze začátku vždycky na cestě, na lovu a Georg taky.

Co, Georg taky?

Bill: Georg taky, taky že si to s fanynkama řádně užívali. Ale já jsem spíše ten romantik, co se potřebuje probojovávat.

Och. A Gustav?

Bill: Gustav se mezitím dokonce oženil, ve 26.

To je ale mladý. Bylo by to pro vás něco, takhle mladí se oženit?

Bill: Provdaných je teďka mnoho ve 25, 26, v L.A. na to taky stále narážím. Hodně jich v našem věku má už rodiny. Pro mě tohle téma nepříchází v úvahu, protože nejsem zamilovaný. Ale kdyby to všechno bylo fajn, udělal bych to taky.

Kolik psů máte?

Bill: Tyhle dva, Tomova přítelkyně má ještě jednoho, v L.A. máme tak tři psy. Ale pouze naši psi jsou tihle dva.

Když se ten malý jmenuje Pumba, jmenuje se tak ten velký Timon?

Bill: To by bylo pěkný. Tome, měl by se jmenovat Timon.

Tom: Neprozrazuju jeho jméno rád, protože nechci, aby na něj všichni fanoušci volali. Všichni vědí, že se tenhle jmenuje Pumba, a všichni stále volají Pumba. To dobré na něm ale je, že on neposlouchá.

Bill: Samozřejmě, že poslouchá!

Tom: Když všichni ti lidi volají Pumba, je to pro něj jakoby někdo volal Kathrin.

Bill: Taková blbost.

Tom: Když bych ale s tím mým šel ven a všichni by znali jeho jméno... Bereme je sebou vždy na turné, a pak je samozřejmě musíme někdy venčit a musíme procházet davem fanoušků doprovázených fotografy, kteří vždycky volají jména psů. Ale on nikdy nejde ani o kousek dál, protože nikdo nezná jeho jméno, protože jsem tak dobrý táta.

Máte si při randění i co říct s druhou stranou?

Bill: To je důležité, aby si vaše dvojče rozumnělo s vaším partnerem, ačkoliv to je vlastně pro toho partnera o hodně stížené, protože má vztah vždycky se dvěma lidmi, a především protože my jsme pro toho druhého vždycky ta důležitější osoba. Vztah musí stát vždycky trochu v pozadí. Jsme si skutečně tak blízcí. Neexistuje nic, co by Tom o mě nevěděl a naopak stejně tak. Kde je Tom, tam jsem taky. Vždycky přijdeme jako dvojbalení.

Tom: Takový normální partnerský vztah, jak si to ostatní představují, s námi vůbec není možný, protože Bill a já už ten nejužší partnerský vztah máme, takový, jaký si člověk vůbec může představit. Jenom bez sexu.

Co by se dělo, kdyby dívka neměla ráda vaši hudbu?

Tom: To by bylo taky v pohodě.

Bill: Ačkoliv, nevím vůbec, jestli by to bylo v pohodě. Přijde ti to ok?

Tom: Nojo, když by zásadně shledávala tu hudbu jako hnus, bylo by to taky absolutně pošetilý. To nesmím brát vůbec vážně (smích).

Dobré sebevědomí v každém případě.

Bill: Bylo by to taky totálně pitomý. Ta hudba je tak osobní a intimní. Kdyby tomu partnerovi přišla ta hudba příšerná, přišel by jsi mu z větší části příšerný i ty. To by nedávalo žádný smysl.

Jste na to citliví?

Bill: Vlastně ne. Přehráváme naší hudbu vždycky jako první naší rodině a přátelům. Pak se často stane, že to lidi vůbec nechytne, například u "Girl Got a Gun" jich hodně řeklo: ,,To mě vůbec nenadchlo, myslím že to je blbý." Ale Tom a já jsme měli vždycky zdravé sebevědomí. Taky to bylo často tak, že když se lidem něco skutečně nelíbilo - taky u mě vzhledově - měl jsem ještě o to větší náladu si to obléknout. V tomhle jsme relativně seběvědomí a věříme našim instinktům.

Žijete stále ještě život v L.A. na vysoké úrovni?

Bill: Teď momentálně už ne tolik, protože jsme hodně na cestách. Pracuju velmi rád a taky jsem rád ve stresu. Když mám příliš mnoho času na ostatní věci, vytvářím většinou kraviny. Pak by toho bylo moc. Vždycky si musím dát bacha, abych se z toho vymanil. A když jsme vydali album, a neměli jsme žádný termíny víc, bylo to docela extrémní s oslavami.

Tom: Já mám vždy určité fáze. Někdy toho snesu hodně a někdy už prostě nemůžu víc. Nedávno toho bylo ještě relativně mnoho a na Gustavově svatbě jsem se tak zlil, že od té doby velmi, velmi málo slavím.

Bill: Momentálně nechodíme slavit vůbec, protože dávám pravidelně až hypochondricky pozor na to, abych neonemocněl během turné.

Jak slaví člověk v L.A.? Kluby pro váženou společnost? Drogy?

Bill: Drog existuje šíleně mnoho v L.A. Trávu hulí přirozeně každý, protože to je legální. To je jako kouření cigaret, to dělá každý. Kromě toho je to jiné než tady, všechno končí kolem druhé hodiny.

Tom: Je to všechno jen naleštěné, zdaleka to není tak živé a bezstarostné jako v Berlíně. Všechno je to omezené.

Líbí se vám to?

Bill: Jo, existují cool kluby, které tady nejsou vůbec. Tam je všechno skrz naskrz stylové. Obojí má něco, na oboje má člověk občas náladu.

Jezdíte ještě vůbec metrem?

Bill: Nee.

Tom: Ještě nikdy jsem metrem nejel.

Co? Ještě nikdy jsi nejel metrem?

Tom: (vrtí hlavou)

Bill: Musím také popravdě říci, nemám vůbec tušení, jak to s veřejnými dopravními prostředky chodí. Nedokázal bych si přečíst jízdní řád autobusu. Vůbec bych nevěděl, jak se z bodu A dostat do bodu B, ani s tramvajema. Nikdy jsem to zkrátka nedělal.

>> pokračování