Schön! magazín - Interview with Tokio Hotel

Překlad by Mintam pro manickaTH.blog.cz! Kopírovat se zdrojem, prosím.
_____________________________________________________________________________

Po celosvětovém úspěchu s jejich posledním albem se německý popový fenomén Tokio Hotel přestěhoval do Los Angeles a vzali si rok volna. Nyní, Bill a Tom Kaulitzovi, Georg Listing a Gustav Schäfer jsou zpět na hudební scéně s jejich novým albem Kings of Suburbia. Kapela si sedla s Schön!, aby promluvili o jejich snech, jejich radách a rodičích.

Co máte na Los Angeles nejraději?

Tom: Pro mě je to ta svoboda, kterou v Kaliforni máme. Když jsme opustili Německo, bylo to úplně poprvé, kdy jsme byli schopní žít normální život. Najednou jsme mohli dělat co jsme chtěli, kdykoliv jsme chtěli. Byl to skvělý pocit, bylo to naprosto odlišné od našeho života v Evropě.

Bill: Miluju to počasí. Každý den je slunečno a je to pocit, jako bychom byli stále na dovolené. Ale je tu sammozřejmě taky negativní aspekt na počasí v Los Angeles a to, že lidi jsou trochu líní po stránce módy. Jejich outfity jsou trochu nudné. To je pro mě těžké, protože mě móda skutečně zajímá.

---

Pamatujete si své první oblečení na pódiu?

Bill: Pamatuju. Když jsme začínali vystupovat, měli jsme koncert v našem rodnm městě Magdeburku. Na první koncert jsem si oblékl sukni. Stále si to pamatuju, že jsem si oblékl tento neobvyklý svršek v kombinaci s tričkem, kterém jsem si vyrobil a Dr. Martens. Neměli jsme žádné peníze na zbyt, takže jsem si často dělal vlastní oblečení.

Vyprávějte mi o vašem největším snu, který se stal skutečností?

Bill: Vždy jsme chtěli být úspěšní s naší hudbou. Můj bratr s já jsme v sedmi letech začali už psát své vlastní songy. Tehdy jsme neměli žádného producenta, nebo nahrávací společnost, která by nás v našem rodném městě podporovala. Společně s Georgem a Gustavem jsme skupina už dlouhou dobu, déle než čtrnáct let už.

Takže jste nikdy nedoufali, že by to bylo možné?

Bill: Určitě ne. Byl to jen sen a byli jsme požehnaní, když se to stalo o pár let později. Nyní ten sen žijeme a jsme více než štastní za to.

Co si myslí vaše rodiny o vaší kariéře?

Tom: Nesnáší nás. Ne, vtipkuju.

Bill: Jsou skutečně šťastní za nás, vážně. Naše mamka je skutečně kreativní a náš nevlastní otec hraje na kytaru v kapele. Zní to vtipně, ale my za ně žijeme jejich sen. Skutečně nás podporují a máme velmi silný vztah k naší rodině. Byli jsme vždy zaměřeni na kreativitu; hudba byla naší důležitou součástí už od dětství.

Kdyby jste neměli tento enormní úspěch s Tokio Hotel, kde myslíte, že byste právě byli?

Tom: Pravděpodobně doma bez nějakých plánů, co dělat. Ne, zase vtipkuju. Doufám, že bych začal něco kreativního? Neumím si představit sedět v kanceláři celý den. Když jsme byl mladší, chtěl jsem být právník, nebo porno hvězda.

Kariéra jako pornohvězda?

Tom: Pravděpodobně bych pracoval jako právník a pornohvězda současně. Skvělý nápad, ne?

Zpátky do reality: můžete popsat ten proces přípravy nového alba?

Bill: Začali jsme pomalu po tom, co jsme si vzali rok volna. Jen jsme potřebovali nějaký čas pro naší kreativní stránku, stejně tak jako jsme si vzali čas na to přstěhovat se do Spojených států. Po nějaké době jsme jednoduše chtěli udělat nové album: letěli jsme do našeho studia v New Yorku, abychom začali pracovat na desce. Poprvé jsme produkovali úplně všechno jen podle nás. Každý song byl napsán námi.

Proč?

Bill: Skoro nikdo nepochopil, co jsme chtěli udělat s naším novým albem. Normálně jsme vytvářeli nové songy při hraní na kytaru. Tentokrát to bylo jiné, Tom byl více zapálený do syntetázorů. Nakonec to album znělo víc elektronicky, než Tokio Hotel kdy znělo dříve. Zní jako noční život v Los Angeles.

Existuje nějaká rada, kterou byste bývali rádi slyšeli na začátku vaší kariéry?

Bill: Číst každou smlouvu opatrně. Když se kouknu zpět, neměnil bych nic. Samozřejmě, udělali jsme spoustu chyb během posledních pár let. Myslím, stále děláme chyby, ne?

Tom: Obecně řečeno, byli jsme extrémně šťastní.

Bill: Ale je proces, který jsme se naučili: udržovat balanc mezi kariérou a soukromím. Vždycky jsme to chtěli udržovat tímto stylem, ale nebývalo to vždy lehké.

Protože do toho zasahovala fanouškovská základna? Změnilo se něco za těch pár let?

Bill: Hodně kluků poslouchá nyní naší hudbu. Náš managment nám právě řekl, že je spousta kluků, co na youtube sledují naše videa. Dříve jsme měli často pocit, že na našich koncertech jsou jen mladistvé dívky.

Je nějaký rozdíl mezi americkými a evropskými fanoušky?

Bill: Ani ne. Je to jako obrovská rodina pro nás. Jsou online spojeni z celého světa, je tak sladké vidět to.

Tom: Naneštěstí, nepotkali jsme naše americké fanoušky už nějakou dobu. To je důvod, proč bychom turné rádi započli ve Spojených státech.

Přemýšleli jste už o návratu domů, do Evropy?

Tom: Georg a Gustav stále žijí v Německu. Bill a já milujeme život v Los Angeles. V tuhle chvíli není žádný důvod, proč bychom se stěhovali zpátky do Evropy. Trávíme spoustu času v letadlech, dost často se cítíme jako bychom žili na cestě. Možná se jednoho dne přestěhujeme zpátky do Německa. Itálie nebo Mexiko by bylo stejně tak fajn.

Na který moment ve vaší kariéře jste nejvíc pyšní?

Bill: Je to velmi těžké vybrat: Jsem pyšný na výhru VMA v roce 2008. Stále mi to přijde neskutečné.

Tom: Cítil jsem se pyšný, když jsme dokončili naše nové album.

Co je tím dalším pro Tokio Hotel?

Bill: Začneme první část našeho světového turné v březnu. Londýn bude naší první zastávkou. Naše světové turné bude více intimní, než kdy předtím, chceme hrát v malých klubech pro teď. Chceme se dostat všude, abychom viděli naše fanoušky. Bude to skvělé.

> zdroj <