Zeiten ändern dich II #23

,,Přijedeš pro mne, nebo si mám zavolat taxi?" otočím se ještě k němu, než vystoupím z auta.
,,Když to bude až po půlnoci, tak tě vyzvednu. Do půlnoci budu mimo město."
,,Ok," neptám se, co bude dělat, protože to možná nechci slyšet, ,,zavolám minutu po půlnoci."
,,Očekávám od tebe přesnost."
,,Jak jinak," sehnu se k němu, abych ho na rozloučenou políbil, a konečně vystoupím. Tom má asi hodně naspěch, protož okamžitě šlápne na plyn, a až když úplně osiřím, tak mi dojde, že se vůbec necítím na to, že jsem schopen dovnitř vejít. Jenomže to, že budu muset vejít sám, změní Patrick a to tím, že se najednou objeví vedle mě.
,,Ahoj," usměje se zářivě, a mně nezbývá nic jiného, než mu úsměv opětovat.
,,Ahoj. Čekal jsi tady, nebo…?"

---

,,Shodou náhod právě dorazil i můj taxík. Akorát na rozdíl od tebe jsem teda tomu mému musel zaplatit." Se zasmáním přikývnu.
,,Takový je dnešní svět."
,,Vypadáš skvěle. Dal jsi si záležet, hm?"
,,Díky. Pomáhala mi má sedmiletá sestra," zasměju se.
,,Hm, tak bude mít dobrý vkus po tobě."
,,Nejspíš," přitakám.
,,Ok, tak jdeme dovnitř?"
,,Nevím, zda jsem připraven."
,,Pokud takhle nevypadá připravenost," poukáže na mne se smíchem, ,,pak nejsi."
,,Ok, jdeme."

,,Bavíš se?" zeptá se po asi dvou hodinách, když ke mne a baru dojde tanečním tempem.
,,Netušil jsem, že takhle dobře tančíš," prohlédnu si ho s úsměvem, opřen o bar a tisknoucí v ruce vodku lemon.
,,Já toho umím hodně," obdaruje mne úsměvem též, a s mrknutím se opře o bar vedle mě.
,,Jestli vypiju té vodky dnes více, taky toho pak budu umět hodně," zasměju se, ,,ale to nehrozí."
,,Nikdy nekřič před večerem," zasměje se se mnou. ,,Čistá vodka to není, co piješ?"
,,Vodka lemon, jenom tak tam není ta vodka cítit."
,,Ok," přikývne s úsměvem, objedná jeden velký tablet vodky lemon, a hned na to vrátí pohled z mého pití na mne. Respektive si mě prohlíží od začátku, jen až teď mi to došlo.
,,S těmi nejpodstatnějšími lidmi jsi již seznámen. Ještě jednomu důležitému chlápkovi bych tě rád představil, ale ten zatím nedorazil."
,,Jsou milí všichni. Už se těším."
,,Tak je to jejich práce na jednu stranu," zasměje se, ,,ale u těchto lidí to sedí i v civilu. A až se blíže seznámíš s tím blond chlápkem, Frankem, ten je totálně šílenej."
,,Měl jsem tu čest už," přitakám se zasmáním, protože tenhle chlápek tu dělá kraviny od začátku párty. A co hůř, strašně vtipné kraviny.
,,Ok, za někým zaskočím a hned se zase vrátím," mrkne na mne a přisune tablet s vodkou lemon ke mne.
,,Žádný problém," ujistím ho. Obdaruje mne úsměvem, lehce prsty přejede po mé ruce a pak mne opět nechá samotného. Nachytám se, že jsem v tu chvíli přestal dýchat, a proto se raději rychle napiju. Snaží se mě snad opít?

A jak slíbil, objeví se skutečně krátce po tom, co mne opustil. Se stálým úsměvem na tváři.
"To jsi moc nepokročil," zasměje se a přisune tablet blíže ke mně. Usadí se na barovou židličku vedle mě a sám se ujme jedné ze skleniček.
,,Patricku, vážně, neměl bych tolik pít."
,,Propána, vždyť jsi se ještě dneska ani nenapil, tak co u tebe znamená slovo tolik?" zasměje se a naznačí svou skleničkou, abych si s ním přiťukl.
,,Jo jo, jasně," přitakám mu s úsměvem. Ve skutečnosti má docela pravdu, že jsem se za ty dvě hodiny sotva mé první skleničky dotknul. A proto se ujmu opatrně jedné ze skleniček z tabletu a napiju se. Moment, on mě snad sleduje celý večer?
,,Sleduju tě," řekne nečekaně, jako by mi právě četl myšlenky, čímž mě zaskočí ještě více. Hlasitě polknu vodku v mém krku a konečně si mou skleničkou o tu jeho ťuknu. Ok, sleduje mě.

I po třech hodinách, o půlnoci, je ale, už mírně opilý Patrick, více neoblomný a já si stejně tak stále snažím zachovat střízlivou tvář. Sice jsem obstál všechna seznámení i s těmi nejdůležitějšími osobami večera v pořádku, ale tím spíše si to nemusím pokazit teď. Naštěstí je ale Patrick vážně jen mírně opilý, takže v něm neustále hledám společníka večera. Vzpomenu si na Toma, že jsem mu slíbil, že mu po půlnoci zavolám. Půlnoc sice je, takže už by měl být ve městě, ale mě dnešní večer baví, takže mu nejspíš zavolám, že může jít v klidu spát, že si později zavolám taxi.
,,Musím si odskočit," zasměju se, když mne Patrick pod drobnohledem sleduje, abych do sebe, ještě před odchodem na toalety, hodil na ex dvě vodky. Se zasmáním je hodím do sebe, patřičně se u toho zašklebím a pak se postavím na nohy. Ještě se na nich udržím, což je dobré znamení.
,,Jasně, jen běž," zasměje se též, jemně do mne šťouchne, a celou cestu procházením kolem baru mě doprovází pohledem.

"Tomi?" usadím se na uzavřený záchod, v jedné z kabinek, s telefonem u ucha.
,,Tak, co ty tam?" ozve se okamžitě pobavený hlas Toma, když oba vypustíme pozdrav.
,,Myslím, že si můžeš jít klidně lehnout. Zdržím se tady. Zavolám si pak taxi, hm?"
,,Přijedu pro tebe klidně později. Stejně se mi nechce spát."
,,Nevím, do kdy se to protáhne."
,,Podle toho, kolik skleniček máš ještě na baru," zasměje se Tom. Když slyším jeho smích, donutí mě to se zasmát taky.
,,Tome, náhodou jsem střízlivej."
,,Však to slyším."
,,Ale vážně!"
,,Ale mě je to přeci fuk, Bille. To tys dbal na svou prezentaci," vysmívá se mi neustále. Okamžitě začnu uvažovat nad tím, že opilí lidé si připadají stále normálně, jen okolí jejich opilost zaznamená. Ale vždyť já přece střízlivý jsem!
,,Tome! Položím telefon a vůbec se neobtěžuj pro mě jezdit!" začnu mu vyhrožovat, když se mi stále nepřestává vysmívat. On mi má tak co říkat.
,,Modelko, bav se, pij kolik chceš, a pak se ozvi. Přijedu si pro tebe."
,,Ach jo, co bych si bez tebe počal," zjemním hned. Ok, tak trochu opilej asi budu.
,,Bille, polož ten telefon," řekne stále pobaveně. Jen se nadechnu, jako bych se musel rozhodnout mezi dvěma těžkými věcmi.
,,Nezavolám pozdě."
,,Hlavně se ozvi."
,,Ozvu. Pa," s úsměvem vymáčknu hovor a ještě chvíli polemizuji nad svým stavem, jen tak sedící stále na záchodové míse. Pak se ale se smíchem dojdu podívat na sebe do zrcadla a raději hned na to se vrátím k baru. Na tom záchodě jakoby mi najednou všechen ten alkohol do hlavy přeci jen vstoupil.

Jenomže, když se vrátím, čeká na mě tolik skleniček, kolik jsem doposud stihnul vypít, a jsou opětně naplněné.
,,Patricku vážně, končím dneska večer. Budu třeba o džusu," zasměju se okamžitě, když dosednu k němu.
,,Proč?"
,,Potřebuju stále trochu působit normálně. Když mám pak alkohol v krvi, není na mě super pohled. A potřebuju se hlavně dobře prezentovat."
,,Prezentovat, ale no tak Bille, už to máš jasně v kapse."
,,To si myslíš jen ty."
,,Když jsi odešel, přišel ke mně ten Oliver, ten černovlasej támhle vzadu, a ptal se mě, zda jsi to ty. Tak jsem mu řekl, že takovýhle zadek máš jedině ty."
,,Patricku!" okamžitě ho s mírnou vráskou jemně praštím do ramene. Ten se ale jen zasměje a pokrčí rameny.
,,Co jiného jsem mu měl říct? Vždyť je to pravda. Všichni by z tebe byli nadšení."
,,Bla bla bla," přikývnu mu na to a hodím do sebe další skleničku na ex. Už jsem si objednal ten džus?

Později, když přede mnou vážně stojí sklenice džusu, stejně z nevysvětlitelných příčin nepoznávám sám sebe. Mírně mě pobolívá hlava, chvíli je mi teplo, chvíli zima a nevím, zda se mi nechce zvracet. Přitom nikdy nezvracím ještě ten večer, co piji. Alespoň dosud to tak bylo. A i kdyby, nechápu, z čeho bych dnes zvracel, když jsem vážně své skleničky měl pod kontrolou a už před dobrou hodinou přestal pít alkohol úplně.
Patrick mě po očku sleduje, o čemž tentokrát vím, takže se snažím tvářit, jakože nic. I přes to mám chuť okamžitě zavolat Tomovi. Jenomže, když se chci podívat na svůj telefon, abych zjistil, kolik je hodin, rozpijí se mi číslice na displeji před očima. Huh?! Nesnažím se to dát ale najevo, takže si vsugeruji, že je ještě brzy, a že tudíž ještě volat Tomovi nebudu.

"Budu hned zpátky," utrousím k Patrickovi i přes to všechno, co jsem si před chvílí stanovil v hlavě. Ovšem s ne už tak velkým odhodláním jsem schopen od baru vstát. Jemně zavrávorám a hned na to se pokusím zatvářit, jakože to nebylo nic, jen vítr. Patrick mne obdaruje úsměvem, tak mu ho vrátím, a na toalety už se snažím dojít chůzí rádoby střízlivého.
Až teprve tam se s těžkým výdechem opřu o zeď a zalovím ve své tašce, abych do chvilky vytáhl plato léků proti bolesti hlavy. Alespoň kdyby odezněla ta bolest hlavy, co se děje s mým žaludkem bohužel nechápu. Vyloupnu z platíčka rovnou dva prášky a do dlaní si napustím vodu, kterou je zapiji. Hned na to se vrátím do původní pozice a podruhé v krátké chvíli poděkuji bohu za to, že ty dlaždice jsou tak příjemně chladné.

Neočekával bych, že prášky zaberou okamžitě, ale když se na mé tváři sám od sebe utvoří úsměv, je mi jasné, že moje nálada se najednou přetočila o neskutečných tři sta šedesát stupňů. Lehce se dlaní plácnu do tváře, což mne donutí se začít smát, a najednou si uvědomím, že teď už jsem opilý určitě!

Až po chvíli, leč mi stále někde uniká pojem času, opustím prostory toalet. Ale jakmile vylezu do chladné chodbičky vedoucí zpět do baru, setkám se tváří tvář s Patrickem. Obdaruje mne opět úsměvem a já mu ho stejně tak oplatím, protože jsem pochopil, že jsem právě přestal ovládat zcela své tělo.
,,Všechno v pohodě?" nasadí naprosto odlišný úsměv, který mi naznačí, že je opilý stejně tak jako já. Prakticky je to úplně někdo jiný. Je tohle vůbec Patrick?
,,Všechno ok. Jen jsem byl na záchodech," utrousím se stálým úsměvem.
,,Kdyby ne, a kdyby jsi chtěl jet domů, stačí říct. Mám taxík stále na drátě," zasměje se s mrknutím.
,,V pohodě, Tom mne vyzvedne. Jen musím počkat, až si něco vyřídí," zalžu mu trochu a v tu chvíli se vrátí můj pocit na zvracení. Ne vážně, co se tady děje?
,,Pojď."
,,Kam?"
,,Neptej se," řekne trochu drsným stylem a stejně tak mne chytne za zápěstí. Mírně nechápavě pokrčím obočí, ale nechám se jím vést. Stále si nejsem jist, zda ten, kterého tu právě sleduji, je Patrick. A nebo jenom já nejsem já.

Až s hlubokým nádechem jako bych se probudil do reality a s lehkým prozřením zamrkám, když mi dojde, že jsem natlačen kdesi na nějakou stěnu, a Patrick stále pevně svírá obě má zápěstí. I mé rty jsou totálně rozbolavěné, protože do nich Patrick ne zrovna opatrně hryže. Moment, co se tady děje? Nechápu, jak jsme se sem vůbec dostali, a… Jedno mé zápěstí se uvolní, za to ale jeho ruka pevně stiskne můj rozkrok.
,,Patricku!" trhaně a zároveň šokovaně vydechnu, protože mi přijde, že nemohu vůbec dýchat. Je mi hrozně zle, a absolutně nerozeznám realitu od mimo reality, jen kdesi v pozadí stále slyším hlasitou hudbu z baru. ,,Patricku dost, to bolí!" chci se vysmeknout z jeho držení, ale bohužel bez úspěchu. Moje tělo mě vůbec neposlouchá, a moje hlava právě bolí o mnoho víc, než předtím.
,,Ticho!" řekne ostře, a ještě pevněji stiskne svými zuby můj spodní ret, přičemž mi jedním hmatem rozepne kalhoty. Ne ne ne prosím, ať se mi to jen zdá! Absolutně nevnímám jak, ale najednou v sobě pevně sevřu dva Patrickovi prsty. Zároveň s tím pocítím ve svých očích slzy. Slzy strachu, bolesti a bezmoci.

Do pár minut, aniž bych měl šanci se dostat z jeho sevření ze mne bez ostychu vyjme oba prsty a vrazí do mne svůj penis. Nejsem schopen ani mluvit, ani dýchat a moje hlava se motá, jako bych do pár vteřin měl omdlít. S každým dalším přírazem mi jen vytrysknou nové a nové slzy, a já se už jen modlím, aby to co nejdřív bylo pryč. Abych se probudil, v klidu doma, vedle Toma a mohl se k němu pevně přivinout. Se zavřenýma očima nejsem schopen vnímat Patricka, ale jen pocity, že můj žaludek se cítí jako na houpačce a moje tělo pomalu upadá do nevědomosti. S posledním pocitem, kdy se Patrick do mě udělá, se zhroutím k zemi a nechám své tělo ovládat všemi těmi pocity, které mě k zemi poslali. To mi ale Patrick nedovolí a surově mě postaví.
,,Zvedni se," vytáhne mne za zápěstí zase na nohy a já jen opatrně otevřu mokré oči. Vnímám jen jak zapíná sobě kalhoty a pak i mně, ale než to dokončí úplně, vysmeknu se mu a rozuteču se prvními dveřmi, které najdu, ven. Nevnímám nic, nevidím, kam běžím, do doby, než pocítím jen tvrdou ránu, když dopadnu na zem. Moje hlava se totálně vypne a celý svět zhasne.

by Mintam