Marie nemá blog

Pokračování nesmysluplných článků plných nezveřejněných fotek... A na závěr - aktivnější než jeho paníček - his boy :)) (a zkuste přede mnou ještě někdo někdy prohlásit, že se jmenuje Scotty a je to ten, co jim letos umřel. Zkuste! A moje nervy...už nevydrží!)

Jelikož a protože nedělám poslední dny nic s tímto blogem, rozhodla jsem se ho vyplnit nesmyslnými články plnými fotek! :D Taková jsem já. Lepší než plané sliby, že se to blogu zase dám... čas se vážně dá ovládat čím dál tím méně. Ale jednou... jednou začnu :D A třeba to právě započne Georch ;) :-* Nějak mi stále nejde do hlavy - vážně jsme s kamarádkou jediné, které si pamatují z roku 2007 z Evropy 2 Svena Schmitzkera a jeho pejsáčka? :D Řekněte mi prosím, že si ho pamatujete, jinak je to grausam :D

S jakousi tíhou na víčkách otevřu oči a okamžitě je zase přivřu. Všude vidím jen světlo. Světlo, které jakoby chtělo vypálit mé oči. Pak si ale pomalu moje oči začnou zvykat, a s tím přicházejí i nové poznatky. Můj žaludek bolí, jako kdyby mi do něho někdo vrazil nůž, moje hlava stejně tak, a do třetice necítím svou levou nohu. Odkašlu si a pokusím se šoupnout na posteli do sedu, což ovšem nejde. Na posteli? Tak to přeci jen vše byl sen? Rozhlédnu se kolem sebe, a kdybych právě měl žaludek, určitě by z něho něco vyšlo ven. Ležím na nemocniční posteli a všude kolem ten nemocniční pach, který nesnáším! Jak jsem se dostal, sakra, sem? Probudit se z jednoho hrozného snu, do dalšího, to nemůže být snad pravda. Chce se mi křičet o pomoc, ale ani nemusím, protože v tu chvíli se otevřou dveře. V prvním okamžiku mne napadne, že prvního koho chci vidět, je Tom, ale bohužel vejde postarší žena s bílým pláštěm a milým úsměvem. ,,Dobré den. Jak se cítíte?" ,,Proč jsem tady?" neobtěžuji se

Já nevím. Musím říci, že jsem si opravdu den předem nevšimla na stránkách kluků, že Tom zveřejnil fotku s popiskem, že si Bill oholil hlavu. Tom: Bill shaved his head... A musím říci, že v té nevědomosti mi bylo dobře. Ale na druhou stranu, možná kdybych to čekala den předem, nebyl by to včera takový šok, když už jsem viděla pouze tu oholenou hlavu... Tak jako tak, je to šok zvláštní, neobvyklý, ale sexy ;)) To ano, to musím přiznat :D Vždycky si myslím, že už jsem si zvykla, že u něho se musí každou chvíli zvykat na něco jiného...a i přes to, mne změna vždycky zaskočí :D ;)

... taky vás při prvním pohedu na tuhle fotku napadlo, že by se ti dva k sobě hodili? Mě k sobě pasujou neskutečně dobře! :D S Andreasem už tolik k sobě neladěj...ale, pořád vypadaj oba dobře. Bill vypadá dobře. Dobře, jen Bill vypadá dobře :D I přes to bych je klidně oba takhle ráda potkala v Hamburgských ulicích :)

,,Přijedeš pro mne, nebo si mám zavolat taxi?" otočím se ještě k němu, než vystoupím z auta. ,,Když to bude až po půlnoci, tak tě vyzvednu. Do půlnoci budu mimo město." ,,Ok," neptám se, co bude dělat, protože to možná nechci slyšet, ,,zavolám minutu po půlnoci." ,,Očekávám od tebe přesnost." ,,Jak jinak," sehnu se k němu, abych ho na rozloučenou políbil, a konečně vystoupím. Tom má asi hodně naspěch, protož okamžitě šlápne na plyn, a až když úplně osiřím, tak mi dojde, že se vůbec necítím na to, že jsem schopen dovnitř vejít. Jenomže to, že budu muset vejít sám, změní Patrick a to tím, že se najednou objeví vedle mě. ,,Ahoj," usměje se zářivě, a mně nezbývá nic jiného, než mu úsměv opětovat. ,,Ahoj. Čekal jsi tady, nebo…?" ,,Shodou náhod právě dorazil i můj taxík. Akorát na rozdíl od tebe jsem teda tomu mému musel zaplatit." Se zasmáním přikývnu. ,,Takový je dnešní svět." ,,Vypadáš skvěle. Dal jsi si záležet, hm?" ,,Díky. Pomáhala