Zeiten ändern dich II #21
,,Jsem tu," přijdu domů v dobrém rozpoložení a to, že už spatřím Toma na gauči, podnítí akorát můj úsměv, aby se rozšířil.
,,Ahoj, modelko," zakloní hlavu o opěradlo gauče, aby si mne prohlédl, ,,máme společnost?"
,,Byli jsme u Miriam, a protože má velkou zahradu, napadlo Nelly vzít oba pejsky, a tak jsem neodolal," pohladím Malou dámu v mém náručí, způsobem zahození si sundám své boty a dojdu ke gauči, abych Tomovi lípnul drobný polibek. ,,Ahoj." To už ale Tom natahuje náruč, aby si ode mne Malou dámu vzal. Předám mu ji a usadím se vedle něho na místo, které mi uvolní, když pokrčí natažené nohy.
,,Na co to koukáš?" pousměju se s pohledem na televizi, kde běží nějaký dokument, nejspíš o lidských vztazích, jak si troufnu tipnout.
,,Kravina, nudil jsem se tu bez tebe," sotva to dořekne, už se natáhne po ovladači a televizi vypne. Místo toho si do ruky vezme ovladač od naší věže a zapne potichu hudbu.
,,Hm?" usměju se okamžitě, když se ozvou tklivé tóny songu I won´t let you go od Jamese Morrisona.
,,Jen je hudba vždy lepší, než televize."
,,Zahraješ mi taky konečně zase někdy na tu kytaru? Nebo tě budu muset ještě další půl rok prosit?" Začnu jemně hladit jeho lýtko a užívat si tu klidnou atmosféru kolem nás. Nechá si prostor k přemýšlení, ale pak se zasměje.
,,Ještě pros," přesune se z lehu do sedu, ,,něco pro tebe mám."
,,Pro mě?"
,,Na to, že jsi tady v místnosti jediná osoba, se moc divíš," podotkne, když mi předá Malou dámu do náruče a vstane. Odejde do kuchyně a vrátí se už s balíčkem.
,,Proč mi dáváš dárek?"
,,Prostě tak, nepotřebuji mít přece důvod."
,,Jsi zlato," odložím Malou dámu vedle sebe a než se s dětinskou radostí pustím do rozbalování, lípnu Tomovi, který se usadí po mém druhém boku, drobnou pusu. Pak už ale nevydržím a do balíčku se pustím přes všechno. ,,Knížka?"
,,Říkal jsi, že potřebuješ začít znovu číst, abys…," začne, ale to už se tvrdě vpiju do jeho rtů.
,,Máš radost," postřehne a podotkne po chvilce, co se od jeho rtů vzdálím.
,,Je pěkný, jak doslovně mě posloucháš," rukama zabloudím pod jeho triko na záda, které zůstanu hladit.
,,Jako kdyby ses někdy dal přeslechnout." Jemně ho šťouchnu a opět si ukradnu jeden polibek.
,,Budeš mi z ní předčítat?"
,,Když budeš chtít."
,,Budu," přikývnu okamžitě s úsměvem a zpozorním, když Malá dáma štěkne ,,a to je dvojí souhlas."
,,Ale dneska už je pozdě, hm?" Usměju se, pozvednu obočí a prohlédnu si ho, načež se Tom rozesměje. ,,Ok, chápu, odcházím do sprchy."
Takže než Tom dorazí ze sprchy, posunu si kobereček zpoza gauče k proskleným dveřím na balkon, které otevřu, aby mne ovanul krásný květnový noční vzduch. Musím podotknout, že k romantice mi momentálně schází už právě jen ten Tom. Nejprve si chci jít vzít na sebe něco pohodlného, a dojít se napít, ale ten vzduch mne tak omámí, že se nakonec uvelebím na zádech na kobereček, vezmu si Malou dámu do náruče a se zavřenýma očima si užívám jen ten okamžik.
A aniž bych slyšel dveře od koupelny, ucítím už jen jak se mi někdo opře o pokrčené nohy. Otevřu oči s úsměvem a prohlédnu si Toma, sedícího ke mně zády. Šoupnu trošku chodidly, abych si udělal i pohodlí já, čímž šoupnu trochu i Toma.
,,Nevrť se," řekne přísně, ale aniž bych mu viděl do tváře, je mi jasné, že se právě teď usmívá.
,,Jinak?"
,,Jinak ti nebudu číst." Pohladím Malou dámu, která se zatím uvelebila na rohu koberečku, a přemůžu všechny své svaly v těle, aby horní polovinu těla donutili se přitáhnout k mým kolenům, kde obejmu zezadu Toma kolem krku. Potřebuji zkontrolovat, zda má vážně tu knihu v ruce. Úsměv se mi rozšíří, když zjistím, že tomu tak vážně je.
,,Jinak nebudeme mít sex?" řeknu schválně pobaveně.
,,Ne, to teda nebudeme. Jsem vážně dneska už unavenej. A potom," podrží si knihu palcem u první kapitoly, a lehce ji přivře, přičemž pootočí hlavu, aby na mne viděl, ,,dnešek ti nestačil?"
,,Myslíš ty záchody?" udělám pauzu, jakože hluboce přemýšlím, ,,Ne, nestačil. Pokud mne nebudeš vnitřně uspokojovat, pak proč tady sedím? S vidinou, že dneska prostě půjdeme spát?!"
,,Modelko, když jsi tak děsně závislá, kdo by tě proboha chtěl uspokojovat?" Schválně trochu obličej oddálím, aby se skutečně naše oči střetli, a ještě chvíli se snažím tvářit vážně, než se oba dáme do smíchu.
,,Já ti dám závislej!" se smíchem ho šťouchnu do boku, čímž se Tom brání okamžitě tím, že mě jemně knížkou bouchne přes hlavu.
,,Jsi telátko, viď?" Se zasmáním mu lípnu pusu na tvář.
,,Konečně jsem našel využití pro prostor tady před balkonem."
,,Vážně, je moc chytré přitáhnout sem koberec, to jsi prostor teda využil," pronese sarkasticky s úsměvem.
,,Neee," protáhnu se zamračením, ,,budeme si tady číst."
,,Kde bereš tu jistotu, že to, co jsem se rozhodl dneska provést, nedělám naposledy v životě?"
,,Čti a nemluv hlouposti," s úsměvem mu lehce kolenem dloubnu do zad, přičemž se musí prohnout, takže o to více se promění jeho výraz k nepropustný.
,,Ještě jednou a přísahám, že to zavřu!" upozorní mě se smíchem.
Spokojeně se zase ovinu kolem jeho těla nechám se unést do světa jeho předčítání. A to dokonce i tak, že do chvilky zavřu oči, a kdybych byl právě kočka, jistě bych hlasitě předl, jak příjemné to je.
,,Ty spíš," ozve se s pousmáním v hlase Tom.
,,Ne ne, užívám si to, to je rozdíl," ušklíbnu se, s výdechem si ho chytím pevněji a oči otevřu. Nespustil ze mě stále pohled, což mne trochu znervózní. ,,Co?"
,,Konec kapitoly."
,,To jako vážně? Už?"
,,Vždyť už tu sedíme asi čtyřicet minut."
,,Huh?" pohledem rychle střelím na jeho hodinky a pak na Malou dámu, která spí schoulená a natisknutá na mé tělo.
,,Takže jsi spal během toho," zkusí znovu.
,,Hloupost, jen jsem se přenesl do nějaké reality bez času. No nic, zítra pokračování?"
,,Zítra si uděláme pohodový den u bazénu, hm?"
,,U vás doma? Rodiče nejsou doma?"
,,Hm."
,,Ok," s úsměvem přikývnu, ,,vystřelím z práce brzo."
,,Kdy že byla ta veřejná módní přehlídka?"
,,Příští úterý, ty bys šel se mnou?"
,,Říkal jsem sice, že ne, ale nakonec, když je definitivně škola za námi, nebudu přece sedět doma."
,,Ale to ani tak nesedíme," pokrčím rameny, ,,ale jsi zlato, jestli půjdeš se mnou."
,,Ne, omyl, to já jsem vždycky."
,,Ach ano, já zapomněl, to jsi vždycky," potvrdím mu to s úsměvem. ,,Ok, skočím si taky rychle do sprchy."
Ačkoliv jsem příjemně unavený, jsem stejně líný, takže mám pocit, že se z koupelny dostanu o několik hodin později, než že to bylo jen pár minut. Svědčí o tom i to, že Tom už leží v posteli.
,,Spíš?" špitnu, abych ho případně nevzbudil a Malou dámu, stočenou v klubíčku na mé straně postele, vezmu do náruče, abych si to místo zabral sám. Tom se na to lenivě přetočí ke mně, a já ho shledám tak roztomilým, že ho musím chtě nechtě pohladit po tváři. Sesunu se mírně po posteli, a opřu se, takže napůl ležím a napůl sedím, čehož okamžitě využije, a uvelebí se v mém klíně.
,,Zlato, zajdeme na vydatnou snídani?"
,,Vydatnou?" utrousí pobaveně.
,,Však víš, kde mají mega hrnky a mega tousty."
,,To ale budeme muset vstávat." Se zasmáním lehce zatáhnu za dva z jeho copánků.
,,Jo, to budeme muset," s úsměvem přitakám a začnu mu jemně mnout týl.
,,Hm, to je až ráno, teď jsem unavenej."
,,Jasně, až ráno," přikývnu, stále masírujíc jeho týl, ,,budeš muset vstát, abych si mohl lehnout." Nakloním se k jeho uchu se šeptem. ,,Tomi, halo." Mírně se zamračím a pečlivě si prohlédnu jeho obličej. Za tu dobu už vážně poznám, jak u něho vypadá tvrdý spánek.
,,Jak můžeš usnout během sekundy?" pronesu už šeptem nevěřícně a pak zhodnotím svou situaci. Malá dáma spící v mém náručí, Tom spící v mém klíně a mně se za chvíli zlomí záda, jestli si pořádně nelehnu a nenarovnám je. Jak komická situace! Odložím proto opatrně Malou dámu vedle sebe na polštář a stejně tak opatrně vezmu Tomovu hlavu do svých dlaní. Není vůbec uskutečnitelné, aby se mi podařilo lehnout. Tom ale naštěstí z jakéhosi polospánku sebou hne tak, že si sám od sebe položí hlavu vedle, a proto se s tichounkým zasmáním položím vedle něho a jeho tělo si přitáhnu k sobě. Je tak rozkošný, když spí, že mu musím věnovat ještě polibek na čelo, než zavřu oči taky. Malá dáma by jistě žárlila, kdyby byla vzhůru, jak pevně k sobě Toma tisknu.
Druhým den už rovnou z práce dorazím do domu Tomových rodičů, kde okamžitě vezmu za kliku od vrátek, které jsou odemčené. Super. Jenomže mě nikdo nepřijde přivítat, takže se vydám až do domu.
,,Tome?"
,,Jsi tady," objeví se po chvilce v jedněch dveřích. Nechám své rty, aby se samovolně zvlnily do úsměvu.
,,Přivezl jsem nám oběd," mrknu.
,,Já taky," přitaká mi se zasmáním a políbí mě na přivítanou.
,,Takže máme i večeři."
,,Bezva."
,,Kde jsou kluci?"
,,Skamarádili se s Malou dámou natolik, že se proháněli tak dlouho kolem bazénu, až u něho nakonec vytuhli."
,,Jak sladké," uculím se. Ač vím, že ti dva velcí jsou mírumilovní snad ke všem lidem, nebyl jsem si jistý, jak mírumilovní budou k Malé dámě, ale jak Tom slíbil, asi vážně oplývají láskou ke všemu.
,,Cože?" zasněně k němu zvednu pohled po chvilce, co už se vyvalujeme na lehátkách, kde chci zůstat dnes už po zbytek dne a užívat si jen Tomovu blízkost.
,,Jestli je ti dobře, když se tváříš takhle."
,,Jo jo, je mi dobře. Tvářím se takhle celý den, ani nevím proč."
,,To je ale škoda."
,,Hm, teď jsi tu ale ty," usměju se a pohladím ho po ruce, přičemž se k němu hned přitulím v zájmu toho, jak nás odděluje drobná mezírka mezi našimi lehátky.
,,Co v práci?"
,,Dneska tam byl děsný chaos a frmol, ale protože jsem nejlepší, stihl jsem i přesto utéct o něco dříve."
,,Dorazili další fotky od Patrika." Nejprve se zarazím, jak to, že dorazili fotky sem, ale pak mi dojde, že Tom byl dneska u nás v bytě pro Malou dámu. Takže asi vybral i mou poštu. Opět.
,,Už jsi je viděl?"
,,No, měl bych se nejdříve zeptat, zda smím, že?" podezřele se pousměje.
,,Takže už jsi je viděl, když se směješ," odhadnu.
,,Viděl," přitaká s úsměvem, ,,jsou neobvyklý, ale proč ne."
,,Bylo mi divný, proč jedeme fotit do divadla, ale musím říct, že Patrick předčil mé očekávání nakonec. Měl bys jít někdy na focení se mnou."
,,Co ten večírek?"
,,Ten je až příští týden. Tam bych tě moc rád vzal sebou, ale bohužel bys musel dostat pozvánku a na to je Patrick malý pán, aby to pro mne mohl udělat."
,,To je v pohodě, nemusím být přece všude. Jen jsem se ptal."
,,Stejně bych tě tam rád vzal, budu tam sotva někoho znát."
,,Tak budeš muset buď tlačit na Patricka, myslím, že pro tebe by udělal cokoliv, nebo okouzlit někoho jiného z těch lidí, co tě pozvali."
,,Neblázni, jak říkám, nikoho z těch lidí neznám," pozvednu obočí se zasmáním, ,,a nežárli!"
,,Ale když jsi pro ně podepisoval smlouvu.."
,,Ještě nepodepsal, blázínku. Neposloucháš mě, když ti něco říkám."
,,Poslouchám, jen jsem prostě myslel, že tohle už máš jistý. Protože tě jednoznačně musí chtít, jestli viděli všechny ty dosavadní fotky. A jestli nechtějí, tak je nechápu, protože já bych tě chtěl určitě pokaždé, když ty fotky vidím."
,,To po mě moc netoužíš, když fotek dosud existuje tak pomálo," zasměju se schválně. Vím, jak tyhle logiky Toma úplně vytáčí. Logika holek, přesněji řečeno, Tomovými slovy.
,,Bože, jak by se mi mohlo stýskat po holkách, když mám tebe," pousměje se, jakoby mi četl myšlenky. Zvykl jsem si u něho na narážky o holkách, protože někdy tou logikou holky štvu i sebe a za druhé se ho stejně občas sám od sebe ptám, zda holky nepostrádá.
,,Jsem dva v jednom," šťouchnu do něho lehce prstem.
,,Ticho," pronese tiše a obklíčí mě svými rty, kterým se okamžitě poddám. Ostatně jako bych měl na výběr, jako by se jim dalo snad odolat. ,,Miluju tě."
Usměju se do našeho polibku nad jeho dodatkem a prsty mu začnu tančit po kůži na bocích.
,,Tome, Tome!" zavolám naléhavě, když mne mezi polibky hodlá odvléci do vody, ,,Nemůžu tam takhle."
,,Většinou máš kapsy prázdné, protože se všechno vejde do tvé velké tašky, ale když na tom trváš, budiž, holt ti odpomůžeme," s úsměvem okamžitě rozepne sponu na pásku mých kalhot, které se mu v rekordním čase podaří ze mě vysvléknout.
,,Víš jakou práci mi dalo se do nich teď po práci nasoukat?"
,,Víš jakou práci mi dalo je teď sundat?" vrátí mi úsměv a pak si mě prohlédne. ,,Takhle už tam můžeš?"
,,No, zapracoval bych ještě na tomhle," sundám ze sebe na jediný pohyb triko.
,,A dál?" s neoblomným úsměvem pozvedne obočí, aniž by ze mě spustil pohled.
,,Vzhledem k tomu, že ty máš na sobě stále ještě plavky, mi přijde, že bych byl trochu v nevýhodě."
,,Bóže, katastrofa!" protočí se smíchem očima, když svými prsty propletu jeho šňůrky od plavek, ,,Kdopak se o to asi postará?" Prohlásí rádoby dramaticky a vydá se směrem ode mě. A protože jeho šňůrky nedržím nijak pevně, okamžitě se mu podaří vyvléknout. Obdivuju ho, jak dokáže jít pozadu, po břehu bazénu a nebát se, že spadne do vody. Slibně si ho prohlížím, než se nakonec otočí k bazénu čelem a zmizí pod hladinou. Zasměju se a bez většího váhání se vrhnu do bazénu taky.
Do ne zrovna dlouho trvající chvíle, už se mé tělo svíjí v orgasmické křeči. Tohle uvolnění mé tělo po dnešku potřebovalo. Lípnu Tomovi drobnou pusu na tvář a se spokojeným výdechem zabodnu svůj pohled do jeho očí. Pod vodou mu rozpojím ruce, kterými mě objímá kolem pasu, a propletu jeho prsty s těmi mými.
,,Dal bych si pivo," uchechtnu se s posledním těžším výdechem.
,,Můžeš vzít sebou rovnou dvě," přikývne se spokojeným úsměvem. Lípnu mu ještě drobný polibek, než se za tichých protestů mého vlastního já, v mé hlavě, vyškrábu na okraj bazénu, kde kolem svého pasu obmotám ručník. Tom jen zakloní hlavu o okraj bazénu a pozoruje mě do doby, než zmizím směr kuchyně. S veselým prozpěvováním dotančím k lednici, kde začnu hledat pivo.
,,Bille?"
V tu chvíli poděkuju během sekundy bohu, že jsem právě ty láhve nedržel už v ruce, protože bych je leknutím jistě upustil na zem. Moment, to ale nebyl Tomův hlas!?
by Mintam
,,Zahraješ mi taky konečně zase někdy na tu kytaru? Nebo tě budu muset ještě další půl rok prosit?" Začnu jemně hladit jeho lýtko a užívat si tu klidnou atmosféru kolem nás. Nechá si prostor k přemýšlení, ale pak se zasměje.
,,Ještě pros," přesune se z lehu do sedu, ,,něco pro tebe mám."
,,Pro mě?"
,,Na to, že jsi tady v místnosti jediná osoba, se moc divíš," podotkne, když mi předá Malou dámu do náruče a vstane. Odejde do kuchyně a vrátí se už s balíčkem.
,,Proč mi dáváš dárek?"
,,Prostě tak, nepotřebuji mít přece důvod."
,,Jsi zlato," odložím Malou dámu vedle sebe a než se s dětinskou radostí pustím do rozbalování, lípnu Tomovi, který se usadí po mém druhém boku, drobnou pusu. Pak už ale nevydržím a do balíčku se pustím přes všechno. ,,Knížka?"
,,Říkal jsi, že potřebuješ začít znovu číst, abys…," začne, ale to už se tvrdě vpiju do jeho rtů.
,,Máš radost," postřehne a podotkne po chvilce, co se od jeho rtů vzdálím.
,,Je pěkný, jak doslovně mě posloucháš," rukama zabloudím pod jeho triko na záda, které zůstanu hladit.
,,Jako kdyby ses někdy dal přeslechnout." Jemně ho šťouchnu a opět si ukradnu jeden polibek.
,,Budeš mi z ní předčítat?"
,,Když budeš chtít."
,,Budu," přikývnu okamžitě s úsměvem a zpozorním, když Malá dáma štěkne ,,a to je dvojí souhlas."
,,Ale dneska už je pozdě, hm?" Usměju se, pozvednu obočí a prohlédnu si ho, načež se Tom rozesměje. ,,Ok, chápu, odcházím do sprchy."
Takže než Tom dorazí ze sprchy, posunu si kobereček zpoza gauče k proskleným dveřím na balkon, které otevřu, aby mne ovanul krásný květnový noční vzduch. Musím podotknout, že k romantice mi momentálně schází už právě jen ten Tom. Nejprve si chci jít vzít na sebe něco pohodlného, a dojít se napít, ale ten vzduch mne tak omámí, že se nakonec uvelebím na zádech na kobereček, vezmu si Malou dámu do náruče a se zavřenýma očima si užívám jen ten okamžik.
A aniž bych slyšel dveře od koupelny, ucítím už jen jak se mi někdo opře o pokrčené nohy. Otevřu oči s úsměvem a prohlédnu si Toma, sedícího ke mně zády. Šoupnu trošku chodidly, abych si udělal i pohodlí já, čímž šoupnu trochu i Toma.
,,Nevrť se," řekne přísně, ale aniž bych mu viděl do tváře, je mi jasné, že se právě teď usmívá.
,,Jinak?"
,,Jinak ti nebudu číst." Pohladím Malou dámu, která se zatím uvelebila na rohu koberečku, a přemůžu všechny své svaly v těle, aby horní polovinu těla donutili se přitáhnout k mým kolenům, kde obejmu zezadu Toma kolem krku. Potřebuji zkontrolovat, zda má vážně tu knihu v ruce. Úsměv se mi rozšíří, když zjistím, že tomu tak vážně je.
,,Jinak nebudeme mít sex?" řeknu schválně pobaveně.
,,Ne, to teda nebudeme. Jsem vážně dneska už unavenej. A potom," podrží si knihu palcem u první kapitoly, a lehce ji přivře, přičemž pootočí hlavu, aby na mne viděl, ,,dnešek ti nestačil?"
,,Myslíš ty záchody?" udělám pauzu, jakože hluboce přemýšlím, ,,Ne, nestačil. Pokud mne nebudeš vnitřně uspokojovat, pak proč tady sedím? S vidinou, že dneska prostě půjdeme spát?!"
,,Modelko, když jsi tak děsně závislá, kdo by tě proboha chtěl uspokojovat?" Schválně trochu obličej oddálím, aby se skutečně naše oči střetli, a ještě chvíli se snažím tvářit vážně, než se oba dáme do smíchu.
,,Já ti dám závislej!" se smíchem ho šťouchnu do boku, čímž se Tom brání okamžitě tím, že mě jemně knížkou bouchne přes hlavu.
,,Jsi telátko, viď?" Se zasmáním mu lípnu pusu na tvář.
,,Konečně jsem našel využití pro prostor tady před balkonem."
,,Vážně, je moc chytré přitáhnout sem koberec, to jsi prostor teda využil," pronese sarkasticky s úsměvem.
,,Neee," protáhnu se zamračením, ,,budeme si tady číst."
,,Kde bereš tu jistotu, že to, co jsem se rozhodl dneska provést, nedělám naposledy v životě?"
,,Čti a nemluv hlouposti," s úsměvem mu lehce kolenem dloubnu do zad, přičemž se musí prohnout, takže o to více se promění jeho výraz k nepropustný.
,,Ještě jednou a přísahám, že to zavřu!" upozorní mě se smíchem.
Spokojeně se zase ovinu kolem jeho těla nechám se unést do světa jeho předčítání. A to dokonce i tak, že do chvilky zavřu oči, a kdybych byl právě kočka, jistě bych hlasitě předl, jak příjemné to je.
,,Ty spíš," ozve se s pousmáním v hlase Tom.
,,Ne ne, užívám si to, to je rozdíl," ušklíbnu se, s výdechem si ho chytím pevněji a oči otevřu. Nespustil ze mě stále pohled, což mne trochu znervózní. ,,Co?"
,,Konec kapitoly."
,,To jako vážně? Už?"
,,Vždyť už tu sedíme asi čtyřicet minut."
,,Huh?" pohledem rychle střelím na jeho hodinky a pak na Malou dámu, která spí schoulená a natisknutá na mé tělo.
,,Takže jsi spal během toho," zkusí znovu.
,,Hloupost, jen jsem se přenesl do nějaké reality bez času. No nic, zítra pokračování?"
,,Zítra si uděláme pohodový den u bazénu, hm?"
,,U vás doma? Rodiče nejsou doma?"
,,Hm."
,,Ok," s úsměvem přikývnu, ,,vystřelím z práce brzo."
,,Kdy že byla ta veřejná módní přehlídka?"
,,Příští úterý, ty bys šel se mnou?"
,,Říkal jsem sice, že ne, ale nakonec, když je definitivně škola za námi, nebudu přece sedět doma."
,,Ale to ani tak nesedíme," pokrčím rameny, ,,ale jsi zlato, jestli půjdeš se mnou."
,,Ne, omyl, to já jsem vždycky."
,,Ach ano, já zapomněl, to jsi vždycky," potvrdím mu to s úsměvem. ,,Ok, skočím si taky rychle do sprchy."
Ačkoliv jsem příjemně unavený, jsem stejně líný, takže mám pocit, že se z koupelny dostanu o několik hodin později, než že to bylo jen pár minut. Svědčí o tom i to, že Tom už leží v posteli.
,,Spíš?" špitnu, abych ho případně nevzbudil a Malou dámu, stočenou v klubíčku na mé straně postele, vezmu do náruče, abych si to místo zabral sám. Tom se na to lenivě přetočí ke mně, a já ho shledám tak roztomilým, že ho musím chtě nechtě pohladit po tváři. Sesunu se mírně po posteli, a opřu se, takže napůl ležím a napůl sedím, čehož okamžitě využije, a uvelebí se v mém klíně.
,,Zlato, zajdeme na vydatnou snídani?"
,,Vydatnou?" utrousí pobaveně.
,,Však víš, kde mají mega hrnky a mega tousty."
,,To ale budeme muset vstávat." Se zasmáním lehce zatáhnu za dva z jeho copánků.
,,Jo, to budeme muset," s úsměvem přitakám a začnu mu jemně mnout týl.
,,Hm, to je až ráno, teď jsem unavenej."
,,Jasně, až ráno," přikývnu, stále masírujíc jeho týl, ,,budeš muset vstát, abych si mohl lehnout." Nakloním se k jeho uchu se šeptem. ,,Tomi, halo." Mírně se zamračím a pečlivě si prohlédnu jeho obličej. Za tu dobu už vážně poznám, jak u něho vypadá tvrdý spánek.
,,Jak můžeš usnout během sekundy?" pronesu už šeptem nevěřícně a pak zhodnotím svou situaci. Malá dáma spící v mém náručí, Tom spící v mém klíně a mně se za chvíli zlomí záda, jestli si pořádně nelehnu a nenarovnám je. Jak komická situace! Odložím proto opatrně Malou dámu vedle sebe na polštář a stejně tak opatrně vezmu Tomovu hlavu do svých dlaní. Není vůbec uskutečnitelné, aby se mi podařilo lehnout. Tom ale naštěstí z jakéhosi polospánku sebou hne tak, že si sám od sebe položí hlavu vedle, a proto se s tichounkým zasmáním položím vedle něho a jeho tělo si přitáhnu k sobě. Je tak rozkošný, když spí, že mu musím věnovat ještě polibek na čelo, než zavřu oči taky. Malá dáma by jistě žárlila, kdyby byla vzhůru, jak pevně k sobě Toma tisknu.
Druhým den už rovnou z práce dorazím do domu Tomových rodičů, kde okamžitě vezmu za kliku od vrátek, které jsou odemčené. Super. Jenomže mě nikdo nepřijde přivítat, takže se vydám až do domu.
,,Tome?"
,,Jsi tady," objeví se po chvilce v jedněch dveřích. Nechám své rty, aby se samovolně zvlnily do úsměvu.
,,Přivezl jsem nám oběd," mrknu.
,,Já taky," přitaká mi se zasmáním a políbí mě na přivítanou.
,,Takže máme i večeři."
,,Bezva."
,,Kde jsou kluci?"
,,Skamarádili se s Malou dámou natolik, že se proháněli tak dlouho kolem bazénu, až u něho nakonec vytuhli."
,,Jak sladké," uculím se. Ač vím, že ti dva velcí jsou mírumilovní snad ke všem lidem, nebyl jsem si jistý, jak mírumilovní budou k Malé dámě, ale jak Tom slíbil, asi vážně oplývají láskou ke všemu.
,,Cože?" zasněně k němu zvednu pohled po chvilce, co už se vyvalujeme na lehátkách, kde chci zůstat dnes už po zbytek dne a užívat si jen Tomovu blízkost.
,,Jestli je ti dobře, když se tváříš takhle."
,,Jo jo, je mi dobře. Tvářím se takhle celý den, ani nevím proč."
,,To je ale škoda."
,,Hm, teď jsi tu ale ty," usměju se a pohladím ho po ruce, přičemž se k němu hned přitulím v zájmu toho, jak nás odděluje drobná mezírka mezi našimi lehátky.
,,Co v práci?"
,,Dneska tam byl děsný chaos a frmol, ale protože jsem nejlepší, stihl jsem i přesto utéct o něco dříve."
,,Dorazili další fotky od Patrika." Nejprve se zarazím, jak to, že dorazili fotky sem, ale pak mi dojde, že Tom byl dneska u nás v bytě pro Malou dámu. Takže asi vybral i mou poštu. Opět.
,,Už jsi je viděl?"
,,No, měl bych se nejdříve zeptat, zda smím, že?" podezřele se pousměje.
,,Takže už jsi je viděl, když se směješ," odhadnu.
,,Viděl," přitaká s úsměvem, ,,jsou neobvyklý, ale proč ne."
,,Bylo mi divný, proč jedeme fotit do divadla, ale musím říct, že Patrick předčil mé očekávání nakonec. Měl bys jít někdy na focení se mnou."
,,Co ten večírek?"
,,Ten je až příští týden. Tam bych tě moc rád vzal sebou, ale bohužel bys musel dostat pozvánku a na to je Patrick malý pán, aby to pro mne mohl udělat."
,,To je v pohodě, nemusím být přece všude. Jen jsem se ptal."
,,Stejně bych tě tam rád vzal, budu tam sotva někoho znát."
,,Tak budeš muset buď tlačit na Patricka, myslím, že pro tebe by udělal cokoliv, nebo okouzlit někoho jiného z těch lidí, co tě pozvali."
,,Neblázni, jak říkám, nikoho z těch lidí neznám," pozvednu obočí se zasmáním, ,,a nežárli!"
,,Ale když jsi pro ně podepisoval smlouvu.."
,,Ještě nepodepsal, blázínku. Neposloucháš mě, když ti něco říkám."
,,Poslouchám, jen jsem prostě myslel, že tohle už máš jistý. Protože tě jednoznačně musí chtít, jestli viděli všechny ty dosavadní fotky. A jestli nechtějí, tak je nechápu, protože já bych tě chtěl určitě pokaždé, když ty fotky vidím."
,,To po mě moc netoužíš, když fotek dosud existuje tak pomálo," zasměju se schválně. Vím, jak tyhle logiky Toma úplně vytáčí. Logika holek, přesněji řečeno, Tomovými slovy.
,,Bože, jak by se mi mohlo stýskat po holkách, když mám tebe," pousměje se, jakoby mi četl myšlenky. Zvykl jsem si u něho na narážky o holkách, protože někdy tou logikou holky štvu i sebe a za druhé se ho stejně občas sám od sebe ptám, zda holky nepostrádá.
,,Jsem dva v jednom," šťouchnu do něho lehce prstem.
,,Ticho," pronese tiše a obklíčí mě svými rty, kterým se okamžitě poddám. Ostatně jako bych měl na výběr, jako by se jim dalo snad odolat. ,,Miluju tě."
Usměju se do našeho polibku nad jeho dodatkem a prsty mu začnu tančit po kůži na bocích.
,,Tome, Tome!" zavolám naléhavě, když mne mezi polibky hodlá odvléci do vody, ,,Nemůžu tam takhle."
,,Většinou máš kapsy prázdné, protože se všechno vejde do tvé velké tašky, ale když na tom trváš, budiž, holt ti odpomůžeme," s úsměvem okamžitě rozepne sponu na pásku mých kalhot, které se mu v rekordním čase podaří ze mě vysvléknout.
,,Víš jakou práci mi dalo se do nich teď po práci nasoukat?"
,,Víš jakou práci mi dalo je teď sundat?" vrátí mi úsměv a pak si mě prohlédne. ,,Takhle už tam můžeš?"
,,No, zapracoval bych ještě na tomhle," sundám ze sebe na jediný pohyb triko.
,,A dál?" s neoblomným úsměvem pozvedne obočí, aniž by ze mě spustil pohled.
,,Vzhledem k tomu, že ty máš na sobě stále ještě plavky, mi přijde, že bych byl trochu v nevýhodě."
,,Bóže, katastrofa!" protočí se smíchem očima, když svými prsty propletu jeho šňůrky od plavek, ,,Kdopak se o to asi postará?" Prohlásí rádoby dramaticky a vydá se směrem ode mě. A protože jeho šňůrky nedržím nijak pevně, okamžitě se mu podaří vyvléknout. Obdivuju ho, jak dokáže jít pozadu, po břehu bazénu a nebát se, že spadne do vody. Slibně si ho prohlížím, než se nakonec otočí k bazénu čelem a zmizí pod hladinou. Zasměju se a bez většího váhání se vrhnu do bazénu taky.
Do ne zrovna dlouho trvající chvíle, už se mé tělo svíjí v orgasmické křeči. Tohle uvolnění mé tělo po dnešku potřebovalo. Lípnu Tomovi drobnou pusu na tvář a se spokojeným výdechem zabodnu svůj pohled do jeho očí. Pod vodou mu rozpojím ruce, kterými mě objímá kolem pasu, a propletu jeho prsty s těmi mými.
,,Dal bych si pivo," uchechtnu se s posledním těžším výdechem.
,,Můžeš vzít sebou rovnou dvě," přikývne se spokojeným úsměvem. Lípnu mu ještě drobný polibek, než se za tichých protestů mého vlastního já, v mé hlavě, vyškrábu na okraj bazénu, kde kolem svého pasu obmotám ručník. Tom jen zakloní hlavu o okraj bazénu a pozoruje mě do doby, než zmizím směr kuchyně. S veselým prozpěvováním dotančím k lednici, kde začnu hledat pivo.
,,Bille?"
V tu chvíli poděkuju během sekundy bohu, že jsem právě ty láhve nedržel už v ruce, protože bych je leknutím jistě upustil na zem. Moment, to ale nebyl Tomův hlas!?
by Mintam
Komentáře
Okomentovat