Zeiten ändern dich II #14

Bohužel není ani čas, ani inspirace... a nikomu nic nedlužím. Jsem naplno ponořena v psací krizi.

Když se jeden den v týdnu vyskytnu doma zcela bez Toma, nechce se mi jen tak ležet, jenom protože jsem nachlazený, ačkoliv je to už mnohem lepší. Takže se rozhodnu, že obvolám všechna kadeřnictví, abych si zaručil, že budu ostříhán ještě dnes. Ano, musím to jednou prostě udělat. Poté co mi hned v druhém kadeřnictví slíbí, že mi udělají vše, co budu chtít, a že mohu přijít za hodinu, usadím se spokojeně na gauč a jen přemýšlím o tom, zda to ještě zavolat Tomovi. Ale proč mu to nenechat jako překvapení?

,,Spokojen?" zeptá se mne kadeřník a já se celý natěšený otočím k zrcadlu.
,,Wow!" je jediné co jsem hned schopný říct.
,,Wow jako dobré, nebo wow jako co jste to udělal?" vtipkuje kadeřník, když vidí můj totálně nadšený výraz, kdy se snažím vlasy zachytit mezi prsty.
,,Je to úžasný!"
,,To jsem moc rád. Myslím, že je to pro vás ohromná změna a vypadá to skvěle."
,,Nečekal jsem to, ale jo, vypadá to skvěle. Děkuju."

---

V pozdní odpoledne doma mám pocit, že stojím stále jen před zrcadlem a usmívám se na sebe jak blbeček. Jsem z toho sestřihu tak nadšený, že málem poskakuji. Teď ještě jsem zvědav, jak se na to bude tvářit Tom. Ne, nejsem zvědav, musí přeci být také nadšený. Musí! Když se konečně ozvou dveře. A s ne zrovna hezkým tónem. Přímo s bouchnutím. Ne sice silným, ale i přesto už z koupelny na Toma starostlivě zavolám, než se mu ukážu.
,,Co se stalo?"
,,Ne ne ne, o tom idiotovi už dneska nechci slyšet!" Trochu zklamaně vydechnu.
,,Je to tak moc hrozný?"
,,Nechápu, jak si otec může nechat ve firmě takovýhle lidi. Nemožný, vážně!"
,,A máš náladu na překvapení?" ozvu se stále ještě z koupelny a nadějně očekávám odpověď. Slyším jen Toma, jak frustrovaně vydechne a zapne v kuchyni kávovar.

,,Promiň. Máš pro mě překvapení?" povolí jeho napětí a já konečně vylezu z koupelny. ,,Ne, to jsi neudělal!" zavrtí jen hlavou a nic víc neřekne. Po chvilce ale nasadí úsměv, a tak mu ho oplatím.
,,Musel jsem to konečně udělat."
,,Ani maličko jsi se nezmínil, že už dneska," špitne, když už ke mne přijde, aby si vlasy taky mohl prohlédnout zblízka a prohrábnout.
,,Líbí se ti to, nebo je to velká katastrofa?" nahodím, když se stále nedočkám žádné reakce.
,,Vypadá to dobře. Bude to o zvyku, ale vypadá to dobře. Jakoby to k tobě už nějak patřilo dávno," usměje se a neustále přejíždí mé strany, kde mám vlasy zkrácené nejvíc.
,,Jsem z toho nadšenej. Nečekal jsem, že to bude až takhle dobře vypadat."
,,Budu si jen muset zvyknout, že mě nebude v noci nic šimrat," věnuje mi polibek, když se ale já ušklíbnu.
,,No tak, nedal jsem je přeci pryč všechny, tohle tě může šimrat až kampak," sáhnu si na vrchol hlavy, abych prohrábl to, co tam zůstalo.

,,Líbí se mi to, vážně."
,,To jsem rád," pohladím ho po tváři a jen se starostlivě optám, ,,všechno v pohodě?"
,,Hned od zítra odmítám s tím chlápkem, co tam dřepí jenom na zadku mít cokoliv společného. Ale na něho, na rozdíl ode mě, určitě doma nečeká takovéhle milé překvápko, takže všechno ostatní pro dnešek házím za hlavu."
,,Děkuju."
,,Nechceš taky kafe? Ooo moment, ty máš svůj čaj, kterého…," ohlédne se po konvici zdravotního čaje, kterou mi připravil již ráno, ,,ses téměř ani nedotkl!" Vrátí mi káravý pohled, ale stejně se rozesměje.
,,Je hnusnej!" oponuju hned.
,,Ale ty jsi nemocnej, a sám moc dobře víš, že tenhle čaj funguje úplně skvěle."
,,Uhh, jinak jsem ale poctivě pil celý den," přikývnu s úsměvem, uklidním jeho obavy a odškrtnu jednu z položek, kterou mi ráno nakázal.
,,Jen aby, jen aby," mrkne a dojde si pro svůj hrnek s kafem.

,,Možná, že bych si to kafe dal, ale když bych měl svůj hrnek, komu bych upíjel mléčnou pěnu?"
,,Oh ne, už zase," rozesměje se, ,,začnu ti vyrábět pěnu zvlášť do hrnku."
,,Ještě jsi ale nezačal," vyzvednu si cestou lžičku, abych se okamžitě vrhnul na pěnu na jeho kafi.
,,Hej!" ohradí se okamžitě, ale to já už spokojeně vstrčím lžičku do pusy a užívám si ten vítězný pohled do jeho očí.
,,Nepůjdeme se dneska najíst ven?"
,,Taky jsem o něčem podobném uvažoval."
,,Budu hned hotový," ujmu se toho okamžitě a předtím, než se vrhnu do ložnice, mu ukradnu ještě jednu lžičku pěny.

,,Ty kalhoty, kde jsem je viděl?" prohlédne si mne Tom, když do pár minut vyjdu z ložnice zcela připravený a oblečený navštívit dnes společnost.
,,Jsou skvělý, že?"
,,Na tobě jo," usměje se a jen s mrknutím protočí klíčky od auta na prstě, než vklouzne do bot.
,,Jsou z toho prvního focení."
,,Jo vlastně," uvědomí si, ,,co Patrick?"
,,Volal jsem mu, že jsem nemocný a odložil jsem všechno na příští týden. Mohl bych jít, ale ani se mi nechce, protože nechci na fotkách vypadat takhle."
,,Vypadáš normálně."
,,S mým štěstím bych v den, kdy bych na focení kývnul, se ráno probudil úplně oteklý, s plným nosem a napuchlýma očima." Tom se smíchem začne přikyvovat.
,,Určitě."

,,Rozmyslel jsem se," vzdychnu, když už sedíme v restauraci a čekáme na naše objednané jídlo. Tom mne nechá pokračovat a proto ho nenechám čekat. ,,Rozmyslel jsem se, že bych vlastně možná ještě jednou, i kdyby to mělo být naposled, tátu chtěl vidět."
,,To zní dobře, co ti v tom brání?"
,,Právě že nic, jen já mám nutkání to vytočené číslo vždy zrušit dříve, než se s ním spojím."
,,Měl by jsi to zkusit, nikdy nemůžeš vědět, co ti to přinese."
,,Nebo taky vezme."
,,Tohle ti musí jen přinést, protože když ti to nic nepřinese, tak se prostě sbalíš a nemusíš ho vidět už nikdy."
,,Asi jo. Asi to chci zkusit. Říkal, že se teď dva měsíce bude zdržovat v Berlíně."
,,Mohli bychom do Berlína jet. Vlastně to je dobrý důvod, proč Berlín navštívit."
,,Našel jsem ještě jeden perfektní byt, můžeme zavolat, že bychom si ho chtěli prohlédnout."
,,A pak máme vybrané ty dva. Kdyby vyšly všechny prohlídky, bylo by hned víc důvodů, proč se sbalit okamžitě dnes, a jet."

,,Máme čas až do neděle. Spali bychom v autě," nadchnu se z toho nápadu.
,,V autě? Blbost," zasměje se.
,,Dobře, dobře, tak seženeme narychlo nějaký ubytování," mávnu nad tím s úsměvem rukou, ,,ale museli bychom nejprve všechno obvolat, a to nevím, jestli se nám podaří ještě dnes, pokud je už večer."
,,Chceš jet nebo ne?"
,,Jo, ale.."
,,Tak neplánuj co by, kdyby. Beztak už jsme pekelně dlouho nevyjeli jenom tak někam."
,,Vlastně by mi nevadilo trávit pár nocí v Berlíně, jen tak." Jsem šíleně nadšený z toho nápadu, protože od doby, co jsme se s Tomem shodli na tom, že chceme v budoucnosti studovat a žít v Berlíně, se těším jen na ty kouzelné noci, co se budeme procházet tichým městem.
,,Vyrazíme hned po večeři?" usměje se nadšeně.
,,Vyrazíme hned po večeři," přikývnu, ,,a ty chceš jet přes noc?"
,,A uvidíme východ slunce u brány."
,,Ach, ty umíš být tak roztomilý, když chceš," zasměju se.

Nakonec vyjíždíme asi v jednu v noci. Dnes jsme spali oba dobře a celkem dlouho, takže si to můžeme dovolit a pak, vážně se těšíme.
,,A obvoláme všechno ráno."
,,Všechno ráno," usměje se Tom, ,,máš všechno?" zeptá se, když stojíme už u auta před domem.
,,Všechno. Jseš tu ty, je tu můj kufr, je tu tvůj kufr...všechno," zasměju se.
,,Jsme blázni."
,,Bože," nadšeně nasednu do auta, a Tom mne okamžitě následuje.
,,Berlíne, čekej, už razíme!"
,,Juhůůů," se smíchem zvoláme skoro nastejno a já zapnu hudbu. Mám neskutečnou chuť najednou tančit, zpívat, a... Dobře, někde v podvědomí stále mám, že jsem se opravdu rozhodl, že tátu chci vidět, ale stejně si tím nějak stále nejsem jistý a jsem z toho nervózní. Ale jak řekl, popřípadě se prostě sbalím a uteču. Jako srab.

,,Neštvi mě. Jednou jsem ti řekl, že umíš zpívat, a ty mi to pak děláš naschvál," ozve se s úsměvem Tom, když už deset minut stojíme na jednom odpočívadle u dálnice a pijeme horký čaj. Termoska byl výborný vynález. Do doby, než vynalezli Toma. Ten mě totiž do termosky donutil nalít zdravotní čaj na chřipku a prý ho bude pít se mnou, jen aby mě přesvědčil, že tak špatný, že se nedá pít, není. Jenomže stejně je.
,,Mé chřipkou nateklé hlasivky, musí znít teď vážně super," utrousím s úsměvem, ,,a vůbec, mám radost, chce se mi zpívat, tak si třeba zacpi uši. Je mi fuk, jestli zpívám dobře, nebo ne, dělám to rád."
,,Taky si chci z radosti zpívat, a copak vedle tebe můžu?"
,,Jsi nemožnej," zakroutím nad ním se smíchem hlavou, ,,prostě zpívej se mnou." S mrknutím k sobě přitáhnu blíže mikinu, když se k němu nakloním a věnuji mu drobný polibek.

,,Kromě toho, minule na tý párty jsi zpíval a bylo ti jedno, jestli to umíš nebo ne."
,,To bylo ale v jiné situaci," zasměje se.
,,Já vím, to byly pouhé promile."
,,Dovol! Já měl stoprocentně o polovinu míň promile, než ty," začne se okamžitě bránit.
,,Jasně, jasně, a kdo mě pak málem vysvlékl ještě uvnitř a znásilnil?"
,,Znásilnil?" zeptá se se smíchem.
,,Jo," trvám si na svém, ale stejně se začnu smát s ním, ,,neříkám, že jsem se bránil, ale stejně si doteďka myslím, že o nás museli všichni vědět. Minimálně slyšet."
,,Jejich problém, nemají závidět," pokrčí se zasmáním rameny a já se k němu přiblížím ještě více, abych si ukradl další sérii polibků.
,,Hmmm, chutnáš po bylinkovém čaji," řeknu s pousmáním proti jeho rtům.
,,A ty máš v ruce nalitý ten čaj horký, jestli mi ho někam vyliješ…"
,,Ty starosto," zavrtím nad ním hlavou, odložím čaj v ruce do stojánku pro kelímky, a celou termosku odstraním z Tomova klína, abych si do něj mohl vylézt já.

,,A co děláš teď?" potřebuje vysvětlení, ale já se jen zasměju a pokrčím rameny.
,,Jen bych se nerad později praštil do hlavy, takže bys mohl…," nedokončím větu, protože se opět vpiju do jeho rtů, přičemž rukou nahmatám ovládání jeho sedačky, jejíž opěradlo nechám sjet trochu níže. ,,Tohle dělám," ujistím ho, špitnu proti jeho rtům a těmi svými pak sjedu na jeho krk.
,,Asi bych ti to měl oplatit, a nebránit se tentokrát já," vyřkne moudro a já se na to začnu smát.
,,Asi by to bylo fajn."
,,Tímhle tempem se ale do Berlína nedostaneme."
,,Ok, můžu..," chci pokračovat o tom, jak bych se mohl vrátit na své sedadlo, ale Tom mne s úsměvem přeruší.
,,Ale čas nás nehoní," uzná pak a rukama směle sjede na mé boky a dostane se jimi až pod dvě vrstvy oblečení.
,,Správně," s úsměvem mu přitakám a opět se vpiji do jeho rtů, přičemž nechám své ruce zabloudit bez čekání k jeho pásku u kalhot. Popravdě, v autě je sice teplo, ale nechce se mi moc vysvlékat ani mě, ani Toma. A myslím, že on mne v tom bude jistě podporovat.

Téměř během chvilky se dostaneme do varu, protože si myslím, že nejen, že chtíč je velký, ale hlavně nás jistě oba dostává to prostředí. V jednu chvíli se ale Tom narovná a já jsem nucen se narovnat s tím, že se opřu o volant, čímž automaticky stlačím i na malý moment klakson. Oba vyprskneme naráz smíchy, a jen si zálibně vyměníme pohled. Sice je venku neskutečná tma, a jen z dáli k nám doléhají světla místní benzínové pumpy, ale i přesto dokážeme vyhledat vzájemně naše oči. Tohle intimní prostředí, plus hrající hudba z rádia v autě, mne naprosto dostávají do romantické nálady, ale přitom nemůžu vydržet už ani sekundu bez toho, aniž bych Toma cítil v sobě.

Jemně rukou obkroužím jeho třísla a pak rukama sjedu už jen na jeho stehna, abych si ho pak, za výměny polibků do sebe nechal vstoupit. Nevím, zda to cítí i Tom, ale ač se vzájemně už známe, stejně mi tohle přijde něčím zvláštně nové. A zvláštně intenzivní, protože ho pak jen rukama obejmu kolem krku a užívám si jeho blízkosti. Poslouchajíc jeho dech, odpovídajíc mu na jeho rytmus pohybů, a vnímající pouze jeho samotného, jakoby nic kolem nebylo a my byly ve vzduchoprázdnu.

Všechno tohle ale zároveň způsobí, že netrvá ani dlouho, než pocítím ten tak krásně známý pocit. Tomovy rty, bloudící po mém krku a hrudi, doprovází jeho horký dech, z něhož mi naskakuje husí kůže, a to vše podněcuje mé tělo, že se vůbec nesnaží ten pocit vyvrcholení oddálit. Dnes je to dokonce celé tak zvláštní, že z toho očekávání, ze kterého už teď mám lehké šimrání v břiše, se mi nechce ani čekat na Toma. Který to ale vytuší, protože je na něm jasně poznat, že se snaží dohnat můj náskok. Zkusím mu to trochu usnadnit, a dost pevně ho v sobě sevřu, čímž ale zároveň docílím, že chvíli na to se už ztratím myšlenkami v mimo realitě a orgasmickou křeč nechám prostoupit celým mým tělem. Dopřeji Tomovi těch pár sekund, které potřebuje, ale nejsem to už tolik schopný vnímat, protože si užívám toho úžasného pocitu. A až teď mi dojde, že jsem Tomovu sedačku zbytečně sklápěl dolů, pokud jsem na něm doposud stejně bez obav, že se praštím do hlavy, seděl.

,,Ty jsi hrozný zvíře, když něco chceš," zasměje se s výdechem Tom a jemně promne můj pas, ,,a to je na tobě sakra sexy," rádoby procedí mezi zuby a pak mi věnuje jeden hluboký vášnivý polibek. Když se odtáhnu, jen svůj pohled zabořím do jeho očí a usměju se.
,,Proč chvíle nemůžou trvat věčně?"
,,Můžou."
,,No můžeš je stále opakovat, ale nikdy to nebude už takový, jaký bys chtěl."
,,Zase jen moc uvažuješ."
,,Asi jo," pousměju se, a ze své sbalené sbírky spousty balíčků papírových kapesníků, jich pár vytáhnu a jemně s ním začnu otírat Tomovi břicho. Zároveň ho ale jemně i masírovat a když neodolám při pohledu na jeho rty, ukradnu si je ještě na pár chvil, než budeme muset zase vyrazit.

,,Jsi unavenej?" pohladí mne po vlasech, když už dobrou chvilku v tichosti jen ležím na jeho hrudi a poslouchám jeho srdce.
,,Trochu. A ty? Neměl bys řídit, pokud jsi unavenej."
,,Jsem v pohodě. Můžeme jet, a ty se můžeš vyspat, nebo se prostě vyspi a pojedeme později."
,,Ne, nemůžu se tu na tobě takhle válet a ještě spát," nesouhlasím.
,,Proč ne? S tvýma kilama by se mi toho tolik stalo."
,,A vůbec je to nefér vůči tobě, musíš řídit, a já bych spal."
,,Bille, kdybych byl unavenej, řekl bych to."
,,A kdybys byl, vzbudíš mě, abys mi řekl, že chceš vystřídat?"
,,Dobře, ale zbývá nám už jen něco přes hodinu a půl, to vážně zvládnu."
,,Ok, ale stejně," ukradnu si ještě polibek, než si přelezu k sobě na sedačku. ,,Pokusím se vydržet na ten východ slunce," usměju se. Jenomže sotva to dořeknu a Tom nastartuje auto, začnou se mi tak šíleně zavírat oči, že se za chvíli vznáším v říši snů, ani nevím jak.

by Mintam