Deutschland #5

Přes Aachen (kde jsem nakonec na rok neskončila, jak nesnesitelné to tam bylo!) do Frankfurtu a z Frankfurtu domů. Všechno strašně moc rychle. A ač jsem v poslední době viděla Drážďany, Kolín, Gerolstein, Aachen, tak trochu Norimberk (což se nepočítá, to bylo jen z okna autobusu), a nevím co ještě, zdál se mi Frankfurt z nich jako to nejhezčí město. Jeden kluk měl na tričku dokonce napsáno: Alles außer Frankfurt ist scheisse, nebo-li vše kromě Frankfurtu je sra*ka, a já nechci plně souhlasit, ale zároveň musím přiznat, že něco na tom nápisu bude.

Je to netypické město Německa, přiznávám, všechna ta města před tím mají taky své kouzlo, a schválně jsem nezmínila Berlín a Magdeburg, protože k těm chovám zvláštní lásku, kterou nic nepředčí, ale i přesto je to město, do kterého se ještě jednou hodlám vrátit. Plus Wolfgang, Georg a Freddi, Luise v Oberurselu... Ale udělám v tom trochu pořádek.
Pro začátek, jen tak mimochodem, nevím, proč se dvojčata musí cpát do Ameriky, když ve Frankfurtu taková malá Amerika je.

---

Nebo, jsem jediná, komu pohled na Frankfurt tak trochu připomíná Manhattan? Na živo je ten pocit silnější, věřte.





Samozřejmě má Frankfurt i tu svou zachovalou starou stránku, ale já nejsem zrovna fanouškem památek, a celkově nehodluji starým věcem, nábytku, muzeím apod. Takže ano, ráda jsem se koukla, ale stejně se neustále ohlížela po této totálně nové tváři Frankfurtu :) A možná proto je tak neobyčejný pro mne, protože, jak mi vysvětlil Wolfgang, je to jedno z mála německých měst, kde je povoleno stavět takhle nové a vysoké budovy. Takže zamilovaná :D

Strávila jsem tam, a to ne přímo ve Frankfurtu, nýbrž na jeho předměstí, pouhý týden. I přes to mi tento týden dal mnoho. Začalo to tím, že když sem přijížděla, vzpomněla jsem si na dálnici na Billovu odpověď na aplikaci, že hlavně Tom postrádá německou dálnici, a že ji v nejbližších dnech určitě ozkouší. Bylo strašně brzo ráno, a byl to nádherný pohled, protože mezi auty se líně povalovala mlha... a mě došlo, že tuhle nádheru dvojčata zažít nemohou, protože na ně je opravdu moc brzo ráno :D Normálně i brzo ráno pro mne, jen ne když cestuji...
Hned po tom si mne na nádraží v Oberurselu, aneb zmiňované předměstí ;), vyzvedl Wolfgang. Musím to zmínit, protože chovám k tomuto jménu zvláštní lásku. Ne nadarmo jsem tak pojmenovala doma svého milovaného kocourka :-* A nikdo to nechápe! Pro němce je tohle jméno něco jako u nás Kvido, např., takže kdykoliv to jméno před němci zmíním, všichni se smějí. A moje rodina mého kocourka pojmenovává jak je zrovna napadne, kocoure, kočko, čičíí...protože je prý Wolfgang nevyslovitelné :D Nic s tím ale nenadělají, on se s tím jménem narodil, a to doslova, takže mu ho už odpárat nemohou. Co chci ale říct :D, opět okamžitě do "místního" Wolfganga zamilovaná, už i kdyby jen proto, že kromě toho jak byl krásný :D, měl i na zadním sedadle "svůj oblek" z Octoberfestu! :-*

Další zamilovanost mne čekala, když jsme dorazili do mého týdenního domova, protože nejenom že všude kolem byla nádherná příroda, ale hlavně se na mě z "ohrádky" culil malý Georg a malý Frederik, aneb Freddi. (Fotky v sépii jsou in, ne?? :D)


Vážně, zamilovala jsem si hned oba dva! Dvojčátka :) Georg (vpravo), kterému jsem prostě měla tendenci říkat Hagen (tajně :D), byl o tři minuty starší než Freddi, a jak to tak u dvojčat bývá, i ten "silnější" :) Freddi byl více citlivý, a neměl rád černou barvu (blbý když mám permanentně černé brýle), ale stejně jako jeho bráška sladkej :) Georgovi jsem samozřejmě povídala pohádky o tom, že až vyroste, bude z něj nádherný a nadaný baskytarista :D Jen nevím, proč se šklebil, když jsem mu povídala o Tomovi a spol :D Já vím, bylo to ode mne asi kruté :D A nedivím se mu, i kdyby se z toho rozplakal :D Ne, vážně, neodolám sem nedat ještě jednu Georgovu fotku :D


On byl prostě něčím speciální :D Slaďoušek :)
Přiznám se, nijak velkou láskou k dětem sem nikdy neoplývala, ale to neznamená, že s nimi nejsem schopná strávit nějaký čas :D Jenomže po strávení času s těmahle dvěma jsem najednou tak zjihlá, že jsem v jednu chvíli měla pocit, že pokud nebudu vlastnit svá dvojčata, kluky, do 24 hodin, se jmény Wolfgang a Georg, uhynu :D Nestalo se, ale stejně se mi po nich stýská, i po tom pouhém týdnu :) A po Frankfurtu, a po Frankfurtu v noci, a po tom chlápkovi, co sedí v cestovní kanceláři, ptá se mě, zda znám Brno, má manželku z Česka a jediné české slovíčko co umí je "prosím", a po politickém klábosení s Wolfgangem, a po...

V nejbližší době nevím, zda své turné po Německu obohatím o nějaké další místo, ráda bych, ale nyní leží všechno ve hvězdách, že jediné na co mám chuť, je pořádný půllitr s pivem, v české hospodě, a s českýma opileckýma řečma (a víkend se blíží, juhů) :D
A protože byl Wolfgang milá a upřímná bytost, která prožila mnohé své, ačkoliv v Americe, udělal mi v jedné věci jasno: "Neutíkej z boje, nebudeš litovat." A já si říkám, že ač jsem to v neděli chtěla vzdát, po jeho slovech mi všechno došlo. Dochází mi, že ne nadarmo mám dar učenlivosti jazykům, (plus německé předky, a německé příjmení, na které tak jako tak budu neustále nadávat)...prostě půjdu tak dlouho, buď dokud neřeknu dost, a nebo dokud neumřu :)

Dnes asi žádné obohacení o nějaké zvyky německé společnosti :D Dnes jsem se pouze chtěla vypsat. Snad příště. Ačkoliv... a budu se už jen opakovat: Opravdu si hotely hrs.de myslí, že mohou Billovy úchvatné fotky nahradit těmito?



Nemohou, řeknu vám to :D Už nikdy nic a nikdo nemůže této společnosti udělat lepší reklamu! Ámen.